30 Day Writing Challenge - Den první

23. září 2012 v 21:11 | Deny |  Projekty

Místo, které miluješ

Mnom, nutno poznamenat, že chvíli jsem si nebyla jistá, jestli to napsat jako povídku nebo jako, úvahu bo tak nějak.
No nakonec jem se rozhodla pro povídku. Bude kratší, páč mě napadlo, že bych se ji mohla zkusit naučit zítra na češtinu na taký cvičení do slohu :'DDD Ne, dělám si prdel xD
Příde mi to jak totální kravina, ale tak co :D
Tak, příjemné čtení :')
xxx


,,Ale no tak, Adélo! Snad si nemyslíš, že jsem úplně blbá?!" křičela na mě matka.

"Ježiš marja ne! Ale neudělala jsem to!" vykřikla jsem na ní.

,,Neřvi na mě!" ječela, ,,A přestaň lhát! Vážně myslíš, že ti budu věřit, že ti Kessie ráno rozkousala úkol?!"

Už jsem to nevydržela. Zavrčela jsem, obrátila se a vyběhla ven z domu. Běžela jsem až do poloviny naší ulice. Poté jsem zpomalila do chůze.

Od té doby co jí opustil táta kvůli tý děvce, na mě jen křičí a nevěří mi. V ničem! Věčně se hádáme. Kvůli kravinám. Všechno na mě svádí. Za všechno můžu já. Trvá to už několik týdnů. Začínám se bát, kdy mě taky uhodí. Do očí se mi draly slzy. Konečně jsem došla na opuštěné staré a zničené hřiště. Nikdo sem už dávno nechodil. A proto jsem to tu milovala. Posadila jsem se na houpačku a lehce se začala pohupovat.

Chodila jsem sem několik let. Zbožňovala jsem to tu. Znala jsem tu každé dřívko, každou rostlinku, každý kamínek. Kdybych si stoupla mohli byste vidět červeně napsané jméno "Adélá". Moje jméno.

Máma taková dřív nebývala. Bývala přesný opak: Milá, hodná, pozorná, trpělivá, chápající, snažila se mi pomáhat a vycházet mi s plno věcmi vstříc, kolikrát mě zbavila strachu. Milovala jsem ji. Milovala... A pořád ji někde uvnitř sebe miluju i přesto co dělá. Ač mě dohnala k tolika věcem. Vyhrnula jsem si tmavě fialový rukáv a odhalila tím několik jizev. Čerstvých jizev. Dívala jsem se na ně přes vodopády slz tekoucích z mích očí.

Jak jsem toho teď litovala. Nezvládala jsem to, ale tohle jsem dělat neměla. Měla jsem to řešit jinak, ale já udělala tohle. Nesnášela jsem se za to. Tu jsem si to věčně vyčítala. Doma jsem to tak nějak neřešila, doma mi to pomáhalo "řešit" problémy. Tady to na mě vždycky dolehlo, tady jsem si vždycky uvědomovala všechno tak jak bych měla. Tady pro mě odpadli problémy. Vždycky mě to tu uklidnilo. Sem jsem utíkala vždy, když mi bylo nejhůř. Tedy pokud to šlo, pokud ne... Znova jsem se podívala na ty jizvy.

Bude to v pořádku. Ona se brzy zase vrátí do normálu. Na tomhle místě jsem tomu věřila.

Rozhlédla jsem se kolem a pousmála se. Pomalu jsem přestávala brečet a uklidňovala jsem se.

Problémy začali opouštět mou mysl. Začínala jsem myslet pozitivně. Místo těch tíživých věcí jsem se začala zabývat každodenními a obyčejnými, příjemnými věcmi.

xxx

Byla jsem tam ještě tak půl hodiny. Podívala jsem se na hodinky, bylo už pozdě.

Zvedla jsem se z lavičky a pomalu, velmi pomalu odcházela.

Tak nerada jsem tohle, moje, místo opouštěla.

Čím dál jsem byla od svého milovaného místa, tím víc se mi nálada zhoršovala a starosti se vraceli...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 All All | 23. září 2012 v 21:33 | Reagovat

No mě se to líbilo. Sice tam bylo pár věcí, které bych vytkla, ale bylo to pěkný. Třeba tu větu "Kdybych si stoupla mohli byste vidět červeně napsané jméno "Adélá"" bych napsala jinak, ale každý máme jiný stil, že? :) Hezký. Prostě hezký. :)

2 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | Web | 24. září 2012 v 10:41 | Reagovat

ahoj. Já jsem design viděl a mě se moc líbí, psal jsem i Edith Holé o názor a nijak se mi ještě nevyjádřila, tak ještě chvíli počkám a pak ho asi budu chtít, když nedá vědět.
Chci se tě zeptat. Nejspíš se stanu správcem jednohu klubu a tam budu taky potřebovat design, uděláš ho, jdyž se ti ozvu? Ale ten rozhodně chtít budu, tedy za předpokladum, že blog přejde na mě.

3 Deny Deny | E-mail | Web | 24. září 2012 v 17:19 | Reagovat

[1]: Děkuju

[2]: Oká. Jsem ráda, že se líbí ^^
Jasně, klidně udělám. A hele, budu zvědavá, nejde o Beatnickou alianci? :D

4 Natali Natali | Web | 24. září 2012 v 20:29 | Reagovat

Souhlasím s All, ta věta "Kdybych si stoupla mohli byste vidět červeně napsané jméno "Adélá"." by se měla napsat jinak, takhle jsem to nepochopila, ale povídka se mi moc líbila ;) Už se těším na další část projektu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama