O onom individuu, které tu vládne

5. března 2014 v 19:28 | Deny el Infian
Kdo jsem? Nevím, kdo jsem pro svět, nevím, kdo jsem pro ostatní, ale vím, kým se vidím být pro sebe. Obyčejná, ničím nezajímavá, nevýrazná holka. Holka, která to nemá v hlavě úplně srovnaný a ve spoustě věcí neví, co chce. Holka, jejíž život i její osobnost vám můžou být ukradený. Vlastně by snad i měly být.

Nejsem zajímavá a ani nemám ničím zajímavý příběh. Vážně ne, není na něm nic, co by vás mohlo zajímat.

Pořád vás zajímá? Nuže dobrá, ale ztracený čas nevracím. A pokud byste o mně náhodou měli nějaké iluze, o které byste neradi přišli, věřte mi a nečtěte dál.

Můj příběh začíná dvanáctého zářijového večera, posledního roku dvacátého století. Tedy vlastně ne. Můj příběh začíná o nějakých devět měsíců dříve. Ale to je detail.

Jsem tedy na světě více jak čtrnáct let a nedá se říci, že bych si za tu dobu nějak skutečně stihla poznat všechny bolesti a strasti života, na rozdíl od některých mých vrstevníků, jež se tak tváří. Vlastně jsem jich nepoznala nijak moc, nevadí mi to, mám na to snad ještě čas. A pokud ne, pak mi to stejně bude jedno.

Nemám svou osobu ráda. A nechápu lidi, co ji rádi mají.

Jsem slabý člověk, kterého rozhodí každá drobnost, kterému dokáže ublížit každá pitomost, přestože třeba i vím, že to daný člověk nemyslel ani trochu vážně.

Nejsem žádná bojovnice, na kolena mě dokáže dostat sebemenší pitomost.

Někdo si o mně může myslet, že jsem bezcitná, netvrdím, že je to lež, ale ani, že je to pravda. Ne moje pravda, ne moje lež. Jestli je to pravda někoho jiného, to se musíte ptát jeho.

Jsem sobecká, sebestředná, hnusná, zlá a prolhaná. Mé sliby často časem ztrácí na váze. Nesnáším to. Snažím se to změnit, ale bojovat sama se sebou je těžké. A já se lehko vzdávám. Až příliš lehko.

Učím se trpět. Učím se zvládat všechny ty pocity, co mě mučí bez toho, abych ubližovala lidem kolem sebe. Vážně se o to snažím, ale vím, že né vždy se mi to daří. Jednou to ale dokážu, určitě.

Dle všeho jsem i mírně paranoidní, ale to je myslím spousta lidí.

Ač se to někdy nezdá, neoplývám nikterak vysokým sebevědomím, spíše naopak.

Příšerně nezodpovědná a zapomnětlivá, až sama nechápu, jak to vůbec může být možné.

Neskutečně dětinská. Což je jedna z mála věcí, na kterou jsem alespoň trošičku hrdá a mám ji na sobě alespoň minimálně ráda. Nechápu všechny ty malé děti a mé vrstevníky, kteří touží po tom vyrůst. Být dospělí. Nepamatuji si, že bych někdy chtěla dospět a ani teď nechci. Nevidím v tom nic lákavého. Nechci to.

Chci do Země nezemě, kde budu moct být navždy dítětem.

Odmítám spát bez plyšáků, minimálně toho růžového králíčka od mojí milovaný mít musím, ale spávají se mnou i dvě pandy - jedna malá a druhá velká. Ke svým plyšákům a vlastně všeobecně věcem si často tvořím naprosto šílené, ale specifické vztahy, které nedovedu popsat.

Jsem zamilovaná. Do slečny. Do té nejúžasnější slečny, jaká kdy byla, je a bude, tady, na Marsu i mimo vesmír. Do mojí slečny. Ač se to může zdát neuvěřitelné. Do bytosti, která je občas skutečně důvodem každého mého dalšího nádechu, důvodem, pro který má cenu se snažit.

Nemám nijak zvlášť v oblibě společnost cizích lidí. Děsí mě. Minimálně, když s sebou nemám někoho z řad mých přátel.

Jsem upovídaná i tichá. Záleží na tom, kdo jste vy. Znám lidi, kteří znají převážně mou tichou stránku a lidi, kteří se mě ptají co mi je, když pár minut mlčím.

Nevadí mi samota. Ne, to není pravda, to si jen myslím. Kdyby mi skutečně nevadila, tak by se nikdy nemohlo stát, abych s pláčem šílela z toho, že si připadám tak sama. Přestože vím, že sama nejsem.

Většinu času trávím zavřená doma, nevadí mi to, i moje mamka si na to zvykla, jediný komu to ještě vadí, je moje babička. Moje dny jsou vlastně všechny skoro stejné, žádné výrazné výchylky a změny. Nejsem s tím ani spokojena, ani nespokojena, neřeším to a ani se nemám k tomu na tom něco měnit.

Mám dojem, že bych měla být šťastná, vždyť žiju, jsem zdravá, mám tu nejúžasnější holku na světě, nejlepší přátele, nemám žádné vážné problémy, nikdo mi nijak neubližuje, netrpím nedostatkem jídla nebo vody a podobně. Mám to, co spousta lidí nemá. Někdo si možná řekne, že jsou to maličkosti, ale maličkosti, které někoho mohou stát život. A i přesto, že vím, že bych šťastná měla být, si taková ani trochu nepřipadám. Neříkám, že jsem nešťastná. Jen prostě nejsem šťastná. Vznáším se mezi těmito dvěma stavy a snažím se přesvědčit, že bych měla letět ke štěstí. I přes to všechno, mě každá hloupost srazí na kolena. Vadí mi to a vyčítám si to.

Nejsem ani pesimistka, ani optimistka, ba ani realistka. Jsem všechno dohromady. V jednu chvíli jedno a v druhé ono. Ale snažím se ve všem hledat i zrnko něčeho dobrého, už dlouho a snad se mi to i daří.

Miluji knihy, čokoládu, poníky, poslední dobou i čím dál víc propadám anime, pandy, jednorožce, animované filmy a pohádky, psaní, ač je to u mě již činnost výjimečná, duhu, své přátele, rodinu a ze všeho nejvíc svoji holku a taky její triko, které mi půjčila a toho králíčka s figurkami poníků a plackou od ní a taky miluji spoustu dalších věcí.

Spousta věcí mě fascinuje, většinou úplně bezdůvodně.

Jsem jednoduchý a komplikovaný člověk zároveň a asi nikdy nebudu úplně schopna se popsat do nejmenších detailů a odhalit vám i poslední zákoutí mé osobnosti, možná proto, že si sama občas nerozumím a neustále přicházím na nové a nové poznatky o mé osobě.

Jestli dočítáte tyhle řádky tak vám gratuluji, zabili jste několik vašich nádechů a výdechů, několik úderů vašeho srdce, k poznání osobnosti nezajímavé dívky. Blahopřeji.

Nevím proč, ale strašně ráda tyhle články přepisuju, to asi proto, že jak se měním a vyvíjím, mám potřebu tohle všechno měnit a přepisovat. Ono to možná z velké části prostě píšu také pro sebe, abych si zase pořádně upřesnila kým, že to vlastně jsem.

No, pokud si teď myslíte, že mě znáte. Nevěřte tomu a buďte za to rádi. A kdyby mě náhodou chtěl někdo skutečně poznat - nedělejte to. Nechtějte mě poznat, věřte mi, bude to tak pro vás lepší.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 6. března 2014 v 15:54 | Reagovat

krásný článek.. je dobře napsaný a je prostě super...
aspoň jsi se nám zase trochu přiblížila... :)

2 Camilla Camilla | E-mail | Web | 6. března 2014 v 16:51 | Reagovat

Ty mě stále překvapuješ! :) Nepřipadáš mi nijak zlá ani hnusná. Rozhodně tě poznat chci. :) A narodila jsi se úplně stejně, jako já, takže to je asi také důvod. :D
Je to krásně napsané a to, že tenhle článek stále chceš přepisovat, pro mě není nic neobvyklého. :D Teď na tom také pracuji. :)

3 Mirimë (Karolína K. 44) Mirimë (Karolína K. 44) | Web | 6. března 2014 v 21:53 | Reagovat

Věta Nevím, kdo jsem pro svět, nevím, kdo jsem pro ostatní, ale vím, kým se vidím být pro sebe je opravdu krásná a hluboká :).

No, mě rozhodně nepřijdeš sebestředná, sobecká, hnusná, nezajímavá, zlá... jak ses popsala.

Vidím, že máme některé věci společné. Já bych taky chtěla být navždy dítětem, možná proto, že prostě špatně snáším změny a... nechci prostě být dospělá. A taky mě srazí na kolena kdejaká maličkost. Já někdy brečím kvůli nějaké věci, zatímco se tomu samému ostatní smějí (prostě mi to nepřijde vtipné jako jim). Možná je to tím, že nad určitou věcí moc přemýšlím, probírám ji do detailů... i když nechci. Bude na tom mít podíl taky t, že jsem přehnaně citlivá. Takže Ty podle mě určitě bezcitná nejsi.
Jinak, je hezké, že máš odvahu napsat, že jsi zamilovaná do holky :). Přeju vám, ať vám to spolu ještě hoooodně dlouho vydrží :)).

4 Zoey Zoey | Web | 7. března 2014 v 16:32 | Reagovat

Je to tak nádherně napsané, a je to čest tě takhle poznat :) A určitě nejsi taková, jak jsi se popsala v těch špatných vlastnostech. Možná v některých chvilkách. Ale pořád určitě ne. Soudit to pořádně nemůžu, protože tě pořádně neznám. Ale tenhle článek mi tě každopádně přiblížil :)
Já osobně si myslím, že mám obrovské štěstí, že jsem na tebe ve velkém světě a množství blogů narazila. Tvůj blog mám vážně moc ráda, a přijdeš mi hrozně moc jako autorka reálná a na nic si nehraješ- říkáš a píšeš věci, tak jak jsou. A nejsi nezajímavá, obyčejná nebo slabá. Dobře, možná ano. Ale jsi i originál, protože vůbec existuješ v tom širokém vesmíru. Život sám o sobě už něco znamená, ne? A myslím, že se v tobě jistě najde i velké množství těch lepších vlastností, než se na první pohled zdá :) A ať vám to se slečnou vydrží :) :3 :)

5 Fearnie Fearnie | Web | 7. března 2014 v 19:58 | Reagovat

Hrozně moc se mi líbí takové představovací články, ale musejí být dobře napsány. Popsala ses neskutečně. Sama sebe umím popsat dobře, ale ne podat to jako ty. Už jen kvůli toho, tě musí mít lidi rádi. :) Píšeš neskutečně a jsi vyjímečná! Každý je" Pamatuj si to !:3

6 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 7. března 2014 v 22:37 | Reagovat

[1]: [2]: [5]: Děkuju moc :3

[3]: Jsem ráda, že se ti věta líbí ^^
Jinak děkuju :3

[4]: Děkuju, děkuju, děkuju :3 I když musím v něčem nesouhlasit.
Neříkám věci tak, jak jsou, ale tak jak je vidím. Není pravda, že si na nic nehraju - hraju si na šťastného člověka, občas.
Co se těch lepších vlastností týče, hledala jsem a vážně jsem se snažila, no nikdy se mi nepodařilo žádnou najít.

7 jenny-g jenny-g | Web | 13. března 2014 v 14:53 | Reagovat

Páni,na to že ti 14,tak to slušně napsaný článek.Bylo zajímavé si přečíst o tvojí osobě,ráda poznávám zajímavé lidi,takže chci dodat,že nejsi nezajímává osoba jak o sobě píšeš.V některých vlastnostech se s tobou schoduju a obdivuju,že to takhle umíš říct do veřejnosti.Jen mi to připadá hodně pesimistické k sama sobě a našla jsem tu jen samé špatné vlastnosti.Je škoda,že jsi nedospěla i těm kladným vlastnostem,věřím tam budou..např. ta odvaha a umění psát..to třeba neumím.
Jinak se mi moc líbí ta poslední fotka s barevnýma rukama=)
Přeji hezký den

8 C. C. | Web | 13. března 2014 v 19:34 | Reagovat

V téhle době se dost hledám a tak se mi líbí, jak jsem se zpola našla v tobě.
Vlastně jsem asi o tři měsíce starší, ale co na tom. Tvoje spisovatelské schopnosti jsou mnohem lepší a rozvinutější, než ty moje, což bude zřejmě hlavně tím, jak jsem líná zdokonalovat svůj jazyk.
No to je jedno, každopádně se mi tvůj blog a články líbí.
Mimochodem - taky miluju duhu. ^^

9 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 13. března 2014 v 20:03 | Reagovat

[7]: Děkuju za pochvalu :) Jinak jak jsem již zmiňovala, já ty dobré vlastnostoi vážně hledala, ale nenašla jsem nikdy žádnou, takže... No třeba na nějakou někdy narazím :) Jinak, já si nemyslím, že jsem odvážná, spíše naopak :I A umění psát, pokud nějaké mám, pak si nejsem jistá, jestli to považuji úplně za vlastnost :D
Ta fotka se mi také moc líbí ^^ Pořád říkám, že bych si taky takovou nějakou měla pořídit :D

[8]: Ono je v tomhle věku asi hledání sama sebe normální no, také stále hledám a neustále si uvědomuji nové a nové věci a často, když už si myslím, že zvláště o těch špatných věcech vím, přijde někdo, kdo mi ukáže, že to tak není :I
A děkuju moc :3
Jinak, duha je super! ^w^

10 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | Web | 15. března 2014 v 18:35 | Reagovat

skvělý článek. ráda si čtu články, co lidé píší o sobě a ráda se toho o nich více dozvídám.
já bych také chtěla do Země Nezemě a také zrovna dvakrát netoužím po tom vyrůst. chci být ještě pár let dítětem a pak se uvidí;)

11 penie penie | E-mail | 15. března 2014 v 19:00 | Reagovat

ty si tam napisala ze mas tu najuzasnejsiu holku.. mam to chapat ze uprednostnujes baby pred chalanmi?

12 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 16. března 2014 v 9:57 | Reagovat

[11]: Holku mám, to ano, ale pohlaví neupředňostňuju ani jedno :D Upředňostňuju maximálně tak ji před všemi ostatními ^^' :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama