DŠ: Kapitola první

17. června 2012 v 11:18 | Deny |  Druhá šance - Stará verze!

KAPITOLA PRVNÍ


,,No tak jako, mě cestou do školy málem srazil bus!"
,,Ou, to já si doma zas málem rozbila hlavu o dveře."
,,Je to děsný, nesnášim pátky třináctého."
,,Kdo by je měl rád?"
,,Pravda."
Poslouchala jsem rozhovor mích dvou kamarádek Terezy a Lenky. Byl pátek třináctého a celá třída tím žila. Vyprávěli si co se komu stalo a další, pro mě hovadiny. Štvalo mne to. Nikdy jsem na pátky třináctého nevěřila a za těch dvanáct a půl let se mi nikdy nic neobvyklého nestalo. No není to zvláštní? Ne není, protože pátek třináctého je obyčejná kravina! Nechápu co s tim všichni mají!
,,No a co ty Em?" podívala se na mě Lenka a já si odfrkla.
,,Pátek třináctýho je kravina," řekla jsem podrážděně. Terka se zamračila, byla celá "nadšená" z mého postoje.
,,No sorry, že na tyhle kraviny nevěřim," probodla jsem ji pohledem. Obě se po sobě podívali a raději mě nechali na pokoji a dál se věnovali svému rozhovoru o tom jak tenhle den nesnášejí.
Seskočila jsem z okeního parapetu na kterém jsem seděla, jako každou přestávku a posadila se na své místo ve třetí řadě u okna a čekala na zvonění. Vytáhla jsem mobil a podívala se na dotykový displej. Přišla mi SMSka, otevřela jsem ji.
,,Tak co, je to tak hrozný jak jsi přepokládala?" psala mi má nejlepší kamarádka Stela. Zmáčkla jsem odpovědět a napsala odpověď:
,,Ne, je to ještě horší," odeslala jsem a schovala mobil do kapsy. Chvíli jsem jen tak seděla a dívala se z okna, když konečně zazvonilo. Všichni rychle spěchali na místo. Terka se usadila na své místo vedle mě a podívala se na mě:
,,Proč jsi tak protivná?"
,,Protože všechno tohle,"rozhodila jsem rukama, ,,je kravina!"
,,Tvůj názor," povzdechla si. Dál jsme se nebavili, protože do třídy vešla učitelka.
---
Zazvonilo a učitel ukončil vyučování. Rychle jsem si sbalila věci a vyběhla ven ze třídy. Oběd jsem se dneska rozhodla vynechat a tak jsem se rozloučila s holkama a pospíchala ke skřínkám.
Odemkla jsem svou skřínku a hodila na zem obyčejné černé conversky, přezula jsem se a croksky, které jsem měla na sobě, hodila do skřínky. Černou tašku Nike jsem se hodila přes rameno a mikinu vzala do ruky, zamkla jsem skřínku a vyběhla ven ze školy.
Bylo krásně, slunce hřálo, na nebi nebyl ani mráček. Vytáhla jsem mobil z kapsy, zapojila sluchátka, které jsem celou dobu měla schované pod tričkem, že ven visel jen kousek, strčila je do uší a pustila písničky. Začla hrát písnička Only Time od Enyy. Milovala jsem hudbu, uklidňovala mě. Rozhodla jsem se, že domů půjdu pěšky. Vydala jsem se po chodníku směrem domů a užívala si tepla, sluníčka a hudby.
Domů jsem došla asi za dvacet minut. Hodila jsem tašku do kouta a ze skříně vytáhla džínové kraťasy ve světle modré barvě a převlíkla si je místo normálních džínů, které jsem měla na sobě. Přiléhavé černé tričko se zlatým obráskem, nebo spíše obrysem, myšky Minie jsem si nechala, vzala jsem si čisté nízské ponožky černé barvy. Ze školní tašky jsem si vyndala peněženku s klíči a hodila je do malé tašky Paul Frank, upravila jsem popruh a hodila si ji přes rameno. Mobil jsem opět strčila do kapsy a sluchátka do uší. Vyběhla jsem do chodby a přezula se zpět do černých Conversek.
Vyšla jsem ven z domu a práskla za sebou dvěřmi. Otevřela jsem odemčená vrata a vyšla ven, zavřela jsem za sebou a vyšla naší ulicí směrem na sever.
Nevěděla jsem kam půjdu a tak jsem se zamyslela. Napadlo mě, že bych se mohla zajít podívat do nedalekého lesa, v jehož steřdu je jezero a tam jsem se vydala.
Šla jsem pěšky asi třicet minut než jsem les konečně zahlédla. Došla jsem k němu a pomalu se vydala po vyšlapané pěšině dál.
Obdivovala jsem krásu stromů a všeho kolem. Narazila jsem i na několik hub. Užívala jsem si toho klidu. Měla bych sem chodit častěji.
Došla jsem až k jezeru, které mne svou krásou uchvátilo. Mělo průzračnou vodu a v některých částech rostlo rákosí a v jiných jsem zahlédla lekníny.
Procházela jsem se po okraji, vanul lehký vánek který mi rozfoukával mé černé vlasy. Párkrát jsem rybník obešla, zrovna jsem ho chtěla obcházet po třetí, když v tom ze křoví vyběhl velký pes a řítil se přímo na mě, uskočila jsem, ale spadla do jezera a pes okamžitě skočil na mě. Vykřikla jsem. Pes nademnou vrčel a pak jsem ucítila šílenou bolest v boku, vykřikla jsem, otočila jsem se a uviděla jak psovi ze zubů teče krev. Moej krev. Zděsila jsem se a opět vykřikla. Zabije mě! Panikařila jsem, chtěla jsem se začít vzpírat, ale nemohla jsem. Znovu jsem vykřikla bolestí. Pes se mi zakousl do krku. Hrozně to bolelo, cítila jsem jak mi po krku stéká krev, pes opět kousl. Neměla jsem už, ale sílu vykřiknout. Musel mne kousnout do tepny a já pomalu začínala vykrvácet, kousl znovu, ale to jsem již ztrátou krve a vyčerpáním upadla do bezvědomí. Bezvědomí z kterého se již neproberu. Věděla jsem to.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fame Fox Fame Fox | Web | 4. července 2013 v 13:55 | Reagovat

Napríklad, ja mám rada paitky 13. :D Je to taký mystický deň a to sa mi hrozne páči. :) A moje dve kaamrátky sú narodené piatok 13-teho. :) A tento rok tak budú mať narodky. :)
Každopádne, tvoj príbeh- teda článok- som našla na literarnom klube, kde si zapísaná. A musím uznať, že sa mi to... celkom... páčilo. :) Krátke, ale fajn. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama