Toužím

14. ledna 2013 v 22:03 | Deny el Infian |  Píšu píšu do písku, aneb pokusy o prózu
Tralala. Tohle jsem napsala před několika dny, ale dýl jak týden to nebude, myslím :D
Je to takový krátký a divný. Heh.

TOUŽÍM

Už po několikáté se na posteli převalím, teď z boku na záda. Nemůžu usnout. Hlavou se mi honí myšlenky na to, co se stalo. Nechci o tom přemýšlet, ale nemohu jinak. Ničí mě to.
Opět se převalím na bok. Bez přemýšlení si zaryju do ruky nehet. Bolí to. Přitlačím. Bolí to, ale… mě se ta bolest líbí. Přestanu. Nevím, proč jsem to udělala.
Najednou už nemyslím na to, na co předtím. Ne. Teď myslím na něco jiného. Pohrávám si s otázkou. Jaké by to asi bylo, říznout se?
Náhle mě přepadne touha. Touha říznout se a vidět téct po ruce svou krev. Touha vědět, jaké to je. A naděje, že by mi to alespoň trochu pomohlo.
Opět zaryju své nehty do ruky, ale teď mnohem víc než předtím. Bolí to, ale není to taková ta bolest, jako když se třeba omylem nějak bolestivě uhodím, ne tahle bolest je taková uklidňující.
Uvědomím si, že zavírám oči. Okamžitě je zase otevřu a přestanu s tím zarýváním nehtů. Přejedu si po ruce druhou rukou a cítím tam otisky mých nehtů.
Překulím se na záda. Snažím se zahnat ty myšlenky, tu touhu, si ublížit víc. Ruce si zkřížím na prsou. Jenže jak se jimi dotknu svého těla, ta touha ještě zesílí. Rychle si zas lehnu na bok, teď na druhý. Rukama tisknu peřinu. Děsí mě to.
Sžírá mě touha. Hnusná touha. Chci usnout, ale nemůžu. Pěvně k sobě tisknu víčka. Zhluboka dýchám. Snažím se myslet na něco, co mám ráda, na něco uklidňujícího. Nejde to. Pokaždé se mi do myšlenek vkrade ten pohled na krev stékající z mé ruky. Ta touha cítit bolest.
Prudce se posadím, oči otevřené a dívám se před sebe. Rukama se chytnu za hlavu, prsty si zajedu do vlasů, ale okamžitě ji zas pustím. Mám chuť rvát si vlasy.
Zničeně sebou praštím na záda. Popadnu plyšáka a přitisknu ho k sobě.
Chci spát, nepřeju si nic jiného, než usnout bezesným spánkem a zbavit se všech těch myšlenek…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 All All | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 22:43 | Reagovat

Nádhera je slabé slovo.. Prostě nepopsatelně úžasné, depresivní... přenádhera! ;D :))

2 lilliinka lilliinka | E-mail | 15. ledna 2013 v 14:14 | Reagovat

Och vystihla jsi do základů mou osobu v posteli, ne že bych si až takhle ubližovala, ale je pravda, že někdy jsem až moc zoufalá z mé nespavosti, která bohužel patří jako taková daň za to, že můžu psát, za to, že můžu být lilliinka:)
Ale jinak je to nádherné, slovy nepopsatelné. Někdy je pravda bolest tak...sladká (to jsou slova duševně labilního člověka)

3 Toya Toya | 15. ledna 2013 v 16:12 | Reagovat

Hezky napsané, čtivé, námět parádní, ale dokážu si představit propracovanější verzi ;)

4 Dendyss photography Dendyss photography | Web | 15. ledna 2013 v 16:14 | Reagovat

Já si takto sice neubližuji, ale jaksi jsem to dneska měla podobně v noci.
Též jsem si přála, nemít žádné sny..
Mohlo by to být propracovnější, jina námět dobrý (:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama