Druhá šance - Kapitola třetí

29. března 2013 v 21:52 | Deny el Infian |  Druhá šance
24. listopad 2012
Toho dne byla vydána druhá a doteď poslední kapitola Druhý šance. Hrozně se za sebe stydim. Říkala jsem, jak nevím, co tam psát, ale teď, když jsem se na to konečně pořádně koukla s tím, že musím něco napsat, jsem zjistila, že se stačí trochu zamyslet a mám vymyšleno, alespoň část, kterou už pak stačí domyslet.
Pokud na tu kapitolu někdo čekal, tak se mu vážně omlouvám za to, jak dlouho mi to trvalo...

Kapitola třetí

A pokud je tu někdo, kdo na tuhle kapitolu celou tu dobu čekal, tak bych mu ji ráda věnovala, jako omluvu a poděkování za jeho trpělivost. A věnuju ji taky Toni, protože bez ní, by to bylo plný chyb a měkkejch iček ;D

Kráčeli jsme s mámou po chodníku a blížily se k obchodnímu centru.
Už jsme za sebou měly návštěvu veterináře, který nám potvrdil, že Alkemi je naprosto v pořádku, pak jsme se vrátily domů a tam ji nechaly. Teď jdeme do obchodního centra, kde se nachází obchod se zvířecími potřebami, s tím, že jí budeme muset koupit nějaké věci. Snad nemusím vysvětlovat jaké.
Zamířily jsme k jezdícím schodům, kterými jsme se dostaly do prvního patra. Naším cílem byl, již zmíněný, celkem velký zverimex.
Vešly jsme dovnitř a rozhlédly se.
***
Když jsme měly nakoupeno, vzala mě máma na zmrzlinu. A výjimečně to byl její nápad a né můj. Rozumějte, většinou jsem ji musela přemlouvat, aby mě na ní vzala, ale tentokrát to navrhla sama. Nechala mě tedy sedět v cukrárně se zmrzlinovým pohárem a taškami, plnými věcí, co jsme nakoupily. Sama šla do nějakého krámu, jehož název jsem zapomněla.
Byla jsem zabraná do zmrzliny a tak mě hlas, který jsem uslyšela, celkem vylekal.
"Ahoj," ozvalo se nade mnou. Zvedla jsem hlavu od zmrzliny a moje oči spočinuly na Štěpánovi. Srdce se mi rozbušilo, jako o život.
Pramínek tmavě hnědých vlasů mu padal do očí, stejně jako kdykoliv jindy. Ve světle modrých očích jsem mu viděla radost, z čeho, to jsem nevěděla. Na rtech mu pohrával, ten jeho kouzelný úsměv.
Na sobě měl světle šedou mikinu s obrázkem postavy z jednoho animáku, jejíž jméno jsem si teď nemohla vybavit a úzký černý kalhoty a samozřejmě by to nebyl on, kdyby neměl ty svoje okopaný tenisky, který podle toho, co jednou někomu říkal a já to slyšela, stále nosil, protože je měl prostě rád a nikdy neměl lepší. Fascinovalo mě to na něm.
"Ahoj," odpověděla jsem mu celá nesvá.
"Co tu děláš?" zajímal se.
"Já? No… Máma… Čekám tu na mámu, protože ještě, em, někam šla," vykoktala jsem. Musel si myslet, že jsem totální magor. Čekala jsem, že se rači rychle rozloučí a zase zmizí, než aby se bavil s takovým pošukem, jako jsem já. Ale k mému překvapení to neudělal.
"Můžu si přisednout?" kývl hlavou směrem k volné židli naproti té mé.
Krev mi ztuhla v žilách a srdce mi vynechalo několik úderů, když tu otázku vyslovil. Mám pocit, že trvalo věčnost, než jsem se zmohla na odpověď, ale ve skutečnosti to bylo jen pár sekund.
"Jestli chceš…," zadívala jsem se mu do očí. A to jsem dělat neměla, protože jsem se v nich totálně ztratila.
Posadil se na židli naproti mně a s úsměvem mě pozoroval.
Já se stále nemohla vymanit z kouzla jeho očí. Nedivila bych se, kdyby si myslel, že nejsem normální.
"Roztéká se ti zmrzlina," pobaveně se culil. Konečně jsem se odpoutala od jeho očí a podívala jsem se na svůj zmrzlinový pohár. A měl pravdu, zmrzlina se roztékala a spokojovala v jednu čokolodávo-jahodovo -karamelovou "tekutinu".
"Sakra," dívala jsem se na to s nechutí, "myslím, že to dojídat nebudu."
"Vážně? Já bych řekl, že to vypadá chutně," mrkl na mě.
"Chceš ochutnat?" zeptala jsem se a postrčila pohár i se lžičkou k němu. Zkoumavě se na mě podíval, hádám, že se snažil odhadnout, jestli to myslím vážně, a pak se do zmrzliny vážně pustil.
"Je to lahůdka, nechápu, jaks to mohla odmítnout," usmíval se a provokativně olízl lžičku. Rozesmála jsem se.
Konečně se mi povedlo se uvolnit, poprvý v životě jsem se s ním dokázala normálně bavit.
A tak jsme spolu kecali, dokud se nevrátila mamka.
"Ahoj Em a ty mladý chlapče, kterého neznám," usmála se na nás máma.
"Mami to je Štěpán, chodí se mnou do třídy, Štěpáne to je máma," představila jsem je.
"Těší mě," Štěpán se na mamku usmál. Tak se na mě nikdy neusmál, žárlila jsem na vlastní matku, no je to normální? Podívala jsem se na ni a viděla jsem jí, že se jí Štěpán na první pohled zamlouvá.
Ještě chvíli jsme si povídali, máma se zajímala, na jakou školu Štěpán chce, co bych chtěl jednou dělat a tak a on mile odpovídal, nedal na sobě dát jedinou známku toho, že by byl otrávený.
***
Domů jsme dojeli až těsně před osmou. Já jsem šla zařídit věci pro Alkemi a udělat si úkoly, protože, jak mi máma nezapomněla několikrát připomenout, zítra už do školy zase musím. Ona šla mezitím udělat večeři.
Úkoly mi dneska šly nějak lehce, bude se to zdá směšné, ale připadala jsem si jaksi chytřejší, bystřejší, soustředěnější… Jak jsem nad tím tak uvažovala, uvědomila jsem si, že to nebylo jen teď, ale celkově, od té nehody. Kdykoliv jsem něco dělala, zdálo se mi, že mi to šlo lépe, víc jsem se soustředila a tak.
Zavrtěla jsem hlavou. Ne, to se mi určitě jen zdá…
Zazvonil mi mobil, někdo mi volal. Podívala jsem se na displej, to číslo jsem neznala. Zvedla jsem tedy telefon a přiložila si ho k uchu.
"Prosím?" řekla jsem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 Elleo Elleo | Web | 30. března 2013 v 8:43 | Reagovat

Veľmi pekná :) Za to čakanie to stálo ;) Vo chvíli "Můžu si přisednout?" ma to vtrhlo do deja.. >3 Proste super ! :)

2 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 31. března 2013 v 20:24 | Reagovat

Ty! Ty ! TY! Si horšia ako televízna reklama! Ako? Ako si to mohla tak bezcitne useknúť v tom... Najlepšom? Najnapínavejšom a naj... Whuaaa! Škoda reči... Zasa v noci nezaspím... Eh...
No, v každom prípade ďalšia skvelá kapitola :) Moje prozby z minula sa splnili a Štepan na scéne opäť zahrial moje srdiečko. On je taký... Dokonalý! Keby teký nejaký milý a pekný kanec ako on skutočne existoval, tak sa správam rovnao vyšinuto,  ako Em. Ach :) Opäť chválim štýl písania a dej ... Dej! Preboha! Na kolenách ťa prosím, nabudúce takto nesvetsky nesekaj! Posielam za tebou všetky múzy sveta nech ťa zkopú tak, že tu do týždňa bude pokračovanie :DD

3 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 31. března 2013 v 21:09 | Reagovat

[2]:Tu další kapitolu mám rozepsanou, jen se nemůžu dokopat k tomu ji dopsat :DD Ale pokusím se ji dopsat co nejrychleji ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama