Okénko do mého života

Okénko #33

1. července 2014 v 22:33 | Deny el Infian
Na Facebooku jsem mluvila o tom, že nejpozději během dneška zveřejním článek na téma vysvědčení. Teď je úterý, devět hodin a čtyřicet dva minut večer a já teprve píšu tohle. Chtěla jsem ten článek napsat už tolikrát a pokaždé v úplně jiném rozpoložení - někdy jsem neměla daleko k slzám a jindy jsem zas zažívala takový ten chvilkový pocit štěstí. Každopádně, brzy mi došlo, že ať tak, či onak, stejně tam to vysvědčení bude zmíněný jen tak okrajově. A tak tu mám po delší době zase takovej vykecávací článek pro ty, které by náhodou zajímalo, jak si v posledních době žiju.

Jako jedna z mála (a že po dnešku vím, že nejsem jediná OwO) jsem z konce školního roku nebyla zrovna dvakrát nadšená. Né, že by mě nějak bralo učení a trčení ve třídě, když bych mohla dělat zajímavější věci, ale prostě a jednoduše: ve škole většinou nemám čas přemýšlet a užírat se tím, co mě zrovna trápí. A teď mě čekají dva měsíce (samozřejmě ne úplně v kuse :D), kdy budu mít celé dny na to užírat se všemožnými píčovinami, nad kterými by většina ostatních lidí jen mávla rukou. Tohle mě trápilo už dřív, ale pak mě to nějak přešlo, protože mi bylo vcelku fajn, jenže nějaký týden - dva, před koncem roku, se mi zas nálady začaly zhoršovat, tak jsem se k tomu zas dostala. Nom, to je fuk. Ono se to všechno spraví a navíc, co mě nezabije, to mě jen posílí, že ^^

Mimochodem, spokojeně, můžu říct, že na vysvědčení, z druhého pololetí osmého ročníku, se mi sešly pouze dvě dvojky a jinak jedničky.

Hned v pátek jsem pak odjížděla na chatu. Nechtěla jsem tam a po pátečním večeru se mi tam chtělo zůstávat ještě míň, ale tak co se dalo dělat. Za sobotu a neděli jsem dočetla knížku od Lee Childa Nevracej se a od Davida Menasche Mělo to smysl?!. Oba dva to byly recenzáky a já měla jedině radost, že jsem to dočetla ještě asi dva týdny, před termínem, protože původně jsem měla strach, že to nestihnu přečíst vůbec. Recenze na obě knížky už mám napsané a brzy je zveřejním. A už teď si nemůžu odpustit poznámku o tom, že jsem si neskutečně zamilovala Davida a jeho příběh. Nedokážu popsat, kolik optimismu mi to zase jednou vlilo do těla, jak moc mě to povzbudilo a připomnělo mi spoustu důležitých věcí.

Včerejšek jsem původně plánovala trávit v posteli s knihou, ale nakonec jsem ho strávila úplně jinak. Hned dopoledne jsem vyrazila do obchoďáku, protože mi bylo řečeno, že v jednom obchodě mají totálně úžasný boty s Iron manem. A tak jsem si domu přivezla naprosto dokonalý boty, do kterých jsem se šíleně zamilovala. Co jsem koukala ještě před odchodem z domu na net, měli je mít za čtyři stovky a to bylo psáno i v obchodě na krabici, ovšem u pokladny jsem zjistila, že je měli ve slevě ani né za tři stovky, což bylo taky naprosto bezva.

Ono ten včerejšek mi včera tak všeobecně začínal celkem super - taky jsem se totiž dozvěděla, že mi mamka za vysvědčení koupí novou knihovničku, což byla snad ta nejlepší zpráva dne, protože prostě nová knihovnička 83.
No a dnešní dopoledne jsem opět strávila v obchoďáku, tentokrát jsem se domů vrátila s novým trikem. A plánuju se tam ještě jednou vypravit, protože prostě potřebuju nový oblečení, neboť to moje mě štve, ehm.

Odpoledne jsem potom byla na srazu otaku, což bylo prostě tradičně bezva. Chvíli po půl deváté jsem pak dorazila domů, najedla se, chvíli čuměla do notebooku, umyla se a teď sedím tady - už pomalu půl hodiny píšu tenhle článek.

To jsem tak popsala své činnosti za posledních pár dnů. Většinu těch pocitů a trápení, co se mi poslední dobou honí hlavou, jsem si nechala pro sebe. Ale ono to jde jednoduše shrnout - pořád pokračuji v jízdě na šílené horské dráze, která chvíli jede rovně a pak má zničehonic úplně šílené a nečekané výkyvy nahoru anebo dolů, jednou krátké, podruhé dlouhé.

No, ale dost bylo o mně. Jak si žijete vy? Povídejte, vážně ráda si vás poslechnu. A pokud se vám nechce nic moc psát, řekněte mi, alespoň, jakou knihu zrovna čtete, popřípadně vaše aktuální dojmy :)

//btw. kdyby někoho zajímalo, kde jsem vzala to číslo 33, tak to proto, že je 33. článek v této rubrice ^^

Prosluněné okénko

22. května 2014 v 19:01 | Deny el Infian
Sluníčko hřeje a svítí a mě to leze na mozek.
V pozitivním slova smyslu samozřejmě. Není to totiž tak dlouho, co jsem zjistila, jak moc mi dokáže slunce a zvednout náladu a vytáhnout mě ze smutku a pesimismu.

Takže, kdyby to někomu nedošlo, aktuálně se mám už nějakou tu hodinu fajn. Pozitivně fajn, kdyby někdo nevěděl. Sice to není nijak trvalý stav a ještě ráno mi z důvodu nepopsatelné únavy moc fajn nebylo, ale to je jedno.

Ono je hrozně fajn, když jdete spát podstatně dříve než obvykle a stejně se vzbudíte nepopsatelně unavení. Nehledě na to, že jsem se už zase (tož třeba zdůraznit) vzbudila kolem šestý, když mám zrovna týden, co si můžu úplně v klidu spát až do půl sedmé, i déle. Nejhorší je, že ač chci sebevíc, už nemůžu usnout a tak jen ležím, snažím se opět vrátit do říše snů anebo se něčím užírám. Skvělé. Vážně, jestli mě to nepřejde, tak mě asi klepne. Ani né tak, že tak prahnu po té půlhodině spánku navíc, ale především proto, že mě to prostě deptá. Ale tak, nebudu si stěžovat. Na světě jsou milionkrát důležitější věci.

Řeknu vám, to sluníčko je fajn, ale co se teploty týče, nevadilo by mi, kdyby bylo o pár stupňů míň. Aneb, to abych se do toho obchoďáku fakt vypravila s tou chladící taškou, abych tu čokoládu donesla domů neroztátou :D Navíc prostě mega vedrům taky zrovna dvakrát nefandím. Ale asi pořád lepší než zima. Inu, v těhle parných dnech ocením, že v pokoji u babičky, kde přebývám, je vždycky největší chladno v celém bytě.

Dneska jsem strávila nějakou tu chvíli venku a tak naivně věřím, že mé nohy chytly alespoň trošilililililinku barvy. Třeba z mrtvolně bílé na křídově bílou. Hehe. To už mi bylo dopoledne, (když nás učitel na fyziku vzal ven, protože bychom se stejně neučili, poněvadž tenhle týden probíhá škola v přírodě, které se neúčastním,) řečeno, že bych se měla namazat krémem proti opalování nebo se spálím. To jsem nad tím mávla rukou, že to nehrozí, ale odpoledne už jsem začala spekulovat o tom, aby na tom něco nebylo. No, to zjistím, protože pořád chci na těch cestách, do školy a ze školy a tak, nachytat ještě trochu barvy. Určitě to bude mít úspěch, určitě :D

Mimochodem, také jsem si dneska donesla domů dvě nové knížky, jupí! A kdo se stává nejnovějšími obyvateli mé knihovničky? Není to nikdo jiný než Dědička od Amandy Hocking a první díl Chaosu od Patricka Nesse - Hlas nože. Navíc na Mangashopu mají teďko slevy a tak zvažuji, že si asi tři mangy objednám, no a pokud se tam rozhodne objednávat něco i kamarádka, pak do toho jdu stoprocentně. (Aneb: "Nechceš si taky něco objednávat? Že bychom to objednaly dohromady a daly míň za poštovný." Ano, jsem gejnius. Netřeba mi to připomínat :D)

No a jak si tyhle prosluněné a teplé dny užíváte vy?Jaká kniha vám dělá společnost? Jen povídejte, vážně mě to zajímá! :)

Já před chvílí dočetla Tweety s city, které jsem v sobotu dostala od Soničky (Pokinka, Cukřík, kdybyste nevěděli :D) a už zvažuji, co napíšu do recenze. No a potom se chci vrhnout na knihu Napůl zlý, tak jsem na to zvědavá.

Prozatím se s vámi tedy loučím, běžím si umýt vlasy, napsat recenzi a po večeři se buď vrhnout na již zmiňovanou knihu nebo první díl X-Men, to především proto, abych před tím kinem, na které se nejspíš chystám, stihla shlédnout co nejvíc dílů :D

Tak tedy pac, pusu a spoustu knih, drahouškové!

Poslušně se hlásím do služby!

31. ledna 2014 v 23:23 | Deny el Infian
Konnichiwa!
Ať už můj blog sledujete nebo ne, podle vydání poslední článku, pro vás jistě není těžké usoudit, jak neaktivní blog zase je. Dokazuje to i nehorázně nízký počet článků vydaných v lednu, s tímhle jich je pět. Pět za celý měsíc. Upřímně myslím, že je to naprosto příšerné a strašně se za to stydím. Čekala jsem, že jich bude málo, ale že to bude, až tak špatné jsem nemyslela.
Mohla bych svou neaktivitu svést třeba na to, že mi jde špatně internet a že nemám možnost články zveřejňovat jindy než o víkendech a zase nerada zveřejňuji více článků za den, ale bohužel moc dobře vím, že tím to není. Přeci jen, kdybych něco vážně chtěla zveřejnit i v týdnu, zvládla bych si to zařídit. Snad. (Aneb záleží na ochotnosti jisté osoby nechat se zneužívat, ale zatím, když jsem po oné osobě takhle něco (rozumějte přihlašování na Howrse kvůli odslouženým dnům, případně akci :DD) chtěla, tak mě do háje neposlala… :D)

Ovšem, v posledních dnech se odhodlávám čím dál víc začít se svým životem něco dělat. Ať už s samotnou mou osobností (s kterou se vlastně snažím bojovat už mnooooohem déle :D), či přístupem k věcem a dalším. A myslím, že do onoho imaginárního seznamu bezpodmínečně patří i větší věnování se blogu. Protože věřím, že on si to zaslouží, už jen proto, že hrdě snáší zveřejňovat všechny ty mé kecy.
Na druhou stranu se znám a proto vám neslibuji nic, kromě toho, že se budu snažit.

Chci s blogem pohnout, chci se zase začít mnohem víc aktivně věnovat psaní - ať už povídkám či nějakým úvahám nebo něčemu úplně jinému -, chci zase mít co zveřejňovat.
Celkově prostě chci udělat nějaké věci, které pro okolí možná vůbec nebudou mít význam, možná některé z nich ani neuvidí, ale já o nich budu vědět.
Na druhou stranu v plno věcech zase vůbec jasno nemám a nevím, co chci. Nevím co dál. A ta nevědomost mě ubíjí.

Mám dojem, že přeskakuju od tématu k tématu, ale tak co. Píšu tak, jak mi myšlenky přichází na mozek, a myslím, že to také není zas tak špatné. Ano, je to možná chaotické, ale vám to zase trochu umožní přiblížit mé myšlení, přestože to někoho klidně může štvát.

Zítra se chystám do kina na Zlodějku knih a snad si opatřím i onu knihu, protože jsem ji ještě nečetla a věřím, že ta kniha za to stojí.

Co se celkově knih týče, začínám mít vážně pocit, že nejsem schopná číst a sledovat anime v jednu dobu - buď čtu, nebo sleduju, což je celkem deprimující, protože teď kašlu na Percyho a místo toho něco sleduju. (Ale pochopte, on je Ciel tak rozkošnej! ♥) Vrchol byl, když jsem tuhle notebook zapínala ještě ráno před školou, jen proto, abych dokoukala asi deset minut z jednoho dílu Kuroshitsuji (taky z toho slova automaticky a nezáměrně kladete strašnej důraz na to "shit"? o.O), protože jsem to den předtím nestihla :D (Tedy, ono bych to stihla, ale Cukříček měl menší problém s tím, že bylo půl jedenáctý, já šla druhej den do školy a odmítla jsem jít spát a tak jsem nakonec stejně spát šla -.- :D Ne, já prostě nemohla jít spát rovnou, já prostě nejdřív musela odporovat, aby se naštvalnebocotoudělalcojávimjenmitopřipadaložesenaštvalalejestlisesnenaštvalláskotakrpomiiiň:D)

Mám dojem, že už mi trochu hrabe.

Pro dnešek se s vámi tedy loučím, sama se asi již odeberu do postýlky (ovšem né té svojí, co mám doma, se zlomeným prknem, podepřené knihami, nýbrž té u babičky :D) a především - do tepla pod peřinou! Nebo alespoň doufám, že tam bude tepleji než teď, když tu jen sedím. Když už jsme u zimy. Taky byste si tak přáli, aby se už oteplilo? Já neskutečně moc, protože jinak začínám mít dojem, že budu pravidelně o víkendech (a nejen o nich) mrznout. Grrr.

Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že sama na sebe z tohohle článku působím tak nějak energeticky, vesele, optimisticky... Přitom realita mi přijde úplně jiná a já mám takový dojem, že jen co vypnu notebook a ulehnu do postele, padnou na mě všechny ty neveselé myšlenky. Zajímavé :D

A to už asi bude skutečně vše. Tedy, já bych klidně našla další věci, které bych mohla napsat, ale myslím, že už takhle jsem vás, ty nebohé duše, které to nakonec dočetly až sem, trápila až dost.

Takže tedy oyasuminasai, přátelé :) (Oh, jak awesome nápad do jedné české věty nacpat slovo v japonštině! -.- Ale tak co, když už máme v japonštině ten pozdrav, tak proč né i rozloučení, že? :D)

Zdroj obrázku: WeHeartIt.com

Goodbye 2013, it's time to move on

28. prosince 2013 v 17:26 | Deny el Infian
Rok se nám chýlí ke konci a nové téma týdne mě nakonec dokopalo napsat nějakou tu rekapitulaci. Jojo, opět jdu s davem. Ostatně jako skoro vždycky. Ale o tom to být nemělo.
Rok 2013 pro mě nezačínal zrovna nejlépe. Když se na něj dívám zpětně, přijde mi dlouhý a krátký zroveň. Přijde mi, že se toho stalo hodně a přitom tak málo.
Většina lidí většinou pamatuje především na ty špatné věci, ale já tentokrát ne. Pamatuji na oboje asi ve stejné míře a vzpomínám spíše na ty dobré. Samozřejmě, pamatuji na ty špatné věci, na chvíle v záchvatech pláče, na chvíle, kdy mi bylo na nic, na chvíle, kdy jsem tak urputně nenáviděla pouhou svou existenci, kdy jediné co jsem chtěla bylo prostě nebýt, ovšem nikdy nenašla odvahu s tím něco provést. A asi bych měla říct naštěstí, ale faktem je, že je mi to nějak jedno.
Stejně tak ovšem vzpomínám na chvíle a dny, kdy mi bylo fajn. Když jsem se poprvé v reálu viděla s kamarádkou, kdykoliv když jsem byla s ní. Pořádně okusila lásku. Zamilovala jsem se, nebo si prostě jen uvědomila, že tu osůbku mám ráda víc než kamarádku, že jí miluju, kdo ví.
Ovšem také jak to tak pozoruji, trochu jsem se i změnila. Možná jen tak, že to ani není navenek vidět, ale já to vím. Podařilo se mi uvědomit si spoustu věcí, některé se kterými jsem se musela víc vyrovnat a smířit, věci, tkeré toužím změnit.
Když jsem tak pročítala článek, který jsem psala loni začátkem roku (tu), zjistila jsem, že na rok 2012 si už pořádně nepamatuji a jsem zvědává, zdali za rok, už si také pořádně nebudu pamatovat na dva tisíce třináctku.
Inu, dopředu vám všem přeji úspěšný vstup do nového roku ^^

Pocity Denysčiny

24. listopadu 2013 v 22:05 | Deny el Infian
Zdá se to jen mě nebo ten čas skutečně strašně rychle utíká?
Přijde neděle a mě děsí, že budu muset zase do školy, když, ale pondělí nadejde, zdá se mi, že uběhne jen chvíle a už je zase pátek. A upřímně, nedá se říct, že by mi to úplně dělalo radost.
Mám dojem, že dny mi probíhají mezi prsty a já už nějak vzdala pokusy je zachytit.
Když tohle píši, z neznámých důvodů mám na mysli neustále jednu část, z videa, které kdysi dávno dělala kamarádka ke své povídce, byly tam dvě věty, které se mi nepopsatelně vryly do paměti. "Žiješ?" "Přežívám."

Mám nutkavou potřebu psát a nevím proč.

Čím dál víc mě trápí realita. Proč musí všechno dělat tak složitý? Proč musím mít v blízkosti tolik debilů, ale člověka, kterého bych tam chtěla víc než kohokoliv jiného tak daleko? Proč tak velkou část z nejlepších lidí co znám, znám ve většině případů jen přes internet? A proč to ještě ke všemu moje matka absolutně nechápe? Je to několik měsíců zpátky, co řekla, že nechápe, proč bych se s jedním člověkem měla vidět, připadalo jí úplně zbytečný za ním jet, jen proto, abych toho člověka viděla, když si můžeme psát… Tehdy jsem udělala tu chybu, že jsem se jí to nepokusila vysvětlit.
S mojí matkou to není nejjednodušší. Mám dojem, že jí vážně skoro nic nezajímá, minimálně co se mě týče. Spousta věcí co pro mě něco znamená, jí přijde zbytečná. Kdybyste si mysleli, nestěžuji si, zvykla jsem si a moc dobře vím, že by to mohlo být mnohem horší, že tohle je vlastně v pohodě, jen mě to občas trochu mrzí. A hlavně, stále se ve všem snažím hledat něco dobrého a i tady jsem schopná něco najít.

Včera jsem konečně zase trochu pokročila ve psaní jedné jednorázovky. Problém je, že si nejsem úplně jistá, jak tu povídku chci psát. Vím téma, vím hrubě o čem má být, ale to je všechno. Nemohu se rozhodnout, kterou variantu zvolit dál.

Jinak zítra asi zkusím napsat a pozeptat se, jestli se ty recenzáky na Hunger games třeba nezapomněly poslat nebo tak něco, protože už to bude za pár dní měsíc, co mi měli být poslány a stále nedošly :'I.

Je to celkem krátkej článek, přesto jsem se s ním psala snad dvě hodiny, ale to asi taky prodlužuje fakt, že jsem nepsala úplně v kuse, že jsem váhala co napsat a co ne, že jsem psala a mazala. Tenhle článek vám nikomu nic nedá. Jen jsem se potřebovala vypsat. A přestože to zveřejňuji, pravdou je, že by mi snad ani nevadilo, kdyby si to nikdo nepřečetl.

Mějte se fanfárově! :')

(Obrázek pochází z WeHeartIt.com)

Stále jsem s vámi.

11. listopadu 2013 v 21:55 | Deny el Infian
Pro některé, kteří doposud žili ve sladké nevědomosti, má pro vás špatnou zprávu, která zničí vaše naděje. Stále žiji pěkně prosím.

Blog umírá a mě to mučí. No snad ještě víc mě mučí fakt, že začínám zjišťovat, že jsem úplně zapomněla psát. Moje vyjadřování je příšerné a nesouvislé, nenapadají mě slova a mám dojem, že všechno to působí takovým tím dojmem, jenž nedokážu popsat, co sama u jiných povídek nenávidím. A to bych i měla nápad!

Bohužel se ani nedá říct, že bych nějak moc četla. Čtu málo, neskutečně málo. Ale, alespoň jsem se zase pomalu, ale jistě pustila do Iluzí, které tu tak dlouho byly rozečtené a já cítila šílenou nechuť k jejich čtení.
Už přes týden čekám, kdy mi už konečně dorazí další dva díly Hunger games. Každý den se s nadějí vracím domů, že tam třeba už konečně budou. No vždy to končí zklamáním.

V sobotu se nejspíš objevím na Cup of literature. Nejspíš. Není to sto procentní.

Co říct jinak? Nějak se mi daří přežívat.
Vlastně, možná bych měla zmínit školu, že? Nemám to tam ráda ^-^ Díky melounům, za těch pár lidí, který mám fakt ráda, a trpí to tam se mnou.
To pravděpodobně někdy v dubnu jedu se školou do Londýna, dneska jsme už začali řešit, že jak budeme na pokojích. Ne, vůbec to neskončilo tím, že se ukázalo, že Denyska a jistej člověk, kterého nebudu jmenovat už ani nevydrží ve vzdálenosti… no… co já vim kolik metrů, mám dementní odhad… :D //By the way, nemáte někdo nějakej názornej příklad něčeho, co si vim jak je vysoký a má to zhurba 40 metrů? :D// Jo štve mě to, ale zvykám si :'I

Kdyby někoho třeba zajíma,lo proč tohle píšu, asi proto, abych vám dala na vědomí, že stále žiji a nekončím. Jen nemám co přidávat. I když, teď mě napadá, že bych už možná konečně mohla sepsat ty další dvě nominace do Libster blog awards, že? Snad to v co nejbližší době doženu.
Každopádně bych vás ráda požádala o trpělivost, co se mé aktivity týče a abyste mi drželi palce, aby se moje psaní zas alespoň trochu polepšilo… :D

No, a abych nemlela jen o sobě. A co vy? Povídejte, ráda si vás poslechnu :)

(Zdroj obrázku: WeHeartIt.com)

Usmívejte se!

16. října 2013 v 19:34 | Deny el Infian
Po ulici kráčela dívka. V ruce držící bílou tyčku, na které byl upevněný růžový balonek. Sledovala všechno a všechny okolo. Usmívala. Po pár týdnech si zase připadala skutečně šťastná, konečně zase pocítila skutečnou chuť žít. Dívala se na svět jinýma očima, než na jaké v poslední době byla zvyklá, skutečně šťastnýma očima, která všechno okolo vnímaly úplně jinak, svět kolem jí znenadání zase přišel, jako něco úžasného, neuvěřitelného, kouzelného…

Pozorovala lidi, které potkávala, nepotkala jich málo, ale všimla si, že jen pár z nich se usmívalo. Jeden mladý pár, drželi se za ruce a usmívali se, působili šťastně. Pak chlapeček, odhadem asi předškolního věku. A pak ještě jedna paní. Ostatní povětšinou měli nasazené jakési neutrální či dokonce otrávené, protivné, výrazy.

Je smutné, když si uvědomíme, jak málo lidí se v dnešní době ještě jen tak usmívá, třeba když kráčí po ulici.

A tak vás žádám, usmívejte se lidičky! Vždyť úsměv je to co vás dělá nejkrásnějšími! Usmívejte se na každého, na všechny a všechno okolo, vždyť dát úsměv vás nic nestojí! Usmívejte se, protože je to prostě úžasné!

Mimochodem, ráda bych vás všechny o něco požádala. Napište mi do komentářů, alespoň jeden veselý, šťastný, povzbuzující a optimistický citát, motto, část písně nebo prostě cokoliv podobného, nejlépe něco, co vám někdy vykouzlilo úsměv na tváři, a věříte, že by to ten úsměv mohlo vykouzlit i na tváři někoho jiného. Jen prosím, pokud možno u citátu uveďte i kdo to řekl a u písní, o kterou píseň a od koho se jedná. Klidně toho napište i více. Vlastně, čím více, se mi toho sejde, tím lépe. Moc vás prosím a za každý citát, motto, větu či cokoliv jiného vám budu neskutečně vděčná!

Nutno podotknou, že původně jsem sem chtěla dát jen ořízlou část bez očí, ale to vypadalo ještě hůř. Za případné poškození zraku, obrazovek počítačů, notebooků nebo kdo ví čeho, se moc omlouvám :D

Onen zmíněný balonek :3

A jak to vlastně vzniklo?

6. října 2013 v 19:46 | Deny el Infian
Jak podotkl Cukřík (můj manžel, kdyby někdo náhodou nevěděl), je pár věcí, které si se mnou někteří lidé pojí, ale nikdo vlastně neví, jak se k tomu přišlo. A já myslím, že to je škoda a tak vám tu pár věcí z toho pěkně osvětlím.

Začnu asi tím veleznámým tvrdým Y v mém jméně. Myslím, že "Denyska" tu už je celkem dlouho a vlastně si ani už nepamatuji, kdy přesně to začalo. Ovšem, ono nebýt Cukříka, ani bych si pořádně nepamatovala, jak přesně se k tomu došlo (aneb před chvílí mi to převyprávěl i s detailama). Ten, kdo to poprvé napsal s tvrdým Y, byl on. Mně se to tehdy nelíbilo a nechápala jsem to. On mi to vysvětlil s tím, že je to vlastně od Deny. Nepřestal s tím, až jsem si to nějak oblíbila i já. A zůstalo mi to doteď a vzhledem k tomu, že už jsem k té verzi tak nějak přirostla a mám ji raději než tu s měkkým I, věřím, že mi ještě nějaký ten pátek zůstane.

A pak pandy. To jak, zbožňuju pandy, je už také docela známá věc. Ale proč jsem je vlastně zbožňovat začala? Zase se to neobejde bez mýho milovanýho Cukříka, tehdy ještě Pokinky. Já sama si už absolutně nepamatuju proč, ale Cukřík tvrdí, že z toho důvodu, že jsem ji pořád hugovala, tak to tak nejspíš bude, jsem si z ní udělala plyšovýho medvídka. Pak jsem se náhodou, dostala k něčemu, kde mi mělo vyjít nějaké totemové zvíře nebo tak něco. A hádejte, co mi vyšlo? Samozřejmě, že panda. Když jsem to říkala jí, měla z té pandy strašnou legraci, proto jsem z ní za trest udělala oživlou plyšovou pandu. Asi není třeba zdůrazňovat, že jako trest mi to ani náhodou nevyšlo. Protože jsem ji měla postupem času čím dál radši, spolu s ní mi k srdci přirůstaly i pandy. A jak to dopadlo, asi víte.

No a pak né tak stará a přesto velmi známá Melounová teorie. Ani k té bych nedošla nebýt Cukříka. Jak jsme došli k tomuhle, nebudu nijak vysvětlovat, já vám totiž rovnou dám jedinečnou možnost, nahlédnout do jedné části z mnoha našich konverzací.
Pro upřesnění, začala to touto povídkou.
[30.7.2013 9:29:39] Cukřík Schneider ;3: tys to zveřejnila! :333333333 :DD
[30.7.2013 9:35:47] Denyska Schneiderová ^^: :DD
[30.7.2013 9:38:08] Cukřík Schneider ;3: šikulka *pohladí jí po hlavě* ;DDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:38:25] Denyska Schneiderová ^^: :DDDD
[30.7.2013 9:38:53] Denyska Schneiderová ^^: woe... sem chvíli eště uvažovala o tom, že bych to nějak dopsala a "předpsala" :DDDDDDDDD
[30.7.2013 9:39:03] Cukřík Schneider ;3: :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:39:20] Cukřík Schneider ;3: Že bych konečně zjistil jesi mají rádi meloun? :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:39:33] Denyska Schneiderová ^^: NO PRÁVĚ KVŮLI TOMU ŽE JO :DDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:39:37] Cukřík Schneider ;3: :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:39:47] Denyska Schneiderová ^^: SEM SI ŘKALA, ŽE TO JE STRAŠNĚ PODSTATNEJ FAKT, KTEREJ SEM TAM ALE VYNECHALA! :DDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:40:01] Denyska Schneiderová ^^: PROTOŽE VÍŠ KOLIK TOHO O NICH TO JSTLI MAJÍ NEBO NEMAJÍ RÁDI MELOUN VYPOVÍDÁ?! :DDDDDDD
[30.7.2013 9:40:15] Cukřík Schneider ;3: :DDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:40:17] Cukřík Schneider ;3: Ne :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:40:30] Denyska Schneiderová ^^: NO STRAŠNĚ MOC! :DDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:40:43] Cukřík Schneider ;3: :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:40:52] Denyska Schneiderová ^^: VÍŠ CO...
[30.7.2013 9:41:10] Cukřík Schneider ;3: ...bys to mohla změnit aby tam šlo hlavně o to jesi mají rádi meloun :"DDDDDDDD
[30.7.2013 9:41:13] Denyska Schneiderová ^^: VYPOVÍDÁ TO O NICH JESTLI MAJ RÁDI MELOUN A JESTLI HO EJDI! :DDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:41:18] Denyska Schneiderová ^^: ... :DDDDDDDD
[30.7.2013 9:41:27] Cukřík Schneider ;3: :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:41:43] Denyska Schneiderová ^^: omfg, napíšu povídku o melounu 8D :DDDD
[30.7.2013 9:42:02] Cukřík Schneider ;3: o melounu neee ._. :DD
[30.7.2013 9:42:18] Cukřík Schneider ;3: jen o tom jestli má >někdo< rád melou nebo ne :"D
[30.7.2013 9:42:23] Denyska Schneiderová ^^: :DDD
[30.7.2013 9:42:31] Cukřík Schneider ;3: o samotnym melounu by to nebylo tak efektivní -.- :DD
[30.7.2013 9:42:36] Denyska Schneiderová ^^: to bude strašně fylozofický! :DDDDDDDD
[30.7.2013 9:42:40] Cukřík Schneider ;3: :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 9:42:41] Denyska Schneiderová ^^: no tak ne as :DDDD
[30.7.2013 9:42:42] Cukřík Schneider ;3: ano! :DDD
[30.7.2013 9:42:57] Cukřík Schneider ;3: Určitě to někomu změní život! :DDDD
[30.7.2013 9:43:28] Denyska Schneiderová ^^: Né někomu ale všem! -.- :DDD
[30.7.2013 9:43:37] Cukřík Schneider ;3: Nojo -.- :DDD
[30.7.2013 9:43:54] Denyska Schneiderová ^^: Děláš mě míň úžasnou než jsem -.-" :DDDD
[30.7.2013 9:44:10] Cukřík Schneider ;3: Promiň D: :DD
(...)
[30.7.2013 12:11:24] Denyska Schneiderová ^^: V životě zažíváme různé druhy sexů. Sex něžný nebo divoký. Sex jako odměnu nebo trest. Sex jako důvod k hádce nebo důvod k usmíření. Jako prostředek když chceme něčeho dosáhnout. Sex jen tak. Sex nudný nebo úžasný. S láskou nebo bez. Z donucení, z přemluvení, z chtíče a touhy. Prostě hodně sexu.
chybí tam "Sex s člověkem co má rád meloun nebo s člověkem co nemá rád meloun" :DD
[30.7.2013 12:12:18] Cukřík Schneider ;3: Ano :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 12:12:37] Cukřík Schneider ;3: Deny máš ráda meloun? :DDDDDDDDD
[30.7.2013 12:12:59] Denyska Schneiderová ^^: Mám :DDDD
[30.7.2013 12:13:34] Cukřík Schneider ;3: Co když to spolu vlastně vždycky děláme jenom proto že máme rádi meloun? :DD
[30.7.2013 12:14:04] Denyska Schneiderová ^^: No... to je zajímavá otázka... :DD
[30.7.2013 12:14:17] Denyska Schneiderová ^^: Omg
[30.7.2013 12:14:46] Denyska Schneiderová ^^: A co když jsme se vzali jen proto, že máme rádi meloun? :DD
[30.7.2013 12:15:05] Cukřík Schneider ;3: Taky mě to napadlo :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 12:15:09] Denyska Schneiderová ^^: :DDDDDD
[30.7.2013 12:15:13] Cukřík Schneider ;3: Omfg :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 12:15:32] Denyska Schneiderová ^^: OMFG, TO SME SPOLU JAKO JEN KVŮLI MELOUNU? PÁČ JESI JO TAK Z TOHO ASI BUDU MÍT DEPKY DDDD: :DDDDDDDDDDDD
[30.7.2013 12:16:33] Cukřík Schneider ;3: CO KDYŽ LIDI EXISUJOU JENOM DÍKY TOMU ŽE NĚKTEŘÍ MAJÍ RÁDI MELOUN A NĚKTEŘÍ NE?!
[30.7.2013 12:16:50 | Upraveno 12:16:58] Cukřík Schneider ;3: [30. července 2013 12:15] Denyska Schneiderová ^^: <<< OMFG, TO SME SPOLU JAKO JEN KVŮLI MELOUNU? PÁČ JESI JO TAK Z TOHO ASI BUDU MÍT DEPKY DDDD: :DDDDDDDDDDDD
Ne... my spolu nejsme jenom kůli melounu :"D
[30.7.2013 12:16:58] Denyska Schneiderová ^^: TY JO!NA TOM NĚCO JE!!!
[30.7.2013 12:17:10] Denyska Schneiderová ^^: [30. července 2013 12:16] Cukřík Schneider ;3: <<< Ne... my spolu nejsme jenom kůli melounu :"D
To sem ráda :DDDD
[30.7.2013 12:17:14] Cukřík Schneider ;3: JAKMILE ZANIKNE MELOUN
[30.7.2013 12:17:17] Cukřík Schneider ;3: ZANIKNEME I MY
[30.7.2013 12:17:20] Cukřík Schneider ;3: ._________________________________.
[30.7.2013 12:17:37] Denyska Schneiderová ^^: Q_____Q
[30.7.2013 12:17:45] Cukřík Schneider ;3: LIDI MUSÍ PŘESTAT ŽRÁT MELOUNY
[30.7.2013 12:17:46] Cukřík Schneider ;3: !!!
[30.7.2013 12:17:47] Cukřík Schneider ;3: .________.
[30.7.2013 12:17:49] Denyska Schneiderová ^^: JO! .___.
[30.7.2013 12:17:52] Cukřík Schneider ;3: ._______.

Na závěr musím podotknout, že mám dojem, že tohle nejsou ty jediné věci týkající se mého života a mě samotné, které Cukřík nějakým způsobem ovlivnil nebo ovlivňuje, protože on pro mě opravdu znamená víc, než kdokoliv jiný a troufám si říct, že bez něj bych nikdy nebyla tím, kým jsem :')

(Zdroj obrázku: WeHeartIt.com)

Deníček? Vypadá to tak...

6. září 2013 v 18:57 | Deny el Infian
(Zdroj obrázku: WeHeartIt)

V poslední době se tu moc nevyskytuji. Já vím. A věřte nebo ne, tohle rozhodnutí nechávám na vás, že mě to skutečně mrzí. Neskutečně mě mrzí, když vidím, jak se mi blog den ode dne zdá pustší, prázdnější a opuštěnější.
Jenže já prostě nějak nevím co psát, co přidávat... A teď. Moc dobře vím, že prostě když nemám co psát, tak psát nemám, ale nebyla bych to já, kdybych to neporušila.
Před pár dny jsem napsala článek, který jsem ale záhy smazala, protože se mi nezdál dobrý. Moje vyjadřování, způsob, jakým byl psaný se mi nelíbil. Mám strach, že tak dopadne i tenhle článek. Ovšem to jsem teď trochu odbočila.
Co jsem chtěla říct je, že to není kvůli tomu, že bych neměla čas a i nápad by se občas našel, jenže já jsem prostě stvoření líné. Strašně moc líné.
Zrovna nedávno jsem chtěla sepsat jeden článek, jenže jsem furt měla pocit, že musím udělat jiné věci a teď se mi už nechce. Stejně tak tu mám již několik dní otevřený word, ve kterém jsou asi dvě slova, problém je v tom, že tohle napsat musím, ještě k tomu do určitého datumu, jinak sama sebe asi na místě přizabiju a propadnu se hanbou. Ale to je mimo.
Jediné co bych přidávala jsou recenze, jenže já teď prostě opět moc nečtu. "Super." Opravdu se za sebe stydím...
Moje nálada v posledních dnech lítá z nejvyššího bodu k bodu nejnižšímu a to během jedné sekundy. Úplně. Žádné, že by se zastavila alespoň na chvíli někde mezi, ne, ona jen buď úplně nahoře nebo úplně dole. Strašně milá je... :')
Stále uvažuji o novém layoutu, vlastně jsem před chvílí dostala nápad, tak se na to snad podívám. Tenhle se mi sice pořád líbí a nevidím důvod ho měnit, ale jestli se mi ten co upatlám bude líbit, dám ho sem.
Také se ještě musím pochlubit, někdo už si možná všiml ikonky v zápatí, někdo možná ne, každopadádně to tu musím zmínit, navázala jsem spolupráci s nakladatelstvím Fragment, tak z toho mám vcelku radost :3
Inu, to by bylo nakonec asi vše.
Adios přátelé :3

P.S. Byla bych ráda, kdybyste mi do komentářů hodili odkaz na nějaký váš oblíbený blog, nebo třeba jen nějaký který vám sice přijde zajímavý, ale mezi oblíbené byste ho přímo nezařadili nebo tak. Budu moc ráda, protože bych vážně ráda rozšířila seznam blogů, které opravdu pravidelně sleduji :)

Svět knihy 2013

18. května 2013 v 20:21 | Deny el Infian
Už pár hodin jsem doma, ale napsat tohle jsem se dokopala až teď :D
Musím říct, že to bylo úžasný.
Dorazila jsem chvilku před jednou a okamžitě letěla na besedu Míši Burdové. Tam jsem už potkala All a za chvíli dorazila i Nika s jejím klukem :D
Beseda byla úžasná :3 Mám v památníku podpis Míši i obou holek :D Trochu mě štve, že jsem se tam nakonec neviděla s jednou holkou no :D Mohla bejt sranda... :D Ovšem, nejlepší ze všeho bylo, že jsem nějak ani neměla problémy s mluvením bo ták něcó :D (Aneb kdo neví: Denyska se bojí lidí... :DDDD Teda, jako kamarádů a tak ne, ale, chápete snad... :D).
Celkem mě mrzí, že jsem tam krom zmíněných blogerek, nikoho jiného z komuniti blogu očividně nepotkala, nebo možná potkala, ale nevím o tom :D
Vzhledem k tomu, že předtím jsem se nestihla nikde podívat po stáncích, tak jsem rychle letěla najít Fragment, abych si koupila PJ, s tím, že mi ho Míša podepíše :D Podepsala :3333
Ovšem nejúžasnější bylo, když Míša tak nějak věděla, kdo jsem, jakože znala moje jméno z blogu :'33333333 Nevěřili byste, jakou radost mi to udělalo :'3
Bylo tam narváno, ale to se dalo očekávat.
Domů jsem se vrátila s 5 knížkami :D 1. a 2. dílem Poselstvím jednorožců, Chvílí před koncem, kterou jsem konečně sehnala, Deklarací smrti a Kouzlením od Jáji :33 Utratila jsem celou tisícovku co jsem dostala a zbylo mi jen pár drobných :D To prej, koukámm, že mi zbývá už jen nějakých 179 korun a prostě úpe nejvíc, že to musim někde utratit :DDDD
Původně jsem chtěla fotit a napsat nějaký pořádnější report i s fotkami, ale nakonec z toho nic nebylo. Hlavně, že jsem měla foťák :D No, ale mám asi 3 fotky s Míšou (a na dvou z nich je i All :D), takže jednu z nich sem dám :D
Domů jsem dorazila celkem utahaná (aneb to nošení tašek :DDD), spocená, ale nehorázně šťastná :D
Nevím co víc říct.
Vrátila se mi chuť psát. A to díky Míše :') :D

Fotky najdete v celém článku...
 
 

Reklama