Únor 2013

Dcera Smrti - Kapitola třetí

27. února 2013 v 21:28 | Deny el Infian |  Dcera Smrti
Přináším třetí kapitolu. Dneska jsem chtěla psát čtvrtou, ale nějak mi to nejde a mám pocit, že mi to hned tak nepůjde....
No to je fuk, tahle kapitola je konečně delší, tak si ji užijte...

Kapitola třetí

Věnováno Toni, protože bez ní by nebyl popis šatů...

Kniha sedmnáctá - Křídla

26. února 2013 v 20:39 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013

Název: Křídla
Autor: Aprilynne Pikeová
Díl: 1
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Laurel není jako její vrstevníci a nejn kvůli tomu, že ve svých patnácti jde porpvé do školy, protože do té doby ji máma učila doma.
Jí jen ovoce a zeleninu, pije jen vodu a Sprite, po ostatních věcech se jí dělá špatně.
Nesnáší těsné oblečení. V zimě jí nebývá moc zima.
Laurel nechce do školy, nelíbí se jí to množství lidí a hluk, ale její rodiče o tom, že by zase byla učená doma nechtějí ani slyšet.
Škola se, ale stává příjemnější, když se spřátelí s Davidem a jeho přáteli.
S Davidem se stanou nejlepšími přáteli, ale nikdy by je nenapadlo, kolik toho svoji prožijí.

Ta knížka mě chytla už od začátku. Přišlo mi, že byla narozdíl od věcí co jsem doteď četla, to bylo takový lehký, či jak to říct. Úžasně se mi to četlo a i děj mě zaujal.
Ale jednu věc musím vystknout, pořád mi nedocházelo, že Laurel je vlastně 15, pořád mi přišla o dost mladší.
A ten konec byl hrozně hefkej i když chvílema jsem měla starch, aby //SPOILER PĚKNĚ PROSÍM// vztahy mezi Laurel, Davidem a Tamanim nebyli pak jak v Twillight, protože mi přišlo, že Laurel nějak neví, kterýho chce, což mě na ní děsně štvalo. V jednu chvíli to vypadalo, že chce Davida a nakonec zas, že chce Tamaniho.

Počet stran: 290

Opouštím tě

25. února 2013 v 20:59 | Deny el Infian |  Hrátky s rýmy nebo-li, jak to dopadá, když básním
Tohle jsem skoro celý napsala už včera večer, dneska jsem jen doladila jednu větu + poslední sloku + ten text na konci. Je to celý takový pesimistický. Nevím co víc říct a prostě netušim co to tu vůbec melu... Původně mě napadlo poslat ji do soutěže All, ale nakonec jsem se rozhodla, že tam by bylo lepší napsat něco lepšího, protože tohle je divný...

Promiň zlato, ale už to nedávám,
To naše přátelství prostě nezvládám,
Jediné tvé slovo mi dokáže ublížit,
Nechtěně zvládneš náladu mi poničit.

Není to tvá chyba a nikdy nebyla,
Tohle jsem si jen já způsobila,
Ale teď už na to nemám,
A nejspíš to už vzdám.

Vím, že chuť udělat to jsem měla už mnohokrát,
Ovšem vždy jsem se nakonec za naše přátelství dál chtěla rvát,
Jenže mám pocit, že už toho bylo moc,
Brečela jsem kvůli tobě nejednu noc.

Navíc se mi zdá,
Že jsem pro tebe téměř bezcenná,
Vím, že nejspíš to bude jen mým pocitem,
Stejně mám strach, že patřím k těm otravným lidem.

A tak se s tebou tedy loučím,
Promiň, jestli ti svým odchodem ublížím,
Věř, že se mi to neříká lehce,
Odejít od tebe se mi nechce.

Jenže vím, že to tak bude nejlepší,
Tentokrát se nevrátím až doprší,
Odchod svůj vyjádřím už pouze jedním slovem,
A naposledy ti říkám sbohem…

Opouštět někoho kdo pro vás hodně znamená je těžký, jenže mám pocit, že někdy to jinak nejde.
Sama vím, o čem mluvím, sama jsem to zkoušela několikrát, ale nikdy jsem to nezvládla a muselo by se stát něco hroznýho nebo by mi ten člověk sám musel říct, že už se se mnou nechce bavit, abych to někdy zvládla, i kdyby to pro mě bylo sebetěžší, protože já to odmítám vzdát…

Kniha šestnáctá - Mediátor - V pasti

22. února 2013 v 19:55 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013

Název: Mediátor - V pasti
Autor: Meg Cabotová
Díl: 5
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Od toho dne, kdy jí Jesse políbil se chová odtažitě. Suzannah to trápí, vždyť si myslela, že ji miluje, ale očividně tomu tak není.
K tomu všemu postava z jejích nočních můr, které jí starší již dlouhou dobu se najednou objevuje v její škole a dělá, jako by se nic nestalo. K tomu všemu stále tvrdí, že toho ví o Mediátorech víc a že Suze netuší čeho všeho je schopná. Jenže jde mu opravdu jen o to vysvětlit jí co všechno dokáže či snad i o něco jiného...?
Navíc ani zde neni nouze o ducha, který se potřebuje dostat tam kam patří, i když je pravda, že o toho se nikdo nijak zvlášť nestará.

Nevim, jestli byl úžasnější tenhle díl nebo ten předchozí, v každym případě prostě dokonalej. A zas tak nádherně romantickej! ( :D) Já fakt netušim od kdy z toho tak vyšiluju, ale tak co no...
Celkem mě překbvapil ten konec, to mě překvapilo, tedy abych byla přesně to se CeeCee.
Nevím co víc říct, protože myslím, že nikoho by nebavilo poslouchat pořád dokola, jak je ta knížka dokonala. Nebo, jak je dokonalej Jesse (stačí, že to poslouchá kamarádka, Toni jesi to čteš, tak tě obdivuju, za to, žes mě neposlala do háje ;** :DDD).
Počet stran: 180

Kniha patnáctá - Mediátor - Temná je noc

21. února 2013 v 14:41 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013
Uhm, tak já se rozhodla, že to zkusím psát tim stylem, jako minule.
Jen bych předem ráda podotkla, že pokud by tu knížku chtěl někdo číst a chtěl by to opravdu bez spoilerů, tak tohle ať možná raději nečte, protože mám pocit, že se spoilerům moc nevyhnu...
Název: Mediátor - Temná je noc
Autor: Meg Cabotová
Díl: 4
Susannah si "odpykává" letní brigádu v jednom hotelu, kde také pozná Jacka, který, jak se ukáže, je dalším mediátorem. Ten ovšem nemá tušení co má dělat a Susannah mu musí vysvětlit co je jejich úkolem.
Navíc její nevlastní otec Andy s nevlastním bratrem Bradem, se dali do stavby bazénu (nebo tak něčeho to neni zas tak podstatný :D), což znamená, že musí vykopat nějakou jámu bo co. (Okej, todle zní pitomě, ale tak.... :DD)
A právě tohle kopání přivede další dva duchy.
Probudit se s nožem, přitisknutý ke krku, který vám tam tiskne duch ženy, která umřela před více než sto lety není zrovna příjemný zážitek a právě tohle se stane Susannah.
K tomu všemu zmizí Jesse. Susannah se domnívá, že už prostě vyřešil to co ho drželo na zemi. Ale je tomu opravdu tak?
Pak je tu Paul, kluk kterej o Susannah očividně jeví doopravdovej zájem a nedokáže pochopit odmítnuí.
Tohle ale zdaleka není vše, jenže vážně už nechci víc spoilerovat...

Tohle byl prostě zatim nejdokonalejší díl z té série co jsem četla. Je prostě dokonale dokonalej! A taká ndherně romantickej :'333 Tady je prostě vidět, že láska nezná hranice a je vám jedno, jestli ten, do koho se zamilujete je člověk nebo duch a že uděláte všechno pro jeho záchranu.
Prostě překrásně dokonalý. A ten konec, uuuh :33333333
Lidi já vážně nejsem člověk, co by nějak často vyšiloval nad tim, jak je nějaká knížka nebo třeba i film úžasně romantickej, jak je t hezký a tak. Ne, ale tahle knížka mě prostě nenechala spát. Protože tady mě to fakt bralo. Stačí se podivat na ty moje výlevy (a spoilery no... :D) na FB a pochopíte... :D

Ukázka: S mediátorama se to má tak: maj devět životů, stejně jako kočky.
Myslím to smrťácky vážně. Nevěřili byste tomu, kdybych vám řekla, kolikrát už mě někdo srazil k zemi, vláčel, strkal, kopal, mlátil, škrábal, třískal mě do palice, držel pod vodou, zastřelil - jo a eště shodil ze střechy.
A zaklepala jsem snad bačkorama? Utrpěla jsem nějaký vážný zranění?
Ne. Dost často jsem mívala něco zlomenýho. A taky šrámy a jizvy.
Ale pravda je, že ten, kdo - nebo co - nás mediátory stvořil, nás vybavil jednou přirozenou zbraní, se kterou jsme měli v boji proti zlejm duším aspoň ňákou šanci. Bohužel to není nadlidská síla, což by bejvalo bylo mnohem praktičtější. To, co máme já a otec Dom - a teď k nám musím počítat i Jacka, i když ten asi zatím neměl možnost si něco podobnýho vyzkoušet - navíc oproti jinejm lidem, je skrytá schopnost snášet všechny ty rány, který na naše nebohý mediátorský šišky dopadnou.
Což byl zřejmě taky důvod, proč ten pád, kterej mě měl zlikvidovat, nezafungoval tak, jak měl. To teda ani náhodou.
Počet stran: 215

Dcera Smrti - Kapitola druhá

20. února 2013 v 21:40 | Deny el Infian |  Dcera Smrti
Cháá! Opět po pár měsících nová kapitola. Hrozně ráda bych řekla, žze vám vynahradí to čekání na ni, ale nemůžu. Protože je, ostatně jako vždycky, šeredně krátká... Opravdu mě to mrzí, ale delší to nešlo. Snad další kapitola by se mi mohla povést delší... Inu, uvidíme.
Jinak, ještě bych vás hrozně ráda poprosila, zdali byste si toto přečetli, případně ještě nějaký článek z té rubriky pokud ste nečetli a zahlasovali v anketě u výše zmíněného článku, je to pro mě celkem důležitý a budu vám za hlas moc vděčná.
A teď už zmlknu a popřeju vám příjemné čtení, toho mála co vám sem dávám...

Kapitola druhá

Věnováno lillince, protože mám pocit, že kdyby se jednou (ono už to je dýýl :D) na Dceru Smrti nezeptala tak bych na to ještě dýl kašlala... :D

Jak si žiju... a fotkááá :X

20. února 2013 v 16:37 | Deny el Infian |  Okénko do mého života
Už je to delší doba od chvíle co se tu objevil poslední deníčkovskej článek a tak se to musí napravit :D
Tenhle tejden mám jarní prázdniny, což je supér :D Mám pocit, že jsem se zase konečně dala pořádně do čtení ^^ Taky mám tendle tejden fůru času, že :D A je jedno, kdy du spát a v kolik vstávám, takže tak :D
No a mohli jste si všimnou, že už zas začínám psát ^^ Aktuálně tu mám rozepsanou další kapitolu Dcery Smrti, má asi tři čtvrtě A4, což je málo a mám-li být upřímná, nevím co s tím dál. Mám sice napsanej takovej souhrn toho co se má stát do konce příběhu (očividně to nebude moc dlouhý pokud to chcete vědět, tedy pokud mě k tomu ještě něco nenapadne :D), ale prostě, abych mohla začít s něčim zajímavějšim potřebuju tuhle kapitolu skončit. A to s tou délkou prostě nejde. Hold se musím snažit něco vymyslet. Navíc chci Dceru Smrti vážně dopsat, protože nedávno mě (dyž sem se sprchovala btw. :DDDD) napadlo volný pokračování, ovšem samozřejmě jsem ho už skoro celý stihla zapomenout... :DD Pamatuju si asi jen to, že to nemělo být vyprávěné z pohledu Robin :D
Ovšem Druhá šance, to je oříšek ještě větší :D Teda, dneska mě zas něco málo napadlo, jakože text, tak ho hlavně nesmím zapomenout :D (Hej, snad se mi to povede, protože jednu část do příběhu si pamatuju doteď už nějakejch pár měsíců! :D Vlastně to jsem si snad pamatovala ještě než jsem začala psát! :D)
No a díky jedný písničce od Jayk3Ma jsem dostala nápad na jednorázovku ^^ Teď jen abych jí napsala :D
A taky chci začít číst pár povídek několika blogerů, protože jsem došla k názoru, že je příšerný, jak u nikoho nic nečtu a tak T.T Ovšem znamená to, že toho budu muset dost dočíst což nevim, jak se mi bude chtít no, na tohle sem děsně líná -_-" Stydim se za sebe!
No, ale tak dost o povídkách... :DD
Taky vás tak štve ten sníh? Mě nehorázně. Já už cu jaro :// Nebo aspoň aby ten sníh nebyl! Ten sníh je totiž hrozně hnusnej :// Já cu sluníčkoooo.
Ale jinak se mám fajn ^^ Po většinu času teda... Občas mě sice přepadaj ty zkurvený nálady, kdy všechno vidim příšerně černě, kdy se mě dotkne i největší kravina, ale tak nějak si za to můžu sama no... Nom, to je fuk :')
No a teď poslední bod tohohle článku... Uhm, pamatujete, jak tu byla anketa o tom jestli tu chce mou fotku? ._. Tak já sem tu fotku teda dám...
Je mi tam do toho ksichtu vidět víc než jsem původně chtěla, ale co nadělám...
Tu fotku dávám pod perex a předem říkám, nenesu žádnou odpovědnost za problémy způsobené pohledem na ni. Ani za notebooky, počítače bo co já vim, na čem tohle čtete, kteří raději zmáčkli sebedestruktivní tlačítko, než aby to muselo bejt otevřený... :D
Tak jo...

Kniha čtrnáctá - Mediátor - Andělé smrti

19. února 2013 v 13:30 | Deny el Infian |  Knihy v (školním) roce 2012/2013
Mám tu další přečtenou knížku a tentokrát jsem se rozhodla, zapsat ji trochu jinak než obvykle, proto bych vám byla moc vděčná, kdybyste v anketě hlasovali, který způsob vám víc vyhovuje.
Název: Mediátor - Andělé smrti
Autor: Meg Cabotová
Díl: 3
V třetím díle duchařské série se Susannah musí vypořádat s duchy čtyř maturantů, kteří zahynuli při dopravní nehodě. Všichni čtyři sletěli po srážce s jiným autem do Pasifiku.
Andělé, jak jim bylo přezdíváno, díky jejich kráse, inteligentnosti, oblíbenosti a podobných věcech, jsou rozzuření a chtějí zavraždit řidiče, který řídil protijedoucí auto a jakýmsi zázrakem se mu nic nestalo.
Tímto řidičem je čirou náhodou spolužák Susannah, Michael Meduci, jehož sestra se před nějakou dobou, pod vlivem alkoholu, skoro utopila v bazénu na nějaké párty a doteď leží v komátu.
Sussanah se ho snaží ochránit a uklidnit Anděly, aby je touha po jeho zavraždění přešla.
S tím jí samozřejmě pomáha Otec Dominik, kněz a zároveň ředitel školy, jež Susannah a Michael navštěvují, ale především další mediátor a Jessie, duch, který byl zavražděn v pokoji Susannah a teď tam s ní tak nějak žije.
Jenže může se jim podařit zastavit 4 mrtvé duchy s velkou silou? A je všechno, co se nehody týče, opravdu tak jak se to zdá být?
K tomu všemu je u Susannah zrovna Gina, její NewYorská kámoška, která přijela na jarní prázdniny. Ta samozřejmě pořádně o mediátorství nic neví, ale tuší, protože ona byla se Susannah u věštkyně, která Sussanah oznámila, že je mediátor (né že by to předtím nevěděla, věděla, jen nevěděla, jak se tomu říká...). Gina se ovšem nakonec stane velkou pomocí, když bude Susannah potřebovat krýt.

Musím říct, že ta knížka byla, jako všechny ostatní díly, úžasná. Včera jsem se od ní prostě nemohla odtrhnoout, protože, zvlášť ke konci, jsem opravdu chtěla vědět, jak to všechno je. Na povrch vyplívají věci, které mě ani ve snu nenapadli. U konce jsem se trochu lekla toho co Susannah vyvedla, naštěstí to, ale přeci jen dopadlo dobře ^^

Ukázka:Otec Dominik, kterej ho se zaujetím pozoroval, zabručel: "To byl vynikající nápad, poslat ho napřed. Vynikající."
Pokrčila jsem ramenama. "Asi jo."
Moje zklamání nad tím, že mi vyklouzla z ruky příležitost k pořádný rvačce, bylo asi očividný, protože otec D. najednou odtrhnul oči od skupinky kolem táboráčku a zašklebil se na mě.
"S Jesseho přispěním z tebe snad přece jen uděláme mediátora," zamnul si ruce.
Kdyby jen tušil, s kolika duchama jsem si poradila dávno předtím, než jsem tyhle dva potkala, pomyslela jsem si neuctivě. Ale nahlas jsem neřekla nic.
Otec Dominik tiše sondoval: "A jak se baví tvoje kamarádka Gina, když jsi dnes večer pryč?"
"No," vyhrkla jsem překvapeně, "baví se tím, že mě kreje."
Otec Dominik zdvihl obočí - a hlas - v překvapeným nesouhlasu: "Kryje tě? Copak tví rodiče nevědí, že jsi tady?"
"Ale otče," zarazila jsem ho sarkasticky, "to jsem podle vás měla mamce vykládat, že vyrážím na Big Sur, abych hodila řeč se čtyřma duchama? Kde to žijete?"
Zatvářil se ustaraně. Jako kněz se samozřejmě nemoh stavět pozitivně k podvádění, zvlášť když šlo o podvádění rodičů, který jeho náboženství učilo ctít a poslouchat. Ale já mám pocit, že pokud by Bůh fakt chtěl, abych dodržovala tohle přikázání, tak ze mě teda neměl dělat mediátora. Tyhlety dvě věci se mezi sebou dost nesnášej, to je vám snad jasný, ne?
Počet stran: 199

Princezna - Kapitola třetí

18. února 2013 v 22:01 | Deny el Infian |  Princezna
Muhahaha! Po pár měsících konečně další kapitola něčeho! Tralala! :D Je to krátký, ale nějak začít musím ne? Jinak vzhledem k tomu, že mám jarňáky (nemá je někdo náhodou taky? A nechce náhodou pokecat? :I :D), tak typuju, že napíšu ještě další kapitolu k Dceři Smrti nebo Druhý šanci, snad, doufám... a nebo prostě buud číst a číst a číst a číst :D No uvidíme... ; )

Kapitola třetí

Téma: Polibek z nebes

Literární soutěž: Strach ze sněhu - Vyhodnocení

17. února 2013 v 14:41 | Deny el Infian |  Literární soutěž: Strach ze sněhu
Takže předně se omlouvám za to, jak dlouho mi to trvalo, nejen soutěžícím, ale i Camille.
Ale tak nebudu to sdržovat a rovnou přejdu k tomu hlavnímu.