Srpen 2013

Kdo jsem?

30. srpna 2013 v 20:45 | Deny el Infian |  Myšlenkové pochody
Stojím před zrcadlem pozorujíc obraz dívky v zrcadle. Několik pramenů původně rezavých, teď načervenalých vlasů jí spadá do pihovatého obličeje a ona je odhrnuje pryč, prameny tam za chvíli, ale opět spadnou. Dívám se jí do očí, jejichž barvu sama nerozeznám, ale prý je to modro-šedá s trochou zelený, ona jako by můj pohled oplácela.

Tohle jsem já. Při téhle myšlence sebou trhnu. Něco mi říká, že to není pravda. Tohle nejsem já. Tohle je jen mé tělo. Já sama jsem schovaná někde uvnitř.
Ale kdo tedy jsem?
Odpověď na tuto otázku se může jevit jednoduše a prostě. Jsem živá bytost, člověk, dívka. To všechno ovšem vím, ale kdo skutečně jsem? Otázka, která mi vrtá hlavou.
Napadá mě, zdali je rozdíl mezi tím, kdo jsem a jaká jsem. Domnívám se, že je.
Nedovedu říct, kdo jsem, ale mohu říct, jaká jsem nebo jaká si alespoň myslím, že jsem, ovšem stejně tak vy můžete říct, jaká jsem, nebo jaká si aspoň myslíte, že jsem.
Náladová, přecitlivělá, asi trochu sebestředná, naivní, stydlivá, úchylná, bláznivá a klidně bych mohla pokračovat dál, ale myslím, že tohle jako malá ukázka, toho jaká se domnívám, že jsem, stačí.
Ovšem stále mi vrtá hlavou má první otázka, kdo tedy doopravdy jsem?
Napadá mě odpověď, jednoduchá a přesto možná pravdivá. Nikdo. Jsem nikdo v porovnání s celým lidstvem, s celou planetou Zemí, Vesmírem… Jsem jen malá, nevýrazná a nepodstatná tečka uprostřed dalších takových teček, kde je jen pár o něco větších a pro lidstvo významnějších teček, uprostřed něčeho velkého. Možná jednoho dne nebudu jen malá nevýrazná tečka, možná dokážu něco, čím se také stanu tou tečkou o něco málo větší než jsou ostatní, přestože tomu sama nevěřím, ta možnost tu je. Tu možnost má totiž každý.
Když o tom tak uvažuji, možná jsem na otázku, kdo jsem, skutečně našla alespoň částečně pravdivou odpověď. A možná ne. Nejsem si jistá, ale něco mi říká, že na tom co tvrdím, něco je.
Jak přemýšlím, zdali jsem na onu otázku, kdo jsem, skutečně odpověděla, napadá mě ještě jedna věc.
V porovnání s tím vším možná jsem jen bezvýznamná tečka, ale v okruhu lidí, které znám, pro někoho možná přesto mohu být výjimečná a podstatná. Neříkám, že taková pro někoho jsem, opět jen podotýkám, že tu je taková možnost.
Je teď má odpověď na otázku kdo jsem kompletní? Je tohle skutečná a pravdivá odpověď? To mohu jen hádat.
Napadají mě samozřejmě i další otázky. Proč tu jsem? Má můj život nějaký smysl či nikoliv a změnilo by se něco, ať už v minulosti, přítomnosti, či budoucnosti, kdybych se nikdy nenarodila?
Otázky, na které nenaleznu odpověď, minimálně né teď. Možná se odpověď dozvím před svou smrtí, až budu moci konečně zhodnotit, zdali jsem ve svém životě dokázala něco, co třeba jen nepatrně ovlivnilo ostatní lidi. I když moment, to je blbost.
Předpokládám, že stejně jako ostatní a jejich chování - třeba jen nepatrně - ovlivňují mě i já a mé chování ovlivňujeme - a teď je jedno, jestli náhodou nebo schválně, pozitivně či negativně, více či méně - lidi v mém okolí. Otázkou ale zůstává, zdali by na tohle měla má neexistence nějaký větší a podstatnější vliv.
Začínám mít dojem, že se z jedné otázky rozvíjí čím dál víc otázek a odpovědi na ně postrádám. I když to, že otázky přibývají více a hlavně jednodušeji než odpovědi, je asi celkem přirozený a nepřekvapivý jev.
Mám teď strašné nutkání rozpovídat se tu i o jiných věcech, ale omezuje mě fakt, že tenhle článek vlastně má být o mně a tak mi asi nezbývá nic jiného než se o tom ostatním rozpovídat v samostatném článku a tenhle již ukončit.
Pokud jste čekali, že se tu o mně prostě dozvíte nějaké jasné fakty a to jaká jsem, pak jsem vás pravděpodobně zklamala a omlouvám se za to. V případě, že si o mně budete chtít utvořit nějaký obrázek, nezbývá vám nic jiného než si ho utvořit z mých článků či v případě, že by se náhodou našel někdo, kdo by mě chtěl skutečně poznat (nutno podotknout, že k tomu by vám nepomohl ani článek, který by pojednával o tom, jaká jsem), bude to muset okusit na vlastní kůži.
Z tohohle článku jste se vlastně dozvěděli asi jen to, že nevím, kdo skutečně jsem, pár příkladů toho jaká jsem nebo spíše toho, jaká si myslím, že jsem a to, že občas možná dovedu i přemýšlet.
Možná mě teď někdo bude mít kvůli něčemu z toho, co jsem napsala za blázna a tomu bych chtěla vzkázat jednu věc: Je mi to jedno. Ale vlastně ani nepopírám, že jsem blázen, možná jsem, možná ne. Kdo ví…

Layout 0.5 ~ Blue

26. srpna 2013 v 8:52 | Deny el Infian |  Grafika - Layouty
Přináším vám další layout.
Jedná se o takové jednoduché malé modré cosi. A je to volné, takže kdyby o to náhodou měl někdo zájem, nechť si napíše :)
Jo a ty popisky v horním menu by šli určitě upravit :)
Ať se líbí :)

Jinak konečně mám doma celou sérii Křídel, tak o ní v blízké době snad taky napíšu. Pak chystám ještě jeden článek a začínám uvažovat o třetím, takže snad tu zas přibyde něco pořádného :)
A také pomalu začínám uvažovat o novém kabátku pro tenhle blog, zatím nevím jestli bych si ho někde objednala, našla nějakej free nebo upatlala vlastní či tu ještě nechala tenhle, protože se mi prostě líbí... Kdybyste měli typ na někoho kdo dělá pěkné laye, ať už volné nebo na objednákvku hoďte mi na něj link, moc ráda se podívám zas na práce nějakých jiných lidí, než těch, které už znám :)


Layout pro Hvezdny-snilek.blog.cz

19. srpna 2013 v 22:46 | Deny el Infian |  Grafika - Layouty
Po dlouhé době můžu konečně hrdě oznámit, že jsem zase spáchala něco pořádného ve Photoshopu.
Jedná se o layout pro Laivinë a její blog.
Patlala jsem se s tím celkem dlouho a přesto to tak moc nevypadá. Nemůžu říct, že se mi výsledek nelíbí, ale ani, že se mi líbí. Prostě na mě působí tak nezajímavě, nudně, že mu něco chybí, něco co by ho dělalo zajímavějším. Bohužel nevím co a tak se musím smířit s tím, že víc už s tím nezmůžu.
Doufám tedy, že se vám, a především Lai, alespoň trochu líbí :)


Lissa Price: Mladší | Banka těl #1

18. srpna 2013 v 10:57 | Deny el Infian |  Knižní recenze
Název: Mladší
Série: Banka těl
Díl: 1/2
Autor: Lissa Price
Počet stran: 346
Nakladatelství: Fortuna Libri
Když na Zemi vypukla Biologická válka, lék pro přežití byl podán pouze mladým lidem, dětem, tedy Mladším a starým lidem, neboli Starším, to způsobilo, že najednou na Zemi žijí jen starci a děti.

Děti, které mají to štěstí a mají nějakého žijícího příbuzného, svého poručníka, si žijí v pohodlí domovů.

Smůlu ovšem mají děti, které na Zemi zůstali sami. Nemají žádná práva, žádné zastání. Žijí po ulicích v nelegálně obydlených budovách, nemají téměř nic a pokud je chytí, zavřou je do strašlivých Institucí, kam se nikdo nechce dostat.

Callie, její mladší bratr a kamarád Michael žijí v opuštěné budově. Calliin mladší bratr je navíc nemocný a ona nemá peníze, aby si mohla dovolit nechat ho léčit.

No a pak je tu tajná společnost Prime Destinations a jejich Banka těl. V oné Bance mohou děti pronajmout svá těla bohatým Starším, kteří si v jejcih těle mohou dělat téměř cokoliv a Mladší za to získají bohatou pěněžní odměnu.

Callie stojí před volbou - pronajmout své tělo, riskovat vše pro pomoc bratrovi nebo ne?
Na tuhle knihu jsem si četla nějaké hodně kladné recenze, díky kterým jse se vlastně vůbec rozhodla knihu přečíst, a byla jsem tedy zvědavá, jestli ta kniha je opravdu tak moc dobrá. A s radostí můžu oznámit, že mě ani trochu nezklamala.

Upřímně ze začátku jsem si nedovedla představit o čem celá kniha vlastně bude. Na odpověď jsem ovšem nemusela čekat moc douho.

Pokud čekáte nějaký pomalý úvod do děje pak vás zklamu. Autorka na nic nečeká a rovnou vás hodí do děje, bez jakéhokoliv připravení či rozjezdu a už od prvních stránek se vlastně něco děje a vy se nenudíte.
Mě to nevadí, ba naopak, řekla bych, že to je lepší než nějaké nudné okecávání, ovšem na druhou stranu jsem trochu postrádala více informací o oné Bilogociké válce a podobně. Vlastně když o tom teď tak uvažuju, nejsem si jistá jestli tam třeba vůbec někde byl rok, v jakém se kniha odehrává, já si na nic takového napamatuji, ale je možné, že jsem to přehlédla nebo zapomněla. Vím, že tohle nejsou zas tak podstatné fakty, ale mě to prostě zajímá, zvlášť ta Biologická válka a více informacemi bych doopravdy nepohrdla.

Jednou z věcí, která tuhle dystopii odlišuje od ostatních je ta, že zde nemáme vlastně téměř žádné informace o aktuální vládě.
Také mi hlavou vrtá, jak se to vlastně mohlo stát, že Starší si žijí v luxusu a bezprizorní Mladší (ti co nemají své poručníky) nic nemají a nikdo se o ně nestará. A jak si vlastně Starší mohou žít, pomalu jako kdyby nikdy žádná válka nebyla, přestože proběhla nějaký rok zpátky (tedy pokud jsem to pochopila správně)?

Každopádně kniha je skvěle psaná a nenašla se v ní snad jediná část, kde bych se nudila. Ba naopak, kniha je nabitá tajemstvími, která vás nutí číst dál a nikdy nemáte moc šanci odhahnout, co vlastně bude dál. Nejeden zvrat, nejedno překvapení a jsem si jistá, že to ještě zdaleka nekončí a v druhém díle to bude pokračovat.

Čeho jsem si ještě všimla, že párkrát tam někdo zapomněl dát Hlas kurzívou, ale to zas nijak zvlášť nevadí, protože nakonec mi vždycky došlo, kdy to vlastně je Hlas a kdy myšlení Callie, jen mě to zprvu trochu zmátlo.

Callie jako hrdinka mi byla sympatická už od začátku. Helena, které bych jen tak mimochodem mileráda popřála k dnešnímu svátku :D, mi také přišla fajn.
Pak tu máme Šéfa, který mě opravdu zajímá. Já nevím, ale i přesto, co všechno má vlastně na svědomí, nemohu říct, že ho nemám ráda. A nejen proto, kým doopravdy byl, ale celkově.

Knihu bych teda zhodnotila jako velmi kvalitní a originální dílo a autorka může být patřičně hrdá už jen na ten nápad.
Přestože mě mrzí, že v knize prostě nebylo víc informací třeba o té válce (ano já si s tím nedám pokoj -.- :D), nemohu knize dát míň jak pět hvězdiček, které si určitě zaslouží.
star50star50star50star50star50
Zdroj obálky: bux.cz

Heřmanová Katka: Radek (Mistr v komplikování vlastního života)

14. srpna 2013 v 18:40 | Deny el Infian |  Knižní recenze
Radek (Mistr v komplikování vlastního života)Název: Radek (Mistr v komplikování vlastního života)
Autor: Katka Heřmanová
Díl: 1/1
Počet stran: 90
Nakladatelství: Nová Forma
Radek je jednadvacetiletý, celkem obyčejný kluk, který je na kluky. Kniha popisuje jeho život a to především ten milostný.
Kniha mě oslovila nejen tím, že je od jedné mladé české a především blogující autorky (link na její blog), ale i tím, že hlavní postavou je gay.
Ovšem musím podotknout, že mě ani nenapadlo, že vlastně celá kniha se bude víceméně točit, okolo Radkova sexuálního život. Tím ale neříkám, že by mi to vadilo. Ba naopak, ta kniha se mi líbila o to víc.

Radek je úžasná postava a měla jsem ho ráda snad již od první stránky. (A nejen proto, že je gay! :D) Je strašně osobitý, jedinečný, takový neokoukaný a člověka prostě zaujme. Není úplně dokonalý a určitě má své chyby. Na mě prostě působí jako obyčejný a ničím nejvýjimečný člověk. A především takový přirozený.
Jako postava za zmínku stojí i Radkova matka, která je prostě úžasná :D

Co se samotné knihy týče, nemám jí co vytknout. Možná délku, ale ani to vlastně nevidím jako zas takový problém a říkám si, že možná by knize naopak dokonce neprospělo, kdyby byla nějak podstatně delší.
Kniha má originální a neokoukaný děj, navíc je celý příběh psaný velmi čtivou a takovou humornou formou. Autorka opravdu umí psát.
Co se také musí nechat je, že autorka nemá problém napsat něco vulgárního, ale zase to nepřehání, tudíž kniha působí tak nějak přirozeně a příjemně. A že se nevyhýbá ani tématu, jako je sex, zmiňovat snad už ani nemusím, protože jak jsem řekla, kolem milostného a sexuálního života Radka se vlastně celá kniha točí.

Knihu určitě vřele doporučím, takové krátké a oddychové čtení, které pobaví.
Dávám 4 hvězdičky.
star50star50star50star50star50-3