A je to tu, ta (ne)šťastná třináctka

1. ledna 2013 v 21:31 | Deny el Infian |  Okénko do mého života
P4_large
A je to tu první, článek v novém roce. Jo, i já se rozhodla napsat něco o dalším uplynulém roku mého života.
Mám pocit, že všechno to nějak rychle uteklo. Přijde mi, že to není zas tak dávno, když jsem byla do půlnoci na facebooku a s pár kamarádama kecala a čekala na rok 2012. Když ten rok probíhal, přišel mi asi dlouhej, ale teď najednou, když je za mnou, vidím ho, jako něco co rychle uteklo a nechalo se vystřídat něčím novým.
Rok 2012 pro mě byl takovej chvíli šťastnej, chvíli nešťastnej. Nahoru, dolů, nahoru, dolů... Ale mám pocit, že především jeho hlavní a nejpodstatnější význam byl v tom, že jsem v jeho průběhu poznala celkem dost fajn lidí. Můj vztah s některými lidmi se stával silnější, s jinými zas slabší. S holky, která mi přišla jako namyšlená bárbínka se stala jedna z mých nejlepších kamarádek, zjistila jsem, že holka, kterou jsem měla celkem ráda, jako kamarádku, je... no, prostě, že jí, nemám ráda ;')
Viděla jsem se s pár lidma, který jsem do tý doby znala jen přes net. Některé jsem znala dýl a líp, jiné kratší dobu a míň. Uvědomila jsem si, jak moc důležití pro mě kamarádi jsou, zvlášť někteří. Ale taky jsem si uvědomila jednu mou část, kterou jsem do tý doby zas tak moc neznala, tu hrozně žárlivou část mojí maličkosti, kterou příšerně nenávim, kvůli které sebe příšerně nenávidim a za kterou se tak stydím. Nesnášim ten pocit, kdy si přijdu k ničemu, jen kvůli tomu, že se člověk na, kterym mi záleží, baví víc s někym jinym a nejraši bych si za to nafackovala, protože mi přijde, že jsem úplná kráva pitomá (ono mi to jen nepřijde, ono to bude pravda... :'D).
Zjistila jsem, že od některých lidí prostě odejít nejde, i když by mi ublížili sebevíc.
Zdá se mi, že jsem si mnohem víc a líp uvědomila, jaká vlastně jsem sem, co mi dělá problémy a tak, že mi došlo to co jsem do tý doby prostě moc neřešila. Že mi nějak došlo co a kdo je pro mě opravdu důležitej.
Párkrát jsem si nebyla jistá tím, jestli někoho beru opravdu jen, jako kamaráda a nebo něco víc.
A psaní. Myslím, že teprve tenhle rok jsem se mu začla pořádně věnovat (a tím koncem i básnění, že... :'D). A nedlouho před koncem roku, jsem si uvědomila, jak moc pro mě psaní znamená a jak důležitý pro mě je. Jak mi dokáže pomoct. Že psaní je něco, co bych chtěla umět opravdu dobře, že bych hrozně moc chtěla být dobrá a psaní se jednou i věnovat, ale taky to, že na to nejspíš nemám. (Pro pochopení tento článek.)
Do roku 2013 jsem nevstupovala zrovna oplývající optimismem. Ne. Vstupovala jsem do něj s hnusnym pocitem, že tenhle rok bude ještě pitomější než ten minulý. Tak jen doufám, že ten pocit nebyl správnej a hodlám čekat, co mi přinese.
Nedávala jsem si žádná předsevzetí, stejně je nikdy nedodržím a navíc, když budu chtít něco opravdu změnit, nepotřebuju si to dávat, jako předsevzetí na Novej rok, protože se změnou můžu přijít kdykoliv.
Upřímě teď trochu váhám, jestli ten článek mám zveřejnit. Mám strach, že by si to mohl přečíst někdo koho znám a řešit to, ale tak co. Napsala jsem to sem a může si to přečíst každý a hotovo no...
Tak vám tedy ještě jednou přeju šťastný a úchylný rok 2013, užíte si ho...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 2. ledna 2013 v 12:30 | Reagovat

I tobě krásný  ašťastný rok 2013, snad se ti povede, co si přeješ. A podle mého umíš psát opravdu nádherně:)

2 Tonča Tonča | 2. ledna 2013 v 21:36 | Reagovat

Deny, já vím jen do mě, ale já to četla až ted XDDD Ale i tak, jsem neuvěřitelně štastná, že sem tě poznala XXDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama