Dcera Smrti - Kapitola první

15. listopadu 2012 v 18:21 | Deny |  Dcera Smrti
Konečně! To je asi to nejvýstižnější co mohu říct :D Ale vážně. Od prologu uběhlo více než měsíc a první kapitola pořád nikde. No, tak snad tu dobu omluvíte. Ráda bych řekla, že vám kapitola čekání snad vynahradí, ale bohužel nemůžu. Má něco kolem 1 a půl A4 (nakonec je to trochu delší než jsem psala na fb) a není nijak extra. Popravdě se musím přiznat, že jsem vážně netušila co se bude dít a snažila se něco vymyslet. Mám pocit, že nakonec je to takové rychlé, uspěchané, ale já netušila, jak to více rozepsat...
Na facebooku jst již mohli vidět menší ukázku + drobné info.
Tím bych tedy chtěla požádat, pokud máte facebook, byla opravdu moc ráda, kdyby jste stránku 'lajkli'. Kdyžtak moc děkuji.
No a teď přeji už jen příjemné čtení.

Kapitola první


Podívala se do zrcadla a usmála se na svůj odraz bezcitným úsměvem. To co viděla se jí líbilo.
Měla na sobě černé šaty, které na tuhle dobu vypadali dost netypicky, prameny dlouhých hnědých vlasů jí volně padali na záda a hrudník. Uhrančivé, tmavě hnědé oči lemovaly husté řasy, krvavě rudé rty vynikaly na světlé, nezdravě vypadající pokožce, která se dnes zdála ještě bledší než obvykle.
Otočila se směrem k věšáku, na kterém visel černý plášť s kapucí, mávla rukou a plášť se okamžitě ocitl na ní. Nasadila si kapuci a ještě jednou se zahleděla na svůj odraz. Plášť ještě více podtrhoval její tajemnost.
Vydala se ke dveřím, které se před ní sami otevřeli, prošla jimi a dveře se zase s prásknutím zavřeli. Ležérně mávla rukou a dveře se zamknuly.
Vyšla na ulici. Nebe zakrývaly černé mraky, na zem dopadaly studené kapky deště, byla bouřka, každou chvíli jste mohli zaslechnout hrom a uvidět, jak se obloha zablýskla.
S hrdě vztyčenou hlavou kráčela ulicí. Nevnímala kapky deště, ani zimu. Její krok byl ladný a klidný, nikam nepospíchala. Lidé, kteří splašeně pobíhali kolem, aby v tomhle příšerném počasí byli co nejdříve doma u svých rodin, se zastavovali a ohlíželi po ní. Ti kteří šli s někým, si na ni ukazovali a cosi si říkali. Jí to, ale bylo jedno. Už brzy jí všichni budou znát a budou z ní mít strach.
Došla na náměstí, kde se hemžily desítky spěchajících lidí. Usmála se. Věděla co musí udělat, pro to, aby se o ní lidé dozvěděli, tu hlavní událost začala promýšlet již včera, ale proč nezačít i něčím menším?
Postavila se do středu náměstí. Zaklonila hlavu a podívala se do nebe. Po obličeji ji stékaly kapky deště. Usmála se a znova se napřímila. Zadívala se přímo před sebe. Na místě se začalo cosi zhmotňovat. Nejdříve to připomínalo, jen průhledné obrysy, ale pomalu to začalo tmavnout. Lidé uskakovali a vystrašeně se na ni, i to co prováděla, dívali. Přímo před jejich očima se zhmotňoval černý mrak. Náhle vzplanul zářivým ohněm. Déšť ještě zesílil, ale on hořel dál. Usmála se a všechno zmizelo - oheň, déšť, mraky i ona sama.
Užaslí lidé se dívali na místo, kde ještě před chvílí stála dívka, jiní se zmateně dívali, na modré nebe, na kterém znenadání nebyl ani mráček, další si mnuli oči a nevěřili tomu co viděli. Všichni byli zmatení, jedni se báli, druzí byli zvědaví.
Ona sama se objevila uprostřed lesa. Rozhlédla se kolem. Nikde nikdo, ani zvířata zde nebyla.
Zhluboka se nadechla.
Zničehonic se jí podlomily nohy a ona se svezla na zem, zády se opírala o strom, namáhavě oddechovala, hlava se jí točila a hučelo jí v uších. Snažila se uklidnit, ale nemohla. Bylo toho na ní moc. Přitáhla si kolena k hrudníku a rukama je k sobě pevně tiskla.
Co budu dělat až se o mě lidi dozvědí? A co když zklamu? Co když to nedokážu? Co když to pokazím? Vždyť ještě včera jsem byla obyčejnej smrtelník a teď si tu straším lidi magií? Plánuju, víceméně, ovládnout svět? Kdybych nedokázala to co dokážu, myslím, že bych si myslela, že jsem se zbláznila.
To vše a další podobné věci se jí honily hlavou. Zase se v ní začalo probouzet její staré já - to vystrašené, zbabělé, slabé, naivní já bez sebevědomí.
Kdysi, když se tak změnila, si slíbila, že už nikdy nebude ta slabá a vystrašená holčička, ze které si všichni dělali legraci. Nikdy ten slib neporušila a už nikdy se k jejímu starému já nevrátila. Ale to se teď začalo probouzet.
Najednou si uvědomila, že jí po tvářích stékají slzy. Byla tím naprosto zaskočena, na nic takového nebyla zvyklá.
Byla naprosto zmatená. Nechápala co se to s ní děje. Měla pocit, že se z ní zase stává ta stará Robin. Robin, kterou tak nesnášela. Zavrtěla hlavou. Nesmí se vrátit! Nikdy!
V tu ránu se vzpamatovala, zprudka otevřela oči a bleskově se postavila. Setřela si slzy z tváře.
Z obličeje jí vymizeli veškeré stopy po pláči a její předchozí nejistotě.
"Co to tady vyvádim? Já jsem Dcera Smrti. Já to dokážu! Nikdo není mocnější než já! Dokážu to!" její hlas byl rázný a odhodlaný, nebyla v něm znát žádná nejistota či snad strach. Už to zase byla ona, sebevědomá a bezcitná.
S ledovým úsměvem na rtech zmizela z lesa.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 15. listopadu 2012 v 18:32 | Reagovat

Ty jo, vypadá to zajímavě. Abych se přiznala,prolog jsem ještě nečetla. :D No, náhodou to zas tolik uspěchané nebylo. Rozhodně se mi to líbilo a moc se těším na další. (Zatím si přečtu ten prolog. :p :D )

2 ariven ariven | Web | 15. listopadu 2012 v 18:46 | Reagovat

Začíná to dobře, rozhodně se těším, jak se příběh vyvine! :-) Pěkná kapitola...

3 Virwen Virwen | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 19:05 | Reagovat

Hodně dobrý... :D A že máš měsíční pauzu? :D Ty já dělám taky :D Nezní to moc uspěchaně :D Když by to bylo pokaždý takhle dlouhý tak budu spokojená (není to úplně krátký, aby člověk byl zklamanej ale ani moc dlouhý na to, aby se mi do toho nechtělo :) :D )

4 Kane Kane | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 17:53 | Reagovat

Kapitola je to pěkná. Začíná to opravdu dobře a ta délka je vyhovující. Na co bych si však dala pozor, je shoda přísudku s podmětem.

5 Infinity Infinity | Web | 18. listopadu 2012 v 23:47 | Reagovat

Je to úplně úžasné! :O Určitě se moc těším na pokračování. :-)

6 MvK MvK | Web | 19. listopadu 2012 v 18:54 | Reagovat

Děkuji :) Jsi moc milá!Vážím si tvého zájmu ;)  A kapitolku si určitě přečtu, ale teď jsem tu jen na skok :)

7 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 21. listopadu 2012 v 15:36 | Reagovat

Je to skvelé :D páči sa mi to :D už sa teším na ďalšiu kapitolu :D

8 MvK MvK | Web | 22. listopadu 2012 v 9:33 | Reagovat

Páni je to opravdu úžasné!! Doufám, že sem brzy přidáš další kapitolu! :))

9 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 21. února 2013 v 11:57 | Reagovat

Povídka se mi zatím moc líbí a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :).

10 Sisi / Siska Sisi / Siska | Web | 30. března 2013 v 12:53 | Reagovat

ježiš to je ... oh!! =D Robin je úplně... nadpřirozená.. to já miluju.. =D =D =D =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama