Knižní recenze

Kristina Hlaváčová: Čarodějka | Dračí oči #1

24. března 2014 v 16:15 | Deny el Infian
http://www.fragment.cz/sys.php?action=image_detail&show=1&typ=FGA&src=picture/shop/cz/zbozi/upload/v_draci%20oci-carodejka-tit-202806-01.gif
Název: Čarodějka
Série: Dračí oči
Díl: 1
Autor: Kristina Hlaváčková
Počet stran: 392
Nakladatelství: Fragment
Pro Elenu, královskou dceru, není princeznování tím pravým ořechovým. Netouží být dámou, mnohem raději by totiž stála na cvičišti p
o boku svých bratrů. A přesně to si už ve svých osmi letech dokáže vybojovat.

Navíc, aby toho nebylo málo, náhodou potká a zachrání dračí vejce a přesně tenhle čin jí naprosto změní život a otevře jí bránu do světa plného dobrodružství.

Zdá se, že princezniny sny se plní, ale je to všechno tak růžové jak se zdá? Je vůbec v silách osmileté dívenky zvládnout život na úplně cizím místě, s jediným známým člověkem? Protože přesně tohle je jedna z věcí, která malou Elenu čeká.
V tom, že je hlavní hrdince pouhých osm let, bych zas takový problém neviděla, protože přeci jen právě na tom, že se její síla probudí tak brzo má být příběh částečně postaven. Ovšem problém je ten, že autorka dle mého prostě nezvládla vytvořit Elenu tak, aby skutečně odpovídala svému věku. Chápu, že již od mala na ni asi byly kladeny vyšší nároky a tak, ale nevěřím, že to by mohlo způsobit, aby se princezna ve svých osmi letech chovala až tak vyspěle, jak tomu v knize bylo. Ano v některých chvílích se autorka očividně snažila a občas se Elena na těch osm let chovala, ale to byly téměř výjimečné případy a jinak prostě působila na svůj věk vyspěle až moc. Nehledě na to, že spisovatelka na Elenu nakládala věci, které prostě nemohla zvládnout i po fyzické stránce. Dobře, měla tu magickou sílu a ten rodokmen a tak, ale pořád to byla osmiletá holka sakra! A spousta z těch věcí, se kterými se s chladnou hlavou vypořádala, prostě možná nebyla.

Alespoň, že ke konci knihy, po nějakých pár letech, byla Elena zase o něco dospělejší a nějaký ten vývin tam byl znát, protože jsem se skutečně bála, že bude pořád stejná.

Nehledě na to, si autorka Elenu také pěkně "vyhýčkala" a vypiplala k dokonalosti. No posuďte sami - krásná, na svůj věk vysoce vyspělá a inteligentní, ač tedy možná trochu nerozumná a impulzivní, ale stejně, neskutečně silná, rychlá, hbitá, šikovná, všechno jí jde, všechno zvládne. No není to poklad? Jistě, nějaké ty chybičky asi přeci jen měla, ale i přesto.

Když už jsme u postav, ani Michael mi nepřišel jako nic extra. Vlastně to s výjimkou dvou postav (o kterých se zmíním za chvíli), skoro nikdo. K hlavním postavám jsem si prostě nevytvořila snad žádné vztahy, ničím mě nijak extra nezaujaly, neokouzlily a neuchvátily, něco jim chybělo. Z těch postav, které se v knize nejvíce vyskytovaly, mi tedy přišel nejlepší asi Charlik, ale ani ten nebyl nic moc a něco mu chybělo.

Ty jediné dvě postavy, které mě zaujaly a našly si ke mně cestu, se objevily jen v pár kapitolách, skutečně krátce tam byly, ale byly to právě ony, které mě nejvíce upoutaly a zaujaly, když přišly na scénu, v tu chvíli se pro mě kniha stala asi nejvíce ze všech těch chvil konečně neodložitelnou. Jedná se o bylinkářku Bretu a Nelsona.

Co se samotného příběhu týče, nedá se říct, že by mě kniha nebavila, ale hold nepatřila k těm, které mě nutí číst dál a dál a upřímně se přiznám, že kdybych si nebyla vědoma faktu, že na ni musím napsat recenzi, pak bych knihu nejspíš neměla ještě ani zdaleka dočtenou.

Musím ovšem říct, že tahle kniha mě zaujala již na první pohled a byla jsem po bližším prozkoumání zaskočena, když jsem zjistila, že ji napsala začínající česká spisovatelka. Abych se přiznala, mám trochu tendenci ji srovnávat s další českou autorkou fantasy, Michaelou Burdovou.

Na to, že se jedná o Kristininu prvotinu, musím říct, že kniha byla dobrá. Styl psaní byl vážně příjemný a četlo se to skvělě, to bez debat. Jen prostě ten příběh mě úplně nedostal. Ono možná, kdyby hlavní hrdinka odpovídala svému věku, pak by to také bylo něco jiného.

Celkem mě překvapilo, že kniha, na to jak je dlouhá, je rozčleněna do pouhých třinácti kapitol, což se v dnešní době už také moc nevidí. Nijak mi to nevadilo, jen mě celkem dostalo, když tam jsou kapitoly, které mají přes sto stránek (třeba do čtvrté kapitoly jsem se dostala až za polovinou knihy) a pak najednou kapitola na dvě stránky.

Tuhle knihu tedy sice neshledávám ničím extra, ale spíš takovým průměrem, ovšem myslím, že když autorka zapracuje na příběhu a především na postavách, které prostě hrají důležitou roli, má skutečně dobře našlápnuto, protože psát umí. Za mě knize uděluji tři hvězdičky.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Richelle Mead: Vampýrská akademie | Vampýrská akademie #1

9. března 2014 v 9:23 | Deny el Infian
http://wales.cz/download/img/produkty/7664-b-mead_vampyrskaakadaemie.jpgNázev: Vampýrská akademie
Série: Vampýrská akademie
Díl: 1
Autor: Richelle Mead
Počet stran: 280
Nakladatelství: Domino
Princezna Lissa Dragomirová a její strážkyně Rose Hathawayová dokázaly zdánlivě nemožné - utekly z Vampýrské akademie. Ovšem po dvou letech žití v normálním světě a skrýváním se, je přeci jen nachází strážci z Akademie a vezou je zpátky.
Obě se musí nejen zabývat smrtelnými a děsivými záležitostmi a faktem, že Lisse, jdou po krku, ale také normálním středoškolským životem, který nebývá nejlehčí.

Tahle kniha mi doma ležela už neskutečně dlouhou dobu a nemít ji doma, snad bych ji číst ani neplánovala, ale už před dlouhou dobou jsem ji vyhrála v soutěži u Niky, a když už je ten film, rozhodla jsem se po ní konečně sáhnout. Absolutně nic dobrého jsem od ní neočekávala, protože to pro mě prostě byla jen další upíří kniha z hromady dalších. Ale už po prvních pár stránkách jsem měla dojem, že tahle kniha bude jiná, že se mi bude líbit. A nespletla jsem se.

Pokud někdo, jako já očekává další připitoměnou upíří knihu, jakých je spousta, pak vám ráda řeknu, že to tak není. Vampýrská akademie je něco jiného. Není to, žádné románek, který z upírů dělá úžasné hodné klučiny, typu Edward. Nene. Zde máme zase v tématu upírů i něco jiného.
Moroje - upíry, kteří k životu potřebují krev. A Dhampýry, kteří jsou na půl lidé a napůl Morojové, nepijí krev a jsou cvičeni k tomu, aby se stali strážci, kteří chrání Moroje. No a nakonec Strigojové - upíři, kteří své objeti zabíjí a chtějí Moroje vyhubit.

Autorka píše skvěle, kniha se četla příjemně a svižně. Není to sice jedna z těch knih, které mě nutí neustále obracet stránky a nedovolují mi se odtrhnout, minimálně po většinu času takovou knihou není, ale naskytly se i chvíle, kdy mezi ně patřila.

Čím mě ale autorka nejvíce upoutala, byly postavy. Přijde mi, že byly skutečně do hloubky promyšlené a propracované.

Princezna Lissa na mě zprvu působila, jako taková ta hodná a zodpovědná holčička, která je se všemi za dobře, nikomu by nikdy neublížila a podobně. Ovšem, když jsem ji začínala poznávat blíže, pomalu se začalo ukazovat, že taková není a já najednou pořádně nevěděla co si o ní myslet.

Na druhou stranu Rose jsem ze začátku měla za velmi nezodpovědnou holku s potřebou porušovat pravidla, která myslí pomalu jen na zábavu a užívá si života. Za chvíli jsem, ale poznala, že se opravdu zajímá o Lissino bezpečí, přestože ještě není její oficiální strážkyní a postupem času jsem zjišťovala, že je mnohem zodpovědnější než jsem si myslela a že své povinnosti bere skutečně vážně.

Vynechat Dimtrije by byl hřích, přestože o něm pořádně nemám moc co říct. On nepatří mezi takovéty dokonalé mužské postavy, do kterých se každá zamiluje, to ne. Ani se vlastně nedá říct, že bych se do něj nějak pobláznila, ale zároveň ho vážně zbožňuju. Já nevím prostě jak to popsat. Každopádně i on má zajímavou povahu, jen je škoda, že nebylo víc příležitostí ho více poznat.

Ta kniha pro mě byla skutečně příjemný překvapením a doufám, že se co nejdříve dostanu i k dalším dílům. Ani nevím o ničem, co bych knize vytkla. Styl psaní byl příjemný, příběh byl v pohodě, postavy byly skvělé.
S potěšením uděluji čtyři hvězdičky.

Rick Riordan: Prokletí titánů | Percy Jackson #3

18. února 2014 v 17:26 | Deny el Infian
Název: Prokletí titánů
Série: Percy Jackson
Díl: 3
Autor: Rick Riordan
Počet stran: 336
Nakladatelství: Fragment
Percy Jackson se k nám vrací v třetím díle známého bestselleru. Tentokrát zmizela bohyně Artemis při své výpravě najít nebezpečnou mýtickou příšeru, o které ani sama nevěděla, co je vlastně zač.
Luke a jeho poskokové pomalu, ale jistě formulují armádu a nadále usilují o probuzení Krona.
Percyho a jeho přátele čeká další dobrodružná a nebezpečná výprava, za hrany tábora.
Pravdou je, že třetí díl téhle úspěšné série se dějem o moc neliší předchozím dílům, což je něco, co by mi normálně s velkou pravděpodobností knihu dost zprotivilo. Jenže Percy Jackson má něco, díky čemu mi ani ta opakovanost děje nevadí.

Co mi, ale vadí, je začátek knihy. Kdo četl, pravděpodobně ví, jak končí druhý díl knihy, a věřím, že jsem nebyla sama, co očekával, že třetí díl bude právě na ten konec přímo navazovat. Ale když jsem knihu otevřela a ukázalo se, že o události završující druhý díl, v knize nepadne ani slovo, dost mě to zmátlo. Nemuselo se na to tedy přímo navazovat, ale že tam k tomu nebylo nic moc řečeno? Nemohu si pomoct, ale to mě prostě, zvlášť ze začátku, neskutečně rozčilovalo.

Co se postav týče, předpokládám, že o slovo se zaslouží Thalia, dcera Diova, se kterou máme konečně možnost se seznámit. Upřímně, nemám k ní moc co říct, nedá se říct, že bych si k ní vytvořila nějaký, jakýkoliv, vztah. Určitě je chytrá a statečná, to bezesporu. Myslím, že to dokazuje už jen to, jak se tehdá obětovala pro záchranu svých přátel - Anabeth a Luka.
A v některých chvílích dokáže skutečně reagovat mnohem rozumněji než Percy, ale občas mi přijde, že se nad něj občas až povyšovala a to nemusela.
Na druhou stranu občas dokáže být skutečně nepříjemná. Myslím, že jejím problém je to, že nevím jak to říct, prostě spadá do toho třeba to, že nedokáže přiznat, že má z něčeho strach.

Hunters of Artemis by taratjah
Když o tom přemýšlím, musím říct, že na Percym už je celkem vidět, že se vyvíjí a dospívá. A to je jedině dobře! Přeci jen, koho by vadila kniha s klukem, kterému sice táhne na patnáct, ale od svých dvanácti let se vůbec, ale vůbec nezměnil?

I když i přesto mi prvních několik stránek přišlo poněkud dětinských, ať už jde o povahu hlavního hrdiny, tak i o celek, ale to dávám na vinu tomu, že předtím jsem zase četla knihy spíše s o něco málo staršími a vyspělejšími hrdiny a za chvíli mi to tak už vůbec nepřišlo.

Jak už jsem zmínila, děj knihy není o moc jiný než u předchozích dílů, o nějaké nepředvídatelnosti ani nemluvím, protože sama jsem ani neměla nějak moc potřebu předvídat, co bude dál. Ale i přesto se na konci samozřejmě najde i něco, co vás pravděpodobně překvapí.


Každopádně knihu musím hodnotit kladně a myslím, že čtyři hvězdičky ji mohu bez výčitek dát.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Marissa Meyer: Cinder | Měsíční kroniky #1

5. února 2014 v 11:31 | Deny el Infian
http://www.egmont.cz/pictures/knihy/original/398_Cinder_titulka.jpgNázev: Cinder
Série: Měsíční kroniky
Díl: 1
Autor: Marissa Meyer
Počet stran: 400
Nakladatelství: Egmont
Příběh odehrávající se v budoucnosti, v Novém Pekingu. Zemskou populaci ohrožuje smrtelná nemoc, letumóza , na níž stále nebyl nalezen lék. Ulicemi se prochází lidé, androidi a kyborgové.
A právě kyborgem je i hlavní hrdinka příběhu. Cinder, vyhlášená mechanička, která je kvůli svým kovovým součástem považována za méněcennou a zbytečnou hříčku člověka a techniky.
Vše se, ale začne měnit ve chvíli, kdy Cindeřin stánek na tržišti navštíví samotný princ a chce po ní opravit androida. Cinder netrvá dlouho, aby zjistila, že onen andorid je důležitější, než princ tvrdí.
Ovšem když letumózou onemocní Cindeřina nevlastní sestra a zároveň jediná lidská kamarádka Pivoňka, rozhodne se Adri, její macecha, konečně zbytečné kyborgské nevlastní dcery zbavit a prodá ji na výzkum oné nemoci, což je něco, co nikdy nikdo nepřežil.
Když jsem knihu potkávala v knihkupectvích, nikdy jsem o ní moc neuvažovala, přiznávám se, odrazovala mě od ní totiž její obálka. Ovšem po všech těch recenzích, které Cinder nebo i Scarlet, vychvalovaly téměř až do nebes, jsem šíleně trpěla tím, že sama jsem knihu stále neměla. Ovšem o to šťastnější jsem byla, když jsem se konečně i já stala vlastníkem prvního dílu Měsíčních kronik. Předpokládám, že je logické, že po vší té chvále, jsem na knihu měla obrovská očekávání.

Je to myslím první retelling, který jsem kdy četla, a nezklamal. Příběh o Popelce mám vlastně celkově ráda (Dobře, uznávám, zbožňuju především ty zfilmované Moderní popelky nom :D Cukřík potvrdí, vzhledem k tomu, že se mnou na všechny tři koukal 8I :D). Autorka vzala z originálního příběhu to nejlepší a zakomponovala to do svého vlastního nevšedního příběhu. Někdo by možná čekal, že kniha nebude nic zajímavého, že to prostě bude jen převyprávění popelky s tím, že se princ na plese seznámí s hlavní hrdinkou, zamiluje se, ona ztratí střevíček, on ji podle něho najde a nakonec spolu budou žít šťastně až do smrti a macecha s dcerami ať si závistivě hledí na popelčino štěstí. Ale tak to ani v nejmenším není. Když o tom tak uvažuju, tak mi to vlastně malinko připomíná i jeden další příběh. Barbie a Školu pro princezny, ale mám takový dojem, že je určitě i něco nebárbinovského na toto téma, jen si nemohu vzpomenout co :D

Každopádně, aby toho nebylo málo. Marisse bylo na Zemi moc těsno a proto předem odstěhovala část lidstva na Měsíc, kde se z nich mezitím stihla vyvinout úplně jiná a zvláštní rasa, zvaná Měsičňané včele se zlou královnou.

Je pravdou, že se v příběhu v některých věcech nedá úplně mluvit o nějaké nepředvídatelnosti, věc, kterou spousta lidí tušila již na začátku, se hlavní hrdinka dozví až na konci, ovšem je pravdou, že genialita téhle knihy způsobila, že jsem si tou věcí nikdy nebyla jistá a stále jsem si říkala, jestli autorce jen nejde o to, aby si čtenáři mysleli, že to tak bude, přestože nakonec pravda bude jiná.
Tak či onak to knize nijak nebránilo v tom, aby vás k sobě upoutala a vy chtěli vědět, co bude dál a dál. Sama jsem knihu, na mé poměry, přečetla poměrně rychle a měla problém se od knihy odtrhnout.

I různorodé postavy jsou super a promyšlené, každá má svůj příběh, své problémy, svůj život. Cinder vám jako hlavní hrdinka vůbec nevadí, ba naopak. I princ Kai, který to také nemá nejlehčí je propracovaná postava, milá a hodná Pivoňka, kterou bohužel nemáme moc šanci poznat a samozřejmě zlá macecha a její druhá dcera Perla, které vám s radostí budou mít krev. Což samozřejmě nejsou všichni.

Jak se občas stává, že pár dní po přečtení knihy mě začne opouštět část toho nadšení z právě dočtené knihy a teprve si začínám uvědomovat její zápory, tak tady se to nestalo, protože to už je déle, co jsem knihu dočetla a mé nadšení nijak nepolevilo.
Kniha mě ani v nejmenším nezklamala a v mnohém i předčila má očekávání a už se nemohu dočkat, až se mi do rukou dostanou i další díly téhle tetralogie.
Autorka to vše geniálně zpracovala a promyslela a věřím, že přečtení téhle knihy snad nikdo nemůže litovat. Vlastně mám takový dojem, že na knihu jsem snad nečetla žádnou zápornou recenzi.

I přes své nadšení dám knize čtyři hvězdičky, protože věřím, že ty další díly budou ještě lepší a právě pro ně si tu pátou hvězdičku schovám.
Ostatně, ono na těch hvězdičkách snad ani tolik nezáleží, protože to, že je ta kniha úžasná, se mi snad povedlo vám vylíčit všemi těmi slovy, které tahle recenze obsahuje.

Rachel Hartman: Serafína - Příběh draků | Serafína #1

1. února 2014 v 9:00 | Deny el Infian
Název: Serafína - Příběh draků
Série: Serafína
Díl: 1
Autor: Rachel Hartman
Počet stran: 352
Nakladatelství: Fragment
Draci a lidé žijí již desítky let v míru, díky dávno uzavřené smlouvě, ovšem když je, za záhadných okolností, zavražděn princ Rufus a jeho tělo je nalezeno bez hlavy, mír je ohrožen.
K tomuto případu se náhodou přimotá i Serafína, pomocná učitelka hudby na královském dvoře. Podaří se jí odhalit pravdu o vrahovi prince?
Tahle kniha mě dostala. Okouzlí vás už na prvních stránkách a vtáhne vás do děje tak, že nebudete chtít se čtením přestat.

Příběh je vyprávěn z pohledu záhadné hlavní hrdinky Serafíny. Ze začátku toho o ní moc nevíme, ovšem můžeme si být jistí tím, že něco skrývá.
Fína vás svou osobností určitě zaujme a věřím, že nejeden z vás si ji velice oblíbí, protože ona je skutečně okouzlující. Oplývá inteligencí a bystrostí, stejně jako odvahou, přestože sama si myslí, že odvážná ani trochu není. A pak je tu její hudební talent, kterým okouzlila spousty lidí.

Co mě neuvěřitelně fascinovalo, byla Serafínina psychika, dá-li se to tak říct a vše kolem toho. Bylo to zase něco nového a neokoukaného.

Serafína ovšem není jediná z postav, kterou máme možnost blíže poznat. Glisselda, princezna se jménem, které se mi upřímně ani trochu nelíbí, je veselou a přátelskou dívkou, která jeví zájem o to se s Fínou spřátelit.
No a pak Kiggs, neboli princ Lucian, není dokonalý, ale přesto naprosto úžasný a také neuvěřitelně zvědavý, což je možná jedna z věcí, co ho k Serafíně přitahuje. Funguje, jako velitel královské stráže.
Zapomenout nesmím ani na Ormu, Serafínina strýce, který je jejím učitelem a po dlouhou dobu jediným skutečným přítelem.

Jedna věc mi ovšem stále vrtá hlavou a to období v jakém se děj knihy odehrává. Dle všeho se jedná o nějakou jakoby "minulost" ovšem moc mi tam pak nesedí takové ty moderní vychytávky, typu náušnic draků.
A pak také Serafínina komunikace s Ormou přes spinet, to jsem nikdy nepochopila a neustále mi to vrtá hlavou.

Tahle kniha je ovšem naprosto unikátní a autorka vymyslela báječný a neotřelý příběh. Napsána je naprosto skvělým a čtivým způsobem, což jsou věci, které vás spolu s nepředvídatelným příběhem, jenž skutečně dokáže překvapit, ke knize připoutají a způsobí, že nemůžete jinak, než si knihu zamilovat.

Co nesmírně oceňuji, je slovníček na konci knihy, protože se nejednou setkáváme s různými, nám neznámými, pojmy, navíc i když tam třeba někdy jsou vysvětlené, mně se hodil stejně, protože jsem ony významy kolikrát stejně pozapomněla a musela si je tam tedy dohledávat.

Mám dojem, že někteří lidé si nemohou odpustit srovnání se známým bestselerem Eragonem od Christophera Paoliniho, já tohle vynechám, protože Eragona jsem nečetla, ovšem zajímalo by mě, zdali bych také měla tendenci knihy srovnávat, kdybych četla obě.

Ta kniha mě dostala, očarovala a naprosto si mě získala. Serafínin příběh vás pohltí a nebudete chtít, aby skončil, což se ostatně ještě nestane, ovšem nutně budete potřebovat pokračování. Stejně tak já a proto upřímně doufám, že pokračování vyjde co nejdříve.
Bez váhání mohu dát knize maximální hodnocení, protože nic míň si tohle dílo nezaslouží.
Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím nakladatelství Fragment.

R. J. Palaciová: (Ne)Obyčejný kluk

15. ledna 2014 v 18:51 | Deny el Infian
Název: (Ne)Obyčejný kluk
Autor: R. J. Palacio
Počet stran: 320
Nakladatelství: Knižní klub
Augie se narodil se zdeformovaným obličejem, kterého si prostě každý všimne a který většinu lidí prostě šokuje a odrazuje. Nikdy nechodil do školy, kvůli častým operacím a podobně. Ovšem teď se chystá nastoupit do páté třídy základní školy.

Jak přijmou ve škole kluka, který tak vyniká svým neobyčejným vzhledem?
Inu, téma, kterému se Palaciová rozhodla věnovat, je vskutku originální a neokoukané. Navíc skvělé téma, bylo i naprosto výtečně zpracované. Autorka má příjemný, čtivý a svižný styl psaní, díky kterému se od knihy nejednou nebudete vůbec moci odtrhnout.

Co se děje týče, něco málo bylo předvídatelné, něco ne. Každopádně tam nebylo asi nic, co by mě nějak víc překvapilo, ale myslím, že tady to ani trochu nevadí, protože kniha sama nemá za úkol být nijak napínavá, nýbrž spíše citlivá a poskytnout čtenářům pohled do života chlapce s tak neokoukanou tváří a celkově i chování dětí v jeho věku.

Co mě příjemně překvapilo, bylo, že kniha střídá jak vyprávění z pohledu Augieho, tak i dalších lidí. Máme tak možnost, nahlédnout na různé situace, z pohledů různých osob a pochopit jejich chování.

Sám Augie mi přišel na svůj věk sice trochu zaostalý a dětinský, ale ono se to vzhledem k tomu, že dosud se svými vrstevníky moc času netrávil, dalo čekat. Proto také Augie za celou knihu prošel celkem velkým vývojem.
Ovšem, jinak je to skutečně milý a fajn kluk, který nemá nejlehčí život a určitě zaslouží obdiv i za to, jak to všechno snáší.
Navíc je skutečně inteligentní a chytrý, což je na druhou stranu něco, v čem své mnohé vrstevníky předčí.

Jako další postava, která stojí za více než pouze zmínku je Via, Augieho starší sestra, protože i ona zaslouží obdiv, neboť ani ona to neměla nejlehčí. Celá rodina se točila především kolem Augieho, kvůli jeho postižení, a Via to všechno snášela dobře a chápala to. Stala se díky tomu samostatnější. A upřímně myslím, že né každý by tuhle pozici, kdy je víceméně "druhý" či jak to říci, bez toho aby to vyznělo tak, že rodiče na Viu kvůli Augiemu absolutně kašlali, protože tak to samozřejmě nebylo.

Celkově autorka vytvořila úžasné a reálné postavy, se zajímavou osobností a životem. Will, Julian, Miranda, Summer a další.

Abych pravdu řekla, tahle kniha mi neustále trochu připomíná Johna Greena a jeho Hvězdy nám nepřály, které, stejně jako (Ne)Obyčejný kluk poukazují na to, že naše životy nejsou zas tak špatné, přeci jen jsme zdraví a živí a takové štěstí nemá každý. A právě tohle je něco, co se mi moc líbí a co z knih nedělá jen tak obyčejnou věc, nýbrž něco co mé jakési poselství, dá-li se to tak říci.

Knihu jsem si strašně ráda přečetla a určitě ji mohu jen doporučit. Navíc, na knize si nemohu vybavit snad žádný zápor a proto dávám pět hvězdiček. Abych pravdu řekla, hodnocením si nejsem stoprocentně jistá, vím, že kniha na to má, ale já to tak necítím, jenže zároveň méně dát prostě nemohu. Mám hold divné cítění nom :D

Stephanie Perkins: Lola a kluk od vedle | Polibek pro Annu #2

10. ledna 2014 v 20:44 | Deny el Infian
http://www.cooboo.cz/storage/images/800x600/2938.jpgNázev: Lola a kluk od vedle
Série: Polibek pro Annu
Díl: 2.
Autor: Stephanie Perkins
Počet stran: 328
Nakladatelství: CooBoo
Lola, začínající návrhářka, si žila poklidný a fajn život. Všechno jí klapalo, včetně vztahu s jejím úžasným přítelem Maxem. Ale pak se vrátili oni. Dvojčata ze sousedního domu - Calliope a Cricket Bellovi. A všechno se najednou začíná komplikovat.
Abych pravdu řekla, tak jak jsem z Polibku pro Annu byla nadšená, tady jsem spíše zklamaná. Přijde mi, že příběh má zase podobné schéma, jako předchozí kniha téhle na sebe volně navazující série, jen hlavní hrdinka je v trochu jiné situaci, než byla Anna. Ovšem, zadaný páreček tam máme, postavu, jež se do jednoho z pár zamiluje také no a toho, do kterého se předchozí postava zamiluje, a která najednou neví, co ke komu cítí, tu taky nechybí.

Ani o nějaké nepředvídatelnosti se tu už moc nedá mluvit.

Také se zde opět setkáváme s Annou a Étiennem z Polibku pro Annu. Upřímně, myslím, že mnohem raději bych si přečetla pokračování příběhu téhle sympatické dvojice, než Lolu, příběh, který se prvnímu tak moc podobá.

Co ovšem knihu zachraňuje, jsou postavy, především Lola. Jedinečná a originální s osobitým kouzlem. A co především - nebojí se být sama sebou a jít proti davu. Je možná trošičku trhlá, ale tím správným způsobem. I když v některých chvílích by se z její blbosti člověk mohl zcvoknout, v jiné jí naprosto zbožňuje.

No a Cricket. Úžasný, bezchybný a nesmírně talentovaný nadějný vynálezce. Upřímně, když o tom tak uvažuji, nevzpomenu si na nějakou jeho chybu a to mu možná trochu ubírá na reakčnosti. Ovšem dokud o něm člověk nepřemýšlí, může mu připadat skutečně úchvatný.

Ta kniha nebyla zas tak špatná, ale čekala jsem o ní víc. Kdybych četla jen a pouze Lolu, tak by se mi pravděpodobně opravdu líbila, ale po Anně jsem z ní jedině zklamaná.
Knize dávám tři hvězdičky.

Stephanie Perkins: Polibek pro Annu | Polibek pro Annu #1

3. ledna 2014 v 10:26 | Deny el Infian
http://www.cooboo.cz/storage/images/800x600/2643.jpgNázev: Polibek pro Annu
Série: Polibek pro Annu
Autor: Stephanie Perkins
Počet stran: 336
Nakladatelství: CooBoo
Annin otec se rozhodl svou dceru přihlásit do internátní školy ve Francii. Anna, jež neumí jediné slovíčko francouzsky, ani v nejmenším nechce opouštět svůj domov. Bohužel nemá na výběr a tak i přes veškeré své protesty je poslána do cizí země.
Bude to pro Annu v městě světel a lásky skutečně tak hrozné, jak si zprvu myslí?
Když jsem na tuto knihy kdysi narážela v knihkupectví, považovala jsem ji za další obyčejnou knížky z růžové knihovny pro dospívající holky. Ovšem s vydáním Loly a kluka od vedle, která mě celkem zaujala jsem v jedné z recenzí, právě na Lolu, narazila i na zmínku o Polibku pro Annu, po přečtení recenze již na tuto knihu i tato kniha přibyla ke knihám, které bych si ráda přečetla. A když už jsem se k ní konečně dostala, můžu s potěšením říct, že to ani v nejmenším nebyla chyba.

Netrvalo nijak dlouho, než jsem si tuhle knihu zamilovala. Protože Stephanin příjemný, čtivý a celkem svižný styl psaní, spolu s hlavními hrdiny, kteří zaručovali, že se jen tak nezačnu nudit, mi v tom neskutečně pomáhali. Navíc ani prostředí Francie vůbec nebylo k zahození.

Abych pravdu řekla, tahle kniha tak nějak pozměnila můj přístup k takovým těm romantickým knihám pro dívky, protože mi jasně ukázala, že i taková kniha může skrývat skutečně zajímavý a opravdu příjemný příběh a všechny nejsou jako ostatní.

Anna jako hrdinka je sympatická bytost. Nijak výrazná, taková normální, ovšem fajn. Co mám na ní snad nejradši je, že si nakonec přeci jen dovede uvědomit své chyby. Navíc, hrdinek, které jsou tak nějak posedlé úklidem a zajímají se o filmové recenze, není tolik a je fajn, že tu máme zase něco nového.
No a Étienne St. Clair… Nemám slov, on je prostě jednoduše úžasnej. On je takový ten typ postavy, kterého si zamilujete, a přijde vám naprosto boží, i přestože si uvědomujete, jaké chyby má, jaké blbosti udělal a jak hnusně se zachoval. On má prostě to svoje kouzlo a Stephanie ho vymyslela naprosto dokonale.

Inu, kniha se mi opravdu líbila, ovšem hodnocením si jednoduše nejsem jistá. Nevím stoprocentně, zdali je pět hvězdiček správná volba, na druhou stranu míň dávat zase nechci a ani nemůžu. Tudíž z toho nevyplývá nic jiného, než, že musím dát oněch pět hvězd, a abyste nemysleli - i přes mou menší nejistotu, toho nelituji, protože vím, že je to nejvhodnější možnost.

Leila Sales: Tahle píseň ti změní život

1. ledna 2014 v 10:24 | Deny el Infian
http://www.cooboo.cz/storage/images/800x600/3387.jpgNázev: Tahle píseň ti změní život
Autor: Leila Sales
Počet stran: 248
Nakladatelství: CooBoo
Elisa nikdy nebyla moc oblíbená a neměla přátele, proto se rozhodla změnit se a stát se "normálním" člověkem, který žije normální život, jenž nepostrádá smysl a tomuto cíli věnovala celé své letní prázdniny. Ovšem stačí jí jen chvíle, aby zjistila, že její snaha nebyla k ničemu.
Čím začít. Ta kniha se mi líbila. Vážně jo.
Mám dojem, že jen málokdy vydržím celý den téměř bez ustání jen číst a číst, ovšem právě u téhle knihy se mi to povedlo. Lepila jsem se na ní a chtěla vědět, jak to bude dál.

Očekávala jsem od knihy sice trochu jiný příběh, takže mě vývoj situací překvapil a to je asi jedině dobře. Neměla jsem vůbec tušení, jak to skončí, ani co bude dál.

Někdo by knihu mohl považovat za další obyčejný dívčí příběh, ve stylu, že se Elisa bude snažit změnit, ale nakonec ona i všichni ostatní znenadání zjistí, že je nejúžasnější, když je sama sebou, stane se nejpopulárnější dívkou na škole, najde si toho nejúžasnějšího kluka a všechno bude jako z pohádky nebo něco na ten způsob. Ovšem tak to není. Možná to je dívčí příběh, ale nemyslím, že by byl jako ostatní. Tenhle příběh nás zase vezme do zákoutí něčeho, co nenajdeme všude. *Nadále mlčí kvůli spoilerům.*

Hlavní hrdinka nebyla ani krapet dokonalá nebo nějak převratně úžasná, měla své chyby, ale nebyla ani špatná. Pravdou je, že takovéhle typy postav, které prostě nejsou ani zdaleka úžasné a mají i špatné vlastnosti, mám mnohem raději. Ovšem to nejspíš každý, protože upřímně, kdo by měl rád nějaké dokonalé holčičky, které neměly jedinou chybu, a buď měli všechno, nebo jim naopak osud šíleně nepřál. Byly chvíle, kdy mě Elisa nehorázně štvala, kdy mi přišlo, že se chová jak úplná blbka, ale stejnak jsem se ji snažila za některé její činy neodsuzovat, přeci jen, kdo ví, jak bych se na jejím místě chovala já. Stejnak mám Elisu jakžtakž ráda.

Jediné, co si nemohu odpustit, je pár poznámek, co se překladu týče.
Rozčiluje mě, když překládající schválně nahradí nějaký vulgárnější výraz něčím mírnějším a je to vidět. Setkala jsem se s tím už u knihy Nikdy neříkej navždy od nakladatelství Fragment a setkala jsem se s tím i tady. Anebo tam prostě lidi považují slovo "mizerný" za nadávku, čemuž se mi upřímně věřit nechce. A mám dojem, že to bylo ještě u nějakého jiného slova, jen už nevím u jakého.

Tuhle knihu jsem šíleně chtěla a ani v nejmenším mě nezklamala, naopak mě ještě velmi příjemně překvapila a myslím, že 4 a půl hvězdičky si zaslouží. Ta půl hvězdička nic moc neznamená, jenomže 5 hvězdiček bych knize asi s čistým svědomím z nějakého důvodu dát jednoduše nemohla.

Suzanne Collins: Vražedná pomsta + Síla vzdoru | Hunger Games #2; 3

27. prosince 2013 v 15:35 | Deny el Infian
Protože jsem hned po Vražedné pomstě začala číst Sílu vzdoru, než jsem na první knihu stihla napsat recenzi, už se mi stihla slít dohromady s druhým dílem a proto přináším recenzi na oba díly dohromady. Snad to nebude zas tak vadit.

http://data.bux.cz/book/016/128/0161288/large.jpg
Název: Hunger Games - Vražedná pomsta + Síla vzdoru
Série: Hunger Games
Autor: Suzanne Collins
Počet stran: VP: 335, SV: 342
Nakladatelství: Fragment
VP: Katniss a Peeta, vítězové minulých Hladových her se vracejí na scénu v druhém díle dech beroucí trilogie.
Tím, že Katniss na konci minulých her vytáhla jedovaté bobule a postavila se tak na odpor Kapitolu, na lidi žijící v krajích zapůsobilo více, než ji kdy napadlo. Lidé se pomalu začínají stavit k odporu.
Katniss očekává od Kapitolu pomstu, protože ví, že tohle jí nemůže projít jen tak.

SV: Hned na prvních stránkách závěrečné knihy se konečně můžeme podívat do Třináctého kraje. Kraje, který byl širokou veřejností považován za Kapitolem zničeným. Kraje, který vede válku proti Kapitolu.
Poté co Katniss a pár dalších byli zachráněni z arény, započala válka naplno.
Co se druhého dílu týče, abych pravdu řekla, mám dojem, že na to, jak je kniha dlouhá se tam toho zase tolik nestalo. Když jsem si uvědomila, že jsem za polovinou, vůbec jsem to nechápala, protože mi prostě nepřišlo, že bych toho přečetla tolik. Ovšem to nijak zvlášť neubírá na kvalitě knihy.
Naopak třetí díl to všechno dohání a děje se tam toho více než dost.

Obě knihy vás od sebe jen tak nenechají odejít, na to se připravte předem, stejně jako na další zvraty a překvapení.
http://www.knihyhb.cz/obchod/images/large/9788025320471.jpg
Celý děj, obou dílů, mi přišel skvěle a detailně promyšlený. Svým způsobem to snad dovedu považovat i za geniální dílo. Stejně jako další knihy, kde si autoři dali tu práci, aby to bylo vše tak skutečně dokonale a podrobně promyšlené.

Jak jsem již naznačila, v knize je plno překvapení a podobně a děj knihy je prostě nepředvídatelný a vy skutečně chcete vědět jak to bude dál. ( A upřímně doufám, že vy ale neděláte to co já, aneb dohledávání všemožných věcí v knize dopředu či vyptávání se, protože to prostě nemohu vydržet a potřebuju to vědět, stydím se -.-" :D)

Co se postav týče, nemůžu nezmínit, jak mě Katniss postupně začínala štvát. To, že není dokonalá a že má určitě spousty chyb vím a to není to, co mi vadí. To co mi tak vadí, se týká jejích vztahů k Hurikánovi a Peetovi. V druhém díle jsem to ještě jakžtakž snášela, ale ve třetím nastávaly chvíle, kdy jsem měla chuť omlátit jí pánev o hlavu. Na druhou stranu jí to asi nijak zvlášť nevyčítám a moc dobře vím, že na různé milostné trojúhelníky jsem prostě v knihách asi až moc háklivá.

V knihách se setkáváme i s novými postavami, jako je Finnick Odair, jeden z vítezů minulých Hladových her, ke kterému jsem ve druhém dílu sice měla poměrně neutrální vztah, ale ve třetím jsem si ho celkem oblíbila.
Pak také zprvu nesympatická Johanna Masonová, další vítězná plátkyně, která nakonec také byla "poctěna" ( :D) mou oblibou.
Další z minulých vítězů Hladových her, kteří mi byli naopak sympatičtí hned ze začátku, jsou taková Mags, Dratkie nebo Driod.
Také jsme konečně dostali možnost o něco více poznat Hurikána, i k němu jsem ve většině chvil měla pozitivní vztah.
No a nezmínit nemohu prezidentku Coinovou, vůdkyni Třináctého kraje, která mi už od samého začátku byla nesympatická.
Ovšem samozřejmě jsem nezmínila, všechny nové postavy, protože těch je mnohem více.

Vůbec není divu, že je tato série tak známá a oblíbená, protože autorce se opravdu moc povedla. Už při recenzování prvního dílu jsem říkala, že se domnívám, že se jedná o jednu z nejlepších dystopií vůbec a po dočtení Síly vzdoru mohu svá slova jen konečně potvrdit a říct, že si za svým názorem nadále stojím a nemyslím si, že bych se mýlila.

Vražedné pomstě tedy uděluji 4 a půl hvězdičky.

A Síle vzdoru o půl hvězdičky více.
Za poskytnutí recenzních výtisků děkuji nakladatelství Fragment.

 
 

Reklama