Březen 2013

Dcera Smrti - Kapitola čtvrtá

30. března 2013 v 11:59 | Deny el Infian |  Dcera Smrti
Zjistila jsem dvě věci:
1) Že ten pocit, když je naprostý ticho a jedinej zvuk, kterej slyšim je mlácení do klávesnice a to jediný na co myslim je to co píšu, je úžasnej.
2) A že, když chci psát tak je vážně nejlepší vypnout všechno kromě Skypu, protože toho napíšu nejvíc a nejlíp se do toho vžiju :3
Přeji příjemné čtení ^^

Kapitola čtvrtá


Druhá šance - Kapitola třetí

29. března 2013 v 21:52 | Deny el Infian |  Druhá šance
24. listopad 2012
Toho dne byla vydána druhá a doteď poslední kapitola Druhý šance. Hrozně se za sebe stydim. Říkala jsem, jak nevím, co tam psát, ale teď, když jsem se na to konečně pořádně koukla s tím, že musím něco napsat, jsem zjistila, že se stačí trochu zamyslet a mám vymyšleno, alespoň část, kterou už pak stačí domyslet.
Pokud na tu kapitolu někdo čekal, tak se mu vážně omlouvám za to, jak dlouho mi to trvalo...

Kapitola třetí

A pokud je tu někdo, kdo na tuhle kapitolu celou tu dobu čekal, tak bych mu ji ráda věnovala, jako omluvu a poděkování za jeho trpělivost. A věnuju ji taky Toni, protože bez ní, by to bylo plný chyb a měkkejch iček ;D

Nápady

28. března 2013 v 21:11 | Deny el Infian
Veškeré nápady, které jsem se rozhodla sepsat.
Možná, že něco z toho se jednou dočká spracování, ale kdo ví...


MINULOST BUDOUCNOSTÍ
Rok 2069. Nastal konec světa, víceméně. Všechno bylo zničeno. Ale několik set lidí, z malého evropského státu, nazývaného Česká republika, ho přežilo.
Nastaly těžké časy. Lidé se musí sebrat a začít planutu znovu osidlovat.
Rok 2669. Jsme v budoucnosti, ale vypadá to tam, jako bychom se vrátili zpět do vzdálené minulosti.
Celému světu vládne jeden člověk s pomocí 12 členů vlády.
Veškeré odkazy na dobu v období kolem 20. a 21. století byly zničeny, tedy alespoň se to tvrdí.
Lidé se dělí na vrstvy - Vládce, Vláda, Církev, Šlechta, Bohatí měšťané, Chudí měšťané, Otroci.
Ženy jsou znevýhodňované a nemají žádná práva. Světu vládnou muži.
Vládce si může poroučet, co chce a každý mu to musí splnit.
Veškerá modernost a vyspělost světa, ke které se lidstvo propracovalo, postupně vymizela.
Lidem všechno tohle připadá normální.
Tedy až na ni. Když Tiša náhodou objeví starý a téměř rozpadlý deník dívky, která žila v 21. století, je zprvu vyděšena tím vším co se tam píše, ale zvědavost ji nedá a ona začne pátrat.
Je pravda, že byl svět opravdu takový, jako je popsán v deníku? Tak jednouchý? A pokud ano, co se stalo? Kam se to všechno podělo? Tají jim snad vláda něco?

UPÍŘI NÁJEMNÝMI VRAHY
Objevují se podezřelá úmrtí různých lidí, které nespojuje snad nic, kromě stejné smrti. Všichni jsou pokaždé nalezení s podivným kousnutím na krku, vysátou krví a vyrvaným srdcem.
Když je zavražděna Laura, dvaadvacetiletá dívka, která měla úžasný život, byla bohatá, šťastná a chystala se na nadcházející svatbu, její snoubenec se zhroutí. Brzy ale přestane truchlit a plný zášti, nenávisti a smutku, je odhodlán zjistit, kdo za tím vším stojí a pomstít smrt své milované.
Tom ale odhaluje něco, čemu by nikdy nevěřil.
Tajnou organizaci nájemných vrahů. Upírů.
Tohle odhalení se mu, ale stane osudným a on se stává jedním z nich…

PRINCEZNA LABUTÍ
"Jsem jen obyčejná lidská dívka. Nebo jsem si to alespoň myslela…"
Co se stane, když se dívka, která uznává jen realitu, nevěří a opovrhuje nadpřirozenem a podobnými věcmi, dozví, že její rodiče jsou panovníci jakési kouzelné země?

"Byla nádherná. Oči jí zářily, jako diamanty. Měl jsem pocit, jako bych ji znal celý život, pravdou bylo, že jsem ji viděl poprvé v životě a nikdy s ní nepromluvil ani slovo."
Viděl smutek, jenž se jí odrážel v těch úžasných očích a najednou jedinou věcí, na které mu záleželo, bylo štěstí dívky, o které nevěděl vůbec nic, ani to, jak se jmenuje.

"Milovala jsem ho, on ani nevěděl, že existuji. A pak se objevila ona."
Chlapec, kterého milovala, se znenadání poblázní do úplně neznámé dívky. Vztek na onu dívku ji dohnal, až k šílenému názoru: Očarovala. Je to čarodějnice a zaslouží si být upálena,

SVĚT POD VODOU
"Ozónová vrstva mizí, čeká nás záhuba!" tvrdilo několik vědců.
Lidé se jim vysmívali, ale když se tak skutečně stalo, byli to právě oni, kdo lidskou populaci zachránili. Samozřejmě celkový počet lidí výrazně klesl, ale nevyhynuli.
Zatímco si lidé užívali a nevěřili, že by se kdy mohlo něco takového stát, věci usilovně zařizovali výstavbu nového světa. Podmořského světa.
Uplynulo mnoho let. Pod téměř celou hladinou, všech oceánů teď stojí jedna obrovitá "budova", kterou lidé považují za svět. Vždyť proč ne. Mají tam domy, města, dokonce i lesy, parky a další. Proč si stěžovat?
Jenže co když se objeví dívka, které tohle nestačí?
Welinda nikdy nepoznala nic jiného než Marendi, což je název tohohle světa.
I s rodinou žila u okraje, v hlavním městě Pescunt. Často chodívala k místu, z kterého mohla pozorovat moře. Přišlo jí takové… přirozené, né, jako svět, který považovala za umělou napodobeninu skutečnosti a to i přesto, že věděla, že doopravdový svět na Povrchu, je díky lidem neobyvatelný.
I tak, ale hrozně ráda pročítala knihy pocházející z Povrchu. Obdivovala všechny ty nádherné fotografie v encyklopediích přírody.
A postupem času jí dochází, že tenhle svět jí nestačí.
Napadá ji myšlenka, která jí nedá spát. Uplynulo už několik staletí, co když je Povrch opět obyvatelný?

V PASTI
Ležím ve vaně, má ruka svírá nůž. Jsem odhodlaná a pevně rozhodnutá skončit. A tohle rozhodnutí už nic nezmění…
Chceš vědět, jak jsem se dostala až sem? Chceš znát můj příběh? Jestli ne, odlož tenhle sešit a zapomeň na něj, ale pokud ano, otevři jej a začni číst…

Příběh jedné obyčejné holky, která už nemá chuť dál bojovat, holky, které pomáhá bolest a pohled na její krev ji uklidňuje. Holky, jež propadla sebepoškozování.

BEZ DUŠE
"Nebaví vás žít? Zbavte se své duše a spolu s ní veškerých pocitů a myšlenek!" přesně to hlásá reklamní leták.
Vítejte v roce 3321. Vítejte ve světě, který se jeví naprosto dokonalý.
Byla vyvinuta technologie, která umožňuje zbavit člověka jeho duše a spolu s ní tedy i myšlenek a pocitů a z člověka se tak stane jen prázdná nemyslící, ale stále žijící schránka. Díky této technologii již téměř vymizeli sebevraždy a zločinnost. Protože právě zbavením duše se zločinnost trestá, což potenciální zločince odrazuje.
Tenhle svět nezná problémy.
Ale je to všechno správné? Vláda tvrdí, že ano, že mají právo sebrat člověku duši pro dobro společnosti a co říká vláda, by přeci měla být pravda, protože vláda by přeci nechtěla nic co je špatné. Nebo ne?

Zaujalo vás něco z toho? Chtěli by jste si něco z toho přečíst?

Kniha dvacátá - Mediátor - Čtvrtý rozměr lásky

28. března 2013 v 14:29 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013

Název: Mediátor - Čtvrtý rozměr lásky
Autor: Meg Cabotová
Díl: 6
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Šestý a zároveň poslední díl duchařské série Mediátor se skoro celý točí kolem jedné věci.
Paul se chce vydat do minulosti a zachránit Jessemu život a pokud Jesse nikdy nezemře v pokoji Sussanah, nikdy se nepotkají. To Sussanah nemůže dopustit.
Vydává se tedy v čase, aby Paulovi překazila jeho záměry. Jenže dokázali byste přihlížet, jak vašeho milovaného někdo zabije, když víte, že byste ho mohli zachránit...?

OMFG, dokonalý! Nejdnou jsem měla slzy v očích.
A Jesse... On je prostě dokonalej! Úžasnej! Já ho prostě miluju a miluju a miluju! :333
Sussanah mě tam dost štvala... Mi čoruje Jesseho, kterýho nemám... T.T :DDD
A na konci... Ten pocit, když závidíte psovi! :D
Prostě dokonalý, fantastický. Je to nádherně napsaný a všechno!

Ukázka: "Je tam někdo?"
Vykopla jsem ještě jednou.
Tentokrát už nezavolal. Přiskočil k žebříku a začal se srápat nahoru. Slyšela jsem, jak šprusle praskaj pod jeho tíhou.
Tíhou. Jesse totiž něco vážil.
A pak jsem uviděla jeho ruce - velký, snědý, obratný ruce - na vrcholku žebříku, následovaný o vteřinku pozdějc jeho hlavou...
Dech mi uvíznul v plicích.
Protože to byl on. Jesse.
Ale ne ten Jesse, jak jsem ho viděla naposledy. Protože tenhle byl živej. Byl... tady. Pevně a nezpochybnitelně vyplňoval prostor, jako by mu patřil, jako by si ho odtlačoval z cesty, místo aby ho nechával procedit skrz sebe.
A nemohotal se. Zářil, ale ne tou svou astrální září, kterou jsem kolem něj byla zvyklá vídat. Místo toho vyzařoval nepřehlídnutelnou auru zdraví a síly. Jako by ten Jesse, kterýho jsem znala, byla jen chabá nápodoba - odraz - kluka, na kterýho jsem se dívala teď. Nikdy jsem si tak palčivě neuvědomovala, jak se mu tmavý vlasy na opálenym krku kroutěj, jak hluboký jsou jeho temný oči, jak bíle svítěj jeho zuby, jak vypracovaně vypadaj jeho dlouhý nohy, když si kleknul vedle mě, jak mu na hřbetech rukou vystupujou žíly, jak se mu na pažích rýsujou šlachy...
"Slečno?"
A jeho hlas. Jeho hlas! Tak podmanivej, až mi přejel po celý páteři. Byl to Jesseho hlas, ale najednou byl všude kolem a znělo to jako...
"Slečno? Nepřišla jste k úhoně?"
Počet stran: 212

Update 0.4

27. března 2013 v 13:50 | Deny el Infian |  O dění na blogu
Myslím, že nastal čas pro další update, alias souhrn toho co se událo na blogu.
Nový layout
Začnu tím, co je pro někoho, kdo sem čas od času zajde asi jasně patrné. Blog se opět převlékl. Autorkou kabátku je MAKY.OREL.
Mám pocit, že tenhle lay blog zase povznesl na takovou vyšší úroveň nebo jak to říct. Jednoduše je dokonalej a krásně to tu oživil.

Nový úvodky k příběhům
Příběhy Druhá šance a Dcera Smrti se dočkali nového úvodního obrázku. Neznamená to, ale, že ty co zde byly doteď se přestanou používat. Kdepak. Ty stále budou v menu a seznamu všech povídek. Nové jsou vlastně jen u kapitol příběhu.
Pro Princeznu mám novej obrázek taky, akorát si nejsem jistá, jestli ho použiju, protože ten mi přijde takovej... divnej :I
Edit: 29.3.17:23 - Denyska je magor a došla k názoru, že starý úvodky byly stejně lepší a tak na ty nový peče, takže vrací ty starý.

Přerovnány odkazy
Článek, obsahující odkazy na oblíbené blogy nebo blogy, kde jsem členem a pod., jsem přerovnala a blogy jsou teď přerovnané hezky podle abecedy. Jen doufám, že tam nikde nemám chybu... :DD

Nová povídka
Mám pár nápadů na povídky a přemýšlím, že bych jedno z toho zrealizovala a na blog by tedy přibyla nová povídka, ale tím si zatím nejsem moc jistá. Hned, jak budu vědět, dám vám vědět.
Mimochodem, názvy jsem nedávno dávala na Facebookovou stránku, můžete se na ně podívat,

Básniček přibývá
V rubrice básniček, je jich už 16. Ani nevím, jak se mi to povedlo, vzhledem k tomu, že mě nikdy nenapadlo, že bych je vážně psala, respektive jen takový pokusy o ně. Hold mě to začlo bavit no :DD

Rok se pomalu, ale jistě blíží
Už ani né 3 měsíce (pokud dobře počítám, že... :DDD) zbývají do narozenin blogu. Proč z toho furt dělám tak moc? Protože nikdy, jsem s blogem ten rok aktivně nedala, takže jestli se to s tímhle povede, a já věřím, že ano, tak to bude pro mě opravdu úspěch.
Už mám vymyšleno, co bych na ten den mohla udělat, ovšem asi by to chtělo tp už začít chystat, protože to bude na dlouho... :DD

Soutěž? Možná ;D
Přemýšlím, o tom, žeb bych uspořádala nějakou soutěž, ale tím si nejsem jistá. Ještě to nějak pomyslím.

Fotky a čmáranice
Mám pár nápadů na fotky, tak uvidíme, jestli nakonec něco vyfotím.
K těm mejm čmáranicím, možná taky něco přidám, záleží na tom, jak to bude vypadat dokončený že... :DDDD
A to už je očividně všechno. Mám pocit, že jsem toho chtěla napsat víc, ale nějak si už na nic nemůžu vzpomenout. No... o co, že si vzpomenu, až to zveřejním? :DDDD

Literární soutěž: Strach ze sněhu - Ceny

25. března 2013 v 21:25 | Deny el Infian |  Literární soutěž: Strach ze sněhu
Konečně přidávám i ceny za soutěž.


Jeden pohled

23. března 2013 v 19:59 | Deny el Infian |  Hrátky s rýmy nebo-li, jak to dopadá, když básním
Jeden pohled do zarudlých očí,
Jeden pohled na slzy co ti tvář smáčí,
Jeden pohled na tebe,
Jeden pohled a smutek mnou projede.

Jeden pohled mi stačí,
Jeden pohled poskytne mi pochopení,
Jeden pohled a vidím tvou bolest,
Jeden pohled a chci ti modré z nebe snést,
Jen abych učinil tě šťastnější,
Chci ti přinést to, co úsměv na rtech ti vykouzlí.

Jeden pohled a vím, že tohle se jen tak nezlepší,
Chci ti poskytnout své objetí,
Udělám vše, na co si vzpomeneš,
Jen když se nad smutek povzneseš.

Jeden pohled do tvých zářících očí,
Jeden pohled na to, jak šťastně se tváříš,
Jeden pohled na tebe,
Jeden pohled a štěstí mnou projede.

Jeden pohled a vidím, že jsem to dokázal,
Přinesl jsem světlo, které tvůj svět tolik postrádal,
Tisknu tě k sobě v objetí,
Jeden pohled a vím, že nemohu být šťastnější.

Kniha devatenáctá - Všechny barvy země

23. března 2013 v 8:24 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013

Název: Všehny barvy země
Autor: Beth Revisová
Díl: 3
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Amy a Syn konečně opustili Unversum, vsmírnou loď, která letěla celým vesmírem a dostali se na planetu Centauri.
Jenže nic se nezdá být takové, jaké čekali a země Centauri se ukazuje, jako země plná nebezpečí.
Ohrožují je pterodaktylové a květiny, které vás paralyzují.
Navíc se zdá, že je tu ještě něco o čem nevědí. Objevují se pochyby: Jsou na téhle planetě sami?

Tahle knížka je ze všech dílů snad nejúžasnější.
Neustále mě nutila o všem tam přemýšlet, ale zároveň mě také nutila přemýšlet o reálném světě.
Kniha je neustále plná záhad a tajemství a kdykoliv zjistíte něco nového, vyvolá to další otázky a záhady.
Někdy za polovinou, mě ta knížka vážně začala děsit. Dlouho jsem žádnou knížku neprožívala tak, jako právě tuhle.
Chtěla jsem to celý dočíst už včera večer (okej, možná to bla spíš už noc...), ale nedokázala jsem to. Ta knížka mě děsila, bála jsem se a přitom tak úplně nevím čeho.
Musela jsem o tom neustále přemýšlet a měla jsem pocit, že ať udělají cokoliv, stejně to nemůže dopadnout dobře.
Nešlo mi spát, neustále jsem o tom přemýšlela. Nedokázala jsem myslet na nic jinýho. První věc co jsem ráno udělala bylo, že jsem se po tý knížce vrhla a dočetla ji.
Jestli někdo nevíte co číst, měly byste si přečíst tuhle sérii, protože to je totálně dokonalý. Snad nikdy jsem nečetla nic, co by ve mě vzbudilo takové pocity, jako tahle knížka.

Ukázka: Tvor přede mnou rozevře křídla - měří zhruba dvakrát tolik, co já, a krášlí je dvouprsté zahnuté drápy na ostře zaúhlených kloubech. Pařáty se roztáhnou a zase mým směrem sevřou. Příšera se zaryje nohama do hlíny, nakloní se, otevře tlamu a vydá ostrý, znělý výkřik, vysoké vřísknutí. Připadá mi, jako by mi rozvibrovalo kosti. I když je ode mě tak daleko, že bych na ni nedosáhl, cítím na kůži její horký dech a vidím zdvižený černý jazyk, jak na mě křičí.
Zašátrám po pušce, po granátech, po čemkoli.
Příšera vyrazí vzhůru, odrazí se od země a udeří mě tvrdou kostnatou hlavou. Zhroutím se na zem, nestvůru na sobě. Je tak těžká, že nemůžu popadnout dech.
Sehne ke mně dlouhý hadovitý krk, otevře tlamu a černé pilovité zuby pokryje vrstva pěny, jak se přiblíží k mé tváři.
Pak třeskne výstřel.
Tvor překvapeně hodí hlavou vzhůru. Kolem prosviští kulka a škrábne ho na zádech. Příšera zatne pařáty a má kůže i košile na ní se rozthnou.
Počet stran: 381

Layout 1.1

22. března 2013 v 20:18 | Deny el Infian |  Layouty blogu
A je tu novej lááy ^.^
Vím, že jsem původně říkala, že tu má být lay od Dincie, ale to se nějak změnilo.
Teď je tu totálně dokonalej lay od MAKY.OREL.
Byl původně dělán na přání někomu jinýmu (u koho jsem ho náhodou už kdysi viděla a slintala nad nim) a náhodou se před nějakou dobou obejvil v článku, že kdyby byl zájem, mohl by se předělat pro blog někoho jinýho. A já o něho tedy musela požádat, že... :DD
Je překrásně dokonalej

Vytvořil/a: MAKY.OREL
Od: 22.březen 2013
Do: ???

Ty

21. března 2013 v 19:53 | Deny el Infian |  Hrátky s rýmy nebo-li, jak to dopadá, když básním
Pocity se ve mně míchají,
Zdá se, že se mi vysmívají,
Co vlastně chci, už netuším,
Neustále myšlenky své měním.

Nezáleží mi, jestli to bude bolet mě,
Jestli z toho budu na dně,
Jediné na čem mi záleží,
Je to, jestli ti to úsměv na tváři vykouzlí.

Tvé štěstí,
Je pro mě hlavní,
Záleží mi na tobě,
Tak nezáleží mi na žádné jiné osobě.

Jsi pro mě vším,
O existenci nikoho úžasnějšího nevím,
Pro tebe bych se všeho vzdala,
Kdybys chtěla, i bych tě opustila,
Přestože nevím, co bych bez tebe dělala,
Nějak bych se s tím ale poprala.