DŠ: Kapitola čtvrtá

24. července 2012 v 9:52 | Deny |  Druhá šance - Stará verze!
V minulé kapitole:
Zvedla jsem se z postele a došla ke stolu, z černého boxu na papíry jsem, vytíhla papír a z krabičky na tužky jsem vytáhla obyčejnou tužku, dvojku. Začla jsem kreslit.
Domoc, úžasná hudba a kreslení - co víc si přát? (...)
Vešla jsem do třídy. Holky se ke mě hned nahrnuly, ptali se jak se mám a blablabla, vážně s většinou z těch holek jsem se nikdy piřádně nebavila a teď se tu o mě starají, jako bychom byli nejlepší kamrádky, ale co, odpovídala jsem jim, že jsem naprosto v pohodě a že se skoro nic nestalo. Musela jsem vydržet ještě pár keců, než je to koenčně přestalo bavit. (...)
Vyučování se vleklo a já dávala na hodinách ještě menší pozor než obvykle. Seděla jsem, koukala někam do prázdna a přemýšlela. Přemýšlela o životě. Víte, myslela jsem, že zemřu, ale přežila jsem , zázrak. Jenže, vadilo by mi vůbec kdybych zemřela? Tahle otázka se mi začla poslední dva dny dost honit hlavou a odpověď na ni mě nepřekvapovala. Ne. Ne, nevadilo by mi kdybych zemřela. Ale tohle jsem nikomu říct nemohla.

KAPITOLA ČTVRTÁ


Zabouchla jsem dveře od bytu a přezula se.
,,Ahoj mami," zařvala jsem a hnala se ke schodům do patra.
,,Emo? Zlatíčko můžeš sem na chvíli přijít?" ozvalo se z obýváku. Sešla jsem ze schodů a zamířila si to za mámou.
Vešla jsem do obýváku a šíleně jsem se lekla, když je uviděla mámu v křesle a nějaký pár na pohovce. Na konferenčním stolku byli tři hrnečky s kávou a tři talíře, nejspíš od dortu. Přerušila jsem je uprostřed rozhovoru.
,,Ehm, dobrý den," pozdravila jsem.
,,Emo, tohle je pan a paní Klenovi. To oni tě v tom lese našli."
,,Ráda tě vidím a jsem ráda, že jsi v pořádku," usmála se na mě paní Klenová a pan Klen přikývl.
,,Musím říct, že vypadáš mnohem lépe než když jsme tě našli," usmál se pan Klen.
Jen jsem přikývla.
,,Emo prosímtě dones si tašku do pokoje a pak se vrať ano?" podívala se na mě máma a já poslechla. Okamžitě jsem se vydala do svého pokoje. Ještě jsem nevyšla z obýváku a už si zase povídali.
Rychle jsem hodila tašku do pokoje a vrátila se do obýváku. Posadila jsem se do druhého křesla a seděla. Po chvíli se rozhovoro stočil ke mě a já musela odpovídat na různé otázky, od toho co jsem dělala tenkrát v lese až po školu a moje zájmy.
Asi po hodině se Klenovi zvedli k odchodu. Šli jsme je s mámou vyprovodit. Vyšli jsme před dům a uviděli na našem plotu rezavou kočku.
,,To je ta kočka!" vykřikla paní Klenová, její manžel přikývl. S mámou jsme na ně nechápavě zírali.
,,To je ta kočka co nás k tobě zavedla," vysvětlil pan Klen. Zadívala jsem se na kočku. Takže to byla ona?
Nevím co mě to napadlo, ale pomalu jsem došla k místu na plotu kde kočka byla, nepohnula se. Nejistě jsem zvedla ruku a pohladila ji.
,,Emo," zašeptala máma, ale já ji ignorovala. Začla jsem kočku hladit po hebké srsty, az chvilku bylo slyšet spokojené vrnění usmála jsem se.
,,Je roztomilá. Mami nemůžu si jí nechat?" prosebně jsem se podívala na mámu. Máma si povzdechla.
,,Prosím," zašeptala jsem. Chvíli přemýšlela. Pak pomalu přikývla. ,,Dobře." Vyskočila jsem a objala mámu, kočka šla za mnou.
,,Díky," zašeptala jsem a zvedla kočku ze země. Máma se usmála.
,,Jak jí budeš říkat?" zeptala se paní Klenová. Pořádně jsem se na kočku zadívala.
,,Alkemi," vyšlo mi z pusy a já se podivila. Jak jsem na to jméno přišla? A proč jsem ho řekla? To je jedno, to jméno se mi líbilo, tak co řešit.
,,Pěkný jméno," zamumla máma.
,,To ano," přikývl pan Klen.
,,No nic Emo, my už musíme jít. Mějte se hezky." Rozloučili jsme se a Klenovi odešli.
S Alkemi v náručí jsem vešla do bytu a následovala mámu do obýváku.
,,Takže Emo," začla máma, ,,tu kočku si smíš nechat, ale ještě dnes s ní zajdeme na veterinu a zjistíme jestli nikomu nepatří a necháme ji odčervit a naočkovat, koupím tam nějaké krmení a šampon a vykoupeme jí. Pak dojdeme do obchodu a koupíme jí nějaký pelech. Ano?"
,,Jasně mami!" vlepila sem mámě pusu na tvář a ta se jen usmála.
---
Asi za dvě hodiny jsme s mámou vcházeli do obchodu s věcmi pro zvířata. Alkemi byla doma.S mámou jsme zamířili k místům, kde měli věci pro kočky a psy. Máma vzala všechny nutné věci a já se pak začla rozhlížet po pelechu. Padl mi do oka světle zelený pelíšek, který byl zevnitř hebký jako samet, ale látka byla pevná, zvenku byl materiál hrubší a ještě pevnější. Velikostně byl docela velký. Mámě se také líbil, takže jí ho koupila. Pak jsem se rozhodla vybrat misku na vodu a granule. Zvolila jsem světle modrou plastovou misku obdélníkového tvaru s zakulacenými rohy na vodu a tu samou, ale ve fialové na krmení. Misky byly zapotřebí čtyři, takže dál jsem si vybrala světle růžovou a tmavě oranžovou misku kulatého tvaru, opět z plastu. Pak přišel na řadu obojek. Nemohla jsem najít žádný co by se mi líbil. Začínala jsem se smiřvat s tím, že obojek neseženu. Nevybrala jsem si ani vodítko a kšírky. S trochu zklamaným výrazem jsem vyšla z obchodu, v ruce tašku s miskami. Zbytek nesla máma. Chtěla jsem zamířit k východu, když mě máma zarazila.
,,Em, počkej, nechceš zajít ještě do mekáče? Že by sis tam něco dala a já mezitím skočila něco zařídit?" Přikývla jsem. Společně jsme se vydali k mekáči. Máma mi koupila McFlurry, sedla jsem si k jednomu stolku, máma u mě nechala tašky s nákupem a se slovy, že se brzi vrátí odešla.
Jedla jsem McFlurry asi patnáct minut, když se vrátila máma s malou igelitkou v ruce. Skovala ji do tašky. Beze slova jsem vstala a vydala se k východu.
Došli jsme na parkoviště a dali tašky s nákupem do kufru. Sedla jsem si na zadní sedadlo za místo řidiče, kde už seděla máma. Připoutala jsem se a máma se rozjela.
---
Položila jsem pelech ke konci mé postele. Alkemi již byla vykoupaná a klidně seděla na stole a sledovala mě.
Bylo šest hodin a já pořád neměla hotové úkoly. Otráveně jsem sedla ke stolu a dala se do psaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama