Prosinec 2013

3 nejkrásnější obálky

31. prosince 2013 v 23:59 | Deny el Infian |  Projekty
Inu i já se nakonec přidávám a s koncem roku vám chci popřát krásný nadcházející rok.
Abych pravdu řekla, původně jsem chtěla zveřejňovat úplně jiný článek, no na poslední chvíli jsem si to rozmyslela a tak mám pro vás článek jiný.
V poslední minutě roku tu tedy zveřejňuji video. Video o, podle mě, třech nejkrásnější obálkách knih, které u nás vyšly v roku 2013.
Pravdou je, že původně jsem v tuto dobu plánovala zveřejnit úplně nový článek. Článek o tom, že opouštím blog.cz a přesouvám se na blogspot. No v poslední chvíli, jsem své rozhodnutí změnila. Možná naposled, ale minimálně pro tuto chvíli ano.
Video tedy na YouTube bylo nahráno již dřív, kvůli tomu, že jsem ho již vkládala na blogspot. No to je fuk.
Všem vám přeji šťastný nový rok a hodně štěstí a úspěchů a zdraví a ták ^_^
Sledujte na vlastní nezpečí :I



Goodbye 2013, it's time to move on

28. prosince 2013 v 17:26 | Deny el Infian |  Okénko do mého života
Rok se nám chýlí ke konci a nové téma týdne mě nakonec dokopalo napsat nějakou tu rekapitulaci. Jojo, opět jdu s davem. Ostatně jako skoro vždycky. Ale o tom to být nemělo.
Rok 2013 pro mě nezačínal zrovna nejlépe. Když se na něj dívám zpětně, přijde mi dlouhý a krátký zroveň. Přijde mi, že se toho stalo hodně a přitom tak málo.
Většina lidí většinou pamatuje především na ty špatné věci, ale já tentokrát ne. Pamatuji na oboje asi ve stejné míře a vzpomínám spíše na ty dobré. Samozřejmě, pamatuji na ty špatné věci, na chvíle v záchvatech pláče, na chvíle, kdy mi bylo na nic, na chvíle, kdy jsem tak urputně nenáviděla pouhou svou existenci, kdy jediné co jsem chtěla bylo prostě nebýt, ovšem nikdy nenašla odvahu s tím něco provést. A asi bych měla říct naštěstí, ale faktem je, že je mi to nějak jedno.
Stejně tak ovšem vzpomínám na chvíle a dny, kdy mi bylo fajn. Když jsem se poprvé v reálu viděla s kamarádkou, kdykoliv když jsem byla s ní. Pořádně okusila lásku. Zamilovala jsem se, nebo si prostě jen uvědomila, že tu osůbku mám ráda víc než kamarádku, že jí miluju, kdo ví.
Ovšem také jak to tak pozoruji, trochu jsem se i změnila. Možná jen tak, že to ani není navenek vidět, ale já to vím. Podařilo se mi uvědomit si spoustu věcí, některé se kterými jsem se musela víc vyrovnat a smířit, věci, tkeré toužím změnit.
Když jsem tak pročítala článek, který jsem psala loni začátkem roku (tu), zjistila jsem, že na rok 2012 si už pořádně nepamatuji a jsem zvědává, zdali za rok, už si také pořádně nebudu pamatovat na dva tisíce třináctku.
Inu, dopředu vám všem přeji úspěšný vstup do nového roku ^^

Suzanne Collins: Vražedná pomsta + Síla vzdoru | Hunger Games #2; 3

27. prosince 2013 v 15:35 | Deny el Infian |  Knižní recenze
Protože jsem hned po Vražedné pomstě začala číst Sílu vzdoru, než jsem na první knihu stihla napsat recenzi, už se mi stihla slít dohromady s druhým dílem a proto přináším recenzi na oba díly dohromady. Snad to nebude zas tak vadit.

http://data.bux.cz/book/016/128/0161288/large.jpg
Název: Hunger Games - Vražedná pomsta + Síla vzdoru
Série: Hunger Games
Autor: Suzanne Collins
Počet stran: VP: 335, SV: 342
Nakladatelství: Fragment
VP: Katniss a Peeta, vítězové minulých Hladových her se vracejí na scénu v druhém díle dech beroucí trilogie.
Tím, že Katniss na konci minulých her vytáhla jedovaté bobule a postavila se tak na odpor Kapitolu, na lidi žijící v krajích zapůsobilo více, než ji kdy napadlo. Lidé se pomalu začínají stavit k odporu.
Katniss očekává od Kapitolu pomstu, protože ví, že tohle jí nemůže projít jen tak.

SV: Hned na prvních stránkách závěrečné knihy se konečně můžeme podívat do Třináctého kraje. Kraje, který byl širokou veřejností považován za Kapitolem zničeným. Kraje, který vede válku proti Kapitolu.
Poté co Katniss a pár dalších byli zachráněni z arény, započala válka naplno.
Co se druhého dílu týče, abych pravdu řekla, mám dojem, že na to, jak je kniha dlouhá se tam toho zase tolik nestalo. Když jsem si uvědomila, že jsem za polovinou, vůbec jsem to nechápala, protože mi prostě nepřišlo, že bych toho přečetla tolik. Ovšem to nijak zvlášť neubírá na kvalitě knihy.
Naopak třetí díl to všechno dohání a děje se tam toho více než dost.

Obě knihy vás od sebe jen tak nenechají odejít, na to se připravte předem, stejně jako na další zvraty a překvapení.
http://www.knihyhb.cz/obchod/images/large/9788025320471.jpg
Celý děj, obou dílů, mi přišel skvěle a detailně promyšlený. Svým způsobem to snad dovedu považovat i za geniální dílo. Stejně jako další knihy, kde si autoři dali tu práci, aby to bylo vše tak skutečně dokonale a podrobně promyšlené.

Jak jsem již naznačila, v knize je plno překvapení a podobně a děj knihy je prostě nepředvídatelný a vy skutečně chcete vědět jak to bude dál. ( A upřímně doufám, že vy ale neděláte to co já, aneb dohledávání všemožných věcí v knize dopředu či vyptávání se, protože to prostě nemohu vydržet a potřebuju to vědět, stydím se -.-" :D)

Co se postav týče, nemůžu nezmínit, jak mě Katniss postupně začínala štvát. To, že není dokonalá a že má určitě spousty chyb vím a to není to, co mi vadí. To co mi tak vadí, se týká jejích vztahů k Hurikánovi a Peetovi. V druhém díle jsem to ještě jakžtakž snášela, ale ve třetím nastávaly chvíle, kdy jsem měla chuť omlátit jí pánev o hlavu. Na druhou stranu jí to asi nijak zvlášť nevyčítám a moc dobře vím, že na různé milostné trojúhelníky jsem prostě v knihách asi až moc háklivá.

V knihách se setkáváme i s novými postavami, jako je Finnick Odair, jeden z vítezů minulých Hladových her, ke kterému jsem ve druhém dílu sice měla poměrně neutrální vztah, ale ve třetím jsem si ho celkem oblíbila.
Pak také zprvu nesympatická Johanna Masonová, další vítězná plátkyně, která nakonec také byla "poctěna" ( :D) mou oblibou.
Další z minulých vítězů Hladových her, kteří mi byli naopak sympatičtí hned ze začátku, jsou taková Mags, Dratkie nebo Driod.
Také jsme konečně dostali možnost o něco více poznat Hurikána, i k němu jsem ve většině chvil měla pozitivní vztah.
No a nezmínit nemohu prezidentku Coinovou, vůdkyni Třináctého kraje, která mi už od samého začátku byla nesympatická.
Ovšem samozřejmě jsem nezmínila, všechny nové postavy, protože těch je mnohem více.

Vůbec není divu, že je tato série tak známá a oblíbená, protože autorce se opravdu moc povedla. Už při recenzování prvního dílu jsem říkala, že se domnívám, že se jedná o jednu z nejlepších dystopií vůbec a po dočtení Síly vzdoru mohu svá slova jen konečně potvrdit a říct, že si za svým názorem nadále stojím a nemyslím si, že bych se mýlila.

Vražedné pomstě tedy uděluji 4 a půl hvězdičky.

A Síle vzdoru o půl hvězdičky více.
Za poskytnutí recenzních výtisků děkuji nakladatelství Fragment.


Sbírání listí - Vyhodnocení

21. prosince 2013 v 21:22 | Deny el Infian |  Projekty
Již včera tu mělo být vyhodnocení podzimní výzvy, no úplně bych na to zapomněla, kdybych v jedné ze spousty skupin na FB nenarazila na odkaz na článek s vyhodnocením, právě Sbírání listí.
A tak vám závěrečný článek, tohoto projektu přináším i já.

Vcelku jsem přečetla 1986 stran. Jak jsem předpokládala, první level jsem zvládla a nakonec i druhý, tj. 1 000 stran.
Inu, jestli tohle bude někdo ještě někdy pořádat, určitě se zas zúčastním a pokusím se toho načíst aspoň o trochu více ^-^

Btw. Už mám napsanou recenzi na druhý a třetí díl Hunger games, jen ještě vůbec nevím, kdy se tu objeví.

John Green: Hledání Aljašky

8. prosince 2013 v 18:41 | Deny el Infian |  Knižní recenze
http://eshop.knihydobrovsky.cz/files/mod_eshop/produkty/full/h/978-80-242-4188-3_hledani-aljasky_large.jpg
Název: Hledání Aljašky
Autor: John Green
Díl: 1
Počet stran: 256
Nakladatelství: Knižní klub
Kniha vypráví o Milesi "Válečkovi" Halterovi a jeho prvním roku na internátní škole Culver Creek, kam se vydal, aby hledal velké Možná.
Na Culver Creeku se seznámí s různými lidmi. Ale především pozná ji. Aljašku Youngovou, která mu ukradne srdce.
Abych pravdu řekla, kolem tohohle příběhu jsem měla úplně jiné představy, ale skutečnost byla mnohem lepší. John umí překvapit a netrvalo dlouho, než jsem si uvědomila, že u téhle knihy prostě nemůžu předvídat, co se stane, protože on vždycky udělá něco, co byste nečekali.

Kniha je rozdělená na dvě části. Předtím a Potom. Místo kapitol zde máme vždy "XXX dní předtím" v první části a "XXX dní poté". Celou dobu jsem chtěla vědět, co vlastně bude znamenat to "poté", no to co se stalo, by mě ani ve snu nenapadlo.


Již od první strany jsem si zamilovala přirovnání, kterých je kniha plná, ať už jde o přirovnání k normální věcem či postavám, které jsme již měli tu čest poznat v této knize.

Ani Hledání Aljašky nepostrádá vtip, který jsme mohli poznat třeba v knize Hvězdy nám něpřály od téhož autora, která již v Knižním klubu vyšla.

Co se postav týče, ani jedna z nich není bezchybná a dokonalá, nýbrž reálná.

Miles Halter, přezdívaný Váleček, coby hlavní postava, z jehož pohledu je kniha psána, s nezvyklou zálibou v posledních slovech významných osobností, který se rozhodl jít na internátní školu Culver Creek, aby hledal velké Možná, na mě působí tak, že zde konečně začíná skutečně žít. Culver Creek a jeho noví, snad i první, přátelé ho změní.

A pak krásná, neuvěřitelné sexy, bláznivá, vtipná, osobitá, jedinečná, ale také impulzivní a náladová, zkrátka naprosto úžasná, Aljaška Youngová. Nedivím se, že z ní je Váleček celý vedle.

Za zmínku stojí i Plukovník, spolubydlící a první z přátel Válečka, jejich přítel Takumi i kamarádka Lara.

Řekla jsem to jednou a řeknu to znova. John Green je autor s velkým A a dokazuje to i jeho první kniha, tedy Aljaška. Jeho příběhy nejsou nijak přikrášlovány, lidi ukazuje takové, jací jsou, nejsou dokonalí, nejsou bezchybní, jsou to prostě lidé. Stejně tak život.

John mi společně s touhle knihou drze ukousl část mého marcipánového srdíčka a já mu za to jsem ještě vděčná.

Miluju tuhle knihu. Miluju a miluju, protože ona je naprosto úžasná.