Píšu píšu do písku, aneb pokusy o prózu

Sněhové vločky

2. února 2014 v 6:09 | Deny el Infian
Po dlouhé době se zase hlásím s příspěvkem do této rubriky. Upřímně si uvědomuji, že se to vlastně ani povídkou nedá moc nazvat, spíše líčením. Ovšem ať je to co je to, doufám, že se vám to bude alespoň trošičku líbit :)
Upřímně, snad bych to i víc propracovala a tak, jenže mi není dobře (na Denysku leze nějakí ošklivá chřipka :'(((( ), chystám se jít do postýlky, zítra už to nestíhám a zítřek je posledním dnem, kdy mohu napsat na TT, takže... :D
-Psáno včerejšího večera, soboty 1. 2. 2014

Cizinka

17. listopadu 2013 v 11:22 | Deny el Infian
Po pár měsících téměř absolutní psací nečinnosti přicházím s kratší jednorízovkou. Byla napsána pro Podzimní duel pořádaný Literárním klubem. Tématem mi byli dáni "Cizinci".
Inu, přrji vám tedy příjemné čtení, snad se vám tahle maličkost bude alespoň trochu líbit.

Hvězdy

29. července 2013 v 20:11 | Deny el Infian
Tohle "dílo" původně nemělo spatřit světlo světa. Měla ho číst jen ta jediná osoba, kvůli které jsem ho začala psát a nakonec i dopisovala.
Jedná se o "povídku", psanou do soutěže u All, kde jsem s ní vyhrála cenu za originalitu. Nejdříve jsem ani neuvažovala o tom, že bych ji zveřejnila. Vlastně bych na ni už pomalu zapomněla, kdyby se neobjevil člověk, co mě ukecal abych mu ji poslala. Dneska se ještě ptal, proč jsem vlastně nechtěla, aby to někdo jinej, s výjimkou All, viděl, na mou odpověd, že to je divný a ani to nemá pořádnej děj, přišel s otázkami, které by si člověk mohl pokládat po dočtení tohohle něčeho, co se povídkou snad ani nedá nazývat. A tak si říkám, proč z toho neudělat takovou menší výzvu, že?
Pokud si tedy někdo troufne přečíst tuhle slátaninu zvrhlých nesmyslů, nechť rovnou taky zkusí přijít s nějakou tou otázkou. Jen tak, čistě s absencí jakéhokoliv, více či méně nesmyslného, důvodu.
A na rovinu vám říkám jednu věc, aby mi pak někdo nemohl vyčítat, že jsem na to neupozornila předem a on z toho bude nadosmrti psychycky poznamenán. Sex, o nic jiného v téhle změti písmen, mezer a znamének vlastně nejde.
Nemá to význam a nikdo ho to mít nebude.
Tak tedy hurá do toho... a nebo Toho? ;D :D

Obchůdek se štěstím

19. března 2013 v 16:19 | Deny el Infian
Po delší době zase jednorázovka.
Velký díky patří Toni, která mi to opravila a poupravila C:
Měla jsem k tomu tématu víc nápadů, chtěla jsem toho napsat hodně, ale nevěděla jsem jak, nevěděla jsem co dát dřív, co později, nejsem si jistá, jestli to dává úplně smysl...

OBCHŮDEK SE ŠTĚSTÍM

Odcházím

7. února 2013 v 19:25 | Deny el Infian

Tohle už je vcelku starý, je to stylem psaní podobný poslední jednorázovce Toužím. Ovšem, tahle byla napsána o něco dříve.

ODCHÁZÍM

Sedím na posteli a zírám na svou nejlepší kamarádku. Tváří se vesele a něco mi vypraví. Nedocházejí mi její slova, slyším je, znám je, ale jejich význam mi prostě nedochází.
Uvědomím si, že si k tělu křečovitě tisknu polštář. Připadám si, jako bych byla na nějakém cizím místě, připadám si, jako vetřelec, co akorát zbytečně vydýchává vzduch, přesto vím, že jsem doma, že jsem ve svém pokoji.
Mám pocit, že Poki mluví čím dál rychleji, pomalu přestávám stíhat vnímat všechna její slova a za chvíli už nevnímám žádná, vnímám jen hukot v mé hlavě.
Rozhlédnu se kolem, náhle mám pocit, že se pokoj zmenšuje, že se stěny posouvají směrem ke mně. Mám strach, že mě rozmačkají.
Raději svým pohledem opět vyhledám Poki a dívám se na ni. V hlavě mi stále hučí. Chci zavřít oči, ale uvědomuju si, že nevím, jak. Nejde to. Můj pohled je rozostřený, směřuje na kamarádku, ale já ji nevnímám a vlastně si to ani neuvědomuji. Nevnímám nic než to, jak k sobě polštář tisknu čím dál křečovitěji, nic než ten příšerný hukot v mé hlavě.
Náhle si všimnu, že Poki už se netváří vesele, nevidím, že by se její ústa usmívala a vesele pohybovala, jako, když mi předtím něco vyprávěla. Ne. Vypadá vystrašeně a ustaraně, mluví na mě, ale ne tak, jako předtím. Mám pocit, že zaslechnu své jméno, je ale hrozně vzdálené. Chci na ni zaměřit svůj pohled pořádně, ale nejde to. Všechno kolem mě se začíná propadat do tmy, až nevidím nic než černo černou tmu. To už ovšem ztrácím vědomí, mé ruce, doteď pevně svírající polštář, povolují a mé tělo bezvládně padá zády na postel.
Netuším, že už se nevzbudím…

Toužím

14. ledna 2013 v 22:03 | Deny el Infian
Tralala. Tohle jsem napsala před několika dny, ale dýl jak týden to nebude, myslím :D
Je to takový krátký a divný. Heh.

TOUŽÍM

Už po několikáté se na posteli převalím, teď z boku na záda. Nemůžu usnout. Hlavou se mi honí myšlenky na to, co se stalo. Nechci o tom přemýšlet, ale nemohu jinak. Ničí mě to.
Opět se převalím na bok. Bez přemýšlení si zaryju do ruky nehet. Bolí to. Přitlačím. Bolí to, ale… mě se ta bolest líbí. Přestanu. Nevím, proč jsem to udělala.
Najednou už nemyslím na to, na co předtím. Ne. Teď myslím na něco jiného. Pohrávám si s otázkou. Jaké by to asi bylo, říznout se?
Náhle mě přepadne touha. Touha říznout se a vidět téct po ruce svou krev. Touha vědět, jaké to je. A naděje, že by mi to alespoň trochu pomohlo.
Opět zaryju své nehty do ruky, ale teď mnohem víc než předtím. Bolí to, ale není to taková ta bolest, jako když se třeba omylem nějak bolestivě uhodím, ne tahle bolest je taková uklidňující.
Uvědomím si, že zavírám oči. Okamžitě je zase otevřu a přestanu s tím zarýváním nehtů. Přejedu si po ruce druhou rukou a cítím tam otisky mých nehtů.
Překulím se na záda. Snažím se zahnat ty myšlenky, tu touhu, si ublížit víc. Ruce si zkřížím na prsou. Jenže jak se jimi dotknu svého těla, ta touha ještě zesílí. Rychle si zas lehnu na bok, teď na druhý. Rukama tisknu peřinu. Děsí mě to.
Sžírá mě touha. Hnusná touha. Chci usnout, ale nemůžu. Pěvně k sobě tisknu víčka. Zhluboka dýchám. Snažím se myslet na něco, co mám ráda, na něco uklidňujícího. Nejde to. Pokaždé se mi do myšlenek vkrade ten pohled na krev stékající z mé ruky. Ta touha cítit bolest.
Prudce se posadím, oči otevřené a dívám se před sebe. Rukama se chytnu za hlavu, prsty si zajedu do vlasů, ale okamžitě ji zas pustím. Mám chuť rvát si vlasy.
Zničeně sebou praštím na záda. Popadnu plyšáka a přitisknu ho k sobě.
Chci spát, nepřeju si nic jiného, než usnout bezesným spánkem a zbavit se všech těch myšlenek…

Opuštěná

1. září 2012 v 19:18 | Deny
Ták a je to tu! :D Konečně slíbená povídka na TT.
Není nic moc a je to ejdna z mích slabších prací.
Hrozně děkuju Sardě, která si přečetla první verzi a která mi řekla co všechno potřebuju poupravit a že si přečetla i tu druhou verzi :D Kujů ^ ^ xD
Mno a teď se můžete dát do čtení xD.

Rozhodnutí

11. srpna 2012 v 23:17 | Deny
Přináším vám již zmiňovanou povídku na TT Domácí mazlíček. Není to msutrovské dílo, ale snad se bude alespoň trochu líbit.
Přeji příjemné čtení.

Fascinovaná měsícem

26. července 2012 v 11:40 | Deny
Tak vám přináším novou jednorázovku, tentokrát na TT Měsíc. Ehm, jsem si vědoma, toho, že je šíleně krátká (vlastně sem uvažovala, že se díky tý délce za povídku ani považovat nedá, spíše za nějkou mutaci :D) a omlouvám se za to, ale i tak doufám, že se bude aspoň trochu líbit.
Přeji příjemné čtení.
Btw. Vyjímečně mám i úvodku C:

Propojené

15. července 2012 v 14:00 | Deny

PROPOJENÉ

 
 

Reklama


Rubriky