Hrátky s rýmy nebo-li, jak to dopadá, když básním

Zraněná

30. prosince 2012 v 1:41 | Deny el Infian
Denyska + Nuda + Nápad = Něco příšernýho smysl nedávajícího co si nechává říkat básnička :'DDD
Původně to mělo bejt úpe o něčem jinym, ale vyklubala se z toho tahle kravina zabírající 2 A4 :'DDD
A jak říkám, nedává to úplně smysl, ale to je jedno :'D

Dívám se na své zápěstí,
zajímá mě, jaké by to asi bylo,
zdali bych vykřikla bolestí,
jestli by mi to pomohlo.

Sleduji nůž na stole,
přemýšlím zdali po něm mám sáhnout,
natahuji k němu ruku náhle,
ale těsně než se ho dotknu ruku svou stihnu stáhnout.

Mám strach z případné bolesti,
ublížil jsi mi moc,
to ty tvoje lsti,
ale nechci si kvůli tobě ubližovat tuhle i jinou noc.

Přestože jsi pro mě byl vše,
já proto tebe nebyla nic,
možná bych se mohla zúčastnit té půlnoční mše,
to by mi ovšem nejspíš bylo k ničemu kruci fix!

Ta myšlenka na krev mě ale přeci jen láká,
možná bych to mohla skončit,
všechno by pak bylo óká,
ovšem místo krve bych i mohla skočit,
či ve vodě se smočit.

Tak uvažuji co se svým životem dál,
zdali má cenu se za štěstí prát,
když často nevyjde to nám,
tak nač se s žitím srát.

Ne já to nevzdám,
ty černý myšlenky zaženu,
se vztyčenou hlavou zamířím k vám,
právě teď ze země vstávám.

Dokážu, že's udělal chybu,
budeš mě chtít zpět,
ale být tebou vezmu si radši rybu,
musí ti stačit těch ostatních dívek pět.

Srazím tě na kolena tím jak rychle se oklepu,
z toho cos mi udělal,
za to už na tebe nepočkám v nedalekém depu,
stačí že's to jednou dojebal,
druhou šanci ti nedávám,
maximálně tě pokárám.

Tak se s tím smiř,
nebudeš mi chybět,
nechoď ven a zůstaň radši vevnitř,
jsem jako ostrý květ,
tak ráda bych tě rozřízla,
s tvými vnitřnostmi si pohrála.

Škoda že to jsou jen velká přání,
a nic z toho neuskutečním,
jenže ty myšlenky mi hold čas krátí,
a tak nadále si o tvém konci sním.

O ní, pro ní

2. prosince 2012 v 21:08 | Deny
Tohle mě napadlo, když jsem se snažila usnout. Konečně se mi povedlo vypsat, to co jsem potřebovala ^^

Jsi ten nejúžasnější člověk, kterého jsem potkala,
jako kamarádku jsem tě milovala,
to sice stále platí, ovšem teď mě ničí jeden pocit,
že se brzy budem loučit.
Netušíš jak mě to bolí,
bojím se, že mě to každou chvíli skolí,
byla a pořád jsi pro mě vším,
neřekla jsem ti to, já vím.
Přála bych si aby vše zas bylo, jako dřív,
ale nejspíš o tom musím jenom snít,
vše co řeknu je blbě,
cítím se kvůli tomu strašně.
Mám strach, že už ti na mně nezáleží,
tahle myšlenka mě nejvíc tíží,
dala bych vše za tvé obejmutí,
i kdyby mělo být poslední a zároveň první.
Mám tě hrozně moc ráda.

Kamarádky

10. listopadu 2012 v 20:00 | Deny
Nevím co mě to popadlo, ale nějak mě chytli básničky. Jednu jsem napsala, po celkem dlouhý době, už včera, ale nebyla jsem si jistá, jestli ji mám zveřejnit, takže jsem ji akorát tak hodila na FB do Společenství KM a PJ, protože mě celkem zajímal názor, nom a Virwen navrhla, že bych mohla napsat na to téma povídku, tím vám tedy chci naznačit, že se možná dočkáte kratší kapitolovky :D
No a dneska jsem se pokusila o další básničku, kterou už zveřejním přímo tady. Moc mi to nejde a mám pocit, že tam něco nedává smysl, nejdříve jen verše, ale nakonec i ty sloky :D Ovšem, vzhledem k tomu, že z chyb se člověk učí, bych byla moc ráda, za vaše názory a třeba typy jak něco zlepšit a podobně.
Jinak, ano, ten konec je poněkud jebnutej... :D

Už to dávno není jako dřív,
ale to ty sama nejspíš víš,
nemáme chuť se spolu bavit,
pomalu začínám cítit,
že naše přátelství,
pomalu, ale jistě mizí.

Kdykoliv jsme dříve spolu venku byly,
obě jsme se usmívaly,
teď se každou chvíli mračíš,
bojím se toho co si o mně myslíš.

Nevěřím, že to ještě někdy bude jako dřív,
přesto to nemůžu přestat chtít,
trhá mě to na kusy,
ale vzdala jsem už ty pokusy,
pokusy to všechno vrátit,
protože se mi povedlo jen čas nám zkrátit.

Život mi tě chtěl dát jako rivalku,
ale já si tě vzala jako kamarádku,
tu nejlepší jakou jsem kdy mohla mít,
ale nikdy se neodvážila ji chtít,
ani jsem ti to nedokázala říct.

Ovšem teď mi tě bere,
a na povrch se smutek dere,
kéž bych si to alespoň neuvědomovala,
pak bych to tolik neřešila.

Už brzy se přestanem vídat úplně,
to vědomí mě deptá kvalitně,
měla bych se začít chystat,
že už nebudem spolu papat KitKat.
 
 

Reklama