DŠ: Prolog

11. června 2012 v 17:53 | Deny |  Druhá šance - Stará verze!

PROLOG


Probudili mě první paprsky ranního slunce. Otevřela jsem oči a seskočila z větve stromu. Ladně jsem dopadla na zem, na všechny čtyři a protáhla se. Má krátká rezavá srst se leskla.
Mé jméno je Alkemi a jsem "obyčejná" toulavá kočka. Jsem přiměřeného vzrůstu - ani malá, ani velká a mám kárktou rezavou srst. Nejvýraznější jsou na mě mé uhrančivé zelené oči připomínající smaragdy.
Kdybyste mne viděli asi byste si řekli, že jsem celkem obyčejná kočka, ale to byste se moc mýlili, nejsem totiž tak obyčejná jak se zprvu zdám. Jak bych mohla být obyčejná, když mi je již dobrých třista padesát let? Možná se mému věku divíte a říkáte si, co to plácám za hlouposti, jenže já říkám naprostou pravdu. Je mi přesně třista padesát let, ale to není všechno. Jsem stělesněním dobra, moudrosti a laskavosti. A navíc mám možnost darovat druhou šanci, druhý život, ovšem tuto možnost mám jen devětkrát a mě už zbývá jen jedna. Rok na to co rozdám poslední "šanci" zemřu a osobně se na to celkem těším, vždyť už toho mám za sebou tolik. Ti co ode mne získájí druhou "šanci" zdědí i některé mé vlastnosti, přesněji hbitost, ohebnost, sílu a všechny smysly se mu zlepší. Ovšem nerozdávám tuhle ,,šanci" každému umírajícímu člověku na kterého narazím, jen těm u kterých vycítím, že oni si to zaslouží.
Pomalým krokem jsem se vydala lesem, zakručelo mi v břiše a já zahlédla na zemi malého ptáčka. Nevšiml si mě. Přikrčila jsem se připlížila se až k němu, lekl se a chtěl uletět, ale já byla rychlejší a chytla ho, neměl žádnou šanci. Zakousla jsem se do něho a snědla ho. Olízla jsem se. Hlad byl pryč.
Šla jsem lesem dál, nevěděla jsem co dělat a tak, když jsem došla k jezeru, jsem ulehla na břehu, hlavu si položila na tlapky a zavřela oči. Teplé slunce mne hřálo a já za chvíli usnula.
Probudila jsem se až v pozdní odpoledne a nejspíš bych spala dál, kdybych nezaslechla něčí kroky.
Rychle jsem vyskočila na nejbližší větev. Chvilku na to k jezeru přišla dívka s černými vlasy. Netvářila se nijak zvlášť šťastně. Procházela se kolem jezera, když v tom z křoví vyběhl velký pes a běžel přímo a dívku. Zpozorněla jsem. Dívka se psovi jen tak vyhnula, ale spadla do jezera. Pes skočil za ní, tedy spíše na ní. Odvrátila jsem halvu, nemohla jsem se na to dívat. Uslyšela jsem křik, jak pes dívku několikrát kousl, po chvíli ticha jsem se otočila a uviděla pokousanou dívku, nejspíš vykrvácela.
Neváhala jsem a rychle se rozeběhla k dívce i přes mou nenávist k vodě, jsem udělala několik kroků do vody, kde ležela mrtvá dívka. Opatrně jsem vylezla na její břicho, došla jsem opatrně k jejímu krku, kde byla největší rána. Opatrně jsem ránu třikrát olízla a pak skočila do vody a dotáhla dívku na břeh. Pak jsem se rozeběhla do lesa.
Narazila jsem na nějaké lidi a podařilo se mi jim dát vědět, aby mě následovali. Když uviděli dívku celou od krve ležící na břehu jezera rozeběhli se k ní, když zjistili, že dýchá zavolali záchranku a já se mezitím ztratila v jednom křoví.
Pozorovala jsem záchranku jak dívku odváží pryč. Věděla jsem, že bojují o její život, ale já věděla, že nezemře, ba naopak, bude jiná než dřív. Jediný o kom vím, že zemře jsem já, přesně za rok opustím tento svět a jsem za to ráda...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama