Rozhodnutí

11. srpna 2012 v 23:17 | Deny |  Píšu píšu do písku, aneb pokusy o prózu
Přináším vám již zmiňovanou povídku na TT Domácí mazlíček. Není to msutrovské dílo, ale snad se bude alespoň trochu líbit.
Přeji příjemné čtení.


Vzala ji do náruče a posadila se na postel, jí si posadila na klín a láskyplně jí začala hladit po hřbetě. Smutně se usmívala a nešťastně se dívala na černou kočku na svém klíně. V jejích očích se odrážel strach, smutek, ale také láska.

Vločka, tak se kočka jmenovala, sice je to trochu ironické, že je černá kočka se jménem Vločka, ale proto jí tak pojmenovala, byla patnáctiletá kočka. Vzala si ji z útulku, když jí bylo osm let, teď jí je čtrnáct.

"Nikol!" uslyšela dívka. Opatrně Vločku položila na postel a vydala se za matkou, která jí volala.

Došla do obýváku, její matka seděla v křesle a četla si, když uviděla, že přišla, zavřela knihu a podívala se na svého manžela, Nikolina otce, jenž seděl na sedačce. Oplatil jí pohled a též se podíval na Nikol.

"Posaď se," vybídl jí. Nikol se poslušně posadila do druhého křesla a tázavě se podívala na matku.

"Tak co, snědla už něco?" zeptala se její matka. Nikol jen smutně zavrtěla hlavou. Jednalo se o Vločku, poslední dobou vůbec nechtěla jíst, všichni si o ni dělali velkou starost a ještě větší starost si dělali o Nikol, věděli, kolik pro ni Vločka znamenala.

"Víš Nikol," začala pomalu, "obě víme, že je už celkem stará a to, že nejí, také není dobré a no, my jsme si říkali," na chvíli se odmlčela, sklonila hlavu a nešťastně pokračovala: "že by pro ni asi bylo nejlepší, kdybychom jí nechali utratit. Nemusela by se tak trápit…"

Nikol na ní šokovaně zírala, do očí se jí hrnuly slzy a za chvíli jí už stékali po tváři.

"Jak to můžeš říct?" vzlykala. Matka se na ni nešťastně dívala.

"Nikol, matka má pravdu…" vložil se do toho její otec.

Už to nevydržela a beze slova utekla z místnosti, vběhla do pokoje, práskla za sebou dveřmi a zamkla. Došla k velké posteli a praštila sebou na ni, přímo vedle ležící Vločky. Ta jen zvedla hlavu a podívala se na svou majitelku, poté si hlavu zas položila na postel.

Nikol brečela a slzy jí močily obličej, stékali z něho dolů po tvářích. Ovšem někde uvnitř sebe věděla, že mají pravdu, ale odmítala si to přiznat.

Někdo zaklepal na dveře. "Nikol" uslyšela tichý a prosebný hlas matky. Ignorovala ji. Odmítala s ní mluvit.

Nakonec usnula. Vzbudil ji až budík. Zvedla se do sedu a mžourala očima po místnosti, poté se natáhla po mobilu a vypnula budík. Opět sebou praštila na postel.

"Musela jsem usnout," povzdechla si. Po chvíli se opět zvedla a pomalým krokem se vydala ke dveřím, odemkla, opatrně a tiše se vydala do kuchyně a přichystala si snídani, poté došla do koupelny, umyla se, učesala a šla se převléct. Ještě si naházela do batohu nějaké věci a vydala se do školy.

---

Vrátila se ze školy. Nikdo nebyl doma. Přezula se a šla do pokoje. Hodila tašku do kouta, jako každý den, chtěla si jít pustit cédéčko, když se pohledem zarazila na plné misce kočičích granulí. Nešťastně si povzdechla. Už zase nic nesnědla. Byla vyhublá. Podívala se na postel, ale nebyla tam. Rozhlížela se po pokoji a pak ji uviděla schovanou pod stolem, úplně vzadu a v rohu. Odsunula židli, posadila se na zem a dívala se na ni. Spala. Sledovala, jak ztěžka dýchá. A pak si to uvědomila. Měli pravdu a ona byla jen sobecká. Pro Vločku by opravdu bylo nejlepší, kdyby ji nechali utratit, opravdu by se už nemusela trápit. A neznamenalo, by to, že jí nemají rádi a nechtějí ji, ne, ale to, že pro ní chtějí to nejlepší.

Ještě odpoledne o svém rozhodnutí řekla rodičům. Všichni byli nešťastní, ale věděli, že dělají správně. Ještě toho odpoledne se vydali k veterináři.

---

I s vědomím, že dělá správnou věc, jí po obličeji stékaly tuny slz.

Veterinář jí vpíchl injekci a ona už jen s mokrýma očima sledovala, jak umírá.

---

Pomalu zavírala oči, chtělo se jí spát. Všechno ji přestávala bolet a ona se propadala do čím dál hlubšího spánku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Sčítání lidu


Komentáře

1 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 23:30 | Reagovat

To je velmi smutná povídka... Zrovna dneska jsem si říkala, že vůbec nevím, co budu dělat, až takový den nastane u mých psů...

Přišla jsem už o několik zvířat. Doteď při vzpomínce na králíčka, který se mnou spal v posteli, jsem velmi smutná.

Ale zase, člověk musí mít radost z toho, že u něj zvířátka měli šťastný život. :)

2 thunder-cloud thunder-cloud | Web | 11. srpna 2012 v 23:35 | Reagovat

Krásna, a smutná poviedka. Až sa mi slzy hrnuli do očí...

3 Deny Deny | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 8:39 | Reagovat

[1]: No jo, odchod někoho koho máime rádi, i když jde o zvíře hodně bolí, ale jak jsi řekla, musíme být rádi, že u nás měli šťastný život C:

[2]: Děkuju :')

4 Jannie Jannie | Web | 12. srpna 2012 v 12:37 | Reagovat

Pěkná povídka i když trochu smutná. Ale to jí dodává na zajímavosti.

5 E'risem E'risem | Web | 12. srpna 2012 v 14:15 | Reagovat

Připomínalo mi to film Marley a já, u kterého jsem se rozbrečela :) Je hodně smutná, taky mám kočku a nedokážu si představit, že bych ji musela nechat utratit :( Ale napsala jsi to velmi krásně. Taky mám v plánu napsat nějakou povídku na toto téma, ale určitě nebude tak smutná, jako ta tvoje.

6 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 12. srpna 2012 v 14:58 | Reagovat

To je smutné :-( Říká se Život jde dál, ale na cestě života navždy zůstanou stopy.  Povídka se ti moc povedla, je krásná. Smutné povídky mám v oblibě. Nejčastěji mě k smutku dohání právě zvířátka...

7 Deny Deny | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 22:15 | Reagovat

[4]: Díky C:

[5]: Film Marley a já jsem neviděla nebo hodně dávno. Jinak děkuj a na tvojí povídku se kouknu C:

[6]: Děkuju, já nevím, ale teď si nějak nevědomky zakládám právě na smutných povídkách no :D

8 Bev Bev | Web | 13. srpna 2012 v 17:07 | Reagovat

Právě proto, že svá zvířátka milujeme, musíme někdy udělat takové zásadní rozhodnutí. A často je to opravdu to jediné co pro ně můžeme udělat, ale je to velmi těžké a dlouho to bolí..
Moc pěkná a poučná povídka.Ráda jsem si ji přečetla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama