Knižní recenze

John Green: Hledání Aljašky

8. prosince 2013 v 18:41 | Deny el Infian
http://eshop.knihydobrovsky.cz/files/mod_eshop/produkty/full/h/978-80-242-4188-3_hledani-aljasky_large.jpg
Název: Hledání Aljašky
Autor: John Green
Díl: 1
Počet stran: 256
Nakladatelství: Knižní klub
Kniha vypráví o Milesi "Válečkovi" Halterovi a jeho prvním roku na internátní škole Culver Creek, kam se vydal, aby hledal velké Možná.
Na Culver Creeku se seznámí s různými lidmi. Ale především pozná ji. Aljašku Youngovou, která mu ukradne srdce.
Abych pravdu řekla, kolem tohohle příběhu jsem měla úplně jiné představy, ale skutečnost byla mnohem lepší. John umí překvapit a netrvalo dlouho, než jsem si uvědomila, že u téhle knihy prostě nemůžu předvídat, co se stane, protože on vždycky udělá něco, co byste nečekali.

Kniha je rozdělená na dvě části. Předtím a Potom. Místo kapitol zde máme vždy "XXX dní předtím" v první části a "XXX dní poté". Celou dobu jsem chtěla vědět, co vlastně bude znamenat to "poté", no to co se stalo, by mě ani ve snu nenapadlo.


Již od první strany jsem si zamilovala přirovnání, kterých je kniha plná, ať už jde o přirovnání k normální věcem či postavám, které jsme již měli tu čest poznat v této knize.

Ani Hledání Aljašky nepostrádá vtip, který jsme mohli poznat třeba v knize Hvězdy nám něpřály od téhož autora, která již v Knižním klubu vyšla.

Co se postav týče, ani jedna z nich není bezchybná a dokonalá, nýbrž reálná.

Miles Halter, přezdívaný Váleček, coby hlavní postava, z jehož pohledu je kniha psána, s nezvyklou zálibou v posledních slovech významných osobností, který se rozhodl jít na internátní školu Culver Creek, aby hledal velké Možná, na mě působí tak, že zde konečně začíná skutečně žít. Culver Creek a jeho noví, snad i první, přátelé ho změní.

A pak krásná, neuvěřitelné sexy, bláznivá, vtipná, osobitá, jedinečná, ale také impulzivní a náladová, zkrátka naprosto úžasná, Aljaška Youngová. Nedivím se, že z ní je Váleček celý vedle.

Za zmínku stojí i Plukovník, spolubydlící a první z přátel Válečka, jejich přítel Takumi i kamarádka Lara.

Řekla jsem to jednou a řeknu to znova. John Green je autor s velkým A a dokazuje to i jeho první kniha, tedy Aljaška. Jeho příběhy nejsou nijak přikrášlovány, lidi ukazuje takové, jací jsou, nejsou dokonalí, nejsou bezchybní, jsou to prostě lidé. Stejně tak život.

John mi společně s touhle knihou drze ukousl část mého marcipánového srdíčka a já mu za to jsem ještě vděčná.

Miluju tuhle knihu. Miluju a miluju, protože ona je naprosto úžasná.

Aprilynne Pike: Iluze | Křídla #3

16. listopadu 2013 v 22:53 | Deny el Infian
Název: Iluze
Série: Křídla
Díl: 3/4
Autor: Aprilynne Pike
Počet stran: 377
Nakladatelství: Fortuna Libri
Naštvaná Laurel na konci minulého dílu požádal Tamaniho, aby odešel a on tak učinil. Teď ale nastupuje do Laureliny školy a plno věcí ještě více zamotá. Laurel opět začíná váhat: David nebo Tamani?
Se začátkem školního roku Klea požádá Laurel, aby dohlédla na Yuki, dívku, která je údajně výměnná studentka z Japonska a kterou Klea zachránila z rukou trollů. Jediný pohled do jejích očí Laurel prozradí, že Yuki není jen tak obyčejná dívka. Je to florela.
Ale, kde se florela vzala v lidském světě, když z Avalonu není?
Na naše hrdiny čeká další školní rok, plný nebezpečí, záhad a odhalení.
Tuhle knížku jsem načala už před pár měsíci, ovšem poté jsem jí odložila kvůli jiné knížce a už jsem se k ní nevrátila. Vlastně, dokonce mě zachvátila jakási nechuť k této knize. Nechápu proč. Vím, že jednu dobu to bylo hlavně proto, že jsem měla dojem, že bych nesnesla další sladkou romantickou scénu, ale to byla jen chvíle, proč se mi do ní nechtělo i potom netuším. No, ale podstatnější asi je, že před nedávnem jsem ji opět vytáhla a konečně dotáhla do konce.
Po těch několika měsících, co jsem knihu měla rozečtenou a ani na ni nesáhla, jsem sice trochu netušila, co se tam vlastně stalo, ale do děje se mi povedlo vrátit celkem rychle.

Mnoho tajemství a záhad, které čekají na odhalení, jsou asi hlavním důvodem, který vám téměř nedovolí knihu odložit. A upřímně musím říct, že vůbec nevím, jak jsem se z poloviny knížky dostala až na konec, protože jsem měla dojem, že těch stránek jsem zase tolik nepřečetla.

Při čtení jsem si uvědomila, že kniha ztratila lehkost a jednoduchost prvního dílu. Neříkám, že je to špatně. Přeci jen, prostě se tu toho mnohem více děje a je tam více nebezpečí a akce, tudíž je jasné, že tu lehkost si série nezachovala.

Laurel stále uprostřed Davida a Tamaniho. Ach ty milostné trojúhelníky. To je něco co mi prostě vadí, zvlášť v tomhle případě to je skutečně, jak kopie Twillight. No, jediné štěstí, že kniha jinak byla dobrá a já neměla čas tohle vnímat.

Aprilynne knihu samozřejmě musela ukončit v jednom z okamžiků, kdy prostě potřebujete vědět, co bude dál. Joo, štěstí, že i závěrečný díl už mám nějaký ten pátek doma.

Knize dávám čtyři hvězdičky.

Suzanne Collins: Aréna smrti | Hunger Games #1

22. října 2013 v 21:37 | Deny el Infian
Obálka 3. vydáníNázev: Hunger Games - Aréna smrti
Série: Hunger Games
Díl: 1/3
Autor: Suzanne Collins
Počet stran: 328
Nakladatelství: Fragment
Na místech, kde se kdysi rozkládala Severní Amerika je dnes země Panem, která se skládá z dvanácti krajů a přepychového hlavního města Kapitolu. Vláda zde je tvrdá a k udržení poslušnosti se každý rok pořádá soutěž zvaná Hladové hry, která spočívá v tom, že z každého kraje jsou vybrán jeden chlapec a jedna dívka, tedy splátci, kteří v aréně musí bojovat o vlastní život. Vyhrajte a získáte slávu a bohatství. Prohra je synonymem smrti.
Šestnáctiletá Katniss se dobrovolně přihlásí, aby zachránila svou dvanáctiletou sestru, která byla vylosována. Dokáže přežít za příšerných podmínek, kdy zbylí soutěžící usilují o její život? Navíc, co když se k tomu všemu přimotá ještě i láska?
Připravte se, protože tahle kniha vás nenechá ji jen tak odložit!
Hunger Games. Známá kniha od Suzanne Collins, která se dočkala i filmového zpracování. Upřímně, nechápu, že jsem si ji přečetla až teď.

Dystopie v dnešní době letí a Hunger Games jsou jednou z nich a přestože mám zatím přečtený jen jeden díl, domnívám se, že se jedná o jednu z nejlepších, což prokazuje i jejich námět, který považuji za jeden z nejoriginálnějších.
Jak jsem již zmínila, kniha má velice originální námět, který zaujme na první pohled. Samozřejmě námět není všechno, a proto s potěšením mohu říct, že byl i skvěle zpracovaný. Kniha je napsaná až neuvěřitelně čtivě a na vlastní kůži vám potvrzuji, že odtrhnout se od téhle knihy je téměř nadlidský úkol, navíc autorka celkově má velmi příjemný styl psaní a má můj upřímný obdiv.

Hlavní hrdinkou knihy je tedy Katniss. Inu, nějak nevím co k ní říct. Mám ji ráda. Líbí se mi, že není dokonalá, že má své chyby, že není neporazitelná a tak, věřím, že víte, co myslím. Na druhou stranu přesto nemohu říct, že bych si k ní vytvořila nějaký silný vztah, že by se mi něčím nějak zvlášť zapsala do srdce, jako jiné postavy. Tím ovšem zase
Obálka 1. vydání
nechci říct, že mi její osud byl ukradený. Nebyl, ani náhodou. Akorát na konci mě Katniss z nějakého důvodu trochu zklamala, přestože jí vlastně asi i částečně rozumím.
To samé co o Katniss (tedy s výjimkou poslední věty), by se dalo říci i o další z hlavních postav, Peetovi, který v aréně zastupuje chlapce z dvanáctého kraje.
Z postav, sice už o něco méně podstatnějších, tam dále máme Haymitcha, který je Katnissin a Peetův trenér. Přestože na začátku mi moc sympatický nebyl a choval se, jak pitomec, nakonec ani o něm nemohu říct, že ho nemám ráda. Poté Cinna, Katnissin vizážista, který je také velmi sympatický.

Vzhledem k tomu, že jsem od Fragmentu dostala již nové vydání knihy, nemohla jsem si odpustit porovnání obou dvou obálek. Upřímně, trvalo mi celkem dlouho, než jsem se konečně rozhodla, že více se mi líbí ta nová a o něco jednodušší obálka. Ovšem i ta první je moc hezká. A která z obálek se víc líbí vám?

No a nezbývá mi už asi než přejít k závěrečnému hodnocení knihy. Originální, výborně napsaná, až nepopsatelně moc čtivá. Ano, jednoduše jsem si ji zamilovala a nemám ji co vytknout. A je jednoznačné, že těch pět hvězdiček si zaslouží.
Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím nakladatelství Fragment.
Zdroje obálek: http://www.fragment.cz

Michaela Brudová: V moci démonů | Syn pekel #2

5. října 2013 v 20:39 | Deny el Infian
Název: Syn pekel - V moci démonů
Série: Syn pekel
Díl: 2/2
Autor: Michaela Burdová
Počet stran: 272
Nakladatelství: Fragment
Vlčí krev už máme za sebou a nezbývá než zjistit, jak příběh Nerana a ostatních vlastně skončí.
Jestli jste doufali, že hned na začátku se dozvíte, jak vlastně dopadne jeden ze zásadních okamžiků v příběhu Nerana, tedy ten, kterým kniha končí, pak vás zklamu. Autorka se nás totiž rozhodla potrápit a první část knihy (tj. prvních 46 stran) popisuje Neranovo a Gerratovo dětství.
V druhé části už ovšem pokračuje to, kde se v prvním díle skončilo a na nás tak čeká další dobrodružství, kterým si hlavní postavy projdou.
A tentokrát už to nebude ani tolik o Neranovi, Aragen a všeobecně vlkodlacích, ale o něco více o démonech a jejich touze zničit svět.
Jak jsem se dala do Syna pekel, uvědomila jsem si jeden zásadní rozdíl mezi ním a takovým Poselstvím jednorožcům, od té samé autorky. Tím rozdílem je čtivost. Syn je totiž na rozdíl od Jednorožců velmi čtivá kniha. Ovšem to je asi tak jeden z mála vývojů autorčina psaní.
Jak jsem již řekla, kniha byla čtivá, prostě jak začnete, chcete vědět, co bude dál, jak to celé skončí, jak dopadnou naše postavy a to vás nutí číst dál a dál.
V knize jsme se také setkali s Neranovým otcem. Nevím co k němu říct, kromě toho, že to byl vzteklej a strašně nesympatickej debil.
Také jsme blíže poznali Gerrata. Mám-li být upřímní, přijde mi, že jeho charakter je takový, jak to říct, nedomyšlený? Prostě a jednoduše v jednu chvíli se chová vyspěle, moudře, vážně, zodpovědně a tak a v druhou se tak nechová ani náhodou. To mi sice přišlo trochu i u Nerana, ale u Gerrata ještě víc.
Pak nevím, jestli mi někde něco uteklo nebo autorka pořádně nedomyslela, ani oné vlkodlačí přeměny? Respektive, v jednu chvíli do něj zarývá drápy nebo tak něco a za chvíli se přeměňuje do vlkodlačí formy? A bylo to i u jiných příkladů pokud vím.
No a dále se nemůžu zbavit dojmu, že autorka tam pak těch krvelačných scén a tak podobně začala dávat až moc. Prostě v jednu chvíli, jsem už vážně měla dojem, že někdo mu něco vykloubí, vyrve, rozpárá a tak podobně, on se z toho sotva tak nějak vylíže a už ho zas zmrzačí někdo jinej. A v některých případech mi to přišlo až zbytečné.
Každopádně řekla bych, že ta čtivost to tak nějak zachraňuje a navíc i příběh je fajn. Na 5 hvězdiček to sice není, ale myslím, že ty 4 dát můžu.

Nakladatelství Fragment děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Ali Cronin: Nikdy neříkej navždy | Láska, sex, touha #1

29. září 2013 v 0:15 | Deny el Infian
http://www.fragment.cz/picture/shop/cz/zbozi/big/v_laska_sex_touha_nikdy_nerikej_navzdy_tit_202527-01.gifNázev: Nikdy neříkej navždy
Série: Láska, sex, touha
Díl: 1/V originále prozatím vyšlo 6 dílů, v češtině 3
Autor: Ali Cronin
Počet stran: 240
Nakladatelství: Fragment
Potkala ho na dovolené ve Španělsku, zamilovala se, prožila s ním pár hezkých chvil… A pak se oba museli vrátit.
A mohla bych s popisem děje pokračovat, protože celá kniha by se vlastně dala popsat v několika heslech, ale nechci spoilerovat.
Na první pohled se dá soudit, že kniha nemá nijak originální a ojedinělý námět, ovšem co někoho, jako jsem já (dobře, úchyla, jako jsem já -.-" :D), zaujme, je název edice, který naleznete na obálce a jak na to teď koukám, je vlastně snad i větší než samotný název knihy. Láska, sex, touha, to bylo to, co mě na první pohled zaujalo a proč jsem si knihu chtěla přečíst.

Přestože příběh není nijak originální, autorka píše příjemně a čtivě a knížka by se mi mohla opravdu líbit, nebýt jedné maličkosti. A to té, že hlavní postava, tedy Sára, je naivní, pitomá kráva, omluvte mě za ten výraz, ale líp to vystihnout nejde.

Očividně se nevyspala jen tak s někým a pak najednou se vyspí s klukem, kterého zná pár dní? To je první věc, která mi přijde tak nějak divná, ovšem dobře, to bych ještě byla ochotná ignorovat, kdyby se nechovala tak, jak se chovala. Popsala bych, proč vlastně mi přijde tak pitomá lépe, ale uvědomuji si, že spoilery v recenzi by opravdu být neměli, pokud vás to tedy nějak více zajímá, nezbývá vám než si knihu přečíst.
Na druhou stranu je fakt, že Sáru alespoň můžeme brát jako takový příklad, opět kvůli spoilerování více nevysvětlím, ale ty co četli, snad vědí jak to myslím.
Jako další postavu tu pak máme Joea/Joa/Joeho (nejsem si přesně jistá, jak to jméno skloňovat), aneb Sářina pana úžasného. U téhle knihy mě začíná trochu štvát, že mi psaní recenze komplikuje fakt, že i popsaní charakteru postavy spoileruje děj, tudíž i tady se tedy musíte bohužel obejít bez popisu.

Jinak dalším bodem co nemůžu nezmínit je, že mi na celé knize nesedí jedna věc. Hned na začátku. Jde o to, kdy se vlastně dívky skamarádily, pokud to totiž chápu tak se seznámili v sedmém ročníku, byli podle všeho pryč ze základky a bylo jim jedenáct. Tohle mi prostě absolutně nesedí. Nevím, jestli to prostě nechápu, v jejich zemi to mají jinak nebo je to chyba překladatelky. Mimochodem, vzhledem k tomu, že o tomhle se Sára jen zmiňovala, nepovažuji to nijak za spoiler, to jen kdyby mě někdo náhodou chtěl obvinit ze spoilerování.

Pak tu máme také hned na začátku ještě jednu věc, děvčata umírala smíchy, když jejich učitel pronesl "Kurňa" s tím, že je směšné, že učitel nadává. Nejdříve jsem myslela, že autorka/překladatelka se chtěla jen vyhnout vulgarismům, ovšem hned na následující stránce, jsem se přesvědčila o tom, že ty vulgarismy v knize najdeme.

Uznávám, že to jsou vcelku detaily, zvlášť poslední dva odstavce, ale stejně, já myslím, že i na detailech záleží, alespoň trochu.

Už asi nemám ke knize víc co říct. Kdyby se dala pryč příšerná povaha hrdinky, ani o těch detailech bych tolik nepřemýšlela a kniha by určitě byla podstatně lepší. Jak říkám, myslím, že autorka vůbec nepíše špatně, ba naopak, její styl je skutečně příjemný a celkem čtivý, proto doufám, že v dalších dílech z této série, již ty hrdinky tak pitomé nebudou.
Knize dávám tři hvězdičky z pěti.
Nakladatelství Fragment bych také ráda poděkovala za poskytnutí recenzního výtisku.

Lissa Price: Mladší | Banka těl #1

18. srpna 2013 v 10:57 | Deny el Infian
Název: Mladší
Série: Banka těl
Díl: 1/2
Autor: Lissa Price
Počet stran: 346
Nakladatelství: Fortuna Libri
Když na Zemi vypukla Biologická válka, lék pro přežití byl podán pouze mladým lidem, dětem, tedy Mladším a starým lidem, neboli Starším, to způsobilo, že najednou na Zemi žijí jen starci a děti.

Děti, které mají to štěstí a mají nějakého žijícího příbuzného, svého poručníka, si žijí v pohodlí domovů.

Smůlu ovšem mají děti, které na Zemi zůstali sami. Nemají žádná práva, žádné zastání. Žijí po ulicích v nelegálně obydlených budovách, nemají téměř nic a pokud je chytí, zavřou je do strašlivých Institucí, kam se nikdo nechce dostat.

Callie, její mladší bratr a kamarád Michael žijí v opuštěné budově. Calliin mladší bratr je navíc nemocný a ona nemá peníze, aby si mohla dovolit nechat ho léčit.

No a pak je tu tajná společnost Prime Destinations a jejich Banka těl. V oné Bance mohou děti pronajmout svá těla bohatým Starším, kteří si v jejcih těle mohou dělat téměř cokoliv a Mladší za to získají bohatou pěněžní odměnu.

Callie stojí před volbou - pronajmout své tělo, riskovat vše pro pomoc bratrovi nebo ne?
Na tuhle knihu jsem si četla nějaké hodně kladné recenze, díky kterým jse se vlastně vůbec rozhodla knihu přečíst, a byla jsem tedy zvědavá, jestli ta kniha je opravdu tak moc dobrá. A s radostí můžu oznámit, že mě ani trochu nezklamala.

Upřímně ze začátku jsem si nedovedla představit o čem celá kniha vlastně bude. Na odpověď jsem ovšem nemusela čekat moc douho.

Pokud čekáte nějaký pomalý úvod do děje pak vás zklamu. Autorka na nic nečeká a rovnou vás hodí do děje, bez jakéhokoliv připravení či rozjezdu a už od prvních stránek se vlastně něco děje a vy se nenudíte.
Mě to nevadí, ba naopak, řekla bych, že to je lepší než nějaké nudné okecávání, ovšem na druhou stranu jsem trochu postrádala více informací o oné Bilogociké válce a podobně. Vlastně když o tom teď tak uvažuju, nejsem si jistá jestli tam třeba vůbec někde byl rok, v jakém se kniha odehrává, já si na nic takového napamatuji, ale je možné, že jsem to přehlédla nebo zapomněla. Vím, že tohle nejsou zas tak podstatné fakty, ale mě to prostě zajímá, zvlášť ta Biologická válka a více informacemi bych doopravdy nepohrdla.

Jednou z věcí, která tuhle dystopii odlišuje od ostatních je ta, že zde nemáme vlastně téměř žádné informace o aktuální vládě.
Také mi hlavou vrtá, jak se to vlastně mohlo stát, že Starší si žijí v luxusu a bezprizorní Mladší (ti co nemají své poručníky) nic nemají a nikdo se o ně nestará. A jak si vlastně Starší mohou žít, pomalu jako kdyby nikdy žádná válka nebyla, přestože proběhla nějaký rok zpátky (tedy pokud jsem to pochopila správně)?

Každopádně kniha je skvěle psaná a nenašla se v ní snad jediná část, kde bych se nudila. Ba naopak, kniha je nabitá tajemstvími, která vás nutí číst dál a nikdy nemáte moc šanci odhahnout, co vlastně bude dál. Nejeden zvrat, nejedno překvapení a jsem si jistá, že to ještě zdaleka nekončí a v druhém díle to bude pokračovat.

Čeho jsem si ještě všimla, že párkrát tam někdo zapomněl dát Hlas kurzívou, ale to zas nijak zvlášť nevadí, protože nakonec mi vždycky došlo, kdy to vlastně je Hlas a kdy myšlení Callie, jen mě to zprvu trochu zmátlo.

Callie jako hrdinka mi byla sympatická už od začátku. Helena, které bych jen tak mimochodem mileráda popřála k dnešnímu svátku :D, mi také přišla fajn.
Pak tu máme Šéfa, který mě opravdu zajímá. Já nevím, ale i přesto, co všechno má vlastně na svědomí, nemohu říct, že ho nemám ráda. A nejen proto, kým doopravdy byl, ale celkově.

Knihu bych teda zhodnotila jako velmi kvalitní a originální dílo a autorka může být patřičně hrdá už jen na ten nápad.
Přestože mě mrzí, že v knize prostě nebylo víc informací třeba o té válce (ano já si s tím nedám pokoj -.- :D), nemohu knize dát míň jak pět hvězdiček, které si určitě zaslouží.
star50star50star50star50star50
Zdroj obálky: bux.cz

Heřmanová Katka: Radek (Mistr v komplikování vlastního života)

14. srpna 2013 v 18:40 | Deny el Infian
Radek (Mistr v komplikování vlastního života)Název: Radek (Mistr v komplikování vlastního života)
Autor: Katka Heřmanová
Díl: 1/1
Počet stran: 90
Nakladatelství: Nová Forma
Radek je jednadvacetiletý, celkem obyčejný kluk, který je na kluky. Kniha popisuje jeho život a to především ten milostný.
Kniha mě oslovila nejen tím, že je od jedné mladé české a především blogující autorky (link na její blog), ale i tím, že hlavní postavou je gay.
Ovšem musím podotknout, že mě ani nenapadlo, že vlastně celá kniha se bude víceméně točit, okolo Radkova sexuálního život. Tím ale neříkám, že by mi to vadilo. Ba naopak, ta kniha se mi líbila o to víc.

Radek je úžasná postava a měla jsem ho ráda snad již od první stránky. (A nejen proto, že je gay! :D) Je strašně osobitý, jedinečný, takový neokoukaný a člověka prostě zaujme. Není úplně dokonalý a určitě má své chyby. Na mě prostě působí jako obyčejný a ničím nejvýjimečný člověk. A především takový přirozený.
Jako postava za zmínku stojí i Radkova matka, která je prostě úžasná :D

Co se samotné knihy týče, nemám jí co vytknout. Možná délku, ale ani to vlastně nevidím jako zas takový problém a říkám si, že možná by knize naopak dokonce neprospělo, kdyby byla nějak podstatně delší.
Kniha má originální a neokoukaný děj, navíc je celý příběh psaný velmi čtivou a takovou humornou formou. Autorka opravdu umí psát.
Co se také musí nechat je, že autorka nemá problém napsat něco vulgárního, ale zase to nepřehání, tudíž kniha působí tak nějak přirozeně a příjemně. A že se nevyhýbá ani tématu, jako je sex, zmiňovat snad už ani nemusím, protože jak jsem řekla, kolem milostného a sexuálního života Radka se vlastně celá kniha točí.

Knihu určitě vřele doporučím, takové krátké a oddychové čtení, které pobaví.
Dávám 4 hvězdičky.
star50star50star50star50star50-3

Michaela Burdová: Strážci dobra | Poselství jednorožců #1

27. července 2013 v 12:09 | Deny el Infian
Název: Poselství jednorožců - Strážci dobra
Série: Poselství jednorožců
Autor: Michaela Burdová
Díl: 1/3
Počet stran: 288
Nakladatelství: Fragment
Lilandgarie je zemí dobra, kde žijí samotní ztělesnění dobra, posvátní jednorožci. Dokud jsou všichni pohromadě nemá zlo žádnou šanci, když se ale jeden oddělí nastává správný čas pro temného čaroděje, který chce do světa vypustit největší možné zlo.

Proto je vyslána výprava, v čele s elfskou princeznou a zároveň královnou země Aranis, která jako jediná může dokázat jednorožce najít, aby ho nalezla a bezpečně ho spolu se svými přáteli dopravila k ostatním jednorožcům. Jedině ona může Valgara přemoci a osud světa leží v jejích rukou.
Na knize je vidět, že je autorčinou prvotinou, tedy především na začátku. Na začátku mi některé věty přišli takové dost "umělé" či jak to říct, to se ale postupně zlepšilo a na knize je vidět pokrok, který autorka udělala. Ovšem přijde mi, že kdybych provnala tuhle knihu, po té co se "zbavila" těch "umělých" vět a celkově psaní už bylo lepší, s Míšinou poslední knihou, Synem pekla, moc velký pokrok bych tam už neviděla. Nevyčítám to autorce a je to jen můj dojem, ale prostě bych čekala, že ve stylu psaní mezi její první a zatím poslední knihou bude znát větší rozdíl.

Občas jsem měla problém se na knihu soustředit a někdy jsem některé pasáže musela pročítat vícekrát, protože jsem je prostě vůbec nevnímala, to zvlášť po tom, co jsem knihu měla už nějaký ten čas rozečtenou a stále se mi nechtělo pokračovat a donutila jsem se, že ji musím dočíst, když jsem se pak, ale začetla, většinou to přestalo a já pokračovala a vnímala. Párkrát jsem dokonce měla problém od knihy se odtrhnout.

Co mě na knize rozčilovalo, byly věty psané velkými písmeny a za nimi ještě někdy byl více než jeden vykřičník. Chápu, že autorka tím chtěla zdůraznit, že postavy křičí, ale mě přijde, že stačí když větu napíše normálně, za ní dá jeden vykřičník a v uvozovací větě prostě bude něco ve smyslu "zařval *ajménopostavy". Ta velká písmena a více vykřičníku na mě prostě působila poněkud amatérsky.

Při čtení téhle knihy jsem si uvědomila, že Míšiny knihy fungují tak nějak na stejném principu. Zvlášť Poselství a Křišťály moci, Syn pekel už se trochu odlišuje, ale i tak. Všechny tyhle série jsou vlastně o tom, že hlavní hrdinové cestují za nějakým cílem, u Syna pekel je to už ovšem trochu jiné, přeci jen tam nejde o záchranu světa. Ale u Křišťálů mi to přijde dost podobné, koukněme na to: V obou knihách jde o to, že je jedna hlavní hrdinka, která má jakýsi "dar" nebo jak to říct a ta společně se svými společníky cestuje napříč celou zemí, aby splnila své poslání a zachránila svět. V jednom sice za jednorožcem a v druhé za Křišťály moci, kterých bylo pokud si dobře pamatuji sedm, ale to je už takový dětail, řekla bych. Pak tam mámr nějakého toho hlavního hrdinu, který je aktuálně sice kladný, ale má za sebou podle všeho tajemnou a temnou minulost. Sem bych dodala ještě něco, jenže v recenzích by vážně neměl být žádný spoiler.

Dále tam je nějaký ten hlavní záporák, který tak nějak taky ovládá kouzla nebo tak něco a snaží se celou výpravu překazit. Na závěr tam máme ještě jednu drobnost, která by se ovšem dala považovat jako spoiler.

Ovšem tím neříkám, že nápad knih nějak odsuzuju, oba nápady určitě vyžadovali fantazii a tak, jen, že to je tak nějak na podobném principu...

Mám-li být upřímná, nemohu říct, že bych si nějakou z postav oblíbila nebo neoblíbila, k žádné jsem si nevytvořila vůbec žádný vztah. Ani jedna z postav mi nepřipadala nějak zvlášť zajímavá, výrazná nebo tak něco. Nejlepší postavou byl asi Snížek, který jako jediný byl takový výraznější a zajímavější, takový o něco jiný.

Také se mi zdálo, že nejvíce prostoru dostávali Aranis a Veragin. U Aranis se to dalo pochopit, ale Veragin, no já nevím. Prostě tvrdím, že Lavril, Eleas a Falien, dostávali opravdu málo prostoru oproti Aranis a Veraginovi.

Nutno poznamenat, že v knize jsem se nesetkala opravdu s ničím co by mě nějak zvlášť překvapilo a přijde mi, že většina věcí v knize se dala jednoduše předvídat.

Celkově je kniha hezká a nenáročnějšímn čtenářům, kteří od ní neočekávají zázraky, se určitě bude moc líbit. Na první knihu mladé autorky je to opravdu dobré. Dávám dvě a půl hvězdičky z pěti :)

Kerstin Gier: Zelená jako smaragd | Drahokamy #3

20. července 2013 v 13:38 | Deny el Infian
Název: Zelená jako smaragd
Autor: Kerstin Gier
Série: Drahokamy
Díl: 3.
Nakladatelství: CooBoo
Závěrečný díl triologie nezačíná zrovna vesele a dokud knihu nedočtete, nikdy nevíte zda tak bude alespoň končit.
Nebudu blíže popisovat o čem v knize jde, protože to prostě nejde. Stále ve mě přetrvává pocit, že se v knize nic moc neděje a přitom se toho zároveň děje strašně moc.

Kniha je opět úžasně a velmi čtivě napsaná, stejně jako její předchozí díly. Čeká tam na nás plno překvapení a myslím, že v téhle knize jen těžko odhadneme, jak to končí. Gierové se musí přičíst jedno - má úžasnej talent málem mi přivodit infarkt.
Celej příběj je tak nějak zamotanej do sebe a snad všechno souvisí s něčím jiným.

Nejsem si úplně jistá, jak závěrečný díl hodnotit - přišel mi nejlepší anebo nejhorší? Co bych totiž knize vytkla je ten konec. Přišlo mi, že všechno tam bylo rozepsaný na plno stránkách a mělo to takové stejné tempo, jen ten konec se najednou nacpal na pár stránek a byl až podivně rychlej v porovnání se zbytkem knihy.
V každém případě tahle série je dokonalá a možná se mi doopravdy líbila víc než můj milovaný Vesmír od Revisový a to asi proto, že mi tady mnohem lépe sedl ten námět.
Takže tuhle série prostě všem vřele doporučuji.

Co se hodnocení týče, nějak té knize nemůžu dát plných pět hvězdiček, kvůli tomu konci. Dávám tedy "pouhých" 4 a půl hvězdičky.

Kerstin Gier: Modrá jako safír | Drahokamy #2

7. července 2013 v 9:54 | Deny el Infian
Název: Modrá jako safír
Autor: Kerstin Gier
Série: Drahokamy
Díl: 2.
Nakladatleství: CooBoo
První kapitola druhého dílu začíná přesně tam, kde první díl končí, v kostele.

Gwendolyn se musí za pár dní naučit tančit menuet a jak se chovat v 18. stoletím, protože se musí zúčastnit sonetu právě v tomto století.
Navíc Gideon se v jednu chvíli chová přátelsky a v druhou zas povýšenecky a nepřátelsky.

K tomu všemu je tu pořád ten problém s Lucy, Paulem a ukradeným chronografem.
Nepřestává mě fascinovat, kolik se toho v knize odehraje za pár dní. Mám pocit, že se toho odehraje strašně moc a zároveň skoro nic (Proto mi také dělá takový problém, psát o čem, že to vůbec je no. :D).
Gwendolyn konečně pomalu začíná zjišťovat více informací o Strážcích, hraběti Saintu Germainovi a podobně.

V knize se také poprvé setkáváme s Lucasem, Gwendolyniným dědečkem, který na mě působil vážně mile a sympaticky a tak nějak mi připomínal Gwendolyn.
Co se týče Gideona, v jednu chvíli jsem z něj šílela a měla jsem chuť jednu mu vrazit, protože se choval, jak debil a v druhou jsem ho zas čím dál víc milovala.
Názor jsem si už konečně udělala i na Charlotte a není nijak zvlášť pozitivní. Nafoukaná holka, co si myslí, že ví všechno nejlíp.
A teta Glenda, o které jsem se u Rudé, ani nezmiňovala? Řeknu vám, že jaká matka, taková dcera, protože Glenda, Charlottina matka, je vážně příšerná a namyšlená ženská.
Málem bych zapomněla na Xemeriuse, chrliče, který se s Gwen skamarádí. Už od začátku mi přišlo, že se choval tak nějak roztomile a domnívala jsem se, že roztomilej i bude. A když to Gwendolyn řekla, měla jsem to in potvrzené :D Jeho jsem si zamilovala, takovej milej a dost užitečnej "domácí mazlíček". :D

Nedokážu soudit, zdali se mi víc líbil první nebo druhý díl, pro mě jsou oba stejně úžasný. I když se musí nechat, že tady už se konečně také dozvídáme něco nového o případu Lucy a Paula, což je jednoznačně plus.
Co se hodnocení týče je nejspíš nadmíru jasné že dám opět úžasných pět hvězdiček.
 
 

Reklama