Dcera Smrti - Kapitola druhá

20. února 2013 v 21:40 | Deny el Infian |  Dcera Smrti
Cháá! Opět po pár měsících nová kapitola. Hrozně ráda bych řekla, žze vám vynahradí to čekání na ni, ale nemůžu. Protože je, ostatně jako vždycky, šeredně krátká... Opravdu mě to mrzí, ale delší to nešlo. Snad další kapitola by se mi mohla povést delší... Inu, uvidíme.
Jinak, ještě bych vás hrozně ráda poprosila, zdali byste si toto přečetli, případně ještě nějaký článek z té rubriky pokud ste nečetli a zahlasovali v anketě u výše zmíněného článku, je to pro mě celkem důležitý a budu vám za hlas moc vděčná.
A teď už zmlknu a popřeju vám příjemné čtení, toho mála co vám sem dávám...

Kapitola druhá

Věnováno lillince, protože mám pocit, že kdyby se jednou (ono už to je dýýl :D) na Dceru Smrti nezeptala tak bych na to ještě dýl kašlala... :D

Ocitla se uprostřed svého bytu. Sundala si plášť a mávnutím ruky ho poslala, aby se pověsil na věšák.
Rukou si prohrábla vlasy a zamířila do koupelny.
Napustila vanu teplou vodou. Oblečení nechala spadnout na zem, vlasy sepnula do drdolu a ponořila se do horké vody. Zavřela oči a užívala si ten klid. Milovala, když si dopřávala teplou koupel, v té chvíli, když se smočila v té teplé vodě, jež ji hladila po těle, jako by z ní odplavala většina problémů.
Snažila se naprosto na nic nemyslet, aby si tu chvíli ještě lépe vychutnala, ale moc se jí nedařilo. Šáhla tedy po knížce, která byla položená na stoličce, co stála vedle vany. Ponořila se do čtení.
Otevřela oči a trhla sebou. Pořád ležela ve vaně, voda už, ale byla vychladlá. Podívala se na knížku v ruce, byla celá promočená a téměř se rozpadala.
"Uch," zahuhlala a otráveně se začala sbírat z vany. Osušila se a oblékla. Když se podívala na hodiny, zjistila, že ve vaně strávila asi dvě hodiny.
Za chvíli už seděla v křesle. Podívala se na televizi a ta se okamžitě zapnula. Dělo se, přesně to v co doufala.
Spustila televizi přesně ve chvíli, kdy ve zprávách běžela reportáž o ní a o jejím menším "vystoupení" na náměstí. Spokojeně se usmála. Byla na sebe celkem hrdá.
Někteří lidé byli vyděšení, jiní fascinováni, jedni tvrdili, že by nejjistější bylo ji zabít, druzí o ní chtěli zjistit více.
Tohle byl, ale jen začátek, tohle nestačilo. Musela zařídit, aby ji znali všichni lidé, a nestačí, aby ji viděli, oni musí vědět.
Znenadání se jí zatmělo před očima a ona upadla do bezvědomí.
Měla vidinu. Uviděla Smrt stojící uprostřed… tmy.
"Začínáš dobře, nemáš strach a jsi odhodlaná to dokázat," Smrt promluvila svým hlubokým a mrazivým hlasem, který byl plný… no smrti, "Přestože lidé zapomněli na magii a vše s ní spojené, né všechny magické bytosti vymřely. Stále se ve světě skrývá několik desítek, možná i stovek upírů, vlkodlaků, víl, čarodějů, duchů, mořských panen, pár desítek jednorožců a pegasů, no a pár jedinců draků. A právě oni všichni by se mohli stát tvými užitečnými spojenci."
Probrala se. Po zádech jí přeběhl mráz, ještě teď slyšela v hlavě hlas Smrti.
Další magické bytosti? Jenže, kde je mám najít? A jak vím, že mi pomohou? A co když mě zabijí…? Takovéhle a další otázky se jí honily hlavou. Netušila, co má dělat, byla zmatená a cítila i něco, pro ni neobvyklého. Cítila strach… Udělalo se já z toho pocitu špatně.
"Strach," zašeptala to slovo s takovým opovržením a nechutí, jaké u někoho jen tak neuslyšíte. Nesnášela ho, byl pro ni připomínkou toho, jaká bývala a vzorem toho, čím už nikdy být nechtěla. Nehodlala strachu připustit, aby ji ovládl. Snažila se ten hnusnej pocit zahnat. Snažila se sama sobě namluvit, že se nebojí, ale moc dobře věděla, že to tak není, ale to by nikdy nikomu nepřiznala.
Náhle v kuchyni, kde doteď bylo zhasnuto, zahlédla jakousi záři. Byla tlumená a né moc výrazná, ale byla tam.
Zvedla se tedy z křesla a ostražitě se vydala ke kuchyni. Vešla do ní a rozsvítila. A uviděla to. Leknutím uskočila stranou.
"Co… co jsi zač?!" vyprskla chladným a nepřátelským hlasem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 21. února 2013 v 11:58 | Reagovat

Hm.. :) pěkné, těším se na další kapču :).

2 Nikyška Nikyška | E-mail | Web | 21. února 2013 v 14:58 | Reagovat

zajímavé... líbí se mi to a hodně. jsem zvědavá co to bylo v té kuchyni. určo budu pokračovat ve čtení. už aby byla další kapitola... =)

3 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 27. března 2013 v 15:40 | Reagovat

Už keď som videla názov a ten obrázok, vedela som, že si to musím prečítať. A vieš čo? Zhĺtla som to ako malinu, doslova a dopísmena jedným dychom. Tvoj štýl písania opäť nesklamal, je rovnako skvelý ako som už raz písala a nechcem vyznieť ako vriťolezka, tak sa opakovať nebudem. Iba skladám klobúk a dvíham palce hore. Skvelý nápad!
Jediná škoda že to je také krátke. Sotva sa začítam a je koniec. Ach. Dúfam, že si nájdeš čas na pokračovanie? :) Nenávidím takto nechutne useknuté konce, v tom najlepšom. Kto je to? Nooo? Ktooo???? Whuaaaaa.... Pekne prosím *nahadzuje kukuč Kocúra v čižmách zo Shrecka* pridáš pokračovanieeee ? :)

4 Deny el Infian Deny el Infian | E-mail | Web | 27. března 2013 v 15:50 | Reagovat

[3]: Děkuju, jsem fakt ráda, že se ti tohle i Druhá šance líbí.
Jinak jsem si teď díky tobě všimla toho, že v menu mám chybu. Už tu je i třetí kapitola ;D
A pokračování, tady ho napíšu snad brzo, DŠ nějak nevím, nejsou nápady :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama