Dcera Smrti - Kapitola třetí

27. února 2013 v 21:28 | Deny el Infian |  Dcera Smrti
Přináším třetí kapitolu. Dneska jsem chtěla psát čtvrtou, ale nějak mi to nejde a mám pocit, že mi to hned tak nepůjde....
No to je fuk, tahle kapitola je konečně delší, tak si ji užijte...

Kapitola třetí

Věnováno Toni, protože bez ní by nebyl popis šatů...

Stála a zírala na ducha, který poletoval kousek nad zemí přímo před ní. Byl to duch muže, mohlo mu být mezi šestnácti a dvaceti, když zemřel. Měl světlé vlasy, očividně blond nebo velmi světle hnědé, barva očí nebyla dobře rozeznatelná, ale nejspíš byla modrá či zelená, v každém případě musela být velmi světlá, kůži měl tmavší, byl oděn do tmavého trika a světlých kalhot, na nohách měl obuty kotníkové tenisky, nevypadal, že by byl duchem moc dlouho. Ale hlavně byl, sice jen nepatrně, ale přeci, průsvitný, matně a nevýrazně zářil, proto také šly některé ty barvy špatně rozeznat.
"Kdo jsi?" zopakovala otázku, když duch neodpovídal. Místo odpovědi se na ni jen provokativně usmál. Robin začínaly pomaličku docházet nervy.
"Tak potřetí a naposledy: Kdo… sakra… jsi…?" zavrčela, každé slovo otázky pořádně zdůraznila. Něco v jejím pohledu mu nejspíš napovědělo, že bude lepší, když odpoví.
"Prr, prr, uklidni se zlatíčko," usmál se na ní a zvedl ruce nad hlavu, jakože se vzdává, "jmenuji se David. Víš, slyšel jsem, že by se ti mohla hodit má pomoc a tak jsem tu."
"Neříkej mi zlatíčko!" vyjela na něj Robin, kterou to oslovení jednoznačně rozčílilo.
"Fajn puso," hodil po ní provokativním pohledem. To jí dožralo. Toustovač, který doteď klidně stál na kuchyňské lince, se vznesl, vytrhl ze zásuvky a majznul Davida po šišce. Tedy… měl ho praštit, ale on jím jen prolítl.
"Hej to lechtá!" zasmál se David. Robin kypěla vzteky. Pobaveně se na ni podíval, bavilo ho ji provokovat.
"Ale no tak puso, přece bys svou návštěvu nechtěla ulechtat k smrti toustovačem," zazubil se na ni.
To, ale už Robin nevydržela. Vyslala po něm ohnivou kouli, která jím, nějakým zázrakem, neprošla. David začal hořet, kolem jeho těla sálaly plameny, muselo ho to pálit. Vykřikl bolestí. Zabodl do ni naštvaný pohled. Ta se jen škodolibě usmála. Luskla prsty a oheň zmizel. David padl na kolena. Podíval se na Robin s odporem a nenávistí, ale i s hrůzou.
"Tak co, už dáš pokoj?" tentokrát to byla ona, kdo se usmíval. Cítila jisté potěšení z toho, jak s ním zatočila. S ní si totiž nikdo nebude zahrávat.
"Jo," zabručel David zahanbeně.
"Výborně," řekla až přehnaně medovým hláskem, ve kterém byla slyšet spokojenost. "O jaké pomoci to mluvíš?"
"Vím, kde najdeš upíry," odmlčel se a zkoumal její výraz. "A oba víme, že ty o tom nemáš ani tušení. Potřebuješ mě," mrkl na ni.
Robin se musela klidnit, aby nevybuchla vzteky. Měl pravdu a jí to štvalo.
"Kde?" zavrčela.
"Ale no tak, snad nemyslíš, že ti to povím jen tak?" už zase stál a usmíval se.
"Povíš mi to, jestli nechceš zase vzplanout ohněm a tentokrát, bez toho abych ten plamen nechala zmizet," hlas, kterým to pronesla, vzbuzoval respekt a bylo v něm slyšet varování.
David polkl, nechtěl, aby se to celé zopakovalo, ale říkat ji takovou informaci a nic z toho nemít? Pfm.
"Dobře," řekl pokořeně, jeho slova byla sotva slyšet. Robin ho obdařila jedním ze svých okouzlujících úsměvů.
"Tak začni," vyzvala ho.
"Upíři se, jako všechny ostatní magické bytosti raději skrývají, mezi lidi se vydávají jen, když už je to nevyhnutelné a oni potřebují lovit.
V lese pár desítek kilometrů od tohohle města se skrývá jedna skupina, která patří mezi takové ty lepší. Oni do měst a mezi lidi vychází ze všech nejméně, protože zrovna do tohohle lesa se často zatoulají nějací lidé, které pak už mohou odtáhnout do své skrýše a… nakrmit se jimi.
Myslím, že bude stačit, když k tomu, aby ti pomohli, přemluvíš je, oni už potom seženou všechny ostatní," byl naštvaný, že jí to vše jen tak řekl.
Robin tahle informace mile potěšila, vypadá to, že to nebude tak složité, když se jí podaří je přemluvit. "A kde přesně ten les je?"
"Slunný les, ten určitě znáš," doufal, že po něm nebude chtít, aby ji do toho lesa zavedl. Myslel, že když jí pomůže, může z toho něco mít, ale to se šeredně spletl, proto už chtěl byt zase co nejdříve pryč.
"Slunný les? Tam, že jsou upíři? Jak ironické, co se názvu týče. V každém případě ti děkuji, ušetřil jsi mi spoustu práce," usmála se na něho.
"Máš zač," zabručel, tak aby ho neslyšela, ale opak byl k jeho smůle pravdou.
"Prosím?" předstírala, že mu nerozuměla.
"Že vůbec nemáte zač, rád jsem vám byl nápomocen," usmál se a snažil se vypadat mile.
"Och, tak to jo, už jsem se lekla, že jsi říkal, že mám," též se usmála. A pak už jen sledovala, jak David zmizel.
Slunný les, i přes jeho název, patřil k jednomu z těch temnější lesů, kam slunce moc nepronikalo. Byl opravdu vzdálený jen pár desítek kilometrů. Ovšem, i kdyby byl na druhé straně světa, jí to může být jedno.
Vyšla z kuchyně, prošla obývákem a došla do ložnice. Podívala se do zrcadla.
"Myslím, že se na tu návštěvu upírů budu muset převléci," usmála se na svůj odraz. Otevřela skříň a začala si prohlížet vše, co v ní bylo.
Ve skříni byste našli jak normální moderní oblečení, typu trička, minisukně, džíny a další, ale nově i šaty, které na dnešní dobu vypadaly opravdu netypicky, byli převážně dlouhé až na zem.
Tentokrát sáhla po krvavě rudých šatech. Byli víceméně bez ramínek, protože ta jí z ramen stejně spadla na ruce. Jejich hořejšek zvýrazňoval Robiinu štíhlou postavu, sukně byla širší a řasená, tak aby vypadala objemněji.
Poté došla do koupelny. Sebrala tmavě modrý kartáč a párkrát si vlasy pročísla. Pak sáhla po průhledném lesku na rty a přejela si rty, nakonec si vzala řasenku a její už tak velmi husté řasy, párkrát přejela. Podívala se na svůj odraz do zrcadla a usmála se. Vypadala úžasně.
Zhluboka se nadechla a… zmizela.
Objevila se na okraji lesa, dívala se do tmy mezi stromy. Otočila se ještě zády k lesu a pohlédla na louku, za kterou byla silnice. Moc aut tam nejezdilo. Zahleděla se na vycházející měsíc. Byl večer a tma se stávala každou chvíli temnější.
"Ideální čas na návštěvu upírů," zašeptala.
Otočila se opět k lesu a vkročila do něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 MaffineQ MaffineQ | E-mail | Web | 1. března 2013 v 22:42 | Reagovat

WOW.Deny tohle bych do tebe neřekla tenhle blog je fakt boží :D a ten vzhled je boží nemůžu se ho nabažíít

2 Dincie Dincie | E-mail | Web | 3. března 2013 v 13:19 | Reagovat

:) Ahoj! Dívala jsem se na blogu, že se ti líbila Rubínová temnota, verze B. :-) Verze B se stala totiž volnou, protože se zájemce o ni rozhodl nakonec pro jiný lay. Takže kdybys ji chtěla, není problém...;-) :-) :-)

3 sisisiska37 sisisiska37 | Web | 30. března 2013 v 13:13 | Reagovat

jo jo!!!! :-D jen tak dál.... boží... dokonalý... miluju a piš dál... !!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama