Dcera Smrti - Kapitola čtvrtá

30. března 2013 v 11:59 | Deny el Infian |  Dcera Smrti
Zjistila jsem dvě věci:
1) Že ten pocit, když je naprostý ticho a jedinej zvuk, kterej slyšim je mlácení do klávesnice a to jediný na co myslim je to co píšu, je úžasnej.
2) A že, když chci psát tak je vážně nejlepší vypnout všechno kromě Skypu, protože toho napíšu nejvíc a nejlíp se do toho vžiju :3
Přeji příjemné čtení ^^

Kapitola čtvrtá


Kráčela lesem mezi stromy. Jako by před ní uhýbaly a tvořily jí cestu, která ji dovede přímo ke skrýši upírů.
Šla dlouho. Začínala být netrpělivá. Rozčilovalo ji, že se tam prostě nemůže přemístit způsobem - zmiz - objev se. Ten duch jí taky mohl přinést nějakou fotku té skrýše. Soptila vzteky, ta cesta ji nebavila. Byla moc dlouhá a ona tak měla čas přemýšlet o tom, co se vlastně chystá udělat. Vstoupit do doupěte upírů. A to byl ten problém.
Ať se to snažila sebevíc popřít, namluvit sama sobě, že to tak není, moc dobře si uvědomovala, že opak je pravdou.
Někde hluboko uvnitř, stále byla ta malá vystrašená holka, se strachem z lidí. Holka, které dokázalo jedno hnusný slovo ublížit. Holka, která chtěla být přátelská a milá na ostatní, ale ti ji jen zneužívali. Holka, která toužila po skutečné kamarádce, které se jí nikdy nedostalo. Ovšem po tom všem, co si prožila, je tahle holka uvězněná někde hluboko uvnitř a nahradila ji bezcitná, krutá a chladná dívka.
Cestou se les stával stále temnějším a děsivějším. Toho si, ale nevšímala a šla dál… konečně to uviděla.
Malou dřevěnou a polorozpadlou chatrč, která vypadala, že sotva stojí.
Přistoupila ke dveřím, ani se neobtěžovala klepáním, jen se na ně podívala a dveře se s prásknutím otevřely. Vešla dovnitř. Ucítila smrt a krev.
Vevnitř byla tma. Jen uprostřed stál stolek, na kterém byl pohozen balíček karet, a u něho pět židlí. Byl tam bordel. Po zemi i po zdech byly cákance krve. Sem tam zahlédla nějaké kosti.
A na konci místnosti byly schody, které vedly dolů. Tohle ještě nebylo nic. Skutečné upíří doupě, bylo až dole.
Několika rychlými kroky se přesunula ke schodům a po nich stoupala dolů.
Jakmile se ocitla dole, do nosu ji udeřila silná vůně krve. Ve vzduchu bylo cítit utrpení a smrt. Předtím už smrt a krev možná cítila, ale to nebylo nic oproti tomuhle místu.
Na zemi byly louže krve, některé už zaschlé, jiné ne. Ani zdi se nevyhnuly krvavému znečištění. U jedné ze zdí byli připoutáni kovovými řetězy tři lidé. Tipovala, že podle toho, v jak příšerném stavu byli, tu mohli být i pár dní. Vedle nich se povalovala hromádka kostí a polorozpadlé látky.
Upírů tam viděla dvanáct. Jeden zrovna vysával krev z mladé dívky. Mohlo jí být kolem patnácti, měla dlouhé hnědé vlasy a snědou pleť. Byla nahá. Po těle měla obrovské modřiny. Nebylo těžké domyslet si, co s ní někdo prováděl, ještě než se rozhodl dát si ji k večeři. Druhý zrovna o něčem debatoval se třetím. Dalších pět zase u stolu hrály karty. Jiný zase něco říkal blonďaté upírce, která se ovšem tvářila velmi odmítavě. Čtveřice usměvavých upírek si navzájem ukazovaly nehty nebo co. A poslední… Znechuceně od něho odvrátila pohled.
Pohled na krev jí nevadil, nebylo jí líto žádného z těch nevinných lidí, kteří sem nejspíš jen přišli na procházku do lesa a místo toho skončili uvězněni, jako budoucí potrava…a v případě žen nejspíš i zábava. Nebylo jí líto ani jejich rodin a přátel, kteří se o ně museli bát a doufat, že je ještě někdy shledají, že je najdou a budou v pořádku. Netuší, že to se nestane. Ne, byli jí ukradení, všichni. Ale přišlo jí to odporné a hnusné.
Zamířila k upírovi, který se bavil s tou blonckou. Odhadovala, že to bude jejich vůdce. Sálalo z něho vůdcovství a autorita.
"Hádám, že ty budeš jejich vůdce," přistoupila k němu. Neunavovala se pozdravem. Změřil si ji naštvaným pohledem.
"Neslyšelas, že není slušené přerušit někomu rozhovor? Zvlášť, když si k nám jen tak beze slova vtrhneš?" díval se na ni, v hlase mu zazněla zloba.
"Nevyskakuj si, nebo se ti něco stane," pohrozila mu.
"A co bys mi ty asi tak mohla udělat?" posměšně se na ní podíval.
Vrhla se po něm a chytla ho pod krkem. "Neštvi mě," zašeptala mu do ucha a vší silou s ním mrštila o protější zeď. Svezl se na zem vedle stěny, na hromádku kostí. Jen se na ni šokovaně díval.
Všichni ostatní přestali v tom, co zrovna dělali a jejich zrak spočinul na nich, v očích se jim zračilo zděšení.
On se zvedl a pomalou chůzí kráčel zpátky.
Přistoupil až k ní, jejich obličeje od sebe byly vzdáleny jen několik centimetrů.
"Co jsi zač?" zavrčel.
"Někdo, kdo dokáže tebe i všechny ty tvé poskoky zničit," podívala se mu do očí. Viděla v nich hrůzu, nechápal to, " Já jsem Dcera Smrti."
Hrůza v jeho očích se prohloubila. Ustoupil o krok zpět, mezera mezi nimi se zvětšila. "Co po nás chceš?"
"Spojenectví, pomoc," usmála se na něho. Pak přejela pohledem všechny ostatní upíry a zvolala: "Jak by se vám líbilo, kdybyste se mohli přestat skrývat? Nechtěli byste mít moc? Stát se postrachem všech lidí? Přidat se do boje za vrácení magie a nadpřirozených bytostí do tohohle světa? Mít navrch nad obyčejnými smrtelníky? Vím, že byste to chtěli. Cítím vaši touhu. Přidejte se ke mně a dostane se vám příležitost!"
Chvíli zavládlo hrobového ticho. A potom potlesk a křik. Všichni upíři tleskali a křičeli. Dala jim představu, která se jim líbila.
Jen ten jejich vůdce na ní podezřívavě koukal.
"No?" netrpělivě se na něho podívala. "Souhlasíš?"
"Když to přijmu, co všechno to pro nás bude znamenat?"
"Nic moc, jen mě budeš muset poslouchat. Pomůžete mi v získání co nejvíce dalších nadpřirozených bytostí, jako podpory," pronesla ledabyle.
"Chápu," podezřívavě se na ní díval.
"A přidáš se tedy na mou stranu?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 sisisiska37 sisisiska37 | Web | 30. března 2013 v 12:21 | Reagovat

děláš si srandu!?!? to je boží!!!! :-D :-D :-D hned jak se dostanu na pc a nebudu to muset luštit přes mobil tak si to musím přečíst!! :-D

2 C.V.O.K. C.V.O.K. | E-mail | Web | 31. března 2013 v 20:33 | Reagovat

z tej vykreslenej atmosféry mi až behali zimomriavky po chrbte. bravúrne spracované! len... mi príde, že si to potom už začala trošičku preháňať. príliš často sa ti v tých opisoch opakuje KRV, SMRŤ a KOSTI.Jasné jasné, chápem čo si tým chcela povedať, ale keď to je skoro v každej vete, vyznie to mierne... Ehm, proste to nevyznei dobre. Nechcem ti do toho kecať! Na niekoho sa hrať a rozkazovať ti, aby si to prepísala! Nie! Len sa ti ako čitateľ snažím dopomôcť vylepšiť pár drobností. Daj si to do wordu a zvírazi si červenou všetky slová, čo som povedala. Uvidíš, že všetkého veľa škodí. No inak ako som povedala super! Neskonale sa mi páči tá temná atmosféra poviedky (je to úplný protipól Druhej šance a ja žasnem, ako dokážeš písať dve tak žánrovo a štýlovo rozdielne veci. klobúk dole ;) ) a čo sa deja týka.. Upíry by boli mocný spojenci. Ale aj nebezpečný. Hmm... POdľa mňa to ten chlapík vezme :D Ak nie... Tak s ním opäť zatočí tak, že sa už viac nespamätá! :D Teším sa na pokračovanie :)

3 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 21:56 | Reagovat

to je boží!!! rychle další... plosím... =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama