Hrátky s rýmy nebo-li, jak to dopadá, když básním

Strach, Zlomená

10. března 2014 v 19:59 | Deny el Infian
Po víc jak půl roku přidávám zase něco do téhle rubriky a to hned dvě básničky, respketive takové slátaniny a pokusy. Nevidím v tom nic moc, ale na druhou stranu vím, že jsou tu i větší pitomosti takže proč to nezveřejnit, že?
První je ze začátku tohoto roku, před pár dny jsem ji náhodou objevila a druhou jsem před pár dny napsala, tu jste již mohli vidět na facebookové stránce. Vlastně možná tam byla i ta první, ale to si těžko budu pamatovat, když jsem ještě před pár dny nevěděla, že jsem ji vůbec někdy napsala... :D

STRACH
Křičím a naříkám,
Daleko, předaleko utíkám,
Z mých úst však nic nevychází,
Mé nohy se nehýbají.

Mé srdce pláče,
Přesto oči i tváře,
Suché jsou,
Nesetkaly se, se slzou jedinou.

Proč křičet, proč naříkat,
Když nikdo se o mě stejnak nehodlá zajímat,
Proč daleko, předaleko utíkat,
Když mé nepřítomnosti si nikdo nebude všímat,
Proč smáčet slzami obličej,
Když nikdo by neosušil jej.

Proč zkoušet žádat o pomoc,
Když nikdo nepomůže tuhle ani jinou noc,
Tak proč tu vůbec stále jsem,
Strach, to je jediná odpověď.

ZLOMENÁ
Odcházíš,
Necháváš mě na kolenou,
Na dobro mě opouštíš,
Zlomenou.

Pláču,
V bolesti hledám útěchu,
Pozorujíc svou krev,
Musím se nutit do každého dalšího nádechu.

Trpím,
Každý další úder srdce mě ničí,
Zavírám oči,
Pocity ve mně křičí.

Utiším je,
A v kaluži své vlastní krve,
Naposledy vydechnu,
Netuším,
že svým činem zničila jsem i tebe.

Vrah

6. července 2013 v 8:03 | Deny el Infian
Tak jsem včera po dlouhý době zas něco napsala. Potlesk prosím! :') :D
Nakonec jsem to posílala do DP, i když to nebyl původní záměr nom.
Hezké čtení a přeji vám krásný den ^^

Na zem kapka krve dopadá,
Tvá milovaná ti v rukou umírá,
Věnuje ti poslední úsměv,
Cloumá tebou hněv.

Na podlahu její mrtvé tělo odkládáš,
Zničeně na vraha se podíváš,
Ten dívá se na tu srdceryvnou scénu,
Směje se neštěstí tvému.

Bez přemýšlení vrháš se po něm,
Zanevřel jsi na svět,
Touha pomstít ji žene tě dál,
Kdekdo by se tě teď bál.

Chvíli to vypadá, že pomstu vykonáš,
Když v tom hlasitě zanadáváš,
Čepel nože zajela ti do srdce,
On dovede život tvůj do svého konce.

Tvé mrtvé tělo vedle jejího se skácí,
Slunce si v klidu září,
Vrah kochá se pohledem na vykonané dílo,

Snad bude mu spravedlivého trestu dopřáno.

Dračice

13. května 2013 v 20:33 | Deny el Infian
Básnička na téma Drak, psaná do duelu. Vůbec jsem neměla nápady a moc psát se mi to nechtělo, takže... :D
Pro tohlecto něco nebo pro povídku Niky můžete hlasovat zde.

Silueta měsíc zakryla,
Na svět z výšky hleděla,
Lidé se zděsili,
Ze strachu urychleně se schovali.

Ona na zemi přistála,
Po příteli toužila,
Stovky let opuštěná,
Na světě samotná.

Poslední svého druhu,
Stráží oblohu,
Všichni se jí bojí,
Jen proto, že oheň chrlí.

Nikdy by nikomu neublížila,
Je snad samotným ztělesněním dobra,
Poslední dračice,
Společníka chce,
Tak snad jí jednou někdo šanci dá,
Jako přítelkyni ji uvítá.

Mami

13. dubna 2013 v 21:53 | Deny el Infian
Tohle mám rozepsaný už minimálně týden, ale pořád jsem nebyla schopná, dopsat poslední řádek //... :DD//. Ale teď je konečně hotová.
Jinak moc se omlouvám za tu moji pířšernou lenost. Kapitoly Dcerky i Šance, mám rozepsaný, ale nejsem schopná dopsat je. Počertěná je už taky dočtená, jenže prostě se mi vůbec nechce ji zapsat. A ty dva laye co jsem slíbila, bože, já sme hrozná... Musím začít něco dělat no. Nejradši bych to všechno hned zítra napravila, ale nevím, jestli to půjde no...

Už to není, jako dřív,
Už dlouho nezahleděla jsem se do očí tvých,
Doma už skoro nejsi,
Změnu přeji si.

Slza stéká mi po tváři,
Postrádám tě ve scénáři,
Scénáři svého života,
Cloumá mnou samota.

Nezajímá mě kolik lidí znám,
Je mi jedno, že tolik přátel kolem sebe mám,
Dokud tu nejsi ty,
Budou mě trápit nešťastné pocity.

Možná jsem to dřív zvládala,
Ale teď jsem to už nedokázala,
Potřebuju tě u sebe mít,
Chci v tvém objetí být.

Prosím vrať se mi,
No tak mami!
Nenechávej mě tu samotnou,
Postav se vedle mě s hlavou vztyčenou!

Mami, já tě žádám,
Všechno za to dám,
Mami, já tě prosím,
Věnuj se mi!

Opuštěná

7. dubna 2013 v 20:10 | Deny el Infian
Nesnáším vymýšlení názvů, protože mě nikdy nic nenapadá, ale to je jedno.
Fascinuje mě, jak jedna (pitomá) básnička mi dokáže alespň trochu zvednout náladu, jakoby ze mě část těch vadnejch pocitů spadla. K nezaplacení toto ^^

Zdá se jí, že ji nesnáší,
Někoho jiného kvůli tomu opouští,
Bolí to, bolí,
Má strach, že ji to skolí.

Zdá se jí, že už nemůže dál,
Že všechno dobré vítr pryč odvál,
Ztratila chuť žít,
Nemá už sílu za štěstí se bít.

Její přátelé odcházejí,
S posledními co zůstali se loučí,
Jen jeden člověk vydržel,
Slzy z tváří jí utřel.

Ale ani tahle kamarádka nedokázala,
Aby to nevzdávala,
Aby se dál snažila,
Na cestu za štěstím se opět vydala.

Slzy tečou jí z očí,
Nevypadá to, že se zastaví,
Tiskne víčka k sobě,
Se vzpomínkou na ně,
S životem se loučí,
Po věčném spánku touží.

Myšlenka na nikdy nekončící klid,
Dodává jí odvahy,
Zničehonic na podlahu upadá,
Naposledy na svět se podívá.

V pasti

5. dubna 2013 v 23:04 | Deny el Infian
Původně to byla básnička čistě jen k V pasti, nemluvila jsem o tom, ale začla jsem ji psát a básničku jsem nezveřejnila, protože mi přijde, že příliš vyzrazuje děj.
Jenže teď už jsem očividně definitivně rozhodnutá to nepsat. Nemůžu. Možná jednou. Jindy.
A proto básničku zveřejním. Jedna sloka měla být vždy na konci dané části a na závěru celá básnička, ale to už je jedno.
Nesmírně mě mrzí, že to nemůžu psát, protože ten nápad se mi vážně celkem líbil, ale co nadělám...

Jedna hádka to započala,
To, že do temnoty se propadla,
Snažila se z ní vyhrabat,
Jenže když byla skoro na vrcholu, začala opět padat.

Snažila se bojovat,
Bolesti se nepoddat,
Neustále na venek se usmívala,
Přestože uvnitř sebe umírala.

Nikdo až na jednoho člověka nepoznal,
Jak falešně ten její úsměv vypadal,
Ta osoba chtěla vědět, co se stalo,
Co ten falešný úsměv způsobilo.

Ona ale dál se tvářila,
Jako by se šťastně cítila,
Ve skutečnosti se ale čím dál hlouběji propadala,
Až konečně se rozhoupala.

Rozhodnutá skončit,
S vědomím, že tohle už nikdy nepůjde vrátit,
Sepsala svůj příběh,
A naposledy po noži sáhla…

Trest

1. dubna 2013 v 12:05 | Deny el Infian
Zase jedna básnička, ale tentokrát hodně slabá. Vlastně jsem si původně vůbec nebyla jistá jestli ji mám zveřejnit, no.

PÁD
Leží na dně,
Neschopná pohybu,
V naprosté tmě,
Pyká za tvou chybu.

CHLAD
Obklopuje ji věčná zima,
Mráz ji mučí,
Dívku s modrýma očima,
Zima krásu její ničí.

MUKA
Temnota ji sžírá,
Oheň v nitru jejím pálí,
Neustále neumírá,
Její utrpení nikdy nekončí.

BEZNADĚJ
Postrádá jedinou špetku světla,
Nevěří ve spásu,
V ničem nevidí ani kousíček dobra,
Bude trpět na věky věků.

ČAS
Staletí ubíhají,
Nicota její bolestí se stále krmí,
Roky síly jí ubírají,
Nedostává se jí propuštění.

OSVOBOZENÍ
Po letech trýzně,
Oči se jí zavírají,
Spánku se jí dostane,
Nikdy už se neprobudí.

Jeden pohled

23. března 2013 v 19:59 | Deny el Infian
Jeden pohled do zarudlých očí,
Jeden pohled na slzy co ti tvář smáčí,
Jeden pohled na tebe,
Jeden pohled a smutek mnou projede.

Jeden pohled mi stačí,
Jeden pohled poskytne mi pochopení,
Jeden pohled a vidím tvou bolest,
Jeden pohled a chci ti modré z nebe snést,
Jen abych učinil tě šťastnější,
Chci ti přinést to, co úsměv na rtech ti vykouzlí.

Jeden pohled a vím, že tohle se jen tak nezlepší,
Chci ti poskytnout své objetí,
Udělám vše, na co si vzpomeneš,
Jen když se nad smutek povzneseš.

Jeden pohled do tvých zářících očí,
Jeden pohled na to, jak šťastně se tváříš,
Jeden pohled na tebe,
Jeden pohled a štěstí mnou projede.

Jeden pohled a vidím, že jsem to dokázal,
Přinesl jsem světlo, které tvůj svět tolik postrádal,
Tisknu tě k sobě v objetí,
Jeden pohled a vím, že nemohu být šťastnější.

Ty

21. března 2013 v 19:53 | Deny el Infian
Pocity se ve mně míchají,
Zdá se, že se mi vysmívají,
Co vlastně chci, už netuším,
Neustále myšlenky své měním.

Nezáleží mi, jestli to bude bolet mě,
Jestli z toho budu na dně,
Jediné na čem mi záleží,
Je to, jestli ti to úsměv na tváři vykouzlí.

Tvé štěstí,
Je pro mě hlavní,
Záleží mi na tobě,
Tak nezáleží mi na žádné jiné osobě.

Jsi pro mě vším,
O existenci nikoho úžasnějšího nevím,
Pro tebe bych se všeho vzdala,
Kdybys chtěla, i bych tě opustila,
Přestože nevím, co bych bez tebe dělala,
Nějak bych se s tím ale poprala.

Děkuju ti

11. března 2013 v 21:51 | Deny el Infian
Básnička věnovaná jednomu úžasnýmu člověku, protože je o něm. Protože jí dokážu říct snad všechno a ona mě nějakym zázrakem (očividně) poslouchá.
Vím, že pro tohohle člověka jsem jednou už psala, ale ta byla prostě taková... bláznivá :DD Tahle je prostě... "vážná" :')
Takže tahle je pro tebe Toničko :'))

Nevím, jak to provádíš,
Ale skoro vždycky ve mně chuť všechno ti říct probudíš,
Řekla jsem ti víc než komukoliv jinému,
Víc než člověku, pro mě snad nejdůležitějšímu.

Přemýšlím tak, kolik věcí jsem ti neřekla,
A mám pocit, že jen na dvě jsem narazila,
K tomu ty nejsou zas tak podstatné,
Sakra jak to, že víš snad vše, co mělo zůstat pouze v hlavě mé,
Věci, které jsem třeba i pár měsíců tajila,
Tobě jsem je pak v několika minutách všechny vyklopila.

Trochu mě to děsí,
Že ti toho řeknu o tolik víc než jí,
Ale zároveň mi to hrozně pomohlo,
Náladu mi to zvednulo.

Ovšem ty jsi na to pěkně doplatila,
Vážně se divím, že jsi mě ještě do háje neposlala,
Hrozně moc ti děkuju, za to jak mě posloucháš,
Jsi pro mě vážně důležitá.
(A čistě verš navíc, jen pro tebe, když se ti tak líbil: Víš, že hezky sténáš? ;DDD :DD)
 
 

Reklama