Poslušně se hlásím do služby!

31. ledna 2014 v 23:23 | Deny el Infian |  Okénko do mého života
Konnichiwa!
Ať už můj blog sledujete nebo ne, podle vydání poslední článku, pro vás jistě není těžké usoudit, jak neaktivní blog zase je. Dokazuje to i nehorázně nízký počet článků vydaných v lednu, s tímhle jich je pět. Pět za celý měsíc. Upřímně myslím, že je to naprosto příšerné a strašně se za to stydím. Čekala jsem, že jich bude málo, ale že to bude, až tak špatné jsem nemyslela.
Mohla bych svou neaktivitu svést třeba na to, že mi jde špatně internet a že nemám možnost články zveřejňovat jindy než o víkendech a zase nerada zveřejňuji více článků za den, ale bohužel moc dobře vím, že tím to není. Přeci jen, kdybych něco vážně chtěla zveřejnit i v týdnu, zvládla bych si to zařídit. Snad. (Aneb záleží na ochotnosti jisté osoby nechat se zneužívat, ale zatím, když jsem po oné osobě takhle něco (rozumějte přihlašování na Howrse kvůli odslouženým dnům, případně akci :DD) chtěla, tak mě do háje neposlala… :D)

Ovšem, v posledních dnech se odhodlávám čím dál víc začít se svým životem něco dělat. Ať už s samotnou mou osobností (s kterou se vlastně snažím bojovat už mnooooohem déle :D), či přístupem k věcem a dalším. A myslím, že do onoho imaginárního seznamu bezpodmínečně patří i větší věnování se blogu. Protože věřím, že on si to zaslouží, už jen proto, že hrdě snáší zveřejňovat všechny ty mé kecy.
Na druhou stranu se znám a proto vám neslibuji nic, kromě toho, že se budu snažit.

Chci s blogem pohnout, chci se zase začít mnohem víc aktivně věnovat psaní - ať už povídkám či nějakým úvahám nebo něčemu úplně jinému -, chci zase mít co zveřejňovat.
Celkově prostě chci udělat nějaké věci, které pro okolí možná vůbec nebudou mít význam, možná některé z nich ani neuvidí, ale já o nich budu vědět.
Na druhou stranu v plno věcech zase vůbec jasno nemám a nevím, co chci. Nevím co dál. A ta nevědomost mě ubíjí.

Mám dojem, že přeskakuju od tématu k tématu, ale tak co. Píšu tak, jak mi myšlenky přichází na mozek, a myslím, že to také není zas tak špatné. Ano, je to možná chaotické, ale vám to zase trochu umožní přiblížit mé myšlení, přestože to někoho klidně může štvát.

Zítra se chystám do kina na Zlodějku knih a snad si opatřím i onu knihu, protože jsem ji ještě nečetla a věřím, že ta kniha za to stojí.

Co se celkově knih týče, začínám mít vážně pocit, že nejsem schopná číst a sledovat anime v jednu dobu - buď čtu, nebo sleduju, což je celkem deprimující, protože teď kašlu na Percyho a místo toho něco sleduju. (Ale pochopte, on je Ciel tak rozkošnej! ♥) Vrchol byl, když jsem tuhle notebook zapínala ještě ráno před školou, jen proto, abych dokoukala asi deset minut z jednoho dílu Kuroshitsuji (taky z toho slova automaticky a nezáměrně kladete strašnej důraz na to "shit"? o.O), protože jsem to den předtím nestihla :D (Tedy, ono bych to stihla, ale Cukříček měl menší problém s tím, že bylo půl jedenáctý, já šla druhej den do školy a odmítla jsem jít spát a tak jsem nakonec stejně spát šla -.- :D Ne, já prostě nemohla jít spát rovnou, já prostě nejdřív musela odporovat, aby se naštvalnebocotoudělalcojávimjenmitopřipadaložesenaštvalalejestlisesnenaštvalláskotakrpomiiiň:D)

Mám dojem, že už mi trochu hrabe.

Pro dnešek se s vámi tedy loučím, sama se asi již odeberu do postýlky (ovšem né té svojí, co mám doma, se zlomeným prknem, podepřené knihami, nýbrž té u babičky :D) a především - do tepla pod peřinou! Nebo alespoň doufám, že tam bude tepleji než teď, když tu jen sedím. Když už jsme u zimy. Taky byste si tak přáli, aby se už oteplilo? Já neskutečně moc, protože jinak začínám mít dojem, že budu pravidelně o víkendech (a nejen o nich) mrznout. Grrr.

Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že sama na sebe z tohohle článku působím tak nějak energeticky, vesele, optimisticky... Přitom realita mi přijde úplně jiná a já mám takový dojem, že jen co vypnu notebook a ulehnu do postele, padnou na mě všechny ty neveselé myšlenky. Zajímavé :D

A to už asi bude skutečně vše. Tedy, já bych klidně našla další věci, které bych mohla napsat, ale myslím, že už takhle jsem vás, ty nebohé duše, které to nakonec dočetly až sem, trápila až dost.

Takže tedy oyasuminasai, přátelé :) (Oh, jak awesome nápad do jedné české věty nacpat slovo v japonštině! -.- Ale tak co, když už máme v japonštině ten pozdrav, tak proč né i rozloučení, že? :D)

Zdroj obrázku: WeHeartIt.com
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 Camilla Camilla | Web | 1. února 2014 v 16:39 | Reagovat

Poslušně hlásím, že tvůj blog sleduji! :D
Zlodějku knih si chci také přečíst, a stejně tak milion dalších knih :D, ale film až potom. :D
Musím se přiznat, že to dlouhé "slovo", bo jak to mám nazvat, mi dalo docela zabrat. :D
Jsem ráda, že se hlásíš do služby. :D

2 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 1. února 2014 v 18:42 | Reagovat

[1]: To jsem vážně ráda :3
Jinak, jo, to u mě se Cukřík divil, že prý by čekal, že spíš si první přečtu knihu a film až pak stáhnu, ale já tady prostě chtěla do toho kina :D
S tím dlouhým "slovem" tě chápu, hele, ani jsi ho číst nemusela, protože stejnak bylo celkem zbytečné :D

3 Fearnie Fearnie | Web | 1. února 2014 v 19:07 | Reagovat

Já taky sleduju a trpělivě čekám na nové články. Naprosto tě chápu, taky mám takové "nevědomé" období, je to šílené! Chci zažít něco vyjímečného, ne každodenní stereotyp. Budu se těšit na tvou tvorbu!:)

4 Lyra Lyra | 3. února 2014 v 17:18 | Reagovat

Ty se učíš/umíš japonsky? :3
Boží...

5 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 4. února 2014 v 9:18 | Reagovat

[3]: Přesně tak! :3 A děkuju moc, hrozně si toho vážím :3

[4]: Neučím, ani neumím :D Jen tak občas někde něco pochytím... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama