DŠ: Kapitola druhá

6. července 2012 v 10:20 | Deny |  Druhá šance - Stará verze!
V minulé kapitole:
Procházela jsem se po okraji, vanul lehký vánek který mi rozfoukával mé černé vlasy. Párkrát jsem rybník obešla, zrovna jsem ho chtěla obcházet po třetí, když v tom ze křoví vyběhl velký pes a řítil se přímo na mě, uskočila jsem, ale spadla do jezera a pes okamžitě skočil na mě. Vykřikla jsem. Pes nademnou vrčel a pak jsem ucítila šílenou bolest v boku, vykřikla jsem, otočila jsem se a uviděla jak psovi ze zubů teče krev. Moej krev. Zděsila jsem se a opět vykřikla. Zabije mě! Panikařila jsem, chtěla jsem se začít vzpírat, ale nemohla jsem. Znovu jsem vykřikla bolestí. Pes se mi zakousl do krku. Hrozně to bolelo, cítila jsem jak mi po krku stéká krev, pes opět kousl. Neměla jsem už, ale sílu vykřiknout. Musel mne kousnout do tepny a já pomalu začínala vykrvácet, kousl znovu, ale to jsem již ztrátou krve a vyčerpáním upadla do bezvědomí. Bezvědomí z kterého se již neproberu. Věděla jsem to.

KAPITOLA DRUHÁ


Ztěžka jsem pootevřela oči a rozhlédla se. Byla jsem v nějaké místnosti, stěny byly vymalovány světle žlutou barvou. Ležela jsem na kovové posteli kolmo ke dveřím, naproti kterým byla dvě né moc velká okna. Pokoj byl poměrně malý a prostý. Nikdo v něm nebyl.
Nevěděla jsem, kde jsem a jak jsem se tu vzala. Bolela mě hlava a nebylo mi nejlíp. Chtěla jsem si rukou šáhnout na čelo, ale uvědomila jsem si, že mám kapačky, šáhla jsem si tedy na čelo druhou rukou a zjistila že mám obvázanou hlavou. Na krku jsem cítila, že taky něco mám, šáhla jsem si na krk a další obvaz. Položila jsem ruku zpět podél těla a oddychla si. Někdo vešel do pokoje, otočila jsem hlavu směrem ke dvěřím.
,,Emo!" vykřikla má matka a rozběhla se ke mě, až ji tekutina v kelímku, který si nesla cákala všude kolem. Doběhla k mé posteli a položila kelímek na noční stolek vedle mé postele, šťastně mne chytla za ruku.
,,Emo," zopakovala mé jméno.
,,Mami kde to jsem? Co se stalo?" zeptala jsem se.
,,Šla jsi ven a pokousal tě nějaký pes," odmlčela se, ,,Doktoři nechápali, jak jsi mohla přežít tak velikou strátu krve..." Najednou jsem si začala vzpomínat. Les, jezero, pes, krvácení z tepny. Všechno se mi najednou vybavilo, ale něco mi chybělo. Byla jsem vzhůru, probudila jsem se, přitom mi bylo jasné, že vykrvácím, jenže ani doktoři nechápali, jak jsem mohla přežít. Nebudu o tom přemýšlet, alespoň teď. Hlavní je, že žiju.
,,A kde jsem se vzala tady?" zeptala jsem se.
,,Nějací lidé byli v lese na procházce, když za nimi přiběhla nějaká kočka a donutila je jít k jezeru, kde tě našli a zavolali záchranku. Tady se o tebe okamžitě postarali. Spala jsi tři dny," mluvila a z jejího tónu jsem vycítila, jak hrozně ji to mrzí. Chtěla jsem ji něco říct, uklidnit ji, že to bude dobré, ale do pokoje vešla sestřička, vypadala simpaticky. Mohlo jí být něco okolo čtyřiceti let, byla trochu silnější, rozpuštěné vlasy byly světle hnědě, dosahovali jí zhruba do poloviny zad. Oči měla středně velké a nádherně modré, maličký nos jí trůnil uprostřed obličeje. Usmívala se.
,,Zlatíčko, už jsi vzhůru?" mile se na mě usmála.
,,Uhm, ano?" zamumlala jsem a podívala se na ni. Začla něco dělat s kapačkami.
,,Jak dlouho tu budu muset zůstat?" zeptala jsem se. I máma se na sestřičku podívala.
,,No, zhruba dva týdny," smutně se na mě podívala. Nemohla jsem tomu uvěřit.
,,Dva týdný?" hlesla jsem. Bože ochraňuj mě.
---
Dva týdny v nemocnici se hrozně vlekly, ale dnes mě už konečně propustí domů.
,,No tak dělej Em," pobízela mě mamka. Rychle jsem si navlíkla černé tříčtvrteční džíny a volné tmavě vírnové tričko se značkou Nike. Nazula jsem si conversky a přes záda si oblékla černou mikinu a nechala ji rozepnutou.
,,Hotovo," usmála jsem se na mámu. Do místnosti vešel doktor.
,,Už jsi připravená?" zeptal se a podíval se na mě.
,,Že se ptáte!" vykřikla jsem. Máma se na mě káravě podívala, ale já ji ignorovala.
,,Dobře," řekl doktor a ještě se začal bavit s mámou a dal jí nějaké papíry. Pak se usmál a podíval se na mě a pak na mámu.
,,Takže se mějte hezky a ty si Emo dávej pozor, aby tě zas nepokousal nějaký pes. To, že si tentokrát měla štěstí a přežila si, i když sám nevím jak, neznamená, že by jsi to štěstí měla u příště." napomenul mě, ale já to jedním uchem pustila dovnitř a druhým zase ven.
,,Nashledanou," rozloučili jsme se s mámou a vydali se ven.
Parkoviště bylo velké, šla jsem za mámou k našemu autu. Obě jsme se usmívali.
,,Jsem tak ráda, že už jdu domů," zářila jsem jako sluníčko.
,,Já taky a myslím, že za to co sis vytrpěla by sis zasloužila nějakou odměnu." Tázavě jsem se na ni podívala a ona se jen usmála. To už jsme došli k autu, máma odemkla a nasedla na místo řidiče, já nasedla na své obvyklé místo za ní.
Vyskočila jsem z auta a spěchala ke dvěřím. Máma zamkla auto a šla za mnou. Otevřela domovní dveře a já si uvědomila, že neodemykala. Jakto? Zapomněla snad zamknout? Ale to by o tom nevěděla. Vešla jsem dovnitř a chtěla se jí na to zeptat jenže na mě vybafli všichni mí kamrádi.
Leknutí jsem nadskočila a zírala. Terka, Lenka, Stela, Kamila, Erik a Patrik, byli tam všichni.
,,Vítej doma!" vykřikla Lenka a silně mě objala.
,,Nech toho," odtrhl ode mě Lenku Erik, ,,vždyť nám jí přidusíš!" Pak se pdoíval na mě.
,,Ahoj," usmál se.
,,Vy? Tady? Jak?" koktala jsem celá šťastná, že je vidím. Všichni se rozesmáli.
,,Byli sme domluvený s tvou mámou," vysvětlila Terka. Otočila jsem se na usmívající se mámu.
,,Jsem ráda, že máš radost," usmála se na mě.
,,Mám a jakou! Hrozně ráda vás vidím!" vykřikla jsem.
,,Tak pojď a nestuj tady," usmála se Stela. Rychle jsem si sundala conversky a šla za ostatními, kteří se vydali do obýváku.
Když jsem tam došla málem jsem omdlela, všuder byly pověšené balonky a takovéhle věci. Nevěřila jsem vlastním očím.
,,Líbí? Ty balonky jsme věšeli celý dopoledne!" usmála se hrdě Terka.
,,Jasně, že líbí!" usmála jsem se.
,,No a teď nám musíš vyprávět, co jsi dělala, že tě napadl ten pes," přikázal mi mírně Patrik. Usadila jsem se na sedačku, obklopená svými přáteli a všechno jim vyprávěla.
,,No páni," vydechla Kamila.
,,Mám pro vás překvapení," do pokoje přišla máma a nesla obří čokoládový dort.
,,Dort!" vykřikl Patrik a hned bežel ke stolu. Všichni jsme se rozesmáli. Jakmile šlo o sladký choval se jako malý dítě i když z nás byl nejstarší.
,,Hele a jdeš ve čtvrtek na kreslení, že jo?" staral se Stela.
,,Kreslení," vydechla jsem, ,,Kvůli tomu co se stalo, jsem hrozně dlouho nekreslila." Milovala jsem kreslení stejně jako hudbu. Kreslím snad každou volnou chvíli a již čtyři roky navštěvuji kroužek kreslení a právě odtud znám všechny svoje kamrády kromě Terky a Lenky, které se mnou chodí do školy. Zatím kreslím jen na papír, ale hrozně bych si přála tablet, abych mohla zkusit pořádně kreslení i na počítači.
,,No jo, všem si tam chyběla. Dana byla na hlavu, že její nejlepší kreslířka tam není," usmála se na mě Stela. Dana je naše učitelka, která kreslení bere dost vážně.
,,Nejlepší? Hahaha, prosimtě, líp než ty nebo Patrik nikdy kreslit nebudu,"usmála jsem se.
,,Už se chceš zase hádat?!" probodla mě varovným pohledem. Na tohle téma jsme se poslední dobou hádali často. Jen jsem se usmála a vydala se za ostatními, kteří již seděli u stolu. Stela udělala to samé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy* Lucy* | Web | 8. července 2012 v 10:52 | Reagovat

ahoj na blogu je vyhodnotenie 2.kola VGS: http://unlimited-kstewart.blog.cz/1207/vyhodnotenie-2-kola-vgs

2 Lucy* Lucy* | Web | 8. července 2012 v 11:22 | Reagovat

Ahoj na blogu je zadanie 3.kola VGS: http://unlimited-kstewart.blog.cz/1207/zadanie-3-kola-vgs :)

3 MvK MvK | Web | 15. července 2012 v 11:40 | Reagovat

Ahoj :-)
Takže v první řadě: Moc ti děkuji za všechny komentáře s názory, se kterými, naprosto souhlasím.A děkuji za pochvalu k mým výtvorům.:-) To poselství jednorožců v knihovně máme a taky že mám v plánu si to přečíst!Jen se prostě nemůžu odpoutat od hrdinů Křišťálů a hlavně od té romantiky!:-D Čtu si to teď pořád dokola! :-)

V druhé řadě: Toto je zajímavá povídka!Je to sice v našem normálním světě, ale cítím tam něco magického!Jak jinak mohla přežít?A co ta kočka?To podle mě není náhoda!No až bude třetí kapitola, určitě si jí přečtu! :-)A máš moc krásný Lay.:-)

4 MvK MvK | Web | 15. července 2012 v 11:52 | Reagovat

Jinak zprvu jsem si nevšimla, ale tvůj blog se teprv zajíždí, tak ti přeju hodně komentářů a návštevnosti, ať se ti daří.:-) I když jsi psala, že už s tím nějaké ty zkušenosti máš.:-)

5 Deny Deny | E-mail | Web | 15. července 2012 v 14:03 | Reagovat

[3]: Vůbec nemáš zač. S tim poselstvím se hold máte. Jinak chápu, že se od KM nemůžeš odpoutat xD

Jsem ráda, že se povídka líbí, třetí kapitolu sem hodím ještě dneska :D

[4]: Moc děkuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama