Literární soutěž: Píšeme s citáty - Vyhodnocení třetího kola

9. října 2012 v 21:07 | Deny |  Literární soutěž: Píšeme s citáty
Omlouvám se za spoždění...
Přišli mi dvě povídky, ale jsem za ně vážně ráda. Hold jsem to asi nějak blbě načasovala na začátek školy, že :/
V každym případě jsem se rozhodla soutěž ukočnit. Vím, že jsem říkala, že to udělám jen v případě, že nepošle vjbec nikdo, ale nakonec jsem se rozhodla, že to nemá cenu protahovat. Tímto se tedy moc omlouvám a zároveň děkuji, těm co se alespoň jednou účastnili.
Na hodnocení těchto dvou povídek vám nechám týden a pak to vyhodnotím. Co se cen týče, vzhledem k tomu že to moc neuspělo, asi je popupravím...
Nom, ale teď se už dejte do čtení...

Terka M.
Láska a válka nejdou dohromady


"Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví."



Juliette Van Bergová, osmnáctiletá dívka tisíce srdcí, která by se nejraději rozdala. Miluje lidi, ale zároveň je i nenávidí. Totiž, nenávidí lidi odlišné barvy pleti, jiné národnosti či jiných jazyků. Je rasistka, ale nechce si to přiznat. Nechápe jak někdo tak milosrdný jako je ona, může upřednostňovat pouze jednu národnost, tu svou.

"Juli," podívala se na ni její matka jakmile z ledničky vzala jednu flašku piva "Dáš si taky?" usmála se na ni, když si všimla jejího zachmuřeného výrazu.

"Ne," odpověděla smutně a položila si hlavu na stůl. Její matka si zatím došla pro otvírák a skleničku a usedla naproti ní.

"Děje se něco, zlatíčko?" pohladila ji po vlasech když otevřela pivo a nalila si trochu.

"Asi jsem rasistka," odpověděla s nechutí v hlase jakoby se nesnášela. Nebylo to tak, měla se ráda, ale nikdy by si nepomyslela, že by byla schopna rasistických názorů.

"To každý," pronesla matka hrdě a napila se plným douškem piva "Taky nenávidím nikoho z bílých."

"Já vím, mami," řekla tiše Juliette "Ale jsou to taky lidi a nemusíme jim dělat takové naschvály a dělat ze sebe jakože my, romové, jsme něco víc." její matka měla sto chutí jí uhodit. Nenáviděla, když toto říkala.

"Co ti vadí?" vykřikla najednou děsně nahlas "To že bydlíš na pavlači spolu s rodinou a v hrozném bordelu? Tak začni uklízet a bude to tu lepší!"

"To už uklidit nejde," řekla jak nejtišeji to šlo, ale matka ji stejně slyšela a vrazila jí facku. Pak ji láskyplně objala.

"Dítě, já vím, že to není dokonalé, ale až dostuduješ, vezmeš si toho bohatého chlápka a budeš spokojená." upokojila ji, alespoň částečně. Věděla, že jí matka nalajnovala budoucnost, ale nikdy by si nepomyslela, že to bude s tím odporným slizounem, který ji, když ji potkal, líbal a chytal ji za zadek. Nenáviděla ho. Nemohla ani vidět ty jeho staré prsty, ale matka si to přála.

"Nemůžu si ho vzít," matka se jí zadívala hluboko do očí a snažila se jí nějak poprosit, ať si ho vezme, ale věděla, že pokud se Juli nějak rozhodne, už ji nikdo nepřesvědčí "Chci studovat, nechci dělat problémy."

"A co děti? Boží požehnání?" její rodina byla na děti hodně vysazená. Milovala je, ale Juli je nechtěla, alespoň ne tak brzy jako její kamarádky, které už v náručí chovaly tříleté syny či dcery.

"Nechci, zatím." Odpověděla, vstala od stolu a šla otevřít dveře, kde už někdo asi půl hodiny vyzváněl na zvonek. Slyšela jak kopal do dveří. Tušila, kdo to je.. její budoucí manžel.



XXX



"Ahoj zlato," pronesl zbohatlík jakmile otevřela. Nikdy jí neřekl jinak. Nevěděla ani, jestli zná její pravé jméno. "Tady máš kabát, pověs ho." kdykoliv když přišel, tak si z ní dělal otroka, nenáviděla ten jeho zpocený smradlavý kabát.

"Pověste si ho sám." zamručela potichu, věděla, že kdyby mu odporovala, tak by ji potrestal tím, že by ji znásilnil. Juli měla jediné štěstí, že brala antikoncepci takže nemohla být těhotná, ale nedokázala a ani nemohla to nikomu říct, zvláště matce.

"Co jsi říkala?" přišel k ní a ona nepatrně ohrnula nos - smrděl kouřem z cigaret. Nečekal na odpověď a zkousl jí necitelně rty. Zajíkla bolestí.

"Nic," odpověděla mu "Totiž, nic, můj pane." omluvila se, aby ji zase něco neudělal. Už na sebe dávala pozor.

Nebylo jí to nic platné. Henry ji hrubě chytl za dlouhé vlasy vlekl jí do ložnice ač nechtěla. Zakopávala o koberce, vzpírala se, volala matku o pomoc, ale nic se nestalo. Jakmile ji do ložnice dostal, zamkl, položil Juli na břicho na postel, svázal ji a sundal si z kalhot pásek. Juliette měla najednou v očích hrůzu. Věděla, co se chystá udělat a taky věděla, že kdyby ji znásilnil, byla by na tom lépe, protože to by alespoň neměla žádné viditelné následky.

"Nechte mě, prosím," zkusila ho odprosit, ale nic se nestalo.

Henry si pásek připravil a prudce ji mrskl po zadku "To máš za to, že ke mně nemáš úctu!" zařval a pak uhodil znovu a daleko silněji "Za to, že si tak drzá!" a ještě do třetice vymrskl "Za to, že si mi ještě nedala dítě!" pak se jí začal hrabat v šuplících.

Našel Juliettinu antikoncepci.

"Takhle tě budu mrskat dokud neotěhotníš!" zařval na ni.

"To raději chcípnu než abych měla děcko s takovým dědkem jako jsi ty!" vykřikla to, co nechtěla a už čekala další ránu, ale nic se nestalo.

"Co by tvoje kámošky daly za to, aby se mnou měly dítě!"

"Možná, ale já nejsem moje kámoška, takže máte holt smůlu." ušklíbla se na něj.



XXX



Po pár minutách přemýšlení, uvažování a odchodu Henryho pryč z bytu se Juli rozbrečela.

Nebrečela proto, že ji zbil, brečela proto, že jí nejspíš nedovolí jít studovat.

"Kéž bych byla bílá," pomyslela si, ale za chvilku by si za ty slova nejraději nafackovala. Nevěděla jak dál. Vyhlédla z okna. Nikde nikdo. Je super bydlet na půdě, pomyslela si a usmála se. Vylezla na parapet, chvíli přemýšlela co by tak řekla jako poslední slova. Pak na chvilku slezla, zamkla dveře aby se k ní nikdo nedostal, vytáhla ze šuplíku list papíru a začala psát dopis matce na rozloučenou.



Milá matko,

Margaret,

je mi mého činu líto, ale raději než abych žila s Henrym a nechala si celý život namlátit a nadávat to raději zemřu. Promiň, ale já musím. Nebude mě celý život otročit a on nic neudělá, stejně bych dřív nebo později chcípla vyčerpaností takže moc netruchli, jestli vůbec.

Na závěr bych si dovolila krátce citovat tvého oblíbeného spisovatele: Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví. Byla bych ráda, kdyby sis ho někde poznamenala. Nikdy si mu nedávala větší pozornost.

Loučím se s láskou,

Tvá milovaná Juliette



Dopis složila do obálky, kde krátce nadepsala "PRO MÁMU", přikreslila malé srdíčko a přiložila dopis těžítkem, které dostala k narozeninám.

Vylezla znovu na parapet a chvilku váhala.

Pak se rozhodla skočit.

Bylo to jako by létala.

Cítila jako by měla křídla.

Krátce před dopadnutím k zemi si v hlavě ještě přehrála ten citát.

Dopadla s úsměvem na tváři.

Hodnocení: Podle mě opět úžasná povídka. Nemám co víc říct.
10/10

Camilla
Válka je hrozná
"Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví."
"Ty zatracená mrcho !" křičel můj nepravej otčín a dal mi facku, že jsem se svalila na zem a rychle si zakryla obličej, aby mi nic dalšího neudělal, jenže jsem se spletla.
" Ty jedna děvko ! Já tě naučím poslouchat !"
"Ááááá !" zařvala jsem bolestí, protože mě surově zatahal za vlasy.
"Vstávej řikám !!!"
"Néé ! Prosím, nech mě být !!!" prosila jsem ho ze všech sil.
"Tak ty budeš ještě odmlouvat !!! No počkej !!!"
"Néé !!" nemohla jsem nic dělat. Na něj nic neplatilo. Když byla máma doma, tak si hrál na neviňátko, ale pak odešla do práce a týraní začalo. Mohla jsem to klidně říct mámě, ale strach, že by mě a mojí mámu mohl zabít, bylo mnohem silnější, takže jsem dále trpěla.
Otec mě zavedl do koupelny. Ihned jsem věděla co příjde. Bylo to strašné a zároveň odporné. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale marně, spíš jsem ho víc naštvala.
Silou mi strčil hlavu do zachodu. Nemohla jsem dělat nic. Ani popisovat to nechci, jak to bylo příšerné. Za chvili mi hlavu vystrčil ven.)
"Tak co ? Už mě budeš poslouchat ???"
Co jiného jsem mohla dělat ? Nechtěla jsem, aby mi ubližoval, ale ta druhá varianta , že poslechnu byla ještě příšernější.
"Ano, prosím hlavu do záchodu už ne !" vysoukala jsem ze sebe.
"Výborně !" řekl a strašně se zasmál, protože právě docílil toho co chtěl.
Postavil mě na nohy a v umyvadle mi umyl obličej.
"Tak a teď víš co máš dělat. Udělej to hned, nehodlám na tebe čekat, nebo snad nechceš mít zase hlavu v záchodu ?" koukla jsem na něj a on se falešně usmál, spokojen se svou prací.
Vyletěla jsem z koupelny do ložnice, pak do obýváku a do šatny a od ní po schodech nahoru do svého pokoje. Tam sem se rychle převlíkla do noční košile a letěla do ložnice.
"No to je dost, že si tady !" stěžoval si můj nepravej táta. Věděla jsem co má v plánu, jenže nemohla jsem nic dělat. Volat o pomoc by bylo na nic. Utéct mu, to taky nešlo a co je nejhorší, neměla jsem prostě odvahu to někomu říct. V ložnici byly zatáhlý rolety od oken, aby nikdo neviděl, co se tady děje.
Rukou naznačil, abych přistoupila blíž k posteli na níž seděl. Udělala jsem to. Usmál se, ale já ne. Zvedl se s postele a začal na mě sahat. Nejprve mě pohladil lehce po vlasech. Pak jeho ruka sjela o něco níž na prsa, které mě hrubě mačkal, až to bolelo, tak, že mi málem vytrskly slze. Dále mi sáhl na hýždě a všechno tohle jsem si musela nechat líbit.
Náhle zazvonil zvonek od dveří ! Máma ! Moje vysvobození !
"Do prdele ! Na, vem si tenhle ručník a vymluv se na to, že jsem tě kvůli něčemu potřeboval a ty si vyběhla s koupelny a hlavně si zakryj tu noční košili !" urychleně říkal můj táta.
"Mamí !!!! Tak ráda tě zase vidím ! Tebe pustili dřív z práce ???" říkala jsem radostně.
" Jéé, no to sem ráda ! A proč tu seš zabalená v ručníku ?"
"No, právě jsem se sprachovala a táta mě zavolal, že si z něčím neví rady, no tak jsem šla i s ručníkem."
"Aha." Řekla trochu nechápavě máma, ale nechala to být.
Hned jsem vystřelila do svého pokoje zavřela dveřa a převlíkla se a hupsla na postel. Měla jsem hroznou chuť se vysprchovat, ale nemohla jsem, protože by z toho byl průser. Ani jsem si nevšimla a usnula jsem. A to bylo poledne !
"Zlato ! Vstávej !" budila mě máma.
"Hm..eh…cože ?" řekla jsem nechápavě. Napůl probuzená a napůl jsem ještě spala.
"Je ráno, je čas jít do školy !"
"Já nechci, nech mě ještě spát." Urážlivě jsem se převalila na bok.
"Ale kočičko moje, prospala si celé odpoledne, jen vstávej." Řekl můj nepravej táta, ale jakmile jsem uslyšela jeho hlas udělalo se mi špatně, a radči jsem co nedříve otevřela oči, až se máma lekla a probudila se. Než s ním strávila den !
"No, vidíš. Na moje slova se hned probudí." Řekl a falešně se usmál.
Škola nám začínala až od 8.15 h, ale já už byla ve škole v půl osmé, protože máma chodí velmi brzo do práce a táta….hrůza, ani myslet na něj nechci.
"Ahoj miláčku ! Co ta brzo tady ?"
"Jé, ahoj Tome ! No, jako vždycky, brzké vstávání." Odpověděla jsem.
Tom byl můj jediný a nejlepší přítel, bez kterého bych nemohla existovat. Vlastně jsme spolu chodili. Byl na mě hodný a vždycky mi pomohl. Ale jediné, co nevěděl, bylo to s mým tátou.
"Hale, nechceš jít, když ještě nezačíná vyučování, na naše tajné místo ?" řekl milým hlasem.
"No jasně !" odpověděla jsem mu.
"Super, tak jdeme !" řekl a vzal mě za ruku. Šli jsem od školy směrem do lesa, do našeho bungru, který udělali jeho kámoši.
"Tady je to ránu tak nádherně !" řekla jsem s udivem.
"To bych řekl, ale ty si pro mě ještě krásnější a nic se ti nevyrovná !" řekl a dal mi překrásnou pusu. Pak mě jemně pohladil po vlasech a zádech.
"Ty si ke mně tak jemný !" řekla jsem, protože to byly ty nejkrásnější dotyky, co sem zažila.
Najednou zazvonil telefon. Byl to Tomův.
"Omluv mě." Řekl a já se na něho usmála, že mi to nevadí.
Odešel kousek od bungru, ale já stejně slyšela jeho rozhovor a dokonce i volajícího. A můžu říct, že to nebylo vážně nic hezkého.
"Nech mě kurva být ! Nic mezi námi není!" křičel do telefonu Tom.
"No tak cukroušku, kdyť jsme se líbali, mezi námi to zajiskřilo a já tě miluju, přiznej mi, že mě miluješ i ty !" ozvalo se z telefonu. Podle hlasu to byla nějaká holka.
Víc jsem slyšet nechtěla. Chtěla jsem pryč, dál od toho všechno. Dokonce mi bylo i milejší, to jak mě otčít mlátil a týral, než zrada od přítele kterého milujete.
Vyběhla jsem s bunkru a běžela směrem ke škole. Slzy se mi začaly drát na povrch.
"Počkej ! To nic nebylo !" křičel Tom, ale pro mě to byly jen kecy.
Proč musel Tom být zrovna nejrychlejší v běhu ? Hned totiž běžel za mnou a doběhl mě.
Chytil mě pevně za ruku. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to. Podlomily se mi kolena, neboť mi to připomnělo tátovo týrání.
"Lucie !" vykřikl Tom zděšeně a zachytil mě. Hned jsem se vzpamatovala a řekla : "Nech mě být !" do toho se přidaly slzy. "Táta mě zneužívá a ty … ty můj jediný nejlepší přítel mě podvádíš ??" hned jsem si, ale uvědomila co sem řekla. No, ale alespoň to bylo venku.
"Cože ? Tvůj táta tě bije ?" zeptal se napůl zděšeně a napůl ustareně Tom.
Nemohla jsem se z toho už nijak vyvlést. Musím s pravdou ven.
"Já…říkal, že mě zabije, jeslt-li to někomu řeknu…bála jsem se a teď je to venku a mám…vlastně větší strach." Podařilo se mi to ze sebe dostat.
"Lucko ! To je vážné ! To se musí nahlásit na policii !"
A taky že jo, nakonec se všechno odhalilo a soud mého nepravého tátu poslal na 5 let za mříže, za zneužívání. Máma z toho byla šokovaná, aby taky ne, když se takové věci dějí za zády mé milované maminky.
A co Tomáš ? Tomu sem odpustila, protože nebýt toho, trpěla bych i nadále.
Hodnocení: Také moc pěkná práce. Jediné co mi trochu vadí jsou ty chyby, ale to nevadí, omlouvala ses za ně a alespoň jsi to poslala C:
8/10

Hlasovat můžete don 16.10.2012 a 17. snad bude vyhodnocení...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lux Lux | E-mail | Web | 13. října 2012 v 16:04 | Reagovat

ta první *_*

2 Terka Terka | E-mail | Web | 13. října 2012 v 20:51 | Reagovat

Děkuji za plný počet bodů :) je mi líto, že další kolo už nebude, ale pravda, vybrala jsi začátek školy.. jenomže, když se to tak vezme, ani o prázdninách nemají mnozí čas... jediná šance je tak ke konci školy, kdy už jsou známky uzavřené a tím pádem by měli teoreticky dost času. Ale možná je to i tím, že si psala pouze na mail a někteří tam tak často nechodí.. to je menší pravděpodobnost.
V anketě jsem hlasovala pro Camillu, třetím hlasem ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama