DŠ: Kapitola třetí

15. července 2012 v 17:47 | Deny |  Druhá šance - Stará verze!
V minulé kapitole:

Ztěžka jsem pootevřela oči a rozhlédla se. Byla jsem v nějaké místnosti, stěny byly vymalovány světle žlutou barvou. Ležela jsem na kovové posteli kolmo ke dveřím, naproti kterým byla dvě né moc velká okna. Pokoj byl poměrně malý a prostý. Nikdo v něm nebyl.
Nevěděla jsem, kde jsem a jak jsem se tu vzala. Bolela mě hlava a nebylo mi nejlíp. Chtěla jsem si rukou šáhnout na čelo, ale uvědomila jsem si, že mám kapačky, šáhla jsem si tedy na čelo druhou rukou a zjistila že mám obvázanou hlavou. Na krku jsem cítila, že taky něco mám, šáhla jsem si na krk a další obvaz. Položila jsem ruku zpět podél těla a oddychla si. (...)
Vyskočila jsem z auta a spěchala ke dvěřím. Máma zamkla auto a šla za mnou. Otevřela domovní dveře a já si uvědomila, že neodemykala. Jakto? Zapomněla snad zamknout? Ale to by o tom nevěděla. Vešla jsem dovnitř a chtěla se jí na to zeptat jenže na mě vybafli všichni mí kamrádi.

KAPITOLA TŘETÍ



Zabouchla jsem dveřmi a opřela se o ně zády, v téhle pozici jsem ještě pár vteřin sledovala předsíň před sebou. Ostatní právě odešli, byli tu zhruba hodinu a půl a usoudili, že bych už možná ráda udělala jiné věci než je poskouchala. Po chvíli jsem se odlepila od dvěří a pomalým krokem se vydala po dřevěných schodech do druhého patra, kde byl můj pokoj. Ještě jsem neměla šanci se tam zajít podívat, protože s ostatními jsme byli jen dole.
Vystoupila jsem poslední schod a zastavila. Stála jsem v né moc velké, ale ani né moc malé hale, kde se nacházala sedačka a skleněný konferenční stolek. Zdi byli vymalovány světle modrou barvou a všechny věci byly laděny do krémové barvy. Vydala jsem se až na konec předsíně, kde byly dvoje dveře. Jedny do mého pokoje a druhé do koupelny. Dveře na druhé straně, byli do máminy ložnice.
Otevřela jsem dveře do svého pokoje a zavřela dveře. Zaplavil mě pohodový a šťastný pocit, že konečně vidím svůj pokoj. Dívala jsem se do velkých prosklenýách dvěří na balkon, kterými přes lehce nafialovějlí průsvitný závěs, pronikali dovnitř sluneční paprsky. Na pravo od dvěří na balkon byla velká postel s tmavě fialovým povlečením a u ní skleněný noční stolek. Na druhé straně pokoje se nacházely skříně, velká knihovna, psací stůl na kterém ležel Notebook, vše bylo ze světlého dřeva. Pak tam byla dřevená, no něco jako police, neumím to popsat, na které byla velká televize a v té "polici" byl DVD přehrávač, vedle byly na zemi boxy na CD a DVD. Naproti televizi byla ještě pohovka, černé barvy a mezi ní a televizí ležel chlupatý šedý koberec. Na jedné ze skříní byl umístěn CD přehrávač s rádiem. Dvě sousední stěny byly vymalovány tmavě fialovou barvou a další dvě, světle šedou a na některých byli různé plakáty. Podlaha byla pokryta světlou plavoucí podlahou. Sama jsem si vybírala jak chci aby tenhle pokoj vypadal a vybrala jsem si dobře. Snažila jsem se ho ladit do temně fialové a šedé až černé barvy. Milovala jsem ho.
Nasála jsem klidného vzduchu pokoje a prozohlédla se kolem. Byl uklizený a nikde žádný prach, máma mi musela uklízet pokoj. No, aspoň to nemusím teď dělat já. Usmála jsem se, došla k posteli a praštila sebou na ni. Byla úžasná, tak měkká a povlečení tak hebké, kam se hrabali nemocničí posteli, které byli pomerně nepohodlné. Ještě chvíli jsem tam tak ležela, když jsem so všimla, že na nočmím stolku u postele ležel ovladač k CD přehrávači, natáhla jsem se pro něj a jediným zmáčknutím ho zapla a druhým pustila cédéčko, které v něm bylo. Z bedýnek se začla linout úžasná hudba. Era. Milovala jsem to cédéčko i když mámě se moc nelíbilo, dle jejího názoru byly ty písničky mrtvolný a to se ke mě, jako k dvanácti leté dívce nehodí, stejně jako moje láska k temným barvám, především černé. Černá, na tohle téma jsem si vasto vyslíchala přednášky, ovšem asi po čtvrt roce to se mnou máma vzdala. Naštěstí.
Zvedla jsem se z postele a došla ke stolu, z černého boxu na papíry jsem, vytíhla papír a z krabičky na tužky jsem vytáhla obyčejnou tužku, dvojku. Začla jsem kreslit.
Domoc, úžasná hudba a kreslení - co víc si přát?
V kapse mi zavibroval mobil. Vytáhla jsem ho a přečetla v duchu esemesku:
,,Ahoj, prý jsi se vrátila z nemocnice, což je moc dobře. Měj se hezky. Teta Klára."
Zmáčkla jsem tlačítko odpovědět a zadala jsem jednoduchou odpověď ve stylu, že je pravda, že jsem se vrátila a že děkuji. Položila jsem mobil na stůl a dál se soustředila na kresbu před sebou.
---
Přezula jsem se a boty hodila do skřínky, zamkla ji a vypada se do své třídy. Bylo pondělí a já se vracela do školy, v neděli jsem si ještě dodělávala některé učení, ale moc jsem toho neudělala. Štěstí bylo, že zápisky ze sešitů budu mít okopírovaný od Terezy.
Vešla jsem do třídy. Holky se ke mě hned nahrnuly, ptali se jak se mám a blablabla, vážně s většinou z těch holek jsem se nikdy piřádně nebavila a teď se tu o mě starají, jako bychom byli nejlepší kamrádky, ale co, odpovídala jsem jim, že jsem naprosto v pohodě a že se skoro nic nestalo. Musela jsem vydržet ještě pár keců, než je to koenčně přestalo bavit. Zatímco jsem je jen z poloviny poslouchala jsem si stihla připravit na hodinu. Když konečně dali pokoj, uviděla jsem Terku s Luckou u terčina místa. Došla jsem k nim.
,,Ahoj," posumála jsem se.
,,Ahoj," pozdraili mě naráz.
,,Co to bylo?" začla Terka a ukázala na Sandru a spol., jak jim říkáme.
,,Sama nevim," pokrčila jsem rameny a dala na jevo, ež to enchci řešit. Holky pochopili.
Vyučování se vleklo a já dávala na hodinách ještě menší pozor než obvykle. Seděla jsem, koukala někam do prázdna a přemýšlela. Přemýšlela o životě. Víte, myslela jsem, že zemřu, ale přežila jsem , zázrak. Jenže, vadilo by mi vůbec kdybych zemřela? Tahle otázka se mi začla poslední dva dny dost honit hlavou a odpověď na ni mě nepřekvapovala. Ne. Ne, nevadilo by mi kdybych zemřela. Ale tohle jsem nikomu říct nemohla.
,,Emo!" probral mě hlas učitelky. ,,Můžeš mi ukázat kolik sis toho napsala?!" Naštvaně pčistoupila k mé lavici a když uviděla prázdný sešit naštvala se ještě víc.
,,To, že si tu teď nebyla a stala se ti nehoda neznamená, že se budeš ve škole flákat Emo!" řvala na mě. Myslela jsem, že na místě umřu, ale náhlé zvonění zvonku mě vysvobodilo. Učitelka si povzdechla a podívala se na třídu.
,,Můžete jít." Celá třída zbalila přírodopis a spěchala do fyzikárny. Udělala jsem to samé.
U dvěří na mě počkali Tereza s Lenkou na mě počkali u dveří.
,,Co to bylo?" usmála se Lenka. Pokrčila jsem rameny.
,,Trochu jsem se zamyslela."
,,Trochu," ušklíbla se Lenka. Usmála jsem se na ni.
,,Jdem ať neřpijdem pozdě," mrkla jsem na ně a vydali jsme se do třídy. Sedla jsem si na své obvyklé místo místo vedle Terezi. Lenka seděla sama před námi.
Zvonek zazvonil a začla hodina. Učitelka měla blbou náladu. To bude dlouhá hodina. Povzdechla jsem si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 thumbs-up thumbs-up | Web | 16. července 2012 v 13:05 | Reagovat

Zaujímavé :) Najviac sa mi páči to ako si tam dala aj v minulé kapitole :D To je super..
..teším sa na pokračovanie ;D

2 Katty56 Katty56 | Web | 16. července 2012 v 13:11 | Reagovat

u mě na blogu začíná párty, jako oslava toho že jsem přidala přes stovku článků za měsíc ! Tak pojďte se všichni přidat! :-D budu ráda když se zůčastníte.

3 grama grama | E-mail | Web | 16. července 2012 v 19:28 | Reagovat

ďakujem :)

4 Deny Deny | E-mail | Web | 16. července 2012 v 20:22 | Reagovat

[1]: Díky. Jinak, to mě napadlo, po přečtění jednoho článku. Protože, když je pak víc dílů, pochybuju, že by něgdo četl všechny dlouhé díly, takhle stačí si přečíst ty krátké shrnutí C:

[2]: Koukala jsem, zrušila si...

[3]: Není zač, já děkuji za úžasnou párty

5 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | 18. července 2012 v 10:51 | Reagovat

Vypadá to velmi zajímavě,možná si přečtu povídku od začátku ^^~

6 grama grama | E-mail | Web | 18. července 2012 v 12:21 | Reagovat

diky :))

7 grama grama | E-mail | Web | 18. července 2012 v 19:21 | Reagovat

ahoj :) na blogu už máš reklamu svojho blogu na týždeň za zverejnenie môjho plagátu na tvojom. Ešte raz ti zato ďakujem ;)))
Reklama je v menu... :))

8 grama grama | E-mail | Web | 18. července 2012 v 19:29 | Reagovat

ahoj :) Na blogu máš cenu/ceny za letnú párty. :) Prezri si celý článok, či si náhodou nezískal/a viacej cien. :) Budem rada, ak tie ceny budeš používať, lebo natrápila som sa s nimi!!! :) Samozrejme so zdrojom. Snáď sa ti páčia... :)
http://grama.blog.cz/1207/ceny-za-vsetky-sutaze-prazdninovej-letnej-party

9 Railea Railea | 22. července 2012 v 14:14 | Reagovat

*ďábelský smích* Mwhawhaha!Našla jsem tě! x)

P.S: Iiiih..... Neznáš Pokiin blog? C:

10 Nuttel-lka☺ Nuttel-lka☺ | Web | 22. července 2012 v 18:24 | Reagovat

Jop, jsem zpátky.. :P No, taky doufám.. :D
A jinak super kapitola. Někdy pak si přečtu i předchozí.. :P A líbí se mi, jak je tak, co bylo v minulé kapitole, to je super.. :P ;)

11 Deny Deny | E-mail | Web | 24. července 2012 v 9:59 | Reagovat

[5]: Díky C:

[6]: Není zač

[7]:

[8]: Děkujů

[9]: Tý jo! Rai umí hledat? XD Že bych si pořídila novýho psa? Co řikáš? *poplácá jí po hlavě*
P.S. Hé, maximálně Poki-anime, ale jinak o ničem newim, wim že nějakej zakládala ale odmítla mi říct adresu DDD: A mám ti vyřídit, že blog nemá :'D

[10]: =)
Jinak děkuju C:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama