Duben 2013

Místo :')

28. dubna 2013 v 18:44 | Deny el Infian |  S fotoaparátem v ruce
Jsou místa, která nám připomínají nějaké osoby, události. Někdy jsou to vzpomínky veselé, jindy smutné.
Nedávno jsem cestou domů odbočila a zašla na jedno místo, na který jsem kdysi chodívala s jednou kamarádkou.
Kdykoliv se na tohle místo, na tuhle fotku, podívám, vybaví se mi ty kraviny, co jsme tam s kamarádkou dělávaly. Takový příšerný blbosti. Ale bylo to fajn. Mám pocit, že tenkrát bylo všechno mnohem víc fajn než teď. Ale co nadělám. I kdybych měla šanci, se do tý doby vrátit, neudělala bych to, protože upřímně, člověka, který se s tím místem pojí, už dávno vidím úplně jinak. Už ji nevidím, jako tu fajn kamarádku za kterou jsem ji měla, a už ji tak vlastně ani vidět nechci.
Ach, ale to odbočuji.
Ta fotka není úplně nejlepší, přijde mi, že ani není pořádně doostřená, ale co nadělám. Kvalita mobilu.


Kniha dvacátá čtvrtá - Noční přízrak

27. dubna 2013 v 19:11 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013

Název: Noční přízrak
Autor: Natalie Peyrichout
Díl: 1
Počet stran: 76
Nakladatelství: Nová Forma (nejspíš)
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Susan a její přítel Marcus se přestěhují do domku, který se nachází přímo naproti jinému domu. Domu, který působí strašidelným dojmem a kolem kterého se dějí podivné věci. Susan se o domě snaží zjistit víc a přijít tak záhadě na kloub. To, ale nebyl nejlepší nápad a pátrání se změní v boj o život.

Knížka mladé začínající autorky a blogerky Natalie "Surynky" Peyrichout je sice malá a kratičká, ale přesto moc hezká.
Je napsána takovým čtivým způsobem a myslím, že kdyby některé pasáže byly o něco více rozepsané, skutečně by mi naháněly hrůzu.
To, že je knížka krátká, jí neubírá na kvalitě, i když bych řekla, že kdyby se to celkově více propracovalo a rozepsalo, byla by knížka ještě lepší.
Jediné co mě na knížce rozčilovalo, je něco naprosto nepodstatného. Příšerně široké okraje. Je to nepodstatný, ale mě to trochu rozčilovalo. Stačilo by, kdyby byly užší o pár milimtrů, takhle mi přišlo, že jsou oba dohromady (boční, horní a dolní ani nepočítám) široký stejně, jako text ... :DD Ale to je doopravdy jen detail, který asi řeším jen já :D
Knížku jsm přečetla za chvíli, ani jednou jsem ji nemusela odložit.
Konec mě trochu rozčílil, protože jsem z toho nic nezjistila, ale to byl nejspíš záměr... :DD

Ukázka: U okna se opět v houpacím křesle kymácela postava. Měla jsem pocit, že se stane něco zvláštního a snažila jsem se pořádně zaostřit, abych všechno viděla. Za houpající se postavou se objevil muž s nožem v ruce, který jí přidržel na krku. Druhou rukou ji chytil za vlasy a odtáhl někam pryč. Ve světle lampy se mi zdálo, že je v okně vidět ženský obličej. Dlouho jsem dům sledovala a doufala, že ještě něco uvidím. Když jsem to chtěla vzdát, rozsvítilo se v místnosti v přízemí, muž zřejmě táhl tu ženu za vlasy celou cestu; z prvního patra až do přízemí! Otevřel dveře a ženu vhodil do místnosti za nimi. Opět se krajinou rozléhal křik. Mráz mi přeběhl po zádech a já zase marně lapala po vzduchu. Jako by mi někdo utahoval šátek kolem krku. Snažila jsem se sevření uvolnit, ale krk jsem měla volný.

Kniha dvacátá třetí - Erebos - Hra, která zabíjí

27. dubna 2013 v 14:43 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013

Název: Erebos - Hra, která zabíjí
Autor: Ursula Poznanski
Díl: 1
Počet stran: 320
Nakladatelství: Frgament
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Celý příběh se odehrává v Londýně.
Na škole, kam chodí i Nick si mezi sebou žáci předávají tajemné balíčky. Když se jeden dostane i ke Colinovi, Nickovu kamarádovi, který se díky tomu dost změní, zajímá se Nick o co jde. Nikdo mu ale nic neřekne, všichni se chovají tajemně, až když Nick konečně jeden balíček také obdrží zjistín oč jde.
Erebos je počítačová hra, ale né ledajaká. Hra, která má přísná pravidla, mezi která mimojiné patří i to, že o hře nikomu nesmíš nic říct, nesmíš prozradit tvé reálné jméno v hře a naopak, za porušení pravidel tě čeká trest. Vyhození ze hry. A šance zahrát si Erebos je pouze jedna...
Na druhou stranu, Erebos o tobě dokáže zjistit ty nejtajnější přání a dokáže ti je splnit.
Jakmile do ní spadneš, jen tak se od ní neodtrhneš.
Ale, jaktože o tobě hra všechno ví? O co jí jde? A je doopravdy tak neškodná jak se zdá?

Ze začátku mě to vážně nudilo a bála jsem se, že mě knížka doopravdy zklame. Postupně se to, ale začínalo rozjíždět a já věděla, jak jsem se mýlila. Za chvíli už ta knížka byla úžasná, dělo se plno věcí a postupně mě začínalo čím dál více zajímat o co v té hře vlastně jde. Jak je to všechno možné a kdo za tím vším stojí.
Když se kousky skládačky konečně spojí, vyplave na povrch něco co by mě nikdy nenapadlo.
Dost mě zaujaly takové ty poslední odstavce něktrých kapitol, kdo četl snad pochopí, co myslím.
Opravdu té knize asi nemám co vytknout, ale zároveň nevím, co dál říct.
Originální námět, skvělé zpracování. Co víc chtít?
Jedna věc mi, ale stále není jasná: Proč kamarádka říkala, že to má být horor...? :DD

Ukázka: O dobrou hodinu později dospěla instalace ke sto procentům. Nick už chtěl nahlas jásat, ale vtom obrazovka zčernala. A zůstala černá.
Nic nepomáhalo. Ani poklepávání na kryt počítače, různé kombinace kláves a výbuch vzteku. Obrazovka neukazovala nic než neúprosnou temnotu.
Ještě než stihl rezignovaně počítač restartovat, přece jen se něco stalo. Z temnoty se vynořila rudá písmena, slova, která pulzovala, jako kdyby zásobovala krví a životem skryté srdce.
"Vstup.
Nebo se vrať.
Toto je Erebos."

Dcera Smrti - Kapitola pátá

22. dubna 2013 v 21:02 | Deny el Infian |  Dcera Smrti
Další kapitola je tu. Předem se moc a moc omlouvám za chyby a nějaký nesmyslný věty, pokud tam jsou. Mám pocit, že tahle kapitola bude slabší.
Upřímě, jsem hodl totálně blbá a už teď se děsím pokračování, inu, přinejhorším, pokud už opravdu nebudu tušit co dál, je tu jedna možnost, kterou můžu použít. Aneb, kamarádka mi kdysi daa úžasnou radu.
Přeju vám příjemné čtení.

Kapitola pátá


10.000! ♥

21. dubna 2013 v 22:40 | Deny el Infian |  Co se jinam nevešlo
Awwww :33
Původně jsem dneska nic přidávat nechtěla, ale když jsem se včer podívala na blog a uviděla to číslo na Toplistu... Musela jsem.
10014.
Krásný číslo, jen mě trochu mrzí, že jsem neviděla přesně těch 10000, ale tak co nadělám C:
Někdo možná řekne, že to je jen číslo na Toplistu, ale nádherný číslo (i když uznávám, že 69000 by bylo lepší... ;DDD). Když tak přemýšlím, nevzpomínám si, že bych ho někdy s jakýmkoliv blogem překročila, natož s blogem tohohle typu.
S tímhle blogem hold tak nějak slavím úspěchy... :')
Už jen necelé dva měsíce a bude tu další, pro mě obrovitánsky významný den. První narozeniny blogu. Něco, co jsem ještě nikdy s žádným blogem neoslavila.
Vím, že pro někoho to je asi nic, ale pro mě je to hodně, mě to dokáže udělat radost :')
Ale dost kecání.
Prostě hrozně moc děkuju všem lidem, kteří maj an tom čísle sebemenší podíl ^^ Děkuju moc CCC:


Kniha dvacátá druhá - Počertěná - Tátův andílek

14. dubna 2013 v 10:07 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013

Název: Počertěná - Tátův andílek
Auotr: Shani Petroffová
Díl: 1
Počet stran: 255
Nakladatelství: CooBoo
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Když jí máma říkala, že její otec je ďábel, nikdy ji nenapadlo, že to myslí doslova.
V den jejích třináctých narozenin se, ale její otec objevuje a ukazuje se, že to její matka doslovně myslela.
Lů, jak si nechává říkat, se chce stát součástí Angelina života. Nabízí jí všechno po čem Angel touží.
Jenže Angel nechce mít s ďáblem nic společného. Proto chce aby její táta s ďábelským biznisem přestal.
Znamená to tedy, že přichází o jedinou šanci být populární a nebo přeci jen dá svému tátovi šanci, jako ďáblovi?

Od tý knížky jsem nic moc neočekávala a upřímě, po přečtení první kapitoly, jsem si říkala, jakože WTF, co jsem si to koupila za kravinu. Jak jsem, ale četla dál knížka se mi začínala líbit, nebudu popírat, že nejednou jsem se do ni pořádně začetla.
Ovšem myslím, že tahle knížka je vážně vhodnější spíš pro mladší holky.
Celkově byla knížka fajn, ale konec mě nehorázně zklamal. Tam se mi celá knížka trochu zprotivila.
Co se dalších dílů týče - neříkám, že je nechci, ale ani po nich nijak nutně netoužím a jsou knížky, které chci opravdu mnohem víc. Ale pokud se mi naskytne další díl, určitě jím nepohrdnu.

Ukázka: "Ne, ne, ne, ne, ne," drmolila matka. Pak popadla vstupenky, vyrazila s nimi k drtiči odpadků a nacpala je do něj tak hluboko, jak jen to šlo.
Slyšela jsem, jak mechanismus zaskřípěl, a viděla jsem, jak se papír rve na kousky. Načež jsem spatřila, jak vstupenky vylétly ze dřezu ven a přistály na kuchyňské lince. Naprosto nedotčené.
Co. To. Má. K. Čertu. Znamenat? Takové věci se ve skutečném životě nestávají. Napadlo mě, že moje fantazie dostala křídla, rozlétla se nejspíš kamsi do vesmíru a naprosto se vymkla kontrole.
"Už dost!" křičela matka. Sáhla do kredence pro miniaturní pochodeň, kterou používala k čištění krystalů. "Ustup," přikázala mi.
Vzápětí se ozvalo hlasité vvvššššš, když lístky vzplály plamenem.

Mami

13. dubna 2013 v 21:53 | Deny el Infian |  Hrátky s rýmy nebo-li, jak to dopadá, když básním
Tohle mám rozepsaný už minimálně týden, ale pořád jsem nebyla schopná, dopsat poslední řádek //... :DD//. Ale teď je konečně hotová.
Jinak moc se omlouvám za tu moji pířšernou lenost. Kapitoly Dcerky i Šance, mám rozepsaný, ale nejsem schopná dopsat je. Počertěná je už taky dočtená, jenže prostě se mi vůbec nechce ji zapsat. A ty dva laye co jsem slíbila, bože, já sme hrozná... Musím začít něco dělat no. Nejradši bych to všechno hned zítra napravila, ale nevím, jestli to půjde no...

Už to není, jako dřív,
Už dlouho nezahleděla jsem se do očí tvých,
Doma už skoro nejsi,
Změnu přeji si.

Slza stéká mi po tváři,
Postrádám tě ve scénáři,
Scénáři svého života,
Cloumá mnou samota.

Nezajímá mě kolik lidí znám,
Je mi jedno, že tolik přátel kolem sebe mám,
Dokud tu nejsi ty,
Budou mě trápit nešťastné pocity.

Možná jsem to dřív zvládala,
Ale teď jsem to už nedokázala,
Potřebuju tě u sebe mít,
Chci v tvém objetí být.

Prosím vrať se mi,
No tak mami!
Nenechávej mě tu samotnou,
Postav se vedle mě s hlavou vztyčenou!

Mami, já tě žádám,
Všechno za to dám,
Mami, já tě prosím,
Věnuj se mi!

Opuštěná

7. dubna 2013 v 20:10 | Deny el Infian |  Hrátky s rýmy nebo-li, jak to dopadá, když básním
Nesnáším vymýšlení názvů, protože mě nikdy nic nenapadá, ale to je jedno.
Fascinuje mě, jak jedna (pitomá) básnička mi dokáže alespň trochu zvednout náladu, jakoby ze mě část těch vadnejch pocitů spadla. K nezaplacení toto ^^

Zdá se jí, že ji nesnáší,
Někoho jiného kvůli tomu opouští,
Bolí to, bolí,
Má strach, že ji to skolí.

Zdá se jí, že už nemůže dál,
Že všechno dobré vítr pryč odvál,
Ztratila chuť žít,
Nemá už sílu za štěstí se bít.

Její přátelé odcházejí,
S posledními co zůstali se loučí,
Jen jeden člověk vydržel,
Slzy z tváří jí utřel.

Ale ani tahle kamarádka nedokázala,
Aby to nevzdávala,
Aby se dál snažila,
Na cestu za štěstím se opět vydala.

Slzy tečou jí z očí,
Nevypadá to, že se zastaví,
Tiskne víčka k sobě,
Se vzpomínkou na ně,
S životem se loučí,
Po věčném spánku touží.

Myšlenka na nikdy nekončící klid,
Dodává jí odvahy,
Zničehonic na podlahu upadá,
Naposledy na svět se podívá.

V pasti

5. dubna 2013 v 23:04 | Deny el Infian |  Hrátky s rýmy nebo-li, jak to dopadá, když básním
Původně to byla básnička čistě jen k V pasti, nemluvila jsem o tom, ale začla jsem ji psát a básničku jsem nezveřejnila, protože mi přijde, že příliš vyzrazuje děj.
Jenže teď už jsem očividně definitivně rozhodnutá to nepsat. Nemůžu. Možná jednou. Jindy.
A proto básničku zveřejním. Jedna sloka měla být vždy na konci dané části a na závěru celá básnička, ale to už je jedno.
Nesmírně mě mrzí, že to nemůžu psát, protože ten nápad se mi vážně celkem líbil, ale co nadělám...

Jedna hádka to započala,
To, že do temnoty se propadla,
Snažila se z ní vyhrabat,
Jenže když byla skoro na vrcholu, začala opět padat.

Snažila se bojovat,
Bolesti se nepoddat,
Neustále na venek se usmívala,
Přestože uvnitř sebe umírala.

Nikdo až na jednoho člověka nepoznal,
Jak falešně ten její úsměv vypadal,
Ta osoba chtěla vědět, co se stalo,
Co ten falešný úsměv způsobilo.

Ona ale dál se tvářila,
Jako by se šťastně cítila,
Ve skutečnosti se ale čím dál hlouběji propadala,
Až konečně se rozhoupala.

Rozhodnutá skončit,
S vědomím, že tohle už nikdy nepůjde vrátit,
Sepsala svůj příběh,
A naposledy po noži sáhla…

Kniha dvacátá první - Můří deníky

4. dubna 2013 v 20:56 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013
Chci, potřebuju to všechno napsat co nejdřív, mám pocit, že pokud jen pár minut počkám, zapomenu všechno co o té knížce chci říct, všechny ty pocity, které ve mně vyvolala...

Název: Můří deníky
Autor: Rachel Kleinová
Díl: 1
Počet stran: 224
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Šestnáctiletá dívka žijící v internátní škole si píše deník. V deníku najdete vešekeré její myšlenky a pocity.
Tenhle rok, nastoupila do školy nová spolužačka Ernessa. Je jiná. S téměř nikým se nebaví, až na Lucy. Kamarádku Vypravěčky, která si píše deník. Té se Ernessin vztah s Lucy nezamlouvá.
Celý deník se pak točí především kolem věcí týkajících se Ernessy a jejího přátelství s Lucy.
Navíc se objevují podezřelé události, které si pisatelka spojuje s Ernessou.
Co všechno je ještě skutečnost a co už jen výmysl Vypravěčky?
A je tu ještě jedna otázka: Je Ernessa je doopravdy upír nebo ne?

Ta knížka mě vtáhla do sebe. Ze začátku jsem měla pocit, že obracím stránky, dostávám se dál a dál, ale do konce knížky mi zbývá stále stejná vzdálenost. A i když jsem poté viděla, že počet stránek, co mi zbývají přečíst, je čím dál méně a v ději jsem se dostávala dále a dále, měla jsem pocit, jako bych se zasekla a nepokračovala dál.
Toužila jsem vědět, jak to dopadne, ale přesto jsem nedokázala podívat se na poslední stránku (nemyslím doslov btw.).
A když jsem se konečně dostala ke konci... Řeknu to takhle. Kdyby tam nebyl doslov, asi bych se zbláznila. Ten doslov mi vehnal slzy o očí, i když netuším proč.
Zdá se mi, jakoby mě ta knížka nějak ovlibnila, změnila. Něco ve mně zanechala. Jakoby změnila můj pohled na vše okolo. Já nevím, nevím. Třeba se mi to jen zdá, kdo ví.
Kniha je plná tajemství, záhad a otázek. Otázek a né všechny se zodpoví. Nutí mě to přemýšlet, nevím, buď jsem úplně tupá a nedošlo mi to, nebo to prostě nejde jen tak poznat. Jedna otázka mi stále vrtá hlavou (a předem říkám, že někdo by to možná mohl brát, jako spiler...). Tak jak to všechno bylo? Co je pravda a co ne? Byla to náhoda nebo ne?
V některých částech, byla kniha i úchylná.
Holky ve škole, nejsou žádní andílci a věcím, jako sex a drogy, se autorka nijak zvlášť nevyhýbala.
K Vypravěčce, jejíž jméno není v celé knize ani jednou zmíněno, jsem si vytvořila jakýsi vztah, či jak to říct. Někdo může říct, že je posedlá svou kamarádkou a prostě si jen nechce připustit, že by ona, jakože Lucy, měla někoho raději než ji. Já si to, ale nemyslím. Já ji tak nějak chápala. Možná to značí, že nejsem nějak psychycky v pořádkul, či co já vím co, ale mě je to jedno. Je to tak. Já stojím na její straně.
Pro mě byla ta kniha úžasná. Strhující příběh, kde nevíte, co je skutečnost a co fantazie, deník, který vás vtrhne do sebe.

Ukázka: Šestnáctiletá hrdinka, žijící v luxusní internátní škole, si zapisuje do deníku sve nejtajnější myšlenky. Ovládá ji stále rostoucí posedlost spolužačkou, se kterou sdílí ložnici, Lucy Blakeovou, a nemyslí na nic jiného než na její přátelství s novou žákyní Ernessou, tajuplnou, náladovou bledou kráskou s uhrančivým pohledem. S Ernessou jsou spojeny ponuré klepy, podezření a tajemství i řada hrozivých nehod. Školou se šíří hrůza a Lucy už neví, co je skutečnost a co je jen výplod zjitřené představivosti. Tajuplná, hrůzná atmosféra v sobě spojuje všechny děsy, touhy a úzkosti dospívání. Středobodem deníkových záznamů je jediná otázka: je Ernessa skutečně upír, nebo vypravěčka uvízla v horečnatém světě vlastní fantazie?Ukázka z textu30. listopadu Pater je mrtvý! Zpráva o tom se během dopoledne roznesla po celé škole. Našli ho v neděli ráno na horním hřišti s podřezaným krkem. To je příšerný způsob, jak se zbavit psa. Vlastně to bylo horší. Betsy říkala, že měl hlavu odříznutou skoro úplně a že byl rozpáraný jako ryba. Věděla jsem přesně, jak vypadal, když ho našli. Jeho prošedivělý rezavý kožich byl potřísněný ztvrdlými cucky tmavé krve. Krátké nožky měl natažené před sebe, tak ztuhlé, že se nedotýkaly země. Na očích a tlamě mu seděly černé mouchy a živily se z vlhkých ran. Všechny studentky byly minulý víkend mimo školu. Na pozemky se vždycky vkradou místní děti, aby ve "snobské škole" provedly nějakou lumpárnu. Žádnou z nás nikdo nepodezíral.