Michaela Burdová: Strážci dobra | Poselství jednorožců #1

27. července 2013 v 12:09 | Deny el Infian |  Knižní recenze
Název: Poselství jednorožců - Strážci dobra
Série: Poselství jednorožců
Autor: Michaela Burdová
Díl: 1/3
Počet stran: 288
Nakladatelství: Fragment
Lilandgarie je zemí dobra, kde žijí samotní ztělesnění dobra, posvátní jednorožci. Dokud jsou všichni pohromadě nemá zlo žádnou šanci, když se ale jeden oddělí nastává správný čas pro temného čaroděje, který chce do světa vypustit největší možné zlo.

Proto je vyslána výprava, v čele s elfskou princeznou a zároveň královnou země Aranis, která jako jediná může dokázat jednorožce najít, aby ho nalezla a bezpečně ho spolu se svými přáteli dopravila k ostatním jednorožcům. Jedině ona může Valgara přemoci a osud světa leží v jejích rukou.
Na knize je vidět, že je autorčinou prvotinou, tedy především na začátku. Na začátku mi některé věty přišli takové dost "umělé" či jak to říct, to se ale postupně zlepšilo a na knize je vidět pokrok, který autorka udělala. Ovšem přijde mi, že kdybych provnala tuhle knihu, po té co se "zbavila" těch "umělých" vět a celkově psaní už bylo lepší, s Míšinou poslední knihou, Synem pekla, moc velký pokrok bych tam už neviděla. Nevyčítám to autorce a je to jen můj dojem, ale prostě bych čekala, že ve stylu psaní mezi její první a zatím poslední knihou bude znát větší rozdíl.

Občas jsem měla problém se na knihu soustředit a někdy jsem některé pasáže musela pročítat vícekrát, protože jsem je prostě vůbec nevnímala, to zvlášť po tom, co jsem knihu měla už nějaký ten čas rozečtenou a stále se mi nechtělo pokračovat a donutila jsem se, že ji musím dočíst, když jsem se pak, ale začetla, většinou to přestalo a já pokračovala a vnímala. Párkrát jsem dokonce měla problém od knihy se odtrhnout.

Co mě na knize rozčilovalo, byly věty psané velkými písmeny a za nimi ještě někdy byl více než jeden vykřičník. Chápu, že autorka tím chtěla zdůraznit, že postavy křičí, ale mě přijde, že stačí když větu napíše normálně, za ní dá jeden vykřičník a v uvozovací větě prostě bude něco ve smyslu "zařval *ajménopostavy". Ta velká písmena a více vykřičníku na mě prostě působila poněkud amatérsky.

Při čtení téhle knihy jsem si uvědomila, že Míšiny knihy fungují tak nějak na stejném principu. Zvlášť Poselství a Křišťály moci, Syn pekel už se trochu odlišuje, ale i tak. Všechny tyhle série jsou vlastně o tom, že hlavní hrdinové cestují za nějakým cílem, u Syna pekel je to už ovšem trochu jiné, přeci jen tam nejde o záchranu světa. Ale u Křišťálů mi to přijde dost podobné, koukněme na to: V obou knihách jde o to, že je jedna hlavní hrdinka, která má jakýsi "dar" nebo jak to říct a ta společně se svými společníky cestuje napříč celou zemí, aby splnila své poslání a zachránila svět. V jednom sice za jednorožcem a v druhé za Křišťály moci, kterých bylo pokud si dobře pamatuji sedm, ale to je už takový dětail, řekla bych. Pak tam mámr nějakého toho hlavního hrdinu, který je aktuálně sice kladný, ale má za sebou podle všeho tajemnou a temnou minulost. Sem bych dodala ještě něco, jenže v recenzích by vážně neměl být žádný spoiler.

Dále tam je nějaký ten hlavní záporák, který tak nějak taky ovládá kouzla nebo tak něco a snaží se celou výpravu překazit. Na závěr tam máme ještě jednu drobnost, která by se ovšem dala považovat jako spoiler.

Ovšem tím neříkám, že nápad knih nějak odsuzuju, oba nápady určitě vyžadovali fantazii a tak, jen, že to je tak nějak na podobném principu...

Mám-li být upřímná, nemohu říct, že bych si nějakou z postav oblíbila nebo neoblíbila, k žádné jsem si nevytvořila vůbec žádný vztah. Ani jedna z postav mi nepřipadala nějak zvlášť zajímavá, výrazná nebo tak něco. Nejlepší postavou byl asi Snížek, který jako jediný byl takový výraznější a zajímavější, takový o něco jiný.

Také se mi zdálo, že nejvíce prostoru dostávali Aranis a Veragin. U Aranis se to dalo pochopit, ale Veragin, no já nevím. Prostě tvrdím, že Lavril, Eleas a Falien, dostávali opravdu málo prostoru oproti Aranis a Veraginovi.

Nutno poznamenat, že v knize jsem se nesetkala opravdu s ničím co by mě nějak zvlášť překvapilo a přijde mi, že většina věcí v knize se dala jednoduše předvídat.

Celkově je kniha hezká a nenáročnějšímn čtenářům, kteří od ní neočekávají zázraky, se určitě bude moc líbit. Na první knihu mladé autorky je to opravdu dobré. Dávám dvě a půl hvězdičky z pěti :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 Venea Venea | Web | 27. července 2013 v 12:45 | Reagovat

Myslím si že máš v mnohém pravdu, knihu jsem četla před cca třemi lety a to je asi rozdíl, než kdybych ji četla teď. Dospívám a už umím najít dobrou knihu, mezi špatnými. Neříkám že jsem nějaký odborník, jen chci říct, že když jsem tuhle knihu dočetla, myslela jsem jak bůh ví je dokonalá. Nechala ve mě, něco co mi pomohlo najít samu sebe. Jen díky téhle knize jsem začala psát příběhy a více se zajímat o čtení. Samozřejmě máš pravdu, některé ty obraty nebyly zrovna promakané ale jak říkám asi záleží na tom kdy si tu knihu přečteš:-)
Super recenze!:-)
PS: Já si automaticky zamilovala Lavril a Maxarela :-3

2 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 27. července 2013 v 12:58 | Reagovat

[1]: Maxíka si pamatuju z FB, uvázl mi v paměti a vlastně jsem na něj celou knihu tak nějak čekala, ale bohužel se tam objevil jen dvakrát a moc toho o něm nevím, krom toho co jsem si myslela, takže se těším, že v dalším díle se už určitě mnohem víc projeví a něco víc se o něm dozvím :D

3 Allia A. Tride Allia A. Tride | E-mail | Web | 27. července 2013 v 15:05 | Reagovat

Když sem ji četla po prvé - tudíž jen jeden měsíc po vydání, absolutně jsem se do ní zamilovala, hlavně do Veragina. Jenže to jsem byla - řekla bych - takové čtenářské miminko a za těch pár let, co od té doby uplynuli jsem se v tomhle ohledu změnila a co se týče výběru a názoru na knihy asi i dospěla. Předtím jsem z té knihy omdlévala, ale když jsem si ji přečetla asi tak před rokem, měla jsem na ni stejný názor jako ty. Při mých "spisovatelských" začátcích mi bylo do hlavy natloukáno, že něco jako velká písmena, víc jak jeden nebo tři vykřičníky, otazníky a čárky (ačkoli na 3 ! a ? jsem byla alergická snad vždycky) prostě neexistují. Samozřejmě kniha má i své plusy a autorku rozhodně obdivuji za to, že ji vůbec dopsala, protože to je něco, co se mi v životě nepovedlo. Rozhodně má místo v mém srdci, ať už je napsaná jakkoli. Jen si myslím, že Míša je lepší malířka než spisovatelka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama