Knihy v (školním) roce 2012/2013

Ohlédnutí za projektem

28. června 2013 v 9:44 | Deny el Infian
Školní rok oficiálně skončil a spolu s ním i tenhle projekt.
Přestože ze začátku jsem ty články psala jen z povinosti, ke konci mě to už vážně i bavilo :DD
Celé to prošlo menším vývojem a nejen tím, že se postupně trochu pozměnil styl, jakým byly články psané, ale i to, že i já se postupně rozepisovala víc a tak, řekla bych :D

Vzhledem k tomu, že mě to vážně baví, ráda bych v těch recenzích pokračovala, ale už ne jako takovýhle nějaký projekt, nýbrž prostě jako recenze, s tím, že bych nejspíš nepsala úplně o všem, protože občas vážně nemám moc co říct ;D

A to bude na závěr asi vše.

Užíte si prázdniny děcka! ;D

Kniha třicátá první - Deklarace smrti

24. června 2013 v 19:10 | Deny el Infian

Název: Deklarace smrti
Autor: Gemma Malley
Díl: 1
Počet stran: 255
Nakladatelství: Fragment
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Je rok 2140 a svět už není takový jako je teď. Vědci vymysleli lék na nesmrtelnost, lidé neumírají. A Země je proto brzy přelidněna. Proto byla přijata deklarace, která udávala, že nikdo nesmí mít více než jedno dítě. A později i to jedno díte bylo povoleno pouze pod podmínkou, že rodiče přestanou brát lék, který zaručuje nesmrtelnost. Děti, které se tedy narodí nepovolená jsou označována jako "Přebyteční" a jejich rodiče jdou za porušení zákona do vězení. Přebytečné vychovávají ve specializovaných střediskách, kde je učí pokoře a poslušnosti, učí je nenávidět jejich rodiče a je samé, učí je že jsou přebyteční, že nemají právo žít.
Patnáctiletá Anna je v jednom z těchto ústavů už od raného dětsví. Je vychována a bere se jako přebytečná, nesnáší své rodiče, za to, že porušili zákony a ona se narodila, respektuje všechna nařízení a má za to, že to všechno je správné. Jediné co chce je stát se Užitečnou osobou. Tou nejužitečnější ze všech, aby Matce přírodě odčinila, že se narodila.
A pak do střediska přijde Petr. Je Přebytečný a přivezli ho ve velmi pozdním věku. Neuznává Deklaraci a odmítá se přizpůsobit. Navíc tvrdí, že zná Anniny rodiče a že oni Annu milují a chtějí ji získat zpět.

Bez problému řeknu, že se jedná o jednu z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Sice né úplně nejlepší, ale jedna z nich.
Je úžasně a především čtivě napsaná, ani jednu pitomou vteřinku mě kniha nenudila a myslím, že k tomu není co dodat, protože každý snad ví, jak důležité tohle je.
Způsob jakým bylo s Přebytečnými v ústavu zacházeno mě dostal. Samozřejmě, nečekala jsem, že s nimi budou zacházet jako s vlastními nebo tak, ale tohle mě nenapadlo. Způsob jakým s nimi bylo zacházeno byl... odporný. Zacházeli s nimi jako s otroky, se špínou, jako s věcmi, někým kdo jen dýchá jejich vzduch, protože to všechno pro ně Přebyteční byli.
Annina povaha odpovídá tomu, jak byla vychována a tak nějak si získala můj obdiv. Odůvodnila bych proč, ale mám strach, že by se to mohlo brát jako spoiler. (I když něčeho, co mi třeba bylo jasné už od začátku, ale i tak :D)
No a Petr. Kluk, který riskoval všechno, jen proto, abych zachránil dívku, kterou zná jen z vyprávění. Zamilovala jsem si toho kluka, protože on je prostě úžasnej :3
Na týhle dystopii je nutné ocenit ještě jednu věc. Mám pocit, že ta šance, že by něco takového nastalo, existuje. Přeci jen věda jde dopředu a nedivila bych se, kdyby lék, který by zastavoval stárnutí vynalezli. No a lidi jsou sobci a po nesmrtelnosti by nejeden nadšeně sáhnul a nenapadne je, ze mladí jsou potřeba. V knize je jasně vidět, že mají problémy s nedostatkem energie a nikoho nenapadne, že kdyby se rodili nový lidé a staří umírali, mohl by se narodit někdo, kdo by problém vyřešil. Protože upřímně, pokud budou na světě furt jedni a ti samí lidé, pochybuji, že ještě vynaleznou něco nového. Navíc, nedělá ten strach, že nikdo neví, jak dlouho do konce života mu zbývá, životem? Lék na rakovinu, HIV a podobně by byl úžasným objevem, ale na smrt? Né díky.
A jednu věc si neodpustím: Mám pocit, že v anotaci na zadní straně je chyba, nehledě na to, že v knize už očividně neplatí ani zákon o jednom dítěti, ale jak jsem popsala, rodiče se musí zdát vlastní nesmrtelnosti, aby mohli mít dítě, ale k té anotaci. Je tam napsáno, že Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti, přitom podle všeho, byla Anna prvorozená. Buď jsem to nepochopila nebo v tom opravdu jsou nedostatky nom. Ale tak to je jen detail.

Kniha třicátá - Drakie 3 - Návrat

23. června 2013 v 9:15 | Deny el Infian

Název: Drakie 3 - Návrat
Autor: Sophie Jordan
Díl: 3
Počet stran: 264
Nakladatelství: CooBoo
Ukázka
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Jacinda, Tamra, Cassian a Will jsou na výpravě zachránit Miriam, Cassianovu sestru, kterou zajali Enkrosové a drží ji v jejich pevnosti.
Mají nebezpečný plán. Dovést Jacindu, jako zajatce enkrosům, aby ji zajali také a ona mohla Miriam říct, že si pro ni její bratr přijde.
Nakonec ale to není úplně tak jak si představovali a jejich původní plán - Zachránit Miriam a rozdělit se trochu mění.

Jordan nás hodí do děje bez žádného zbytečného okecávání. Vše pokračuje tam kde to skončilo, jako by se jednalo rovnou o další kapitolu a mezi nimi nebyla žádná časová odmlka a tak. Na začátku mi proto chvíli trvalo než jsem se úplně zorientovala. Byla jsem trochu mimo, protože jsem si úplně nepamatovala, jak minulý díl končí, takže jsem v něm ještě rychle pročetla posledních pár stránek.
Tenhle díl byl jednoznačně nejlepší. Co musím ocenit je, že vztah Jacindy, Willa a Cassiana mi už nějak nepřipomínal vztah z Twillight ^-^.
Co se konce týče, nevím proč, ale přijde mi, že prostě končí až tak moc *SPOILER* šťastně, že to všechno najendou je takové... Jak bych to řekla, prostě, že to všechno dopadlo až moc dobře. Né že bych měla něco proti šťatsným koncům, ale tady mi to prostě přišlo takové přehnané. Nevím, jak bych to pořádně vysvětlila.
*UŽ MŮŽETE ČÍST, TU UŽ SPOILER NÉNÍÍÍ :P*
Kamarádka z toho konce prý byla úplně hotová, ani spát z toho nemohla, (hádám, že na tom byla podobně, jako když jsem já dočetla Všechny barvy země), ale mě z nějakého důvodu nijak zvlášť nebral.
Přečetla jsem to celé celkem rychle, rozumějte: na mě celkem rychle :D Ona kamarádka na mě úplně tak čuměla, když jsem jí včera večer, když jsme se viděli, řikala, že ráno jsem dočetla Kouzlení (jakože v pátek ve škole, jsem byla ještě o kus za ní :D) a už byla za polovinou Drakie :D

Kniha dvacátá devátá - Kouzlení

22. června 2013 v 9:23 | Deny el Infian

Název: Kouzlení
Autor: Apprilynne Pike
Díl: 2
Počet stran: 361
Nakladatleství: Fortuna Libri
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
V druhém díle knih o Laurel, floreře, která vyrůstá v lidském světě se Laurel konečně podívá do Avalonu a to rovnou na celé dva měsíce! Byla pozvána do Akademie, kde se má začít učit kouzlit.
Nic, ale není takové jak očekávala. Škola je příšerně náročná, vztahy mezi různými typy florel a florů - Jarní, Letní, Podzimní a Zimní - ji udivují a vůbec se jí nelíbí, jak je s Jarními zacházeno.
Navíc trolové se stále chtějí Laurel pomstít.
A co se týče Davida a Tamaniho... Přestože chodí s Davidem, kterého miluje, její vztah k Tamanimu se také stále nebezpečně prohlubuje...

Upřímně, nějak nevím co ke knize říct. Ze začátku mě to nebavilo, ale díky bohu se to poté změnilo.
Co musím pochválit je to, že Laurel mi v tomhle dílu už konečně nepřipadala, jak malá holka, jak tomu bylo v minulém dílu, kdy mi pořád nedocházelo, že je jí patnáct. A celkově byla kniha lepší než minulý díl. Laurel se tu každou chvíli netvářila tak, že v jednu chvíli chce Davida a v druhou Tama. Vlastně, ona mi v téhle knize přišla o něco sympatičtější.
V prvním dílu mi bylo jedno, jestli bude s Tamanim nebo Davidem, ale tady jsem si dost oblíbila Tamaniho a tak bych byla celkem ráda, kdyby byla s ním...
Prostě, bylo to fajn a určitě lepší, než minulý díl, kde jsem (ač jsem to v článku co jsem o knize psala z nějakého důvodu nenapsala) stále čekala, až přijde něco co nepřišlo. Ovšem, že by to bylo něco ohromně úžasného se zase říct nedá. A upřímně, mám takový pocit, že za nějakou dobu na to budu mít opět úplně jiný názor, víc negativní, jak tomu bylo i u jiných knih. Aneb až se mi to pořádně uleží v hlavě a tak nom :D
Další díl si určitě budu chtít přečíst, už jen proto abych zjistila, jestli pokračování bude zase o něco lepší. Ale co se tam stane mě také zajímá nom.

Ehm, snad se nebudete zlobit, když už ukázku vynechám - jsem hrozně líná na to ji psát nebo dohledávat, navíc ani nevím, co bych tam dala.

Kniha dvacátá osmá - Hvězdy nám nepřály

3. června 2013 v 9:33 | Deny el Infian

Název: Hvězdy nám nepřály
Autor: John Green
Díl: 1
Počet stran: 240
Nakladatelství: Knižní klub
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Šestnáctiletá Hazel má rakovinu plic v posledním stádiu. Sedmnáctiletý August si rakovinou prošel a přišel kvůli ní o nohu.
A jak tomu tak bývá, potkají se a zamilují se do sebe.

Ani jednou jsem knihu nebrala jako kniho o nemoci a smrti, ale přesně naopak, pro mě to byla kniha, úžasná kniha, o životě a lásce. O tom, že svět není továrna na splněná přání.
Procítěný román, který ukazoval život tak jak je a na konci se nestane zázrak a kniha nekončí happy-endem. Dokazuje, že pravá láska vydrží všechno.
V té knize je tolik úžasných vět, které jsou pravdivé.
Tuhle knihu by si měl podle mě za život přečíst každý, protože ta kniha živě představuje, něco co je sice možná jasné, ale ne každý si to uvědomuje, že jsou mnohem důležitější věci než třeba peníze, sláva nebo třeba to, že nemáte nejnovější Iphone (jo, tak to je už možná trochu moc přehnaný příklad, ale to je fuk :D).
Pro Hazel to muselo být těžké, ale možná že ještě těžší to měli její rodče. Přeci jen, mít nemocné dítě a vědět, že s tím nemůžete nic udělat, musí být příšerné.
Asi to vyzní blbě a ukáže to mojí deblitu a to, že jsem o něčem takovém nikdy moc nepřemýšlela, ale až při čtení téhle knihy jsem si uvědmila, jak jsem šťastná, že lidi, které mám ráda a záleží mi na nich, jsou zdraví a tak.
Kniha sice nekončí úplně zázračným happy-endem, ale já myslím, že nekončí špatně. Končí tak, jak končit má, končí reálně, ale to není to proč podle mě nekončí špatně. Hazel a August měli šanci prožít spolu několik úžasných a vlastně i šťastných měsíců, našli se a prožili lásku. Možná to bylo jen pár měsíců, ale pro ně to bylo hodně. A je dobře, že oni si to uvědomují.
Pro mě to byla jednoznačně jedna z nejúžasnějších knih, které jsem četla. Nejen kvůli tomu o čem byla psána, ale také proto, jak byla napsána. Jogn Green je Autor s vekým A a jeho vypravěčské schopnosti jsou přímo úchvatné. On dokáže i jinak smutné věci, napsat tak, že zní vesele. Kniha je popsána jako "Nejvtipnější smutný příběh." a stačilo mi prvních pár stránek, abych věděla, že to je pravda.
Přemýšlím tak o chybách téhle knihy, něco co bych mohla knize vytknout, abych ji tu jen nechválila, ale upřímně, nic takového mě nenapadá.

Ukázka: Nebudu sem, jako u jiných knih, dávat normální ukázku, ne, já jsem dám jen pár vět, které jsem si zamilovala (a které najdete na obalu no, teda většinou :D).
A já jsem se zamilovala jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.
-
Bez bolesti by člověk nepoznal radost.
-
Bolest se dožaduje procítění.
-
Prožijme dnešek, jak nejlépe můžeme.
-
I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná.
-
Svět není továrna na splněná přání.
-
"Možná, že dobrý bude naše vždycky." "Dobrý."

Kniha dvacátá sedmá - Chvíle před koncem

24. května 2013 v 13:30 | Deny el Infian
Přesně 69. článek roku 2013 ;D

Chvíle před koncemNázev: Chvíle před koncem
Autor: Lauren Oliver
Díl: 1
Počet stran: 470
Nakladatelství: CooBoo
Násldující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Samantha žije úžasný život. Má skvělého kluka, se kterým se chystá přijít o pannenství, úžasné kamarádky, patří mezi nejpopulárnější lidi na škole a mnoho dalšího, jednoduše si nemá na co stěžovat.
Jenže pátek 12. února tohle všechno zničí a ukončí její život.
Samantha ale získává šanci prožít tento den znova a to rovnou sedmkrát.

Celý nápad mi přijde originální a i zpracované je to moc dobře.
Ovšem, podle textu na zadní straně knížky jsem přeci jen čekala něco trochu jiného, ale vůbec mi to nevadilo.
Příběh je to moc hezký, i když musím přiznat, že chvílema mě kniha moc nebavila a někdy jsem se do čtení vážně musela nutit. Nejvíc mě bavily asi až poslední dva dny, kdy jsem se do toho konečně pořádně zažrala.
Bylo úžasné sledovat, jak sebemenší detail mohl všechno změnit, jak bylo vše propojené. Ale ještě úžasnější bylo sledovat proměnu Samanthy.
Samantha na začátku byla holka, které záleželo především na ní, jejích kamarádkách, klukovi, tom jak vypadá, jestli je populární a podobně. Na konci už, jako by to nebyla ona. Snad každá věc, které se stala jí nějak změnila.
Myslím, že kniha určitě stojí za přečtení, řekla bych, že ukazuje život tak, jak je, jací někteří lidé jsou.

Kniha dvacátá šestá - Alchymie věčnosti

19. května 2013 v 13:07 | Deny el Infian

Název: Alcyhmie věčnosti
Autor: Avery Williams
Díl: 1
Počet stran: 182
Nakladatelství: CooBoo
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Serafina byla mladá dívka, která, ale mě předčasně umřít. Nestalo se tak díky Cyrusovi, který jí dal napít kouzelného elixíru, jenž sliboval nesmrtelnost. Nesmrtelnost, která si ale žádá životy nevinných lidí. Serafinina duše se odpoutala od těla a mohla ho libovolně měni podle potřeby.
Od oné události uplynulo již šest set let a Serafina již nechce dál nést vinnu, za to co provádí.
Rozhodne se tedy Cyruse opustit a zemřít. Jenže nešťastnou náhodou se ocitne v těle mladé dívky a jejím životě. Neví o ní naprosto nic, ale je nucena se chovat, jako že ví.
A její chuť zemřít je náhle mnohem menší...

Upřímně, nevím co o knížce říct. Nebylo to špatné, nápad je originální, ale provedení mi přijde takové suché, nijaké.
Né, že by mě to nebavilo, ale prostě nepatřilo to mezi knihy, které mě do sebe pohltily, které jsem měla problém odložit. Nejlepší z celé knihy mi přišly zhruba poslední dvě kapitoly. Přišlo mi, že teprve tam se to konečně rozjelo. Ovšem hned zase skončilo.
Jsem celkem zvědavá na další díl. Ani né tak kvůli tomu, jak to skončí, nýbrž kvůli tomu, jestli to už konečně bude napsané líp, čtivěji, zhruba jako ten konec nebo to zase bude takové nijaké.

Ukázka: Amelie a Jared naskočili do vlaku o dva vagóny za mnou.
"Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají," zazní hlášení.
To je moje chvíle. Teď anebo nikdy.
Burácení a troubení přibližujícího se vlaku - jedoucího v opačném směru - jsou jediné zvuky, které slyším. Ještě než se vlak do East Bay rozjede, vyskočím z vagónu, přeběhnu na druhou stranu nástupiště a prokličkuju davem k vlaku, který míří na sanfranciské letiště a který právě s hučením otevřel dveře. Přilepená na okno se otočím za vlakem do East Bay, který se už chystá k odjezdu. Jared a Amelie jsou stále v něm a hledají mě mezi cestujícími.
V tom se Ameliiny oči střetnou s mými. Viděli mě.

Kniha dvacátá pátá - Jsem roztříštěná

12. května 2013 v 13:17 | Deny el Infian

Název: Jsem roztříštěná
Autor: Tahereh Mafi
Díl: 1
Počet stran: 288
Nakladatelství: CooBoo
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Její dotek dokáže zabít.
Julliet je už skoro rok zavřená v malé cele. Přesně 264 dní, neviděla živou bytost. Všichni jí nenáviděli a opovrhovali jí.
Všechno se, ale začne měnit, když jí do cely přidají spoluvězně.
Za chvíli, již není vězněná v malé cele, ale v luxusním sídlu Obnovy.
Obnova s ní má plány, které se Julliet, ale nelíbí.

Prvních pár kapitol, mě strhlo do sebe a doopravdy jsem měla problém knihu odložit. Potom to, ale postupně upadalo a vetšina knihy mě zas tak moc nebavila. Doopravdy bavit, mě to zas začalo, asi až někdy po 220. straně.
Četla jsem jeden názor, že tuhle knihu by si měl přečíst asi každý. Zdálo se mi, že na knihu byly jen samé dobré ohlasy. Hodně jsem toho od ní čekala. A proto mě porměrně dost zklamala.
Přišlo mi divné, že rodiče Julliet tak moc nesnášeli. Dobře, možná dokáže zabíjet pouhým dotykem, ale ona za to nemůže a navíc, je to jejich dcera. Čekala bych, že to bude právě matka a otec, kteří ji budou bervomocí chránit, ale oni jí místo toho nenáviděli. Myslím, že její matka neměla moc mateřského citu...
Julliet a Adam. Nevím co si o nich myslet, fakt že ne. Ani k jednomu jsem si nevytvořila nějaký vztah. Snad ani chvíli mi jich nebylo líto. Ani jednou se mi při čtení nehnaly slzy do očí, i když tam byla minimálně jedna část, při které bych u jiných knih, jak se znám, brečela. Protože upřímně, mám pocit, že mě rozbrečí už skoro cokoliv. Tady ne. Tady mi to bylo jedno.
K tomu všemu, jsem v celé knize nezaznamenala snad žádnou jinou ženu, kromě Julliet. Tím myslím, že se tam nevyskytla nějak zvlášť, aby tam doopravdy byla a sehrála nějakou, třeba i menší roly, zmíněná tam možná někde nějaká byla, ale to bylo tak vše. Navíc celkově se v příběhu opakovali především 3 postavy - Julliet, Adam, Warner + později ještě trochu James a Kenji.
Ani nevím, zdali si budu pořizovat další díly, ale hádám že jo, přeci jen bych chtěla vědět, jak to dopadne, ale určitě jsou knihy, které budou mít přednost. No, budu doufat, že další díl bude lepší...

Ukázka: Ráno voní deštěm.
Místností prostupuje pach mokrého kamene a zorané hlíny;vzduch je vlhký a zemitý. Zhluboka se nadechnu, po špičkách přejdu k oknu a přitisknu nos na studený povrch. Cítím, jak se sklo mým dechem zamlžuje. Zavřu oči a poslouchám jemné pleskání ve větru. Kapky deště mi připomínají, že mraky mají srdce.
Že ho mám i já.
Vždycky uvažuju nad kapkami deště.
Přemýšlím, jak padají dolů, zakopávají o svá vlastní chodidla, lámou si nohy, a když se řinou z oblohy ke svému nejistému konci, zapomínají si padáky. Jako by si někdo nad zemí vyprazdňoval kapsy a nezajímal se o to, kam jejich obsah vypadne, nezajímal se o to, že se dešťové kapky při dopadu na zem protrhnou, že se při dopadu na podlahu roztříští, že lidé proklínají dny, kdy se kapky opováží zaťukat na jejich dveře.
Jsem kapka deště.
Moji rodiče mě vyhodili ze svých kapes a nechali mě vypařit se na betonové podlaze.

Kniha dvacátá čtvrtá - Noční přízrak

27. dubna 2013 v 19:11 | Deny el Infian

Název: Noční přízrak
Autor: Natalie Peyrichout
Díl: 1
Počet stran: 76
Nakladatelství: Nová Forma (nejspíš)
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Susan a její přítel Marcus se přestěhují do domku, který se nachází přímo naproti jinému domu. Domu, který působí strašidelným dojmem a kolem kterého se dějí podivné věci. Susan se o domě snaží zjistit víc a přijít tak záhadě na kloub. To, ale nebyl nejlepší nápad a pátrání se změní v boj o život.

Knížka mladé začínající autorky a blogerky Natalie "Surynky" Peyrichout je sice malá a kratičká, ale přesto moc hezká.
Je napsána takovým čtivým způsobem a myslím, že kdyby některé pasáže byly o něco více rozepsané, skutečně by mi naháněly hrůzu.
To, že je knížka krátká, jí neubírá na kvalitě, i když bych řekla, že kdyby se to celkově více propracovalo a rozepsalo, byla by knížka ještě lepší.
Jediné co mě na knížce rozčilovalo, je něco naprosto nepodstatného. Příšerně široké okraje. Je to nepodstatný, ale mě to trochu rozčilovalo. Stačilo by, kdyby byly užší o pár milimtrů, takhle mi přišlo, že jsou oba dohromady (boční, horní a dolní ani nepočítám) široký stejně, jako text ... :DD Ale to je doopravdy jen detail, který asi řeším jen já :D
Knížku jsm přečetla za chvíli, ani jednou jsem ji nemusela odložit.
Konec mě trochu rozčílil, protože jsem z toho nic nezjistila, ale to byl nejspíš záměr... :DD

Ukázka: U okna se opět v houpacím křesle kymácela postava. Měla jsem pocit, že se stane něco zvláštního a snažila jsem se pořádně zaostřit, abych všechno viděla. Za houpající se postavou se objevil muž s nožem v ruce, který jí přidržel na krku. Druhou rukou ji chytil za vlasy a odtáhl někam pryč. Ve světle lampy se mi zdálo, že je v okně vidět ženský obličej. Dlouho jsem dům sledovala a doufala, že ještě něco uvidím. Když jsem to chtěla vzdát, rozsvítilo se v místnosti v přízemí, muž zřejmě táhl tu ženu za vlasy celou cestu; z prvního patra až do přízemí! Otevřel dveře a ženu vhodil do místnosti za nimi. Opět se krajinou rozléhal křik. Mráz mi přeběhl po zádech a já zase marně lapala po vzduchu. Jako by mi někdo utahoval šátek kolem krku. Snažila jsem se sevření uvolnit, ale krk jsem měla volný.

Kniha dvacátá třetí - Erebos - Hra, která zabíjí

27. dubna 2013 v 14:43 | Deny el Infian

Název: Erebos - Hra, která zabíjí
Autor: Ursula Poznanski
Díl: 1
Počet stran: 320
Nakladatelství: Frgament
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Celý příběh se odehrává v Londýně.
Na škole, kam chodí i Nick si mezi sebou žáci předávají tajemné balíčky. Když se jeden dostane i ke Colinovi, Nickovu kamarádovi, který se díky tomu dost změní, zajímá se Nick o co jde. Nikdo mu ale nic neřekne, všichni se chovají tajemně, až když Nick konečně jeden balíček také obdrží zjistín oč jde.
Erebos je počítačová hra, ale né ledajaká. Hra, která má přísná pravidla, mezi která mimojiné patří i to, že o hře nikomu nesmíš nic říct, nesmíš prozradit tvé reálné jméno v hře a naopak, za porušení pravidel tě čeká trest. Vyhození ze hry. A šance zahrát si Erebos je pouze jedna...
Na druhou stranu, Erebos o tobě dokáže zjistit ty nejtajnější přání a dokáže ti je splnit.
Jakmile do ní spadneš, jen tak se od ní neodtrhneš.
Ale, jaktože o tobě hra všechno ví? O co jí jde? A je doopravdy tak neškodná jak se zdá?

Ze začátku mě to vážně nudilo a bála jsem se, že mě knížka doopravdy zklame. Postupně se to, ale začínalo rozjíždět a já věděla, jak jsem se mýlila. Za chvíli už ta knížka byla úžasná, dělo se plno věcí a postupně mě začínalo čím dál více zajímat o co v té hře vlastně jde. Jak je to všechno možné a kdo za tím vším stojí.
Když se kousky skládačky konečně spojí, vyplave na povrch něco co by mě nikdy nenapadlo.
Dost mě zaujaly takové ty poslední odstavce něktrých kapitol, kdo četl snad pochopí, co myslím.
Opravdu té knize asi nemám co vytknout, ale zároveň nevím, co dál říct.
Originální námět, skvělé zpracování. Co víc chtít?
Jedna věc mi, ale stále není jasná: Proč kamarádka říkala, že to má být horor...? :DD

Ukázka: O dobrou hodinu později dospěla instalace ke sto procentům. Nick už chtěl nahlas jásat, ale vtom obrazovka zčernala. A zůstala černá.
Nic nepomáhalo. Ani poklepávání na kryt počítače, různé kombinace kláves a výbuch vzteku. Obrazovka neukazovala nic než neúprosnou temnotu.
Ještě než stihl rezignovaně počítač restartovat, přece jen se něco stalo. Z temnoty se vynořila rudá písmena, slova, která pulzovala, jako kdyby zásobovala krví a životem skryté srdce.
"Vstup.
Nebo se vrať.
Toto je Erebos."
 
 

Reklama