Princezna - Kapitola třetí

18. února 2013 v 22:01 | Deny el Infian |  Princezna
Muhahaha! Po pár měsících konečně další kapitola něčeho! Tralala! :D Je to krátký, ale nějak začít musím ne? Jinak vzhledem k tomu, že mám jarňáky (nemá je někdo náhodou taky? A nechce náhodou pokecat? :I :D), tak typuju, že napíšu ještě další kapitolu k Dceři Smrti nebo Druhý šanci, snad, doufám... a nebo prostě buud číst a číst a číst a číst :D No uvidíme... ; )

Kapitola třetí

Téma: Polibek z nebes

28. dne 113. Podzimního času
Má krásná princezno.
Posílám ti další dopis, už třetí. Popravdě netuším co ti napsat, vím jen to, že ti prostě chci napsat. Neptej se proč, nevím to.
Víš, na mysl mi přišla jedna myšlenka. Kdyby se nestalo to, co se stalo… jak, by teď vypadal můj život? Jak by vypadal tvůj život? Byli bychom stále kamarády? A hlavně… miloval bych tě stále tak moc, jako tomu je doteď, už těch několik let?
Ten tvůj odchod mě hodně naučil. Naučil mě, že nikdy nic nemám odkládat na potom, že nikdy nemám mít strach, říct někomu co k němu cítím, protože potom může být pozdě… Ano, nevyčítám si jen to, že jsem ti nezabránil naklánět se nad tu studnu, vyčítám si i to, že dokud jsi tu byla, nikdy jsem nenašel odvahu říct ti, co k tobě cítím… A teď je pozdě. Už jen kvůli tomu doufám, že si s tebou budu moci ještě alespoň jednou promluvit, že dostanu šanci říct ti to. Zvládnu, pokud mě odmítneš, budu šťastný, jestli řekneš, že jsi na tom stejně, ale ta nevědomost mě ničí. Jo… pořád si dělám naděje, že jsi ke mně třeba cítila to samé. Vím, že ta pravděpodobnost je miniaturní a mozek mi stále opakuje, že je to kravina, ale srdce tomu chce stále věřit… Ach ta naivita!
Znovu si to teď všechno pročítám a připadám si trochu, jako blázen, jojo, asi na mě leze ta romantická atmosféra, co mě teď obklopuje. To neřeš…
Tenhle dopis asi bude kratší než ostatní. Kratší s absencí, jakéhokoliv významu… (Tedy né, že by ty ostatní měli nějaký velký význam.)
No měj se krásně, tam kde jsi, ať jsi, kde jsi, ať vnímáš nebo ne…
Miluju tě.
Alex
***
Stál jsem na velké louce, tráva byla krásně zelená, všude rostly barevné květiny, slunce svítilo, vzduchem se nesla vůně lesa, jenž louku obklopoval. Já si, ale ničeho z toho nevšímal.
Díval jsem se pouze na světelnou záři, která se snášela z nebe na zem. Když dopadla, záře pomalu zmizela a já to uviděl.
Zůstal jsem stát, neschopný pohybu, nedokázal jsem odtrhnout oči od toho, co jsem spatřil.
Byla to ona. Moje princezna. Stála tam v celé své kráse, a když mě zahlédla, usmála se a vykročila ke mně. V tu chvíli jsem se vzpamatoval a rozeběhl se k ní. Do očí se mi hrnuli slzy, slzy radosti. Zamrkal jsem, abych je zahnal.
Doběhl jsem k ní a pevně jí objal. Ona objala mě.
"Miluju tě," konečně jsem vyslovil ta slova, která jsem jí toužil říct už tak dlouho. Bylo to venku. Po tolika letech jsem jí to konečně řekl. Bylo to, jako by mi ze srdce spadl obrovský balvan. Ovšem ještě v tu chvíli mě zaplavily pochybnosti… co když jsem tím právě zničil naše přátelství?
"I já tebe," zašeptala. A pak udělala něco, co jsem doopravdy nečekal. Políbila mě.
Byl jsem totálně mimo a zaskočený, ale šťastný. Na pár vteřin jsem se octl v ráji, měl jsem pocit, že život už nemůže být lepší. Vždyť co jiného bych mohl chtít? Mám jí, je tu se mnou, v mém náručí a hlavně, žije!
Zpočátku jsem si neuvědomoval, že zase začíná zářit. Všiml, jsem si toho, až když se z ní opět stala jen světelná záře. I přesto jsem ji nepouštěl. Pustil jsem ji, teprve když záře začala stoupat zpět k nebesům…
S trhnutím jsem se probudil. Zdálo se mi o ní. V tu chvíli mi došla jedna věc… Za celou tu dobu co tu není, se mi o ní ani jednou nezdálo, až teď. Navíc ten sen, byl tak… živý. Měl jsem pocit, jakoby to nebyl jen sen, jakoby to bylo něco víc.
Zavrtěl jsem hlavou. Hledám něco někde, kde nic není…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 19. února 2013 v 12:19 | Reagovat

"Vím, že ta pravděpodobnost je miniaturní a mozek mi stále opakuje, že je to kravina,.." :D No, ta kravina mi tam trošku vadila xD, ale jinak moc pěkné. :) Akorát ten jeho sen, tušila jsem to už od začátku, přece jenom ta záře, ale naštve to =/. Myslím si ale, že prostřednictvím snů mu princezna chtěla dát najevo své city, akorát.. těším se na další kapitolu, protože už k tomu nemám co napsat, nebo spíše neumím to vyjádřit :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama