Květen 2013

Kniha dvacátá sedmá - Chvíle před koncem

24. května 2013 v 13:30 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013
Přesně 69. článek roku 2013 ;D

Chvíle před koncemNázev: Chvíle před koncem
Autor: Lauren Oliver
Díl: 1
Počet stran: 470
Nakladatelství: CooBoo
Násldující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Samantha žije úžasný život. Má skvělého kluka, se kterým se chystá přijít o pannenství, úžasné kamarádky, patří mezi nejpopulárnější lidi na škole a mnoho dalšího, jednoduše si nemá na co stěžovat.
Jenže pátek 12. února tohle všechno zničí a ukončí její život.
Samantha ale získává šanci prožít tento den znova a to rovnou sedmkrát.

Celý nápad mi přijde originální a i zpracované je to moc dobře.
Ovšem, podle textu na zadní straně knížky jsem přeci jen čekala něco trochu jiného, ale vůbec mi to nevadilo.
Příběh je to moc hezký, i když musím přiznat, že chvílema mě kniha moc nebavila a někdy jsem se do čtení vážně musela nutit. Nejvíc mě bavily asi až poslední dva dny, kdy jsem se do toho konečně pořádně zažrala.
Bylo úžasné sledovat, jak sebemenší detail mohl všechno změnit, jak bylo vše propojené. Ale ještě úžasnější bylo sledovat proměnu Samanthy.
Samantha na začátku byla holka, které záleželo především na ní, jejích kamarádkách, klukovi, tom jak vypadá, jestli je populární a podobně. Na konci už, jako by to nebyla ona. Snad každá věc, které se stala jí nějak změnila.
Myslím, že kniha určitě stojí za přečtení, řekla bych, že ukazuje život tak, jak je, jací někteří lidé jsou.


Kniha dvacátá šestá - Alchymie věčnosti

19. května 2013 v 13:07 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013

Název: Alcyhmie věčnosti
Autor: Avery Williams
Díl: 1
Počet stran: 182
Nakladatelství: CooBoo
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Serafina byla mladá dívka, která, ale mě předčasně umřít. Nestalo se tak díky Cyrusovi, který jí dal napít kouzelného elixíru, jenž sliboval nesmrtelnost. Nesmrtelnost, která si ale žádá životy nevinných lidí. Serafinina duše se odpoutala od těla a mohla ho libovolně měni podle potřeby.
Od oné události uplynulo již šest set let a Serafina již nechce dál nést vinnu, za to co provádí.
Rozhodne se tedy Cyruse opustit a zemřít. Jenže nešťastnou náhodou se ocitne v těle mladé dívky a jejím životě. Neví o ní naprosto nic, ale je nucena se chovat, jako že ví.
A její chuť zemřít je náhle mnohem menší...

Upřímně, nevím co o knížce říct. Nebylo to špatné, nápad je originální, ale provedení mi přijde takové suché, nijaké.
Né, že by mě to nebavilo, ale prostě nepatřilo to mezi knihy, které mě do sebe pohltily, které jsem měla problém odložit. Nejlepší z celé knihy mi přišly zhruba poslední dvě kapitoly. Přišlo mi, že teprve tam se to konečně rozjelo. Ovšem hned zase skončilo.
Jsem celkem zvědavá na další díl. Ani né tak kvůli tomu, jak to skončí, nýbrž kvůli tomu, jestli to už konečně bude napsané líp, čtivěji, zhruba jako ten konec nebo to zase bude takové nijaké.

Ukázka: Amelie a Jared naskočili do vlaku o dva vagóny za mnou.
"Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají," zazní hlášení.
To je moje chvíle. Teď anebo nikdy.
Burácení a troubení přibližujícího se vlaku - jedoucího v opačném směru - jsou jediné zvuky, které slyším. Ještě než se vlak do East Bay rozjede, vyskočím z vagónu, přeběhnu na druhou stranu nástupiště a prokličkuju davem k vlaku, který míří na sanfranciské letiště a který právě s hučením otevřel dveře. Přilepená na okno se otočím za vlakem do East Bay, který se už chystá k odjezdu. Jared a Amelie jsou stále v něm a hledají mě mezi cestujícími.
V tom se Ameliiny oči střetnou s mými. Viděli mě.

Svět knihy 2013

18. května 2013 v 20:21 | Deny el Infian |  Okénko do mého života
Už pár hodin jsem doma, ale napsat tohle jsem se dokopala až teď :D
Musím říct, že to bylo úžasný.
Dorazila jsem chvilku před jednou a okamžitě letěla na besedu Míši Burdové. Tam jsem už potkala All a za chvíli dorazila i Nika s jejím klukem :D
Beseda byla úžasná :3 Mám v památníku podpis Míši i obou holek :D Trochu mě štve, že jsem se tam nakonec neviděla s jednou holkou no :D Mohla bejt sranda... :D Ovšem, nejlepší ze všeho bylo, že jsem nějak ani neměla problémy s mluvením bo ták něcó :D (Aneb kdo neví: Denyska se bojí lidí... :DDDD Teda, jako kamarádů a tak ne, ale, chápete snad... :D).
Celkem mě mrzí, že jsem tam krom zmíněných blogerek, nikoho jiného z komuniti blogu očividně nepotkala, nebo možná potkala, ale nevím o tom :D
Vzhledem k tomu, že předtím jsem se nestihla nikde podívat po stáncích, tak jsem rychle letěla najít Fragment, abych si koupila PJ, s tím, že mi ho Míša podepíše :D Podepsala :3333
Ovšem nejúžasnější bylo, když Míša tak nějak věděla, kdo jsem, jakože znala moje jméno z blogu :'33333333 Nevěřili byste, jakou radost mi to udělalo :'3
Bylo tam narváno, ale to se dalo očekávat.
Domů jsem se vrátila s 5 knížkami :D 1. a 2. dílem Poselstvím jednorožců, Chvílí před koncem, kterou jsem konečně sehnala, Deklarací smrti a Kouzlením od Jáji :33 Utratila jsem celou tisícovku co jsem dostala a zbylo mi jen pár drobných :D To prej, koukámm, že mi zbývá už jen nějakých 179 korun a prostě úpe nejvíc, že to musim někde utratit :DDDD
Původně jsem chtěla fotit a napsat nějaký pořádnější report i s fotkami, ale nakonec z toho nic nebylo. Hlavně, že jsem měla foťák :D No, ale mám asi 3 fotky s Míšou (a na dvou z nich je i All :D), takže jednu z nich sem dám :D
Domů jsem dorazila celkem utahaná (aneb to nošení tašek :DDD), spocená, ale nehorázně šťastná :D
Nevím co víc říct.
Vrátila se mi chuť psát. A to díky Míše :') :D

Fotky najdete v celém článku...

Dračice

13. května 2013 v 20:33 | Deny el Infian |  Hrátky s rýmy nebo-li, jak to dopadá, když básním
Básnička na téma Drak, psaná do duelu. Vůbec jsem neměla nápady a moc psát se mi to nechtělo, takže... :D
Pro tohlecto něco nebo pro povídku Niky můžete hlasovat zde.

Silueta měsíc zakryla,
Na svět z výšky hleděla,
Lidé se zděsili,
Ze strachu urychleně se schovali.

Ona na zemi přistála,
Po příteli toužila,
Stovky let opuštěná,
Na světě samotná.

Poslední svého druhu,
Stráží oblohu,
Všichni se jí bojí,
Jen proto, že oheň chrlí.

Nikdy by nikomu neublížila,
Je snad samotným ztělesněním dobra,
Poslední dračice,
Společníka chce,
Tak snad jí jednou někdo šanci dá,
Jako přítelkyni ji uvítá.

Kniha dvacátá pátá - Jsem roztříštěná

12. května 2013 v 13:17 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013

Název: Jsem roztříštěná
Autor: Tahereh Mafi
Díl: 1
Počet stran: 288
Nakladatelství: CooBoo
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Její dotek dokáže zabít.
Julliet je už skoro rok zavřená v malé cele. Přesně 264 dní, neviděla živou bytost. Všichni jí nenáviděli a opovrhovali jí.
Všechno se, ale začne měnit, když jí do cely přidají spoluvězně.
Za chvíli, již není vězněná v malé cele, ale v luxusním sídlu Obnovy.
Obnova s ní má plány, které se Julliet, ale nelíbí.

Prvních pár kapitol, mě strhlo do sebe a doopravdy jsem měla problém knihu odložit. Potom to, ale postupně upadalo a vetšina knihy mě zas tak moc nebavila. Doopravdy bavit, mě to zas začalo, asi až někdy po 220. straně.
Četla jsem jeden názor, že tuhle knihu by si měl přečíst asi každý. Zdálo se mi, že na knihu byly jen samé dobré ohlasy. Hodně jsem toho od ní čekala. A proto mě porměrně dost zklamala.
Přišlo mi divné, že rodiče Julliet tak moc nesnášeli. Dobře, možná dokáže zabíjet pouhým dotykem, ale ona za to nemůže a navíc, je to jejich dcera. Čekala bych, že to bude právě matka a otec, kteří ji budou bervomocí chránit, ale oni jí místo toho nenáviděli. Myslím, že její matka neměla moc mateřského citu...
Julliet a Adam. Nevím co si o nich myslet, fakt že ne. Ani k jednomu jsem si nevytvořila nějaký vztah. Snad ani chvíli mi jich nebylo líto. Ani jednou se mi při čtení nehnaly slzy do očí, i když tam byla minimálně jedna část, při které bych u jiných knih, jak se znám, brečela. Protože upřímně, mám pocit, že mě rozbrečí už skoro cokoliv. Tady ne. Tady mi to bylo jedno.
K tomu všemu, jsem v celé knize nezaznamenala snad žádnou jinou ženu, kromě Julliet. Tím myslím, že se tam nevyskytla nějak zvlášť, aby tam doopravdy byla a sehrála nějakou, třeba i menší roly, zmíněná tam možná někde nějaká byla, ale to bylo tak vše. Navíc celkově se v příběhu opakovali především 3 postavy - Julliet, Adam, Warner + později ještě trochu James a Kenji.
Ani nevím, zdali si budu pořizovat další díly, ale hádám že jo, přeci jen bych chtěla vědět, jak to dopadne, ale určitě jsou knihy, které budou mít přednost. No, budu doufat, že další díl bude lepší...

Ukázka: Ráno voní deštěm.
Místností prostupuje pach mokrého kamene a zorané hlíny;vzduch je vlhký a zemitý. Zhluboka se nadechnu, po špičkách přejdu k oknu a přitisknu nos na studený povrch. Cítím, jak se sklo mým dechem zamlžuje. Zavřu oči a poslouchám jemné pleskání ve větru. Kapky deště mi připomínají, že mraky mají srdce.
Že ho mám i já.
Vždycky uvažuju nad kapkami deště.
Přemýšlím, jak padají dolů, zakopávají o svá vlastní chodidla, lámou si nohy, a když se řinou z oblohy ke svému nejistému konci, zapomínají si padáky. Jako by si někdo nad zemí vyprazdňoval kapsy a nezajímal se o to, kam jejich obsah vypadne, nezajímal se o to, že se dešťové kapky při dopadu na zem protrhnou, že se při dopadu na podlahu roztříští, že lidé proklínají dny, kdy se kapky opováží zaťukat na jejich dveře.
Jsem kapka deště.
Moji rodiče mě vyhodili ze svých kapes a nechali mě vypařit se na betonové podlaze.

Květ

9. května 2013 v 21:26 | Deny el Infian |  S fotoaparátem v ruce
Mám pocit, že jsem se tu zmiňovala, že mě mrzí, že už tématem týdne není květ, protože bych na to TT měla nějaký fotky. Ale tak to už je jedno. Tak sem ty fotky dávám teď, respektive nakonec jen jednu fotku ;D :D
Co se blogu týče, mám pocit, že ho poslední dobou nehorázně zanedbávám a nebude to jen pocit. Štve mě to. Jenže nevím co přidávat. Moje lenost v poslední době už vážně překračuje všechny mezi, aneb já už jsem i líná jen spustit film, abych se na něj čuměla, natož psát -.- Mám teď rozepsanou jednorázovku, jenže všechny nápady na ní nějak vymizeli. Hlavně, že si pamatuju posledních pár vět ty wole :DDDDD Nom, musím se sebou začít něco dělat... Ach. Nadlidskej úkol :D
A ještě trochu mimo: Nejde náhodou někdo v sobotu na veletrh Svět knihy? :3 :D
No, prozatím už budu držet hubu (nemáte zač :DDD). Jen sem dám ty fotky :D Sayonara :D //Píše se to tak, že? Už si nějak nejsem jistá :DD//
O5 foceno mobilem ;D