Květen 2014

Elizabeth Rudnick: Tweety s city

25. května 2014 v 19:24 | Deny el Infian |  Knižní recenze
http://www.beletrie.eu/data/products/tweety-s-city.jpgNázev: Tweety s city
Autor: Elizabeth Rudnick
Počet stran: 272
Nakladatelství: CooBoo
Claire je již roky zamilovaná do stejného spolužáka, ovšem nikdy v životě s ním nemluvila a má za to, že on ani neví, že existuje.

Její kamarád Will je naopak šíleně zamilovaný do Claire, a když vidí její trápení, rozhodne se zrealizovat nápad jeho kamaráda Bennetta, aby Claire potěšil, ač jemu to rve srdce. Osloví na Twitteru Claire, která má ovšem za to, že si píše s její platonickou láskou. Původně měl Will napsat Claire jediný tweet, ale nakonec to není tak jednoduché, jak se zdá. Navíc Claire se jeví tak šťastná!
Ke knize Tweety s city prostě nesmíte přicházet s nějakými velkými očekáváními na kdovíjak hluboký a jedinečný příběh, protože jinak budete velmi zklamaní. Tweety s city skrývají průměrný dívčí příběh, jakých jsou tucty. Ovšem tenhle je podaný poněkud originálnější formou.

Celá kniha je psána pouze v tweetech, popřípadně v emailech a blozích. Je to zase něco nového a neokoukaného a také to bylo důvodem, proč jsem po knize tak prahla. Musím říct, že mi pár stran trvalo, než jsem si na tenhle styl přivykla a ze začátku jsem si říkala, že vůbec nevím, jak tohle vydržím číst až dokonce. Ale to přešlo.

Příběh, jak už jsem řekla, není nic originálního, ani nic u čeho by vás šíleně zajímalo, jak to bude pokračovat. Absolutně vás to nenutí číst a číst, abyste věděli, jak to skončí. Ono upřímně, ten konec bude většině stejně jasnej hned od začátku.

pink
V knize nahlédneme, jak do tweetů, tak do soukromých zpráv mezi našimi hlavními hrdiny. Co mě vcelku zaráželo je fakt, že smajlíků se v jejich konverzacích moc nevyskytovalo, ovšem to jsem asi jen já divná, co když s někým chatuje, tak je to konverzace na smajlíky velmi bohatá… :D

O stylu psaní zde jednoduše nelze mluvit, protože v celé knize se nechází povětšinou jen dialogy, popřípadně pak blogy.

Postavy jsou, no… Asi vcelku normální. Claire je milá, chytrá, vtipná, ovšem dle všeho nepatří zrovna k nejoblíbenějším lidem na světě a je to spíš taková šedá myška. Will je… No vlastně vcelku podobný Claire, řekla bych. Lottie, Claiřina nejlepší kamarádka, je naopak velmi sebevědomá a o kluky nemá nouzi (čímž zase nechci říct, že je nějaká lehká děva nebo tak něco!). Bennett, to je zase Willův nejlepší kámoš a stejně tak kamarádí i s Claire, je to trochu magor, ujetý do všemožných her a seriálů, snad víte co myslím.

Pokud prostě chcete nenáročné a vcelku primitivní čtení, které pobaví, Tweety s city rozhodně nebudou špatná volba. Knize uděluji přesně polovinu hodnocení - tedy dvě a půl hvězdičky.

Kateřina Petrusová: Nebezpečná láska | Bavettovi #1

23. května 2014 v 15:26 | Deny el Infian |  Knižní recenze
Název: Nebezpečná láska
Série: Bavettovi
Díl: 1
Autor: Kateřina Petrusová
Počet stran: 376
Nakladatelství: Fragment
Když mladé ošetřovatelce Paige zemře její aktuální pacient, její zaměstnavatel ji doporoučí jeho známým. Paige tak dostává dobře placenou nabídku, aby se starala o mladého muže Michaela, který se ovšem po nehodě vrátil zpátky do dětství. Paige si Michaela velmi brzy oblíbí, stejně jako on ji. Jenže postupem času Paige začíná mít podezření, jestli je s Bavettovými všechno tak, jak se domnívala a zjišťuje, že se zapletla s Italskou mafií.
Přestože jsem si samu sebe a knihu s tématem mafie nedovedla představit, kniha mě velmi mile překvapila. Ono ač se tam to téma vyskytuje, je něčím, co knize především dodává šťávu.

Kateřina Petrsuvá si mě získala již prvními stranami své knihy, protože styl jejího psaní dostane snad každého a nevěřím, že se najde někdo, komu by mohl vadit. Její styl je prostě velmi příjemný, svižný a uvolněný. Kateřina se nevyžívá v žádných zdlouhavých a zbytečných popisech a podobně. Nic vás při čtení neruší, ani nijak nezdržuje a vše pomalu plyne. Kniha rozhodně nepostrádá humor a nejednou jsem se vzniklým situacím musela zasmát.

(8) Tumblr
Přestože autorkou je Češka, celý příběh je zasazen do Ameriky, do New Yorku a v tomhle případě je to rozhodně dobře, protože jak sama autorka řekla, v Česku by takový příběh neprošel a dle mého, měla rozhodně pravdu.

Další, čím si mě Petrusová získala, byly postavy. Všechny postavy na mě působily propracovaně a velmi skutečně. Snad každá z nich skrývá něco hlubšího, než jen to co se zdá na první pohled a byla by škoda, odsoudit je hned na začátku. Postavy tu prostě nejsou ani bílé, ale ani černé. Ba ani černobílé. Jsou jednoduše plné barev, ač se to třeba někdy nezdá, ty barvy tam někde jsou. (A moc děkuju Pokince, že jí nevadí, že její geniální úvahu s barvami takhle využívám 8I.) A přesně tohle vás nutí chtít postavy poznat o něco lépe. U některých postav pak to štěstí snad budeme mít v pokračování téhle mafiánské série.

Paige je sympatická mladá žena. Žije v bytě v New Yorku a pracuje jako ošetřovatelka, která si ke svým pacientům tvoří občas až trochu moc pevné vztahy, není proto těžké domyslet si, jak to asi dopadá, když pak její pacient zemře. Má matku, která jí občas leze na nervy, otce, kterého jsme neměli moc možnost poznat, bratra, s kterým se ráda opije, kamarádku Rhodnu, která má stejné zaměstnání, jako ona a ex přítele Kevina, se kterým má stále velmi dobré vztahy. Paige vlastně není nikterak výjimečná, ani úžasná a život také nemá úplně jako z pohádky, není žádný svatoušek. Je prostě skutečná, na nic si nehraje a člověk klidně uvěří, že podobnou ženu najde i ve skutečném světě.

http://37.media.tumblr.com/f0df6824497f1aadde53e22c61e94da9/tumblr_n5m75sOwj11szh4hfo6_1280.png
Malý Michael je prostě okouzlující. Živé, hravé dítě, milující Spider-mana, téměř jako každé jiné. Téměř. Protože je dítětem jen psychicky. Myslím, že kdekdo si Mikea vážně oblíbil a obával se toho, jaký bude, až se probere. I Mikee měl sice své špatné stránky, to především občasné výkyvy vzteku.

Robert je jednou milý a přátelský a jindy je lepší se mu vyhnout, sama Paige nejednou vyšilovala z toho, že neví co od něho čekat. Zrovna jeho bych chtěla pozvat nějak hlouběji, protože mě prostě zajímá, co se mu odehrává v hlavě a vede k jeho chování.

Mě první z příběhů Bavettových prostě dostal a nemohu se dočkat, až se mi do rukou dostane i pokračování. Autorce skládám obrovskou poklonu za to, že už její prvotinu zpracovala tak bravurně. Knize s čistým svědomím uděluji zasloužené čtyři hvězdičky a to především proto, že počítám s tím, že další díla z autorčina pera (nebo klávesnice), budou ještě lepší.
Za posyktnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.


Prosluněné okénko

22. května 2014 v 19:01 | Deny el Infian |  Okénko do mého života
Sluníčko hřeje a svítí a mě to leze na mozek.
V pozitivním slova smyslu samozřejmě. Není to totiž tak dlouho, co jsem zjistila, jak moc mi dokáže slunce a zvednout náladu a vytáhnout mě ze smutku a pesimismu.

Takže, kdyby to někomu nedošlo, aktuálně se mám už nějakou tu hodinu fajn. Pozitivně fajn, kdyby někdo nevěděl. Sice to není nijak trvalý stav a ještě ráno mi z důvodu nepopsatelné únavy moc fajn nebylo, ale to je jedno.

Ono je hrozně fajn, když jdete spát podstatně dříve než obvykle a stejně se vzbudíte nepopsatelně unavení. Nehledě na to, že jsem se už zase (tož třeba zdůraznit) vzbudila kolem šestý, když mám zrovna týden, co si můžu úplně v klidu spát až do půl sedmé, i déle. Nejhorší je, že ač chci sebevíc, už nemůžu usnout a tak jen ležím, snažím se opět vrátit do říše snů anebo se něčím užírám. Skvělé. Vážně, jestli mě to nepřejde, tak mě asi klepne. Ani né tak, že tak prahnu po té půlhodině spánku navíc, ale především proto, že mě to prostě deptá. Ale tak, nebudu si stěžovat. Na světě jsou milionkrát důležitější věci.

Řeknu vám, to sluníčko je fajn, ale co se teploty týče, nevadilo by mi, kdyby bylo o pár stupňů míň. Aneb, to abych se do toho obchoďáku fakt vypravila s tou chladící taškou, abych tu čokoládu donesla domů neroztátou :D Navíc prostě mega vedrům taky zrovna dvakrát nefandím. Ale asi pořád lepší než zima. Inu, v těhle parných dnech ocením, že v pokoji u babičky, kde přebývám, je vždycky největší chladno v celém bytě.

Dneska jsem strávila nějakou tu chvíli venku a tak naivně věřím, že mé nohy chytly alespoň trošilililililinku barvy. Třeba z mrtvolně bílé na křídově bílou. Hehe. To už mi bylo dopoledne, (když nás učitel na fyziku vzal ven, protože bychom se stejně neučili, poněvadž tenhle týden probíhá škola v přírodě, které se neúčastním,) řečeno, že bych se měla namazat krémem proti opalování nebo se spálím. To jsem nad tím mávla rukou, že to nehrozí, ale odpoledne už jsem začala spekulovat o tom, aby na tom něco nebylo. No, to zjistím, protože pořád chci na těch cestách, do školy a ze školy a tak, nachytat ještě trochu barvy. Určitě to bude mít úspěch, určitě :D

Mimochodem, také jsem si dneska donesla domů dvě nové knížky, jupí! A kdo se stává nejnovějšími obyvateli mé knihovničky? Není to nikdo jiný než Dědička od Amandy Hocking a první díl Chaosu od Patricka Nesse - Hlas nože. Navíc na Mangashopu mají teďko slevy a tak zvažuji, že si asi tři mangy objednám, no a pokud se tam rozhodne objednávat něco i kamarádka, pak do toho jdu stoprocentně. (Aneb: "Nechceš si taky něco objednávat? Že bychom to objednaly dohromady a daly míň za poštovný." Ano, jsem gejnius. Netřeba mi to připomínat :D)

No a jak si tyhle prosluněné a teplé dny užíváte vy?Jaká kniha vám dělá společnost? Jen povídejte, vážně mě to zajímá! :)

Já před chvílí dočetla Tweety s city, které jsem v sobotu dostala od Soničky (Pokinka, Cukřík, kdybyste nevěděli :D) a už zvažuji, co napíšu do recenze. No a potom se chci vrhnout na knihu Napůl zlý, tak jsem na to zvědavá.

Prozatím se s vámi tedy loučím, běžím si umýt vlasy, napsat recenzi a po večeři se buď vrhnout na již zmiňovanou knihu nebo první díl X-Men, to především proto, abych před tím kinem, na které se nejspíš chystám, stihla shlédnout co nejvíc dílů :D

Tak tedy pac, pusu a spoustu knih, drahouškové!

Knižní chvástačka, 12. 5. 2014 - 18. 5. 2014

18. května 2014 v 21:01 | Deny el Infian |  Projekty
Slyšte, slyšte! Deny se jde veřejně strapňovat! Legendární představení se opakuje! :D

A teď vážně. Mám tu další video, tentokrát knižní chvástačku, protože se mi v tomhle týdnu sešlo víc knih a tak proč to nenatočit, že? (Dobře, dokázala bych vyjemnovat spoustu důvodů a vy určitě taky, ale to je jedno.)

Snažila jsem se mluvit pomaleji a srozumitelněji, vážně. Ovšem pracovat na tom musím stále, navíc k tomu tentokrát ještě přidávám, že se musím odnaučt říkat neustále "eee" a jinak se zakoktávat. Je to hrozný. Také musím obohatit svou slovní zásobu a přestat se opakovat. A spoustu dalších věcí.

Je mi jasné, že kdekdo se teď ptá, proč to vůbec zevřejňuji, když sama vidím, kolik chyb to má - protože už jsem řekla, že to natočím (Co na tom, že to stejně nikoho nezajímá :D) a také proto, že lépe to zatím nezvládnu. Na druhou stranu - nikdo učený z nebe nespadl, tak proč vás nepobavit svými pokusy? ^^

Mimochodem, když už jsme u toho, co jsem říkala... ten report ze Světu knihy, jsem samozřejmě nenatočila. Nečekané. Tudíž jestli na to doopravdy někdo spoléhal, tak se mu překotně omlouvám.

Inu a teď už jen - pobavte se! :D

Mimochodem, ještě se šíleně omlouvám, že to video není vloženo přímo sem a musíte se přes tenhle obrázek dostat na YouTube, aby jste to viděli, jenže když on tu byl náhled v tak kreténskou chvíli... :D



Veronica Roth: Divergence | Divergence #1

3. května 2014 v 10:43 | Deny el Infian |  Knižní recenze
Název: Divergence
Série: Divergence
Díl: 1.
Autor: Veronica Roth
Počet stran: 344
Nakladatelství: CooBoo
Chicago je rozděleno do pěti frakcí - Upřímnost, Sečtělost, Mírumilovnost, Odevzdanost a Neohroženost, každý člověk patří do jedné z nich a ve svých 16 letech si musí vybrat, do které frakce chce patřit. Tahle volba je neměnná. Přesně tohle rozhodnutí čeká i Beatricii, která je trochu jiná než ostatní a jejíž příběh a následky volby budeme sledovat.

Dalo by se říct, že na Trisiných bedrech toho leží víc než dost, kupříkladu osud lidstva. Jak a proč? A zvládne to vůbec? To se dozvíte v knize.
Teď upřímně, kdo v dnešní době ještě o fenoménu jménem Divergence neslyšel? Mám pocit, že okolo téhle knihy se strašně šílí, všichni ji vychvalují, jak je skvělá a tak dále, proto asi každý od téhle knihy očekává něco vážně extra. Nebo minimálně já to tak měla. A faktem je, že já na ní nic extra nevidím. Není to špatná kniha, to neříkám, jen mi prostě přijde, jako vcelku průměrná dystopie, která ničím nijak zvlášť nevyniká. Až do nějaké dvě stě devadesáté strany z třista čtyřiceti čtyř mi to přišlo, jen jako takový ten pomalý rozjezd příběhu, jak to v knihách často bývá na prvních stranách, jen s tím rozdílem, že tady byl přeci jen trochu akčnější, to popřít nemohu a zabíralo to většinu knihy.

Děj je až k té dvě stě devadesáté straně vcelku jednoduchý, nijak nepřekvapivý, ani šokující, nic extra napínavého. Ano, jistě tam jsou nějaké výchylky, ale ty to nezachrání.

"Lidský rozum si dokáže odůvodnit jakékoliv zlo, proto je tolik důležité, abychom na něj nespoléhali."

Myslím, že kdyby se příběh rozjel rychleji, mohla by kniha být vážně dobrá. Inu on ten nápad tu je, pět frakcí, zdánlivě utopická budoucnost, která utopická ve skutečnosti zrovna dvakrát není, jenže takhle ten nápad nestačí. Neslyšet o pokračování téhle knihy to co jsem tak zaslechla, tak jsem asi neskutečně natěšená na to, až si konečně přečtu druhý díl, jenže já hold slyšela a tak má zvědavost není tak obrovská a už od toho moc nečekám. No uvidíme, třeba mě ještě překvapí.

K těm frakcím musím poznamenat, že mě celkem mrzí, že jsme neměli možnost dozvědět se o nich něco víc, ale tak to by snad v pokračování série mělo přijít, přeci jen nemůžu mít všechno hned.

Autorčin styl psaní i přes to všechno působí svižně a čtivě. Já vím, že si možná trochu protiřečím, ale snad pochopíte, jak to všechno myslím.
Co se mi líbí, jsou postavy. Působí reálně a skutečně, což jsou prostě věci, které u literárních postav miluji. Mají své kladné i záporné vlastnosti, nejsou nebojácné a jsou věci, kterých se bojí. Ovšem nejlepší je, že tohle neplatí jen u hlavních postav, tedy Tris a Čtyřky, ale i u těch vedlejších, které se nějak více projevují.

Na to, jak moc se o tomhle dílu mluví a vychvaluje se, až do nebes v něm prostě nevidím nic extra a poklidně mi zapadá mezi další dystopické kousky aktuální knižní scény. Neříkám, že není dobrá. Je dobrá, jen prostě nechápu to šílení kolem ní, protože zas tak úžasná mi nepřijde. Knize uděluji tři a půl hvězdičky a doufám, že pokračování bude lepší, než očekávám.