Pocity Denysčiny

24. listopadu 2013 v 22:05 | Deny el Infian |  Okénko do mého života
Zdá se to jen mě nebo ten čas skutečně strašně rychle utíká?
Přijde neděle a mě děsí, že budu muset zase do školy, když, ale pondělí nadejde, zdá se mi, že uběhne jen chvíle a už je zase pátek. A upřímně, nedá se říct, že by mi to úplně dělalo radost.
Mám dojem, že dny mi probíhají mezi prsty a já už nějak vzdala pokusy je zachytit.
Když tohle píši, z neznámých důvodů mám na mysli neustále jednu část, z videa, které kdysi dávno dělala kamarádka ke své povídce, byly tam dvě věty, které se mi nepopsatelně vryly do paměti. "Žiješ?" "Přežívám."

Mám nutkavou potřebu psát a nevím proč.

Čím dál víc mě trápí realita. Proč musí všechno dělat tak složitý? Proč musím mít v blízkosti tolik debilů, ale člověka, kterého bych tam chtěla víc než kohokoliv jiného tak daleko? Proč tak velkou část z nejlepších lidí co znám, znám ve většině případů jen přes internet? A proč to ještě ke všemu moje matka absolutně nechápe? Je to několik měsíců zpátky, co řekla, že nechápe, proč bych se s jedním člověkem měla vidět, připadalo jí úplně zbytečný za ním jet, jen proto, abych toho člověka viděla, když si můžeme psát… Tehdy jsem udělala tu chybu, že jsem se jí to nepokusila vysvětlit.
S mojí matkou to není nejjednodušší. Mám dojem, že jí vážně skoro nic nezajímá, minimálně co se mě týče. Spousta věcí co pro mě něco znamená, jí přijde zbytečná. Kdybyste si mysleli, nestěžuji si, zvykla jsem si a moc dobře vím, že by to mohlo být mnohem horší, že tohle je vlastně v pohodě, jen mě to občas trochu mrzí. A hlavně, stále se ve všem snažím hledat něco dobrého a i tady jsem schopná něco najít.

Včera jsem konečně zase trochu pokročila ve psaní jedné jednorázovky. Problém je, že si nejsem úplně jistá, jak tu povídku chci psát. Vím téma, vím hrubě o čem má být, ale to je všechno. Nemohu se rozhodnout, kterou variantu zvolit dál.

Jinak zítra asi zkusím napsat a pozeptat se, jestli se ty recenzáky na Hunger games třeba nezapomněly poslat nebo tak něco, protože už to bude za pár dní měsíc, co mi měli být poslány a stále nedošly :'I.

Je to celkem krátkej článek, přesto jsem se s ním psala snad dvě hodiny, ale to asi taky prodlužuje fakt, že jsem nepsala úplně v kuse, že jsem váhala co napsat a co ne, že jsem psala a mazala. Tenhle článek vám nikomu nic nedá. Jen jsem se potřebovala vypsat. A přestože to zveřejňuji, pravdou je, že by mi snad ani nevadilo, kdyby si to nikdo nepřečetl.

Mějte se fanfárově! :')

(Obrázek pochází z WeHeartIt.com)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 22:41 | Reagovat

Chápu, Denysko. Ani nevíš jak moc chápu.

2 Kate Kate | Web | 1. prosince 2013 v 16:46 | Reagovat

Ahoj promiň ale nikde jsem nenašla reklamy,  nechtěli by jste nebo neznáte někoho kdo by chtěl soutěžit o The sims 3 Roční  období, a další ceny? Více zde → http://simici-mimici.blog.cz/1311/soutez-o-rocni-obdobi-po-druhe-d

3 Camilla Camilla | Web | 7. prosince 2013 v 14:18 | Reagovat

Myslím, že s časem a realitou mám stejný problém jako ty. Chápu tě. :)

4 Taychi Taychi | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 22:03 | Reagovat

Realita klouže
mezi prsty,
na hodinách.

Ráno nestačím
se nadechnout
a už je tu noc.

Tik tak
běží čas,
umírám.

Nejsem tu,
tik tak,
běží dál
váš čas...

5 Taychi Taychi | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 22:08 | Reagovat

Realita klouže
mezi prsty,
na hodinách.

Ráno nestačím
se nadechnout
a už je tu noc.

Tik tak
běží čas,
umírám.

Nejsem tu,
tik tak,
běží dál
váš čas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama